Můj /ne/hypnoporod
- Porod
- Mer11
- 12.05.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přála jsem si hypnoporod. Jenže člověk míní a příroda mění. Sedím tu a na zemi se batolí můj malý syn. Snaží se postavit na nožičky a já si říkám, jak ten čas letí. Je to už osm měsíců, co se narodil, a někdy si vzpomenu na ty silné okamžiky jeho zrození. Začalo to asi takhle...
Pozitivní těhotenský test mi udělal radost, ale zároveň ve mě vyvolal strach. Strach o to malé křehké miminko, které se ve mně vyvíjelo. Věděla jsem, že tentokrát budu rodit jinak. Že chci rodit jinak než poprvé.
První dceru jsem rodila sama, s nepříjemnou porodní asistentkou, která mladému doktorovi nadávala, že se má chovat víc autoritativně a do toho já tlačila své první dítě. Spousta světla, hluku, křiku z ostatních pokojů a stres. Velký stres.
Přesto jsem porodila rychle, na prvorodičku. Odtekla mi doma plodová voda a za čtyři hodiny byla dcera na světě. Já byla mladá, naivní, dali mi léky, udělali automaticky nástřih, skákali na břicho… nic příjemného.
U tohoto těhotenství jsem to chtěla úplně jinak. Absolvovali jsme s přítelem kurz hypnoporodu. Dalo nám to oběma hodně a já najednou věděla, že to může být jiné než jak jsem to zažila poprvé.
Sestavila jsem si porodní plán a vybrala si porodnici, o které bylo známo, že se snaží plán dodržet. Našla jsem si i svou porodní asistentku a opakovala si nějaké afirmace o tom, že porod bude rychlý a snadný.
Když se blížil termín, už jsem byla nervozní, dcera se narodila o měsíc dříve a já si myslela, že teď to bude také tak. Dočkala jsem se ale až přesně v termínu.
Ráno jsme šli do obchodního domu, kde jsme courali, dali si brzký oběd, poté jsme pouštěli draka a znovu obchodní dům. Přijeli jsme domů před půl druhou a já jsem měla v plánu udělat ještě nepečený dort. Ten jsem už nestihla, praskla mi voda.
Odjezd do porodnice proběhl v pořádku, bolesti byly slabé. Dorazila porodní asistentka, která ovšem celou dobu porodu více méně potichu seděla vedle, případně odpověděla na nějakou mou otázku, ale to bylo vše, více se o ní nezmíním, neboť není co vyprávět.
V porodnici jsem dostala pokoj s koupelnou a čekalo se. Měla jsem velký hlad, protože oběd byl tak brzký a já pak už nic nejedla. Bála jsem se najíst, kdyby mi museli třeba dělat císaře, ale nakonec jsem přeci jen aspoň uždibovala ze sušenek, které jsem si přivezla.
Čas plynul, bolesti stále stejné, velmi mírné, já pořád otevřená na čtyři centimetry. O půl osmé večer žádná změna. Poprosím sestřičku o něco k jídlu a ona mi přináší jogurtový krém. Je to jako nic, ale trochu síly mi to dodalo.
Jakoby se najednou porod rozběhl. Drží se porodního plánu, světlo pouze z lampičky, všichni jsou v klidu, žádný stres, léky nenabízejí. Porodní asistentka mě pošle do sprchy, prý za čtvrt hodiny za mnou přijde.
Já se na ní jen podívám a ona v mých očích vidí, že já už čtvrt hodiny nevydržím ve dvojitém balení. Prý mám dát vědět, až budu mít potřebu tlačit. Skoro ihned jsem jí sdělila, že mám ten pocit.
Ihned jsme se vrátili na porodní sál. Nestihla jsem se ani uvelebit na porodním lůžku, zůstala jsem v pozici na čtyřech a za chvíli, za vydatného povzbuzování a chválení nemocniční porodní asistentky, je miminko na světě.
Bolest to byla šílená, od čtyř centimetrů na deset to bylo tak možná dvacet minut. Snaha o hypnoporod sice byla, ale rozjelo se to tak rychle, že nebylo možné jen tak rozdýchat stahy. Afirmace tedy zabraly, porod nakonec byl rychlý, tedy ten závěr. Bolesti hrozné, ale trvaly jen pár minut.
Miminko mě sice trochu natrhlo, ale nic hrozného, doktorka mi sešila zranění, bohužel vnitřní zranění bez umrtvení a bolest to byla opravdu velká. Později mi přítel řekl, že porod byl v pohodě, ale když viděl můj trpící pohled při sešívání, bylo mu mě opravdu líto.
Celkový dojem z porodu byl každopádně o mnoho lepší, než když jsem rodila poprvé. Ticho, pouze povzbuzování, mírné světlo, přívětivý personál, žádný nástřih, žádné léky. Dostala jsem pouze oxytocin na vyloučení placenty, která měla problém se odloučit. Jinak vše docela v pohodě.
Jsem moc ráda za kurz, který jsem absolvovala a za přístup personálu při porodu. Díky!
Přečtěte si také
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 13
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 3463
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1629
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 2149
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1426
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 578
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2247
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 2130
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1309
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 10272
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.