Můj malý brouček
A je to tady, budu také maminkou! Nejdříve jsem si říkala, že bych popsala každý svůj měsíc těhotenství, ale nakonec jsem se rozhodla, že každý můj deníček povede k jedné výjimečné události. Tou událostí byl v tomto případě screening, ale o něm až na úplný konec.
6+2
10+3
11+6
- 1
Mým životním čistě ženským mottem je, že náplní života ženy je mít dítě/děti. Tak to cítím já. Od dítěte jsem měla potřebu starat se o někoho a dlouhou dobu mi k tomu stačila zvířata, později to přešlo v žadonění, aby mi rodiče pořídili sourozence. Jenomže jsem byla nejmladší a přede mnou už těch sourozenců bylo pět, takže mé přání nebylo vyslyšeno. Čím víc se mnou mlátila puberta, tím víc jsem měla touhu po miminku. Partnery jsem si od samého začátku nehledala pro sex jako mé vrstevnice, ale ve všech klucích jsem viděla potencionální tatínky (chudáci náctiletí).
Docela komplikovanou cestou jsem se ocitla v Praze, 360 km od domova. Rozepisovat jak, to by bylo na dlouho, a tak přeskočím k tomu nejdůležitějšímu. Po mnoha životních strastech jsem poznala muže, který se díval na svět podobnýma očima jako já. Všechno se to nějak semlelo a my se po 14 dnech známosti stěhovali k sobě, protože jsem přišla o bydlení. Byl to skok do neznáma a oba jsme to snášeli těžce, hodně jsme se hádali, ale věděli jsme a dodneška to víme, že k sobě patříme. V červnu 2012 jsme se tak rozhodli, že se začneme snažit o miminko, od dubna jsem nebrala antikoncepci.
Začal šílený kolotoč. Aniž bych si zjišťovala něco o ovulaci a o tom, kdy je reálně možné po oplodnění zjistit otěhotnění, dělala jsem si pomalu hned po styku testy. Po měsíci snažení jsem si konečně přečetla, jak to chodí a snažila se vypozorovat ovulaci. Nebylo to tak těžké, ale i přesto uplynul červenec, srpen i září a dvě čárky na testu pořád nikde. Přišlo mi to jako věčnost a už jsem se děsila toho, že se zapojím mezi mnohaleté snažilky. Rozhodla jsem se miminko vypudit z hlavy. Aspoň trošku!
V říjnu jsem se objednala k novému gynekologovi na běžnou prohlídku. Čekala jsem, jak mi řekne, že je ve mně všechno špatně a že se nemám divit, že miminko nepřichází. Místo toho jsem slyšela, že jsem zdravá, vše je v pořádku a zrovna mi zraje krásný veliký folikul, který ani nebylo potřeba měřit. „Do dvou dnů příjde ovulace, tak ji nepromeškejte!“ Druhý den ráno jsem si dělala ovulační test. Prázdno. Smutek. K večeru mě začalo píchat v podbřišku, další ovulační test - rýsovaly se na něm dvě nádherné čárky! Ten večer a ještě i pár dalších potom byly krásné. Asi pátý den po ovulaci mě začalo píchat v bříšku a když jsem si pročítala internet, tajně jsem doufala, že si to jen nevsugerovávám a že je to opravdu hnízdění miminka.
11. dní po ovulaci se mi začala motat hlava a pes neustále ležel u mě hlavou na bříšku. Partner nebyl doma a já šla počůrat těhotenský test. Prázdný… „No jo, ty pitomá, co sis myslela, jen tě někde píchne a hned to znamená být těhotná??“ Ale nedalo mi to, zapnula jsem zářivku nad zrcadlem a najednou na mě vykoukl duch! Z ducha se za pár dní staly dálnice a za 3 týdny už to byl u pana doktora malý osmimilimetrový červíček, který zrovna prožíval svůj 7. týden.
Začátek těhotenství byl trochu deprimující. Moje tělo najednou nebylo moje. Místo prsou dva balvany, místo pažravosti nechutenství a místo aktivního dne celodenní lenošení a naopak noční nespavost a noční můry. Naštěstí to kolem 8- 9. týdne začalo přecházet a z nechutenství se stala zase trochu pažravost, akorát od 11. týdne často zakončená zvracením. Svého broučka jsem dostala na fotce v 11. týdnu. Už se z něj stal malý človíček s ještě pozůstatkem ocásku. Až v tuto dobu jsem se do něj bezmezně zamilovala, konečně pro mě začal být něčím konkrétním a hlavně dával najevo svou vitalitu, kterou rozehnal všechny noční můry o potratech.
Dnes jsem na konci 12. týdne a absolvovala jsem screening. Ta nádherná událost, díky které stojí za to napsat tento deníček. Je den před Štědrým dnem a já nejen, že jsem viděla, jak je mé miminko do detailu krásné, jak kope těma nejkrásnějšíma ručičkama a cumlá si paleček, ale hlavně jsem se dozvěděla, že je zdravé, a to je pro každou maminku ta nejkrásnější zpráva. Můj Ježíšek už mi před 12 týdny nadělil ten nejkrásnější dáreček a já bych tak chtěla popřát, abyste každý pod stromečkem našel to nejkrásnější, co si přejete.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2012!
LadyT.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 116
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 105
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 233
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 115
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 101
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17491
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2345
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2266
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1508
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ať ti to v bříšku pěkně roste 
.My dostali taky ten nejkrásnější dáreček pod stromeček 
Když jsem měla v bříšku Verunku, každou takovou fotku jsem furt žmoulala, spala s ní a nemohla se dočkat další fotečky. 
Trošku magor no 
! To já jsem po mimču zprvu těhotenství moc netoužila, ale teď mám už jen 2 měsíce do porodu a moooc se těším 
