Můj malý brouček
A je to tady, budu také maminkou! Nejdříve jsem si říkala, že bych popsala každý svůj měsíc těhotenství, ale nakonec jsem se rozhodla, že každý můj deníček povede k jedné výjimečné události. Tou událostí byl v tomto případě screening, ale o něm až na úplný konec.
6+2
10+3
11+6
- 1
Mým životním čistě ženským mottem je, že náplní života ženy je mít dítě/děti. Tak to cítím já. Od dítěte jsem měla potřebu starat se o někoho a dlouhou dobu mi k tomu stačila zvířata, později to přešlo v žadonění, aby mi rodiče pořídili sourozence. Jenomže jsem byla nejmladší a přede mnou už těch sourozenců bylo pět, takže mé přání nebylo vyslyšeno. Čím víc se mnou mlátila puberta, tím víc jsem měla touhu po miminku. Partnery jsem si od samého začátku nehledala pro sex jako mé vrstevnice, ale ve všech klucích jsem viděla potencionální tatínky (chudáci náctiletí).
Docela komplikovanou cestou jsem se ocitla v Praze, 360 km od domova. Rozepisovat jak, to by bylo na dlouho, a tak přeskočím k tomu nejdůležitějšímu. Po mnoha životních strastech jsem poznala muže, který se díval na svět podobnýma očima jako já. Všechno se to nějak semlelo a my se po 14 dnech známosti stěhovali k sobě, protože jsem přišla o bydlení. Byl to skok do neznáma a oba jsme to snášeli těžce, hodně jsme se hádali, ale věděli jsme a dodneška to víme, že k sobě patříme. V červnu 2012 jsme se tak rozhodli, že se začneme snažit o miminko, od dubna jsem nebrala antikoncepci.
Začal šílený kolotoč. Aniž bych si zjišťovala něco o ovulaci a o tom, kdy je reálně možné po oplodnění zjistit otěhotnění, dělala jsem si pomalu hned po styku testy. Po měsíci snažení jsem si konečně přečetla, jak to chodí a snažila se vypozorovat ovulaci. Nebylo to tak těžké, ale i přesto uplynul červenec, srpen i září a dvě čárky na testu pořád nikde. Přišlo mi to jako věčnost a už jsem se děsila toho, že se zapojím mezi mnohaleté snažilky. Rozhodla jsem se miminko vypudit z hlavy. Aspoň trošku!
V říjnu jsem se objednala k novému gynekologovi na běžnou prohlídku. Čekala jsem, jak mi řekne, že je ve mně všechno špatně a že se nemám divit, že miminko nepřichází. Místo toho jsem slyšela, že jsem zdravá, vše je v pořádku a zrovna mi zraje krásný veliký folikul, který ani nebylo potřeba měřit. „Do dvou dnů příjde ovulace, tak ji nepromeškejte!“ Druhý den ráno jsem si dělala ovulační test. Prázdno. Smutek. K večeru mě začalo píchat v podbřišku, další ovulační test - rýsovaly se na něm dvě nádherné čárky! Ten večer a ještě i pár dalších potom byly krásné. Asi pátý den po ovulaci mě začalo píchat v bříšku a když jsem si pročítala internet, tajně jsem doufala, že si to jen nevsugerovávám a že je to opravdu hnízdění miminka.
11. dní po ovulaci se mi začala motat hlava a pes neustále ležel u mě hlavou na bříšku. Partner nebyl doma a já šla počůrat těhotenský test. Prázdný… „No jo, ty pitomá, co sis myslela, jen tě někde píchne a hned to znamená být těhotná??“ Ale nedalo mi to, zapnula jsem zářivku nad zrcadlem a najednou na mě vykoukl duch! Z ducha se za pár dní staly dálnice a za 3 týdny už to byl u pana doktora malý osmimilimetrový červíček, který zrovna prožíval svůj 7. týden.
Začátek těhotenství byl trochu deprimující. Moje tělo najednou nebylo moje. Místo prsou dva balvany, místo pažravosti nechutenství a místo aktivního dne celodenní lenošení a naopak noční nespavost a noční můry. Naštěstí to kolem 8- 9. týdne začalo přecházet a z nechutenství se stala zase trochu pažravost, akorát od 11. týdne často zakončená zvracením. Svého broučka jsem dostala na fotce v 11. týdnu. Už se z něj stal malý človíček s ještě pozůstatkem ocásku. Až v tuto dobu jsem se do něj bezmezně zamilovala, konečně pro mě začal být něčím konkrétním a hlavně dával najevo svou vitalitu, kterou rozehnal všechny noční můry o potratech.
Dnes jsem na konci 12. týdne a absolvovala jsem screening. Ta nádherná událost, díky které stojí za to napsat tento deníček. Je den před Štědrým dnem a já nejen, že jsem viděla, jak je mé miminko do detailu krásné, jak kope těma nejkrásnějšíma ručičkama a cumlá si paleček, ale hlavně jsem se dozvěděla, že je zdravé, a to je pro každou maminku ta nejkrásnější zpráva. Můj Ježíšek už mi před 12 týdny nadělil ten nejkrásnější dáreček a já bych tak chtěla popřát, abyste každý pod stromečkem našel to nejkrásnější, co si přejete.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2012!
LadyT.
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 850
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 706
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 440
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 259
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1753
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3299
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2081
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1730
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 875
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 885
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Ať ti to v bříšku pěkně roste 
.My dostali taky ten nejkrásnější dáreček pod stromeček 
Když jsem měla v bříšku Verunku, každou takovou fotku jsem furt žmoulala, spala s ní a nemohla se dočkat další fotečky. 
Trošku magor no 
! To já jsem po mimču zprvu těhotenství moc netoužila, ale teď mám už jen 2 měsíce do porodu a moooc se těším 
