Můj báječný porod
- Porod
- luskabay
- 19.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak i já jsem to zvládla a přidala se k pyšným maminkám. Tento deníček píši proto, abych shrnula jeden ze svých nejkrásnějších dnů v životě a dodala odvahu především budoucím prvorodičkám. Protože deníčků o rychlém a pohodovém porodu není nikdy dost.
tatínkova radost
naše Elenka
jedna s maminkou
- 1
Mé těhotenství probíhalo naprosto ukázkově. Nebylo mi zle, netrápilo mě vůbec nic, jen s přibližujícím se termínem porodu jsem začala být čím dál tím víc nervóznější. Presto, že jsem člověk, který se snaží myslet hodně pozitivně, přepadávaly mě nejrůznější šílené scénáře, jak bude můj porod probíhat. Bála jsem se, a to hodně. Bála jsem se bolesti, toho jestli to vůbec zvládnu, toho co bude následovat, až budu mít malou u sebe, jestli se o ni dokážu pořádně postarat atd. Samozřejmě jsem pročítala nejrůznější diskuze a deníčky o porodu, ale většinou mě vyděsily ještě víc. Termín porodu byl dle ultrazvuku určen na 5. října, ale všichni včetně doktora mě přesvědčovali, že to bude určitě později. Já už si tak jistá nebyla. Dva dny před termínem se mé tělo rozhodlo totálně se pročistit, to už jsem měla tušení, že se začíná něco dít. Pořád jsme si s manželem říkali, že by bylo moc hezké, kdyby se malá narodila 7. října, přesně rok od naší svatby, ale ona se na nás těšila dřív.
V den termínu mi bylo moc dobře, kolem čtvrté odpoledne jsem začala mít mírné kontrakce. Říkala jsem si, že to budou poslíčci. O hodinu později přišel manžel z práce a celý natěšený začal balit vše potřebné, včetně svačinky. Já jsem se mezitím pokoušela stopovat kontrakce, které mezitím trochu zesílily. Nebyly vůbec pravidelné, tak jsem zalezla na chvíli do vany s tím, že to určitě přejde. V šest hodin už začal být manžel nervózní a chtěl vyrazit porodnice, kdybych nezačala mírně krvácet, pravděpodobně bych zůstala doma. V sedm hodin mě ve vítkovické porodnici drsně přivítal ukrajinský pan doktor slovy: "Co vy tady děláte?“ Já na to s úsměvem na tváři, že asi rodíme a on se velmi podivoval, že jsem vůbec těhotná. Musela jsem mu ukázat bříško. Po prvotním šoku, kdy jsme s manželem uvažovali, zda nenavštívit jinou porodnici, jsem přece jenom absolvovala vyšetření, které ukázalo, že opravdu budeme rodit.
V osm hodin jsem už vypisovala nezbytné dokumenty a hned nato mě napojili na monitor. Velmi milá porodní asistentka mě prohlédla, a to už jsem byla otevřená na 6 prstů. Ještě jsme s manželem mezi kontrakcemi vtipkovali, jestli to malá stihne pátého nebo až šestého. Za hodinku už kontrakce značně zesílily, ale daly se prodýchávat. PA mě opět zkontrolovala, a to už jsem byla otevřená na 9 prstů. Taková rychlost, sestra mi dala na výběr, zda chci do sprchy nebo rovnou píchnout vodu. Počkaly jsme na kontrakci a píchla se voda. Pode mnou se rozlilo příjemné teplo, a pak už jsem jen cítila velké nutkání tlačit. Na sále v tu chvíli bylo okolo šesti lidí, včetně mé velké podpory, manžela, a také doktora, který mě přijímal. Ten mi ke konci velmi pomohl s dýcháním a s tím, jak tlačit. Malou jsem cítila, jak mnou procházela a bylo to nezapomenutelné. Dokonce jsem při posledním zatlačení otevřela oči a viděla ji, jak se dere na svět. Krásný zážitek.
Dceruška Elenka se narodila ve 21.23 hod, tedy necelé dvě a půl hodinky od příjezdu do porodnice. Byla to taková rychlost, že jsem si ani nestačila sundat ponožky a manžel ani nevybalil svačinku. Elenka porod skoro prospala, jen trošku po narození zakňourala a už se schoulila v manželově náruči. První společně strávené chvilky zůstanou navždy v mém srdci a budu na ně vzpomínat do konce života. Děkuji svému milovanému muži za to, jaký je, a své dcerušce za to, že mě při porodu vůbec nepotrápila. Těším se z každého dne s ní a jsem nesmírně šťastnou maminkou. Budoucím maminkám přeji, ať mají také takový krásný zážitek z porodu a ať se jejich ratolesti mají čile k světu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratuluji k maličké a přeji hodně štěstí 
jak jsem ti již psala, mne taky přijímal tento dr, ale pak jsem měla naštěstí jiného 
Gratulace k maličké Elence 
Moc gratuluji k tak uzasnemu porodu a k Elence 
.
Taky to byla rychlovka 