Můj porod před 2 lety
- Porod
- Marbuli
- 22.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hodně ráda tady čtu deníčky, tak jsem se rozhodla, že i já napíši deníček o mém porodu, i když už budou malé dva roky.
Těch 9. měsíců. To čekání na toho malého tvorečka a přemýšlení, jaký asi bude porod. Termín mi dali na 16. 2. a 22.2 (v ten den mám narozeniny). Těhu bylo ze začátku takové, že jsem hodně zvracela, alespoň ve 4 měsíci to samo přestalo a já jsem začínala mít chutě, v 9. měsíci jsem mela 21,5 kg nahoře. Prostě, co jsem viděla, to jsem sežrala 
No, ale abych se dostala k porodu. Bylo 24. 2. ráno, když mě vzbudil přítel, že jede stěhovat švagrovou a bude brzo doma. Když odešel, vyplazila jsem se z postele a dala si snídani, ale měla jsem pocit, že pořád musím něco dělat, takže jsem začala okny v 9. patře, po vytírání, utírání prachu, převlíkaní postele a kontrol, jestli mám v tašce do porodnice vše připravené. Když jsem měla vše hotovo, tak jsem se oblékla a šla ke tchánovi na oběd. Musel mě hlídat, když nikdo nebyl doma.
No, tak jsem se naobědvala a šla jsem si sednout k PC a psala si tu s holkama, jak nám je atd. a bylo 16.50, když jsem měla takový divný pocit, že jsem se asi počurala, tak jsem se zvedla a šla na WC, kde jsem zjistila, že mi praskla voda. Vzala jsem si vložku a šla za tchánem, aby zavolal Markovi, ať si pro mě přijede, že mi praskla voda. Začal okamžitě šílet, nemohl najít telefon a já jsem z toho začala mít srandu, zatím jsem byla bez kontrakcí, tak to bylo dobré.
Volal tchyni: Alčo, Alčo, praskla voda. A Alča: Kde? Zase v baráku? To už jsem nevydržela a vybuchla naplno smíchy Alča: Tak jo, my už jedeme, brzo tam budeme.
No a mně to nedalo a ještě jsem volala Markovi, ať jde domů a kouká se osprchovat a vyměnit si ponožky, že nechci, aby mi tam sestřičky padly smradem a aby nezapomněl tašku. Bylo 7 hodin večer, když konečně dorazili, a okamžitě se jelo se do Podolí.
Pořád jsem měla prču z toho, jak kolem mě všichni šílí a já byla pořád v klidu. Když jsme jeli přes Prahu, tak sem se taky musela smát, protože Marek nadával, kde jsou policajti, když je nejvíc potřebuje, troubil snad na všechny, ať uhnou z cesty i na tramvaje
No bylo 8 hodin, když jsme dorazili do Podolí, tam si mě převzala sestřička s tím, že Marek s Alčou mají čekat na chodbě, než mě zkontrolují. Byla jsem otevřená na dva prsty, bez kontrakcí, tak poslali Marka s Alčou domů. No to bylo něco pro mě, úplně nesnáším nemocnice a ještě tam být sama. No, vzali si mě na monitor, po monitoru do sprchy do horké vody, a tak to šlo asi 5× do kola, když si mě vzala sestřička na stůl a řekla mi, že jsem otevřená na 5 prstů a ještě je čas na to, abych šla na porodní pokoj. Ale mě už bylo tak smutno, cítila jsem se sama a měla jsem šílený strach, co bude dál (prvorodička),tak jsem sestřičku ukecala, ať už mě dá na sál, aby mohl přijet přítel.
Tak jsem si zavolala Markovi, ať dorazí, že už na něj čekám. Pak jsem si vzala tašku a šla se svou PA na sál, ta mi vysvětlila, kde co mám a že bude dobré, kdybych si nechala udělat klystýr, souhlasila jsem a musím říci, že se mi po něm hodně ulevilo, neměla jsem takový tlak na břicho. Po vyprázdnění jsem trávila čas ve sprše pod horkou vodou a do toho přijel i Marek a ze mě spadl strach.
Byla půlnoc, když mi začaly opravdu šílené kontrakce po 2 minutách a sestřička už mě nechtěla pustit ani do sprchy, že mám ležet, ale já jsem si po celém dni přišla strašně unavená, a tak jsem mezi kontrakcemi usínala, Marek byl celou dobu u mě a hladil mě, já jsem potom blbě prodýchávala, takže mě začaly brnět ruce a obličej. Sestřička mi dala masku s kyslíkem a dala mi do kapačky (nebo co to bylo) glukózu, abych, až přijde samotný porod, zvládla prďolu vytlačit.
Kontrakce mi nakonec zmizely před 5 hodinou ranní, a tak mi PA dala vyvolávačku s tím, že kontrakce se dostaví do 15 minut, jenže hned, jak zavřela dveře, to na mě přišlo a já měla šílené nutkaní tlačit, Marek okamžitě zvonil na PA, která přiběhla asi až za 10 minut, že teď odrodila vedlejší pokoj, do toho přišla ještě dr. a jen jsem slyšela: už je videt hlavička. Takže PA se ke mně postavila a jen řekla: maminko, nadechnout a zatlačit, až budete mít kontrakci. Začala kontrakce a já jsem začala tlačit a po tlačení prodychávat. A Marek pořád: dýchej, dýchej a teda v tu chvíli mi lezl na nervy, až jsem po něm vyjela a řekla, jestli si to nechce jít odtlačit sám, tak se na mě tak podíval, až mi ho bylo líto, ale už mi přicházela další kontrakce, zatlačila jsem asi dvakrát, když PA řekla: a teď musíme rychle, máme šnůru kolem krku.
Šíleně jsem se lekla a o dvě zatlačení později jsem jen slyšela ten nejkrásnější pláč na světě, který jsem mohla slyšet a taky PA, jak říká Markovi, aby si přestřihl šnůru. Byla jsem tak unavená, že jsem se jen zeptala, co máme a jestli je to zdravé. PA mi odpověděla, že máme holčičku a je zdravá. Byla jsem šťastná, ale chtěla jsem strašně spát. Pak vím, že mě Marek pohladil po tváři a řekl, že mě miluje a děkuje mi za dceru.
Když ji dostal do náruče, přišel ke mně a řekl: Kačeno, to je tvoje maminka, a maminko, tohle je tvoje Kačenka. Začala jsem šíleně bulet, dal mi ji pochovat. Byla tak nádherná, úžasná, sladká, prostě dokonalá, byla sice trošku jako švestička díky pupeční šnůře, ale i tak byla nejkrásnější miminko, jaké jsem kdy viděla, a tak strašně vlásků, černých jako havran (bylo mi jasné, proč mě tak celé těhu pálila žáha ) V tu chvilku už jsem věděla, že je tady někdo, kdo na mě bude závislý a bude mě potřebovat 24 hodin denně, bude potřebovat moji lásku a náruč a byla jsem ta nejšťastnější máma na světě!!
Naše Kačenka se narodila 25. 2. 2011 v 5:21 s váhou 3380 g a délkou 49 cm. Miluji tě, moje maličká!
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1310
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 697
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3124
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 518
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 758
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2382
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1970
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3939
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2038
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2012
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
krásny deníček at vám holčička dělá jen radost, 
přeji Kačence hodně zdravíčka 
pěkný deníček, zvládla jsi to skvělě, mě to čeká každou chvíli poprvé.. 
Já sem tady pak na emm narazila na takovejch maminek co tam byli semnou ale nepoznali jsme se 
až mě mrzí, že jsme teprve v půlce 
tomu bych fakt ráda předešla.. A cvičila jsi předtím nějak, masírovala jsi hráz, jak se doporučuje? Ono to není samozřejmě zaručený, ale prý to může trošku pomoct. A děkuju, věřím, že bude všechno v pořádku 
