Můj porod před 2 lety
- Porod
- Marbuli
- 22.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hodně ráda tady čtu deníčky, tak jsem se rozhodla, že i já napíši deníček o mém porodu, i když už budou malé dva roky.
Těch 9. měsíců. To čekání na toho malého tvorečka a přemýšlení, jaký asi bude porod. Termín mi dali na 16. 2. a 22.2 (v ten den mám narozeniny). Těhu bylo ze začátku takové, že jsem hodně zvracela, alespoň ve 4 měsíci to samo přestalo a já jsem začínala mít chutě, v 9. měsíci jsem mela 21,5 kg nahoře. Prostě, co jsem viděla, to jsem sežrala 
No, ale abych se dostala k porodu. Bylo 24. 2. ráno, když mě vzbudil přítel, že jede stěhovat švagrovou a bude brzo doma. Když odešel, vyplazila jsem se z postele a dala si snídani, ale měla jsem pocit, že pořád musím něco dělat, takže jsem začala okny v 9. patře, po vytírání, utírání prachu, převlíkaní postele a kontrol, jestli mám v tašce do porodnice vše připravené. Když jsem měla vše hotovo, tak jsem se oblékla a šla ke tchánovi na oběd. Musel mě hlídat, když nikdo nebyl doma.
No, tak jsem se naobědvala a šla jsem si sednout k PC a psala si tu s holkama, jak nám je atd. a bylo 16.50, když jsem měla takový divný pocit, že jsem se asi počurala, tak jsem se zvedla a šla na WC, kde jsem zjistila, že mi praskla voda. Vzala jsem si vložku a šla za tchánem, aby zavolal Markovi, ať si pro mě přijede, že mi praskla voda. Začal okamžitě šílet, nemohl najít telefon a já jsem z toho začala mít srandu, zatím jsem byla bez kontrakcí, tak to bylo dobré.
Volal tchyni: Alčo, Alčo, praskla voda. A Alča: Kde? Zase v baráku? To už jsem nevydržela a vybuchla naplno smíchy Alča: Tak jo, my už jedeme, brzo tam budeme.
No a mně to nedalo a ještě jsem volala Markovi, ať jde domů a kouká se osprchovat a vyměnit si ponožky, že nechci, aby mi tam sestřičky padly smradem a aby nezapomněl tašku. Bylo 7 hodin večer, když konečně dorazili, a okamžitě se jelo se do Podolí.
Pořád jsem měla prču z toho, jak kolem mě všichni šílí a já byla pořád v klidu. Když jsme jeli přes Prahu, tak sem se taky musela smát, protože Marek nadával, kde jsou policajti, když je nejvíc potřebuje, troubil snad na všechny, ať uhnou z cesty i na tramvaje
No bylo 8 hodin, když jsme dorazili do Podolí, tam si mě převzala sestřička s tím, že Marek s Alčou mají čekat na chodbě, než mě zkontrolují. Byla jsem otevřená na dva prsty, bez kontrakcí, tak poslali Marka s Alčou domů. No to bylo něco pro mě, úplně nesnáším nemocnice a ještě tam být sama. No, vzali si mě na monitor, po monitoru do sprchy do horké vody, a tak to šlo asi 5× do kola, když si mě vzala sestřička na stůl a řekla mi, že jsem otevřená na 5 prstů a ještě je čas na to, abych šla na porodní pokoj. Ale mě už bylo tak smutno, cítila jsem se sama a měla jsem šílený strach, co bude dál (prvorodička),tak jsem sestřičku ukecala, ať už mě dá na sál, aby mohl přijet přítel.
Tak jsem si zavolala Markovi, ať dorazí, že už na něj čekám. Pak jsem si vzala tašku a šla se svou PA na sál, ta mi vysvětlila, kde co mám a že bude dobré, kdybych si nechala udělat klystýr, souhlasila jsem a musím říci, že se mi po něm hodně ulevilo, neměla jsem takový tlak na břicho. Po vyprázdnění jsem trávila čas ve sprše pod horkou vodou a do toho přijel i Marek a ze mě spadl strach.
Byla půlnoc, když mi začaly opravdu šílené kontrakce po 2 minutách a sestřička už mě nechtěla pustit ani do sprchy, že mám ležet, ale já jsem si po celém dni přišla strašně unavená, a tak jsem mezi kontrakcemi usínala, Marek byl celou dobu u mě a hladil mě, já jsem potom blbě prodýchávala, takže mě začaly brnět ruce a obličej. Sestřička mi dala masku s kyslíkem a dala mi do kapačky (nebo co to bylo) glukózu, abych, až přijde samotný porod, zvládla prďolu vytlačit.
Kontrakce mi nakonec zmizely před 5 hodinou ranní, a tak mi PA dala vyvolávačku s tím, že kontrakce se dostaví do 15 minut, jenže hned, jak zavřela dveře, to na mě přišlo a já měla šílené nutkaní tlačit, Marek okamžitě zvonil na PA, která přiběhla asi až za 10 minut, že teď odrodila vedlejší pokoj, do toho přišla ještě dr. a jen jsem slyšela: už je videt hlavička. Takže PA se ke mně postavila a jen řekla: maminko, nadechnout a zatlačit, až budete mít kontrakci. Začala kontrakce a já jsem začala tlačit a po tlačení prodychávat. A Marek pořád: dýchej, dýchej a teda v tu chvíli mi lezl na nervy, až jsem po něm vyjela a řekla, jestli si to nechce jít odtlačit sám, tak se na mě tak podíval, až mi ho bylo líto, ale už mi přicházela další kontrakce, zatlačila jsem asi dvakrát, když PA řekla: a teď musíme rychle, máme šnůru kolem krku.
Šíleně jsem se lekla a o dvě zatlačení později jsem jen slyšela ten nejkrásnější pláč na světě, který jsem mohla slyšet a taky PA, jak říká Markovi, aby si přestřihl šnůru. Byla jsem tak unavená, že jsem se jen zeptala, co máme a jestli je to zdravé. PA mi odpověděla, že máme holčičku a je zdravá. Byla jsem šťastná, ale chtěla jsem strašně spát. Pak vím, že mě Marek pohladil po tváři a řekl, že mě miluje a děkuje mi za dceru.
Když ji dostal do náruče, přišel ke mně a řekl: Kačeno, to je tvoje maminka, a maminko, tohle je tvoje Kačenka. Začala jsem šíleně bulet, dal mi ji pochovat. Byla tak nádherná, úžasná, sladká, prostě dokonalá, byla sice trošku jako švestička díky pupeční šnůře, ale i tak byla nejkrásnější miminko, jaké jsem kdy viděla, a tak strašně vlásků, černých jako havran (bylo mi jasné, proč mě tak celé těhu pálila žáha ) V tu chvilku už jsem věděla, že je tady někdo, kdo na mě bude závislý a bude mě potřebovat 24 hodin denně, bude potřebovat moji lásku a náruč a byla jsem ta nejšťastnější máma na světě!!
Naše Kačenka se narodila 25. 2. 2011 v 5:21 s váhou 3380 g a délkou 49 cm. Miluji tě, moje maličká!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1817
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1069
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1920
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21821
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2958
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2669
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
krásny deníček at vám holčička dělá jen radost, 
přeji Kačence hodně zdravíčka 
pěkný deníček, zvládla jsi to skvělě, mě to čeká každou chvíli poprvé.. 
Já sem tady pak na emm narazila na takovejch maminek co tam byli semnou ale nepoznali jsme se 
až mě mrzí, že jsme teprve v půlce 
tomu bych fakt ráda předešla.. A cvičila jsi předtím nějak, masírovala jsi hráz, jak se doporučuje? Ono to není samozřejmě zaručený, ale prý to může trošku pomoct. A děkuju, věřím, že bude všechno v pořádku 
