Můj malý brouček
A je to tady, budu také maminkou! Nejdříve jsem si říkala, že bych popsala každý svůj měsíc těhotenství, ale nakonec jsem se rozhodla, že každý můj deníček povede k jedné výjimečné události. Tou událostí byl v tomto případě screening, ale o něm až na úplný konec.
6+2
10+3
11+6
- 1
Mým životním čistě ženským mottem je, že náplní života ženy je mít dítě/děti. Tak to cítím já. Od dítěte jsem měla potřebu starat se o někoho a dlouhou dobu mi k tomu stačila zvířata, později to přešlo v žadonění, aby mi rodiče pořídili sourozence. Jenomže jsem byla nejmladší a přede mnou už těch sourozenců bylo pět, takže mé přání nebylo vyslyšeno. Čím víc se mnou mlátila puberta, tím víc jsem měla touhu po miminku. Partnery jsem si od samého začátku nehledala pro sex jako mé vrstevnice, ale ve všech klucích jsem viděla potencionální tatínky (chudáci náctiletí).
Docela komplikovanou cestou jsem se ocitla v Praze, 360 km od domova. Rozepisovat jak, to by bylo na dlouho, a tak přeskočím k tomu nejdůležitějšímu. Po mnoha životních strastech jsem poznala muže, který se díval na svět podobnýma očima jako já. Všechno se to nějak semlelo a my se po 14 dnech známosti stěhovali k sobě, protože jsem přišla o bydlení. Byl to skok do neznáma a oba jsme to snášeli těžce, hodně jsme se hádali, ale věděli jsme a dodneška to víme, že k sobě patříme. V červnu 2012 jsme se tak rozhodli, že se začneme snažit o miminko, od dubna jsem nebrala antikoncepci.
Začal šílený kolotoč. Aniž bych si zjišťovala něco o ovulaci a o tom, kdy je reálně možné po oplodnění zjistit otěhotnění, dělala jsem si pomalu hned po styku testy. Po měsíci snažení jsem si konečně přečetla, jak to chodí a snažila se vypozorovat ovulaci. Nebylo to tak těžké, ale i přesto uplynul červenec, srpen i září a dvě čárky na testu pořád nikde. Přišlo mi to jako věčnost a už jsem se děsila toho, že se zapojím mezi mnohaleté snažilky. Rozhodla jsem se miminko vypudit z hlavy. Aspoň trošku!
V říjnu jsem se objednala k novému gynekologovi na běžnou prohlídku. Čekala jsem, jak mi řekne, že je ve mně všechno špatně a že se nemám divit, že miminko nepřichází. Místo toho jsem slyšela, že jsem zdravá, vše je v pořádku a zrovna mi zraje krásný veliký folikul, který ani nebylo potřeba měřit. „Do dvou dnů příjde ovulace, tak ji nepromeškejte!“ Druhý den ráno jsem si dělala ovulační test. Prázdno. Smutek. K večeru mě začalo píchat v podbřišku, další ovulační test - rýsovaly se na něm dvě nádherné čárky! Ten večer a ještě i pár dalších potom byly krásné. Asi pátý den po ovulaci mě začalo píchat v bříšku a když jsem si pročítala internet, tajně jsem doufala, že si to jen nevsugerovávám a že je to opravdu hnízdění miminka.
11. dní po ovulaci se mi začala motat hlava a pes neustále ležel u mě hlavou na bříšku. Partner nebyl doma a já šla počůrat těhotenský test. Prázdný… „No jo, ty pitomá, co sis myslela, jen tě někde píchne a hned to znamená být těhotná??“ Ale nedalo mi to, zapnula jsem zářivku nad zrcadlem a najednou na mě vykoukl duch! Z ducha se za pár dní staly dálnice a za 3 týdny už to byl u pana doktora malý osmimilimetrový červíček, který zrovna prožíval svůj 7. týden.
Začátek těhotenství byl trochu deprimující. Moje tělo najednou nebylo moje. Místo prsou dva balvany, místo pažravosti nechutenství a místo aktivního dne celodenní lenošení a naopak noční nespavost a noční můry. Naštěstí to kolem 8- 9. týdne začalo přecházet a z nechutenství se stala zase trochu pažravost, akorát od 11. týdne často zakončená zvracením. Svého broučka jsem dostala na fotce v 11. týdnu. Už se z něj stal malý človíček s ještě pozůstatkem ocásku. Až v tuto dobu jsem se do něj bezmezně zamilovala, konečně pro mě začal být něčím konkrétním a hlavně dával najevo svou vitalitu, kterou rozehnal všechny noční můry o potratech.
Dnes jsem na konci 12. týdne a absolvovala jsem screening. Ta nádherná událost, díky které stojí za to napsat tento deníček. Je den před Štědrým dnem a já nejen, že jsem viděla, jak je mé miminko do detailu krásné, jak kope těma nejkrásnějšíma ručičkama a cumlá si paleček, ale hlavně jsem se dozvěděla, že je zdravé, a to je pro každou maminku ta nejkrásnější zpráva. Můj Ježíšek už mi před 12 týdny nadělil ten nejkrásnější dáreček a já bych tak chtěla popřát, abyste každý pod stromečkem našel to nejkrásnější, co si přejete.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2012!
LadyT.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1825
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2338
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1983
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 756
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 663
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1819
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1915
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2197
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1198
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4929
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Ať ti to v bříšku pěkně roste 
.My dostali taky ten nejkrásnější dáreček pod stromeček 
Když jsem měla v bříšku Verunku, každou takovou fotku jsem furt žmoulala, spala s ní a nemohla se dočkat další fotečky. 
Trošku magor no 
! To já jsem po mimču zprvu těhotenství moc netoužila, ale teď mám už jen 2 měsíce do porodu a moooc se těším 
