Můj /ne/hypnoporod
- Porod
- Mer11
- 12.05.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přála jsem si hypnoporod. Jenže člověk míní a příroda mění. Sedím tu a na zemi se batolí můj malý syn. Snaží se postavit na nožičky a já si říkám, jak ten čas letí. Je to už osm měsíců, co se narodil, a někdy si vzpomenu na ty silné okamžiky jeho zrození. Začalo to asi takhle...
Pozitivní těhotenský test mi udělal radost, ale zároveň ve mě vyvolal strach. Strach o to malé křehké miminko, které se ve mně vyvíjelo. Věděla jsem, že tentokrát budu rodit jinak. Že chci rodit jinak než poprvé.
První dceru jsem rodila sama, s nepříjemnou porodní asistentkou, která mladému doktorovi nadávala, že se má chovat víc autoritativně a do toho já tlačila své první dítě. Spousta světla, hluku, křiku z ostatních pokojů a stres. Velký stres.
Přesto jsem porodila rychle, na prvorodičku. Odtekla mi doma plodová voda a za čtyři hodiny byla dcera na světě. Já byla mladá, naivní, dali mi léky, udělali automaticky nástřih, skákali na břicho… nic příjemného.
U tohoto těhotenství jsem to chtěla úplně jinak. Absolvovali jsme s přítelem kurz hypnoporodu. Dalo nám to oběma hodně a já najednou věděla, že to může být jiné než jak jsem to zažila poprvé.
Sestavila jsem si porodní plán a vybrala si porodnici, o které bylo známo, že se snaží plán dodržet. Našla jsem si i svou porodní asistentku a opakovala si nějaké afirmace o tom, že porod bude rychlý a snadný.
Když se blížil termín, už jsem byla nervozní, dcera se narodila o měsíc dříve a já si myslela, že teď to bude také tak. Dočkala jsem se ale až přesně v termínu.
Ráno jsme šli do obchodního domu, kde jsme courali, dali si brzký oběd, poté jsme pouštěli draka a znovu obchodní dům. Přijeli jsme domů před půl druhou a já jsem měla v plánu udělat ještě nepečený dort. Ten jsem už nestihla, praskla mi voda.
Odjezd do porodnice proběhl v pořádku, bolesti byly slabé. Dorazila porodní asistentka, která ovšem celou dobu porodu více méně potichu seděla vedle, případně odpověděla na nějakou mou otázku, ale to bylo vše, více se o ní nezmíním, neboť není co vyprávět.
V porodnici jsem dostala pokoj s koupelnou a čekalo se. Měla jsem velký hlad, protože oběd byl tak brzký a já pak už nic nejedla. Bála jsem se najíst, kdyby mi museli třeba dělat císaře, ale nakonec jsem přeci jen aspoň uždibovala ze sušenek, které jsem si přivezla.
Čas plynul, bolesti stále stejné, velmi mírné, já pořád otevřená na čtyři centimetry. O půl osmé večer žádná změna. Poprosím sestřičku o něco k jídlu a ona mi přináší jogurtový krém. Je to jako nic, ale trochu síly mi to dodalo.
Jakoby se najednou porod rozběhl. Drží se porodního plánu, světlo pouze z lampičky, všichni jsou v klidu, žádný stres, léky nenabízejí. Porodní asistentka mě pošle do sprchy, prý za čtvrt hodiny za mnou přijde.
Já se na ní jen podívám a ona v mých očích vidí, že já už čtvrt hodiny nevydržím ve dvojitém balení. Prý mám dát vědět, až budu mít potřebu tlačit. Skoro ihned jsem jí sdělila, že mám ten pocit.
Ihned jsme se vrátili na porodní sál. Nestihla jsem se ani uvelebit na porodním lůžku, zůstala jsem v pozici na čtyřech a za chvíli, za vydatného povzbuzování a chválení nemocniční porodní asistentky, je miminko na světě.
Bolest to byla šílená, od čtyř centimetrů na deset to bylo tak možná dvacet minut. Snaha o hypnoporod sice byla, ale rozjelo se to tak rychle, že nebylo možné jen tak rozdýchat stahy. Afirmace tedy zabraly, porod nakonec byl rychlý, tedy ten závěr. Bolesti hrozné, ale trvaly jen pár minut.
Miminko mě sice trochu natrhlo, ale nic hrozného, doktorka mi sešila zranění, bohužel vnitřní zranění bez umrtvení a bolest to byla opravdu velká. Později mi přítel řekl, že porod byl v pohodě, ale když viděl můj trpící pohled při sešívání, bylo mu mě opravdu líto.
Celkový dojem z porodu byl každopádně o mnoho lepší, než když jsem rodila poprvé. Ticho, pouze povzbuzování, mírné světlo, přívětivý personál, žádný nástřih, žádné léky. Dostala jsem pouze oxytocin na vyloučení placenty, která měla problém se odloučit. Jinak vše docela v pohodě.
Jsem moc ráda za kurz, který jsem absolvovala a za přístup personálu při porodu. Díky!
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1414
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 743
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3257
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 556
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 864
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2411
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2007
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4009
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2073
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2031
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Gratuluju k miminku. Ale nevidím tam nic speciálního a hypno atd… prostě jsi úplně normálně porodila. 
. A kurz hypnoporodu- proč ne? Jakákoli činnost která pomáhá připravit se na takovou významnou událost je přeci skvělá a je na každém, jakou formu přípravy si zvolí. Gratuluji k miminku 
takze uvidime, jestli se podari prirozene nebo ne
a hned jak to pujde žadam epidural podruhé 
take jsem ho chtěla byla jsem z te myšlenky uplne nadšena a nedradilo mě ani okoli ze sem prvotrodička a nevim do čeho lezu. vyšlo mi to na 90% a těch 10 do dalšiho porodu vychytám 
toto mě opravdu zajímá
