Můj porod malého
- Porod
- MikyD
- 16.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ačkoliv byl můj porod takový, jaký byl, pro to stát se mámou bych to podstoupila znovu! A pokud chce být Váš partner u porodu, nikdy to neodmítejte. Jsem vděčná, že tam byl! A zároven děkuji všem lékařům, kteří se podíleli na narození našeho syna, za profesionalitu a úžasný přístup!
Dnes je to týden co jsme si domů donesli našeho milovaného syna, který se narodil 4. 1. 2013. Pořád jsem plná nových neuvěřitelně krásných emocí. I když jsem si svůj porod představovala jinak, než jak ve skutečnosti probíhal, nikdy na ten den nezapomenu a především ve mně už navždy zůstane vzpomínka, kdy jsem Ho poprvé spatřila. Nic krásnějšího jsem do té doby nepocítila!
Ten den, jsem ještě dopoledne byla u svého gynekologa na poslední kontrole, bylo to 1. den po stanoveném termínu. Netušila jsem, že je to naposledy, co vidím svého drobečka na obrazovce, protože nic nenasvědčovalo tomu, že bych ještě ten den měla rodit. Doktor a sestřička už mě na další kontrolu poslali do porodnice, popřáli mi hodně štěstí a já byla šťastná, že už jsme došli na konec a snad brzy už bude naše dítko na světě. Odpoledne jsem si pozvala na návštěvu své dvě těhotné kamarádky, abychom zase mohly probírat ty naše těhotenské „starosti“ (ano, mám to štěstí, že jsou moje kamarádky těhotné se mnou
Chvilku předtím, než měly holky přijít, jsem na WC objevila na papíru krev… „ááá, asi hlenová zátka“ říkala jsem si a čekala na holky, abych se poradila zda jet, nebo nejet raději do porodnice.
Návštěva nakonec probíhala v ohromně veselém duchu, holky vtipkovaly, že určitě v noci budu mít po porodu, ale já zůstávala klidná, protože jsem byla přesvědčená, že se určitě jedná pouze o tu pověstnou zátku. Žádné bolesti mě neprovázely, a tak jsem v klidu počkala, až se můj drahý vrátí z práce a oznámila mu, že bude lepší, když zajedeme do porodnice na kontrolu. I když jsem pořád zůstávala přesvědčená, že pojedeme zpět domů, vzali jsme sebou raději i sbalenou tašku. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když mi doktor na ambulanci oznámil: „Maminko rodíte, takže si jděte rovnou na porodní sál.“
Vyšla jsem z ordinace a náhle mě přešel úsměv: „Já rodím?“ Nemohla jsem tomu věřit, kde jsou ty kontrakce? Prasklá voda? I když jsem se na porod hrozně těšila, najednou to zčistajasna bylo tady a já dostala strach. Všechno bylo najednou tak rychlé. Ihned nás přijali na porodní sál a já pořád nedokázala pochopit, že budu opravdu nejspíš rodit. Zůstávala jsem v šoku další snad hodinu, kdy mi přišla doktorka píchnout vodu, sestřičky dát klystýr a kdy mě napojily na monitor pro ozvičky. Po píchnutí vody se ale začaly kontrakce ozývat, nejdřív po deseti minutách během chvíle už po pěti. Mezitím co jsme společně s manželem vzorně každou kontrakci prodýchávali, mě neustále chodili kontrolovat lékaři a znepokojeně hleděli na monitor pro ozvy srdíčka.
Začala jsem tušit, že se něco děje, když se rozhodli, že miminku dají na hlavu sondičku a budou ho sledovat raději ještě tímto způsobem. Bohužel ani tyhle výsledky se jim nezdáli a tak se rozhodli ještě pro sondičku na zádíčka miminka a sledování přes další monitor. To už jsem začala být nervózní a ptát se lékařů co se děje. Všichni mě uklidňovali, že jen sledují děťátko, aby nebylo v ohrožení a udržovali mě v klidu, že se nic závažného neděje. Věděla jsem, že můj porod neprobíhá standardně a všechny moje představy o tom, jak budu moci chodit do sprchy, skákat na míči a prožít svůj porod v různých úlevových polohách, se pomalu rozplývaly. Bohužel jsem nesměla slézt z křesla, díky napojeným sondám a musela celý porod strávit v jedné poloze, a aby toho nebylo málo, dostala jsem ještě kapačku oxytocinu pro zesílení kontrakcí.
Bolesti se šíleně stupňovaly a já jsem prosila, ať mě nechají chvilku alespoň stát, bohužel nešlo to. Celý porod takto probíhal šest hodin, stále se u mě střídali lékaři. Když kontrakce přicházely po půl minutě, doktor konečně řekl, že jdeme do finále a můžu začít tlačit. Byla jsem šťastná, protože ta bolest už byla k nevydržení a tak jsem tlačila a pak znova a znova a stále bez výsledku. Nešlo to, byla jsem vyčerpaná a myslela jsem, že už tu bolest nemůžu už vydržet. Někdo mi přikládá kyslíkovou masku, já pořád zkouším tlačit, už skoro nevnímám co se kolem mě děje, bolí to a propadám zoufalství, že malého nevytlačím. Nevím, co přesně se stalo, ale najednou se naprosto mění atmosféra, doktor si bere plášť, rozsvítí se, přiveze se stolek z kdovíjakým náčiním, a já dostávám rozkaz, že teď musím tlačit, co to jde, ale vždyť to jsem dělala doteď, sakra!
Sbírám v sobě poslední síly, tlačím a dole cítím neuvěřitelný tlak a bolest jako když vás chce někdo doslova roztrhnout trvá to dlouho, nastává hrozný klid, nikdo nic neříká, dívám se na manžela a jeho vyděšený výraz, vidím, jak sestřičky nesou mé dítě, které nepláče a slyším doktora jak mi říká: "maminko, malý měl omotanou pevně pupeční šnůru, a to na dvakrát, proto nešel ven, použili jsme VEX (vakuum extract – taková pumpička, která se přisaje na hlavu děťátka, a to se vytáhne se ven), hráz zůstala nepoškozená ale jste roztrhaná zevnitř i z venku, ale zvládla jsem to skvěle, ale to už neposlouchám. Slyším plakat našeho syna a v tu chvíli pláču i já, obrovským štěstím! Za chvilku mám malého na hrudníku a nemůžu se na něj vynadívat, kouká na mě a klidně dýchá a já vím, že se v mém životě zrodila nová obrovská láska!
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 838
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 753
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 434
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 557
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 510
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 1118
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1210
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 798
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 803
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 417
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
Brečím a moooc gratuluji!!!