Můj krásný porod :)
- Porod
- ZuzaMi
- 27.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jelikož jsem v těhotenství přečetla snad všechny porodní deníčky, co tady jsou, a četla jsem je moc ráda, taky se o ten svůj velmi ráda podělím.
Na začátku roku 2014 jsem vysadila antikoncepci, abych tělu tak nějak ulehčila a pročistilo se, než se o miminko pokusíme. Po létě jsme si s manželem řekli, že už není na co čekat, miminko oba moc chceme, vlastní bydlení a práce je, takže nám nic nebrání. Přece jenom to není hned a může to být na delší dobu.
No… O miminko jsme se poctivě snažili celý víkend, jenže já hned v pondělí dostala nečekaně v práci výpověď. Řekli jsme si, že v tom případě ještě počkáme, než si najdu práci novou. Nicméně miminko se rozhodlo jinak a já po několika týdnech cítila, že jeden víkend stačil.
Manžel teda dlouhou dobu nevěřil, že se zadařilo takhle napoprvé, takže, až když držel v ruce fotku z ultrazvuku, začal se pyšnit jaký je borec, jak to umí. 
No, čas letěl a manžel mě v listopadu na mé narozeniny požádal o ruku. 20. 12. jsme se jen se svědky tajně vzali a na Štědrý den jsme rodinám jako dárečky rozdali obálky – první s oznámením, že jsme se vzali a druhou s fotkou z ultrazvuku.
Od ledna čas letěl snad ještě rychleji. Já si našla práci, manžel zaměstnání také změnil, zrekonstruovali jsme si celý byt, koupili nové auto, užívali jsme si poslední chvilky jen ve dvou a těšili se na léto. Já prožila celé těhotenství bez problémů, a kdyby poslední měsíc nebyla ta nesnesitelná vedra a já nebyla celá oteklá, nosila bych si to bříško klidně do teď.
Druhý termín 2.7. byl pryč a já už byla nervózní. Miminku jsem začala domlouvat, že jsme se já i tatínek narodili v neděli, a to se prý rodí šťastné děti, a přece jenom je to hezké datum - 5.7.2015, tak má teda povoleno počkat do neděle.
V noci ze soboty na neděli mě probudily pravidelné bolesti, které se nedaly zaspat jako poslíčci v předešlých dnech. Chvilku jsem ještě poležela, pak jsem si dala sprchu, uklidila celý byt, dobalila tašku do porodnice a nechávala manžela ještě pěkně chrnět.
Kolem páté hodiny ráno už byly bolesti pravidelné po 5 minutách, takže jsem probudila manžela, že teda raději pojedeme. Cestou jsme se stavili pro snídani, smáli jsme se a hrozně se těšili, že teda už!
Po vyšetření nám bylo řečeno, že jsme na úplném začátku a buď se to hezky rozjede, nebo taky ne, ale jelikož už jsem po termínu, tak si mě v porodnici nechají.
Ubytovali mě na pokoji, manžela jsem poslala domů a čekalo se. A já chodila a chodila a chodila, po chodbě tam a zpátky s knížkou v ruce a na každou kontrakci jsem se zastavila, prodýchala a představovala si, jak se otevírám a miminko sestupuje.
Odpoledne mne vyšetřili s tím, že se teda něco děje a že ještě počkáme na kontrolu v šest večer a uvidí se. V šest už jsem na monitorech teda pěkně funěla a po vyšetření bylo jasno – můžeme na sál, rodíme.
Zavolala jsem manžela, přesunuli jsme se na sál, dostala jsem klystýr a bolesti už teda byly silnější a silnější. Bohužel jsem kvůli ozvám musela celou dobu ležet, takže to odnesl manžel, kterému jsem při každé kontrakci drtila ruku.
Po chvíli mi porodní asistentka chtěla píchnout plodovou vodu, ale zjistila, že už tam miminko žádnou nemá. Musela nejspíš vytéct ve sprše, nebo po troškách, do teď sama nevím.
Po nějaké době přišly kontrakce se silným tlakem na konečník, asistentka mne zkontrolovala, ale že prý ještě nezašla branka, takže netlačit a prodýchat. Tenhle moment byl pro mne asi nejtěžší, ale můj manžel byl neskutečný – ležela jsem na boku, oči zavřené, držela jsem manžela, který mne při každé kontrakci uklidňoval, jak mám dýchat, ať netlačím. Popravdě jsem vnímala jen jeho hlas, ostatní byly jakoby z dálky.
Po chvilce jsem si mohla přitlačit a pak hned na záda a šlo se na to. Jednou zatlačit – hlavička venku, podruhé – celé tělíčko vyklouzlo jak nic.
„A je to holčička!“
(Moje tajné přání!) Pohled na dojatého manžela, pusa a pak už mi přistála na břichu ta moje princezna – nejúžasnější pocit na světě!
Paní doktorka konstatovala, že nemá co na práci, že jsem bez nástřihu a poranění (ať žije Aniball!) a že by takové porody mohly být všechny. Pak jsme se všichni tři mazlili další dvě hodiny a já nevěřila, že se to opravdu děje, že se mi to jen nezdá.
Porod jsem měla podle mě krásný. Celé těhotenství jsem si plánovala, jak to bude v pohodě a věřila, že půjde vše hladce. A taky, že jo!
Muži jsem po cestě z porodnice oznámila, že chci brzo pro malou sourozence. Prý si mám vybrat víkend.
Takže naše Josefínka se narodila na přání maminky v neděli 5. 7. 2015, vážila 2940 g a měřila 50 cm. Věděla jsem, že ji budu milovat, ale že člověk dokáže milovat tak strašně moc, to si představit nejde.
Děkuji za přečtení deníčku a přeji budoucím maminkám minimálně stejně pohodové porody!
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1125
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2473
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 841
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2227
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1016
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3642
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1549
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 572
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1536
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1105
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
dekuji za krasny denicek 
moc gratuluji… 
At Vam mala dela jen samou radost
Josefina je krásné jméno 
