Jak jsem se děsila porodu
- Porod
- Veronika005
- 18.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak na svět přišlo mé děťátko. Všechno začalo tím, že jsem ve 23 letech zjistila, že jsem těhotná. Byla to ta nejkrásnější zpráva na světě.
Celé těhotenství jsem si užívala, těšila se na každou návštěvu u doktora. Zjistili jsme, že se nám narodí chlapeček.
Hned od začátku jsem se děsila porodu, ale opravdu šíleně. Toho, jak to musí určitě bolet, protože já jsem právě taková „máčka“, co nic nevydrží. Každý den jsem hledala příběhy o porodu na internetu, četla jsem různý knížky, ptala se kamarádek, co už rodily, jaký to je… A čím víc se to blížilo, tím víc jsem se děsila. Všichni mi říkali, ať si nic takovýho nečtu, ale já prostě musela vědět všechno, co mě čeká.
Termín jsem měla 7.10.2013. Den předtím jsem byla ještě na kontrole. Pan doktor říkal, že se na porod ještě nechystám, ale skrz špatné srdeční ozvy miminka půjdu na vyvolání 9.10.2013.
Špatné srdeční ozvy?? Najednou jsem odpočítávala hodiny, kdy už půjdu na to vyvolání, hlavně ať už je malej venku.
Byla středa 9.10. a my se chystali s přítelem do porodnice. Klepala jsem se jak ratlík, když jsme se blížili k porodnici, ale vevnitř to najednou ze mě všechno odpadlo
Byly tam hrozně moc hodné sestřičky. V 10 hodin ráno mi daly tabletu na vyvolání, že prý do hodiny by měly přijít bolesti. Ležela jsem tam jak lazar a čekala, co bude. Po pár minutách mě začalo bolet v podbřišku, jako by menstruace. Chvíli to bolelo, pak zas ne, až asi po hodině mě to přestalo bolet úplně. 
Sestřičky mi mezitím chodily natáčet ozvy. Já jsem si tam pak jen seděla a povídala s přítelem a bolesti nikde.
V 16:00 mi daly další tabletu. Opakovalo se to stejné co u první tablety - chvíli bolesti, pak zas ne, až zmizely úplně. Pořád mi říkaly, že se malýmu nechce, že je mu u mě dobře. 
Ale já jsem to už chtěla mít všechno za sebou a už jsem se modlila, ať se ten porod rozjede. Mezitím jsem slyšela, jak vedle na boxech rodily další dvě maminky. A pak začalo plakat to miminko a to mi úplně vehnalo slzy do očí. Chtěla jsem to už taky zažít.
Pořád se nic nedělo. Sestřičky říkaly, že už asi dneska neporodím. Ale najednou, bylo 23:00, mě zničehonic začalo zase pobolívat bříško. Ale už to byly takové nepříjemné bolesti, ale naštěstí nic hroznýho. Pořád jsem sledovala hodiny a ta bolest přicházela co 3 minuty. Chvíli jsem si teda poskakovala na baloně, to mi už pak nezabíralo, takže pořád dokola se sprchovat.
Hrozně mi pomáhalo, když jsem jen tak seděla na záchodě a tlačila. Pořád dokola jsem chodila na box a zpátky do sprch a na záchod. A hlavně - pořád jsem si v hlavě přemítala, že tohle ještě nic není, že to bude ještě milionkrát horší.
Ještě se ta bolest dala zvládat. Chodila jsem, natáčeli mi ozvy, to bylo víc nepříjemný, protože jsem u toho musela ležet. Ale hned, jak mi sundali pásy, tak jsem zase letěla do sprch.
Bylo půl čtvrtý ráno a přišli mi píchnout epidurál. Záchrana! Do 20 minut přestaly bolesti úplně, musela jsem od té doby ale už pořád ležet, napojená na epidurál, připojená na pásech. Sledovala jsem, jak mi přichází kontrakce, a přitom jsem nic necítila.
Byla jsem otevřená už na 7 cm. Chválili mě, jak se to po tom epidurálo pěkně rozjelo. Za chvíli mi píchli vodu a já tak hoďku odpočívala. Pak už jsem cítila bolesti i přes epidurál, ale naštěstí ještě žádná hrůza. Chodilo za mnou čím dál víc porodních asistentek. Jedna mi říkala, že už se to blíží a že mi odpojí epidurál a píchnou oxytocin, aby se to pořádně rozjelo.
V tu chvíli, jak mi odpojovali epidurál, jsem myslela, že zešílím strachem. Pořád jsem čekala, že už teď přijdou ty šílený bolesti, že teď už to vážně nevydržím. Bolesti zesilovaly, ale naštěstí se to dalo zvládnout.
Porodní asistentka mi říkala, že už jsem nachystaná tlačit, že si to párkrát vyzkoušíme nanečisto. Až přijde kontrakce, zavřít oči a ze všech sil tlačit. Myslela jsem, že mi upadne zadek. Takhle jsme to vyzkoušely asi třikrát,
Najednou se objevilo u mě asi 7 dalších lidí a prý „Tak jdem na to!“ 
Přítele poslali si stoupnout za mě, hladil mi vlasy a já se všelijak kroutila, jednu nohu opřenou o sestřičku, a tlačila jsem jak o život.
I když jsem neměla zrovna kontrakci, tak jsem pořád tlačila. Je pravda, že ten konec si pamatuji už jen tak matně, ale všechno se to sehrálo hrozně rychle. Slyším „Už je venku hlavička, ještě jednou pořádně zatlačte.“ Dala jsem do toho všechno a přesně 10.10.2013 v 8:25 se mi narodil můj překrásný syn.
Dali mi ho na bříško. Přítel brečel, já taky, nemohli jsme se na ten malý zázrak vynadívat. Pak už ho vzali na vážení, přítel fotil a mě ještě zašívali, ale přes tu radost, co jsem měla, už jsem žádnou bolest necítila.
Už je to půl roku a já jsem ten nejšťastnější člověk na světě, že ho mám. I když je trošku víc uplakané miminko, tak i přesto všechno je to můj malý zázrak.
Tímto bych chtěla aspoň trošku podpořit všechny budoucí prvorodičky, že fakt se není čeho bát. A že já jsem se bála teda pořádně! To miminko za to opravdu stojí!
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 4413
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 868
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1276
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 558
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 606
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1208
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1447
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 946
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 768
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2385
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
.
ovšem nedovedu si představit, že nektere maminky mají velke bolesti třeba 12 hodin..to bych vážně nedala.. 
