Zůstaly jen pochyby a bolest
- Prázdná náruč
- liiida
- 22.06.14 načítám...
O rozhodnutí pro další malý zázrak, který možná nedostal šanci být mezi námi. Snad jsem se poučila a poučí se i jiní. Byla jsem z toho všeho tak v šoku... Příště budu o něj opravdu bojovat.
Naší malé se bližily pomalu 2. narozeniny a mně stále více chybí to malé mimi i těhotenství. Často mě i ve snech pronásleduje těhotenství a porod. Ne, přece by to byla pakárna se vzteklounem a malým mimčem. Šárka půjde asi letos do školky a zkusím hledat nějakej přivýdělek. Pár let ještě počkáme…
Konec března - MS mi mešká jeden den, jsem z toho vyjevená. S přítelem jsme jak na trní, ale test negativní a ten den červená dorazila (28.3.). Oddechli jsme si, ale… zároveň se ve mně něco zlomilo. I přítele to trošku mrzelo. Nějakou dobu jsme to diskutovali a nakonec, že teda zkusíme malý pořídit sourozence - nejlíp brášku. ![]()
BT jsem měřila uz cca půl roku, koupila jsem listovku, vitamíny a minerály, omega3 v DMku o dost levněji a v období očekávané ovu jsme na to hlupsli bez ochrany. Byla jsem si jistá, že podle bolestí přece už ovu poznám za tu dobu. A ono prd, podle teplot ovu eště neproběhla, jako na potvoru se mi prodloužil cyklus. Přišla později 22.4.
Pár dní poté mi bylo hrozně, šíleně unavená, divně od žaludku. Řikám si, že to muselo klapnout, jinak to není možné, abych byla takhle přejetá. Ale jsem skeptik a nespoléhala, že to vyjde na poprvé. 10 DPO jsem nevydržela a udělala test - sotva viditelný duch. Že by? Ale počkám, přesto může MS dorazit a budu zklamaná. Další test 14DPO. U prvního těhu jsem měla ten den už docela pěknou čárku a teď zase pididuch. Už ho ale viděl i přítel… Další 17 DPO zas o něco silnější duch. Byla jsem jak na trní, jestli je vše ok, teplota se stále držela nahoře, žádná MS. Poslední test dnes 22 DPO na mě vykoukly konečně krásný //. ![]()
6.6.2014
Z první kontroly jsem byla rozpačitá.
Podle ovu jsem měla být cca 8.tt, ale doktorka mi říkala, že podle utz to vypadá tak na 6.tt. Je tedy riziko zamlklého těhotenství. Ptala se, jestli nebyl styk začátkem května, že to tak vychází. Doma, když jsem se na to koukla, tak přesně měsíc zpět 6.5. byl sex. Malé je prostě o 9 dní mladší. Příští kontrolu mi napsala 17.6. a tam se uvidí. Také mě upozornila, kdybych začala špinit, mám jet do nemocnice.
7.6. 2014
Druhý den jsme si užívali Casanovské slavnosti, těšila jsem se večer na Visací zámek, ale večír jsem na WC zjistila, že jsem hnědě zašpinila. Takže podle doporučení mé doktorky jsme radši vyrazili na pohotovost. Doktor udělal utz, viděla jsem to i na obrazovce (nevím, proč moje doktorka mi to tam nepustila), viděla jsem váček a slabej fliček - náznak embrya, stáří podle velikosti prý 5+2.
Špinění prý nevadí, že to se stává a je brzo dělat nějaký závěry ohledně zamlklého těhu atd. Hold se musí čekat. Sice byl taky trochu rozčarovanej, jak to mám rozházený, ale tak nějak to odpovídá. Dostala jsem injekci magnézka (au au), jinak vše ok. K doktorce nebo na pohotovost mám jet, jen když by byly křeče nebo krvácení.
12.6. 2014
Měla jsem v plánu jít dopoledne ke své gynekoložce kvůli tomu špinění od soboty. Nic jiného mě netrápilo, ale tak pro jistotu. V 1.15 jsem se vzbudila a cítila trošku mokro, tak jsem zašla na WC, jestli to neni jen zase výtok a viděla jsem, jak ze mě trochu vyteklo krve. Hrozně jsem se lekla, vzala tampon a šla si lehnout, že do rána to snad vydržím. Jenže já byla doma sama s malou, přítel byl pracovně pryč a já měla strach, kdyby se to rozjelo víc, že bych třeba zkolabovala nebo něco. Mámě jsem se nemohla dovolat, tak jsem zavolala kamarádce a přijel pro mě její přítel, malou jsme zatim vzali sebou. Nevěděla jsem, jestli si mě tam nechaj, věci jsem si radši zabalila.
Přijela jsem do nemocnice asi v půl 3. Doktorka mě vzala na utz. Byla to ta, co mě dva roky zpět rodila a přišla mi nejpříjemnější z těch asi tří ježibab, co tam byly. Překvapilo mě, že oproti minulé kontrole tady jde hezky vidět fazolka (hlavička, končetiny atd) a velikostně je 6+2. Ale srdíčko ještě nebylo. Takže doktorka hned vyrukovala - neprosperuje, bude vyčištění dělohy.
Pak vyšetření na koze a vypisovaní údajů. Prý bych měla být v 11.tt, když jsem měla poslední MS 28.3. Na upozornění, že ovu jsem měla až 22.4., moc zřetel asi nebrala. Když jsem to zpětně počítala, vycházelo mi, že je jen o 7 dní mladší, takže to opravdu vycházelo na přelom duben/květen, jak mi říkala i moje gynekoložka.
Poté odešla a já tam zůstala se setrou a ještě něco vyplňovala. Řekla, že se mám rozloučit s miminem (moje 2letá dcera?!). Ještě dodala a blbě na mě čuměla, že když jsem jen špinila (doktorka to tak napsala do zprávy), proč jsem ji zbytečně budila a tahala s sebou a nepřišla až ráno?! To jsem na ni koukala jak puk. Vždyť jsem krvácela a byla jsem doma sama! Malá chudák mě nechtěla pustit a já to málem taky obrečela. Kamarádka ji pohlídala.
Poslali mě ve 4 na pokoj. Samo jsem nespala. Ráno vyšetření na předoperačním - udělají mi kyretáž. Na pokoji bylo plno. Dvě pani, které šly na přerušení - otěhotněly přes HA a tři mladý kozy (dvěma bylo 18), který byly nezodpovědný, nevychovaný - dvě z nich už šly po druhé na potrat, měly to uplně na háku.
Bylo mi z toho zle, koukat potom, jak se tam kroutí v bolestech a já mám podstoupit to samé a nedobrovolně?! V hlavě mi to šrotovalo, proč tomu mýmu drobkovi nedali pár dní do té mé kontroly u mé doktorky, když pak už mi nic nebylo, žádné krvácení, bolesti. Přece nic neni vždy podle tabulek…
Jinak další arogantní chováni sester. Sice ty holky se kolikrát chovaly jak telata, ale přece se maj chovat profesionálně, ne? Blbé narážky a když se bály před výkonem, prý je k té koze přivázaly. Nikdo se samozřejmě od začátku nepředstavil, neřekl, jak co bude probíhat. Už to mě štvalo, když jsem tam byla rodit.
Já jsem šla na řadu v půl 10. Vlezla na kozu, zaškrtili ruku, paní jen řekla, že to štípne (jehla s anestezií), nic víc, co se bude dít atd. Najednou cítím pálení a tlak v krku a do celé hlavy. Hrozně jsem se lekla a ptala se, jestli je to normální. Prý ano a za chvilku jsem ztratila vědomí.
Probudila jsem se po 10 hodině a bylo mi celkem dobře, břicho bolelo jen jako při MS. Dokonce jsem dostala oběd. Propustili me ve 2 hodiny odpoledne. Mám dodržovat šestinedělí a po 10 dnech ke své gynekoložce.
Poté jsem své negativní dojmy sdílela se svými známými a holčinami ze společné diskuze a nemile mě (ne)překvapilo, že se divili, proč mě posílali tak brzo na kyretáž, že měli ještě počkat. Některé měly také mladší mimi a srdíčko až třeba v 8-9.tt.
Nejsem žádná hysterka, co by vyšilovala kvůli všemu, jsem schopná přijmout, že mimi odešlo, protože bylo něco špatně. Ale je mi na blití z představy, že milá doktorka to uspěchala, brala to jako rutinu a mimi „zabila“ zbytečně, když srdíčko mohlo být později. Chápu, kolik lidí - tolik názorů, ale vždycky by přece měl být nějaký kompromis. Naše tělo není stroj a někteří lidé si to asi neuvědomují. Bohužel i doktoři.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 3966
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1741
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2220
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1195
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 656
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5179
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1769
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1382
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1674
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4519
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...