Můj porod malého
- Porod
- MikyD
- 16.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ačkoliv byl můj porod takový, jaký byl, pro to stát se mámou bych to podstoupila znovu! A pokud chce být Váš partner u porodu, nikdy to neodmítejte. Jsem vděčná, že tam byl! A zároven děkuji všem lékařům, kteří se podíleli na narození našeho syna, za profesionalitu a úžasný přístup!
Dnes je to týden co jsme si domů donesli našeho milovaného syna, který se narodil 4. 1. 2013. Pořád jsem plná nových neuvěřitelně krásných emocí. I když jsem si svůj porod představovala jinak, než jak ve skutečnosti probíhal, nikdy na ten den nezapomenu a především ve mně už navždy zůstane vzpomínka, kdy jsem Ho poprvé spatřila. Nic krásnějšího jsem do té doby nepocítila!
Ten den, jsem ještě dopoledne byla u svého gynekologa na poslední kontrole, bylo to 1. den po stanoveném termínu. Netušila jsem, že je to naposledy, co vidím svého drobečka na obrazovce, protože nic nenasvědčovalo tomu, že bych ještě ten den měla rodit. Doktor a sestřička už mě na další kontrolu poslali do porodnice, popřáli mi hodně štěstí a já byla šťastná, že už jsme došli na konec a snad brzy už bude naše dítko na světě. Odpoledne jsem si pozvala na návštěvu své dvě těhotné kamarádky, abychom zase mohly probírat ty naše těhotenské „starosti“ (ano, mám to štěstí, že jsou moje kamarádky těhotné se mnou
Chvilku předtím, než měly holky přijít, jsem na WC objevila na papíru krev… „ááá, asi hlenová zátka“ říkala jsem si a čekala na holky, abych se poradila zda jet, nebo nejet raději do porodnice.
Návštěva nakonec probíhala v ohromně veselém duchu, holky vtipkovaly, že určitě v noci budu mít po porodu, ale já zůstávala klidná, protože jsem byla přesvědčená, že se určitě jedná pouze o tu pověstnou zátku. Žádné bolesti mě neprovázely, a tak jsem v klidu počkala, až se můj drahý vrátí z práce a oznámila mu, že bude lepší, když zajedeme do porodnice na kontrolu. I když jsem pořád zůstávala přesvědčená, že pojedeme zpět domů, vzali jsme sebou raději i sbalenou tašku. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když mi doktor na ambulanci oznámil: „Maminko rodíte, takže si jděte rovnou na porodní sál.“
Vyšla jsem z ordinace a náhle mě přešel úsměv: „Já rodím?“ Nemohla jsem tomu věřit, kde jsou ty kontrakce? Prasklá voda? I když jsem se na porod hrozně těšila, najednou to zčistajasna bylo tady a já dostala strach. Všechno bylo najednou tak rychlé. Ihned nás přijali na porodní sál a já pořád nedokázala pochopit, že budu opravdu nejspíš rodit. Zůstávala jsem v šoku další snad hodinu, kdy mi přišla doktorka píchnout vodu, sestřičky dát klystýr a kdy mě napojily na monitor pro ozvičky. Po píchnutí vody se ale začaly kontrakce ozývat, nejdřív po deseti minutách během chvíle už po pěti. Mezitím co jsme společně s manželem vzorně každou kontrakci prodýchávali, mě neustále chodili kontrolovat lékaři a znepokojeně hleděli na monitor pro ozvy srdíčka.
Začala jsem tušit, že se něco děje, když se rozhodli, že miminku dají na hlavu sondičku a budou ho sledovat raději ještě tímto způsobem. Bohužel ani tyhle výsledky se jim nezdáli a tak se rozhodli ještě pro sondičku na zádíčka miminka a sledování přes další monitor. To už jsem začala být nervózní a ptát se lékařů co se děje. Všichni mě uklidňovali, že jen sledují děťátko, aby nebylo v ohrožení a udržovali mě v klidu, že se nic závažného neděje. Věděla jsem, že můj porod neprobíhá standardně a všechny moje představy o tom, jak budu moci chodit do sprchy, skákat na míči a prožít svůj porod v různých úlevových polohách, se pomalu rozplývaly. Bohužel jsem nesměla slézt z křesla, díky napojeným sondám a musela celý porod strávit v jedné poloze, a aby toho nebylo málo, dostala jsem ještě kapačku oxytocinu pro zesílení kontrakcí.
Bolesti se šíleně stupňovaly a já jsem prosila, ať mě nechají chvilku alespoň stát, bohužel nešlo to. Celý porod takto probíhal šest hodin, stále se u mě střídali lékaři. Když kontrakce přicházely po půl minutě, doktor konečně řekl, že jdeme do finále a můžu začít tlačit. Byla jsem šťastná, protože ta bolest už byla k nevydržení a tak jsem tlačila a pak znova a znova a stále bez výsledku. Nešlo to, byla jsem vyčerpaná a myslela jsem, že už tu bolest nemůžu už vydržet. Někdo mi přikládá kyslíkovou masku, já pořád zkouším tlačit, už skoro nevnímám co se kolem mě děje, bolí to a propadám zoufalství, že malého nevytlačím. Nevím, co přesně se stalo, ale najednou se naprosto mění atmosféra, doktor si bere plášť, rozsvítí se, přiveze se stolek z kdovíjakým náčiním, a já dostávám rozkaz, že teď musím tlačit, co to jde, ale vždyť to jsem dělala doteď, sakra!
Sbírám v sobě poslední síly, tlačím a dole cítím neuvěřitelný tlak a bolest jako když vás chce někdo doslova roztrhnout trvá to dlouho, nastává hrozný klid, nikdo nic neříká, dívám se na manžela a jeho vyděšený výraz, vidím, jak sestřičky nesou mé dítě, které nepláče a slyším doktora jak mi říká: "maminko, malý měl omotanou pevně pupeční šnůru, a to na dvakrát, proto nešel ven, použili jsme VEX (vakuum extract – taková pumpička, která se přisaje na hlavu děťátka, a to se vytáhne se ven), hráz zůstala nepoškozená ale jste roztrhaná zevnitř i z venku, ale zvládla jsem to skvěle, ale to už neposlouchám. Slyším plakat našeho syna a v tu chvíli pláču i já, obrovským štěstím! Za chvilku mám malého na hrudníku a nemůžu se na něj vynadívat, kouká na mě a klidně dýchá a já vím, že se v mém životě zrodila nová obrovská láska!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1814
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21815
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Brečím a moooc gratuluji!!!