Můj neživot s endometriózou

Vše začalo asi před dvěma lety. Po pádu jsem dostala trombózu do lýtka. Nevím, jestli to byl spouštěč, ale zpětně si uvědomují, že tam to začalo. Hospitalizace několikatýdenní, doma denní léčba injekcemi, velké bolesti nohy.

Následně jsem dostala covid, další hospitalizace, problémy s dýcháním, velké bolesti plic a nohy. Jeden cyklus jsem dostala velké bolesti v podbřišku, zad. Zvracela jsem a natekla mi opět noha. Pohotovost, bála jsem se trombózy, vše v pořádku.

Po menstruaci bolest ustoupila. Další cyklus ale přišla znovu. V takové míře, že jsem se lekla a opět navštívila pohotovost. Tam jsem se setkala s velmi nelidským přístupem a bylo mi řečeno, že jsem asi spálila plech cukroví (jsem cukrářka) a tak mám psychosomatické bolesti, odeslána domu.

Bolesti ovšem neustupovaly, několik cyklů bylo daleko horších, nemohla jsem chodit, zvracela jsem, přidaly se extrémní průjmy a horečky. U gynekologa léčeno jako zánět dělohy. 3*.

Nepomohlo. To vše jsem prožívala rok. Rok bolesti, zvracení, průjmu, horeček. Sex už nebyl. Manžel mě „obviňoval“ z nevěry. Ale já nemohla, byl velmi bolestivý a když k němu došlo hodně jsem krvácela. Jeden z posledních cyklu, jsem byla extrémně psychicky a fyzicky vyčerpaná, nateklá, měla jsem břicho jak v 9. měsíci, omdlela jsem.

Manžel mě opět přivezl na pohotovost, kde díkybohu byl již kompetentní lékař. Vyšetřil mě, ale na utz nic neviděl, nicméně si mě vyslechl. To už bylo přes rok bolesti a stavu na umření. V této době už jsem si byla na 100 % jistá, že se něco děje v děloze. Opravdu jsem to věděla a ač jsem svého gynekologa upozorňovala, stále mě léčil na zánět dělohy a klasickou jeho odpovědí bylo, že měsíčky bolí.

To že jsem již neudržela stolici a každý cyklus omdlévala, neslyšel. Vraťme se ale k poslední návštěvě pohotovosti. Úžasný lékař ihned navrhl operaci. Prý se teda podíváme, ale nemám mít obavu, na utz nic není… za pár dní jsem byla na sále, modlila jsem se, ať něco najdou, protože jsem si už připadala, jako hypochondr.

Z běžné operace byla „paseka“. Děloha přirostla k pánvi, velká cysta na vejcovodu, srůsty po celé děloze, přilepené vaječníky, jak mi bylo řečeno, dělohu jsem měla jednu slepenou kouli. (Nechápu a nepochopím, že to nikdo neviděl na utz). Odstraněn vejcovod.

Rekonvalescence byla téměř v pohodě. Až do dalších cyklu. Po třech měsících jsou bolesti zpět. Už nemůžu. Jsem vyčerpaná, psychicky i fyzicky. Upínám se k přírodní léčbě. Opět oznámeno gynekologovi. Jeho rada, otěhotnět nebo začít brát hormonální léčbu. Ani jedno nejde. Těhotníme už 3,5 roku. Hormony nechci - mám Leidenskou mutací.

A tak jsem začala pátrat centra pro endometriózu. Už jsem se objednala. Nevím, co čekám, ale chci normálně žít. Bez bolesti. Tímto deníkem prosím o vaše zkušenosti, pomohla vám centra? Nebo co vám pomohlo?