Můj /ne/hypnoporod
- Porod
- Mer11
- 12.05.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přála jsem si hypnoporod. Jenže člověk míní a příroda mění. Sedím tu a na zemi se batolí můj malý syn. Snaží se postavit na nožičky a já si říkám, jak ten čas letí. Je to už osm měsíců, co se narodil, a někdy si vzpomenu na ty silné okamžiky jeho zrození. Začalo to asi takhle...
Pozitivní těhotenský test mi udělal radost, ale zároveň ve mě vyvolal strach. Strach o to malé křehké miminko, které se ve mně vyvíjelo. Věděla jsem, že tentokrát budu rodit jinak. Že chci rodit jinak než poprvé.
První dceru jsem rodila sama, s nepříjemnou porodní asistentkou, která mladému doktorovi nadávala, že se má chovat víc autoritativně a do toho já tlačila své první dítě. Spousta světla, hluku, křiku z ostatních pokojů a stres. Velký stres.
Přesto jsem porodila rychle, na prvorodičku. Odtekla mi doma plodová voda a za čtyři hodiny byla dcera na světě. Já byla mladá, naivní, dali mi léky, udělali automaticky nástřih, skákali na břicho… nic příjemného.
U tohoto těhotenství jsem to chtěla úplně jinak. Absolvovali jsme s přítelem kurz hypnoporodu. Dalo nám to oběma hodně a já najednou věděla, že to může být jiné než jak jsem to zažila poprvé.
Sestavila jsem si porodní plán a vybrala si porodnici, o které bylo známo, že se snaží plán dodržet. Našla jsem si i svou porodní asistentku a opakovala si nějaké afirmace o tom, že porod bude rychlý a snadný.
Když se blížil termín, už jsem byla nervozní, dcera se narodila o měsíc dříve a já si myslela, že teď to bude také tak. Dočkala jsem se ale až přesně v termínu.
Ráno jsme šli do obchodního domu, kde jsme courali, dali si brzký oběd, poté jsme pouštěli draka a znovu obchodní dům. Přijeli jsme domů před půl druhou a já jsem měla v plánu udělat ještě nepečený dort. Ten jsem už nestihla, praskla mi voda.
Odjezd do porodnice proběhl v pořádku, bolesti byly slabé. Dorazila porodní asistentka, která ovšem celou dobu porodu více méně potichu seděla vedle, případně odpověděla na nějakou mou otázku, ale to bylo vše, více se o ní nezmíním, neboť není co vyprávět.
V porodnici jsem dostala pokoj s koupelnou a čekalo se. Měla jsem velký hlad, protože oběd byl tak brzký a já pak už nic nejedla. Bála jsem se najíst, kdyby mi museli třeba dělat císaře, ale nakonec jsem přeci jen aspoň uždibovala ze sušenek, které jsem si přivezla.
Čas plynul, bolesti stále stejné, velmi mírné, já pořád otevřená na čtyři centimetry. O půl osmé večer žádná změna. Poprosím sestřičku o něco k jídlu a ona mi přináší jogurtový krém. Je to jako nic, ale trochu síly mi to dodalo.
Jakoby se najednou porod rozběhl. Drží se porodního plánu, světlo pouze z lampičky, všichni jsou v klidu, žádný stres, léky nenabízejí. Porodní asistentka mě pošle do sprchy, prý za čtvrt hodiny za mnou přijde.
Já se na ní jen podívám a ona v mých očích vidí, že já už čtvrt hodiny nevydržím ve dvojitém balení. Prý mám dát vědět, až budu mít potřebu tlačit. Skoro ihned jsem jí sdělila, že mám ten pocit.
Ihned jsme se vrátili na porodní sál. Nestihla jsem se ani uvelebit na porodním lůžku, zůstala jsem v pozici na čtyřech a za chvíli, za vydatného povzbuzování a chválení nemocniční porodní asistentky, je miminko na světě.
Bolest to byla šílená, od čtyř centimetrů na deset to bylo tak možná dvacet minut. Snaha o hypnoporod sice byla, ale rozjelo se to tak rychle, že nebylo možné jen tak rozdýchat stahy. Afirmace tedy zabraly, porod nakonec byl rychlý, tedy ten závěr. Bolesti hrozné, ale trvaly jen pár minut.
Miminko mě sice trochu natrhlo, ale nic hrozného, doktorka mi sešila zranění, bohužel vnitřní zranění bez umrtvení a bolest to byla opravdu velká. Později mi přítel řekl, že porod byl v pohodě, ale když viděl můj trpící pohled při sešívání, bylo mu mě opravdu líto.
Celkový dojem z porodu byl každopádně o mnoho lepší, než když jsem rodila poprvé. Ticho, pouze povzbuzování, mírné světlo, přívětivý personál, žádný nástřih, žádné léky. Dostala jsem pouze oxytocin na vyloučení placenty, která měla problém se odloučit. Jinak vše docela v pohodě.
Jsem moc ráda za kurz, který jsem absolvovala a za přístup personálu při porodu. Díky!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1305
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19376
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....