Můj porod
- Porod
- Deni89
- 30.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takže už to mám za sebou, je to 2 měsíce a já už si to vůbec nepamatuji, tu bolest, i když hrozná byla. No porod mi zanechal roztržený čípek, který nemám sešitý a přišlo se na to až teď. Docela šok pro mě, že mi tahali mimi takovou sílou, aniž bych byla otevřená úplně, ale už je to pryč:)
- 1
- 2
Tak už si mohu pomaličku na půl sednout a tak popíši svůj porod nebo se o to alespoň pokusím. Snad nebude moc chyb 
Bylo uterý 19.3 a já byla 39+4. Právě jsem se chystal do poradny, kde jsem měla být na 9 hodinu ráno. Doma jsem si připravila jitrnice na oběd, který jsem chtěla dělat, až přijdu domu, aby měl manžel co jíst . V půl 9 jsem vyrazila do nemocnice.
Přišla jsem do poradny, konkrétně do Vinohradské Nemocnice, dali mi číslo a já si šla sednout. Čekala jsem tak 10 minut a šla na monitor, na něj jsem se moc vždycky těšila, že uslyším srdíčko našeho bobánka, tedy bobinky No, po monitoru mi změřili tlak a já ho měla vyšší. 140/85. Sestra chvilku přemýšlela, ale nic neříkala. Šla jsem tedy do čekárny a čekala na vyšetření. Když mě zavolali, doktorka se mě už ptala na ty neduhy, co jsou spojené s vyšším tlakem.
Tudíž mžiky před očima, což mám, ale přisuzovala jsem to brýlím, a tak jsem to neřešila. No a pak na ty další. Potom mě vyšetřila, otevřená pořád na 2 prsty, a tak si se mnou domluvila další návštěvu s tím, že kdyby se pořád nic nedělo na termín a déle, tak porodím na apríla, že mi porod vyvolají ten den 
No, nakonec mi ještě změřila tlak a kdo by to byl neřekl, už byl 148/90. Hm, na to doktorka řekla: „Změna plánu, už tady zůstanete“. V tu chvíli mě polilo horko, strach a tlak z toho, že je to tak rychlý, jsem se ani nepřipravila A vtipný bylo, že se mi honilo hlavou, že mám doma tu jitrnici, na kterou jsem se těšila a manželovi slíbila k obědu No nic, a tak mě odeslali na porodnické oddělení, kde jsem čekala na vyšetření. Naštěstí jsem byla tak nějak připravená alespoň s dokumenty, které jsem měla komplet vyplněné.
Šla jsem tedy na vyšetření, kde byl moc milý doktor a 2 sestřičky. Abych nezapomněla, už tam ležela i paní, která se chystala rodit, byla tedy úplně v klidu No tak jsem jim předala papíry, vyzpovídali mě snad ze všeho a šla na kozu. Pan doktor mě vyšetřil a udělal toho Hamiltona, toho závodníka No, dobře, odstranil blanku, ty jo, docela to bolelo. To bylo cca 10:30. Poté mě sestřičky přinesly tu jejich nemocniční košili a já se do ní převlékla. Nemusím ani psát, že mi pořád volala a psala mamka, do toho manžel a tak. Byli z toho v šoku snad víc než já
Došlo na výběr pokoje. Chtěla jsem nadstandart, ale nebyl volný:-( A tak mi daly 3lůžkový, ale prázdný, a tak jsem ho měla pro sebe na nějakou dobu. Tak jsem se tam nějak zabydlela a koukala do zdi a vůbec si nepřipouštěla, že už zítra budu mít mimi u sebe. Doktor mi totiž řekl, že pokud se porod nerozjede sám, následující den ho vyvolají. Tlak jsem měla pořád vysoký, prý se tam miminku nelíbilo. Ten den za mnou ještě přišel manžel, přinesl věci a pak i mamka, která snad vykoupila celý obchod a přinesla mi všechno možný.
Bylo večer, tak 22:00 a já si psala s manželem a těšili jsme se na zítřek, že už budeme mít miminko. Poté jsem se snažila usnout a cca v 1 v noci mě začalo bolet v podbříšku, jako při menstruaci. Nastavila jsem si stopky a počítala. Intervaly byly tak cca po 5-7 minutách a trvalo to tak 40-60 sekund. No, to už mi z toho začalo být blbě, že to už asi přišlo. Šla jsem za sestrou, že jsem si počítala bolesti a měla jsem jich cca 20 během hodiny. Sestra neváhala, řekla, ať si sbalím věci a jdu do přípravny. Super, narvat všechno to jídlo do již narvané tašky .
Na přípravně mě vyšetřili, otevřena na 3 prsty, monitor ok, už byly vidět kontrakce, ale zatím slabé. Tak jsem šla na klystýr, který byl úplně ok a pak už jen pochodovala, čekala a sprchovala se a tak pořád dokola. Kolem 4 ráno se bolesti už docela dost stupňovaly, ale pořád šly prodýchat. Tak jsem napsala mamce, že už se to rozjelo. Manžela jsem ještě nechala spát, prý je ještě čas. Pořád a dokola monitor, měření tlaku, sprcha, vyšetření.
V 5:55 mi doktor píchl vodu, daly mi do žíly kanylu a já čekala, co bude. Během půl hodiny to začalo docela fest bolet, to už sranda nebyla. V 6:30 jsem volala manželovi, který byl chudák celý rozespalý a já mu v kontrakci povídám, ať přijede, že už pomalu rodím.
Manžel tak do hodiny přijel a já už fakt trpěla. Prosila jsem doktory o něco na bolest, dali mi něco do žíli, ale jako vůbec do nepomáhalo. Pak mi dali kyslík a musela jsem ležet, což bylo hrozný:-(. Pořád se opakovalo dokola vyšetření, monitor, sprcha, skákání na balonu a podpora manžela byla opravdu obrovská. O bolesti ani nemluvě. Cca ve 11 hodin mě už daly na kozu s tím, že už to bude, to mi říkali už asi 4 hodiny před porodem .
Manžel vedle mě seděl celou dobu, držel za ruku a dával do pusy vatu s vodou. To by člověk ani nevěřil, jak mu uschne pusa, po tom dýchání:-) Přiznám se, měla jsem tak silné bolesti, že jsem na něj byla někdy i nepříjemná, za to se omlouvám, ale pochopil to Bolestí jsem omdlévala a to mě nutili být na boku, kde to bylo ještě horší. Sranda byla, že když mě nutili skákat na balonu, tak jsem během chvilky, kdy nebyly kontrakce, usínala na balonu, fakt jsem spala, bolesti mě tedy zase probraly, ale i tak mě to udivilo, že to jde
CCa ve 12 hodin jsem porušila svůj slib sama sobě, že epidural ne a žádala o něj tak silně, jako o smrt hodiny před tím. No samozřejmě už jsem byla na 8 prstů a tak mi ho nedali. Ale já pořád, že ho chci a že chci císaře, bolesti byly fakt šílené, nikdy jsem nic takového nezažila. Když už se tedy doktor rozmyslel, že už bych mohla rodit, malá se tam nějak zapříčila a rozhodla se, že ven nechce:-(.
Pořád jsem tlačila, to už tak hrozný není, když v kontrakcích tlačíte, docela úleva. Malá pořád nic, a tak doktor vzal vex(zvon) a malou vytáhly za hlavinku :-/ No a přitom jí zlomili klíční kost, ale to se nedá nic dělat. Malou mi nedali na tělo, jelikož nebrečela, hned ji odnesli a já měla strach:-( Manžel za ní po chvilce šel a fotil, a pak ji přinesl a dali mi jí:-) Láska na první pohled To už to šití nebylo takový, i když to bolelo jak čert.
Ještě 2 hodiny jsem tam ležela a čekala, až mě převezou na pokoj. Poté mi malou přivezli a my se s ní s manželem mazlili na pokoji. Poté už klasika rooming, takže mimi na pokoji a já se o ni už starala:-) Máme problém s kojením, a tak dokrmujeme, ale to nevadí, hlavně, že už ji máme u sebe a jsme totálně zamilovaní
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 44
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 111
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 118
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22235
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Přeji hodně zdravíčka Tobě i malinké 
Tak hodně zdraví.
gratuluju k holčičce!!!
