Můj porod
- Porod
- eleny3
- 19.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na Silvestra jsme si s manželem řekli na jedné párty v Praze, že bychom si mohli udělat miminko. Já hned samozřejmě souhlasila, miminko jsem si moc přála a měla jsem radost, že manžel už chce taky.
- 4
Začalo snažení kontrola ovulace a tak dále. Zlom nastal, když jsem začala mít bolesti při sexu - šup na gynekologii. Po výsledcích „Paní Navrátilová, máte chlamydie“ jsem myslela, že se propadnu ostudou do země. A kde jsem to vlastně chytla. Prej jsem to mohla mít klidně i pár let a ozvalo se to až teď. Nevadí, jak to teda léčit. A můžu mít vůbec děti? „Nebojte se, to se přeléčí antibiotiky a rovnou i pro manžela a mastičku a určite se zadaří.“
Po dohrání antibiotik jsme se snažili. Poprvé nic a ano samozřejmě jsem to obrečela, když byl sněhobílej test. Manžel byl hodnej a říká „Neboj, když ne teď, tak za měsíc.“ Blížila se další ovulace a já chtěla trošku zvolnit, koupila jsem si vínko a udělala jsem si relaxační den a večer, kdy jsem taky pak manžela znásilnila. 
Byl březen a manžel chtěl jet do Makra. Předtím jsme zastavili u jedné masny, kde jsme si chtěli koupit kafe z automatu. Vejdu dovnitř - bum, uf, facka smradu. Co se děje? Najednou se mi udělalo šoufl z toho odéru masa. Rychle jsem manželovi ukázala, co chci za kafe, a šla ven si zapálit. Přijedeme do Makra a já jsem si poprvé v živote koupila celý karton cigaret Marlboro gold touch. Chodíme si po Makru, cítím se nějak krásně. Když mi dal manžel pusu, měla jsem motýlky v břiše a cítila se znovu zamilovaná.
Byla sobota večer a manžel odešel do čajovny a já doma koukala na televizi. Zrovna dávali Máme rádi Česko. Dostala jsem chuť na cigaretu a taky hned přešla. Po zapálení se mě udělalo trošku špatně a cigareta mi nechutnala. V tu chvíli mě začalo docházet, že mám třetí den zpoždění, ale to nebylo nic neobvyklého. Potom ta masna a zamilovaná v Makru, hehe. Mám schovaný jeden test, zkusím to, ale určitě nic. No počůrala jsem papírek a nevěřím svým očím, je tam duch!!!
Chtěla jsem manžela překvapit, ale nevydržela to a volala mu do čajovny.
Nastal den D a já šla na kontrolu. „Ano, blahopřeji, maminko, je to tam, za týden přijďte, poslechnem si srdíčko.“ Týden dlouhej, táhlo se to jak sopel. Ale dočkala jsem se a <3 tlouklo jako o závod. Každý měsíc utíkal pomalu a já byla vždycky nedočkavá na další kontrolu. Všechno bylo na každé prohlídce v pořádku a já byla spokojená a užívala si rostoucí bříško.
Ve 25. týdnů jsem nemehlo spadla ve vaně na zadek, a tak šup do nemocnice. Naštěstí bylo vše v pořádku a prďolce se dařilo. To byl večer, tak že si mě tam nechají. Nemohla jsem spát a druhý den ráno podepsala reverz a šla domu. Po další ultrazvuku vše OK. V osmém měsíci mě začal trápit výtok. Samozřejmě jsem měla zánět tak opět zavádějící se tablety. Svědilo to šíleně, zánět se poté vyléčil a já opět v pohodě. V devátém měsíci stěry na streptokoka a ano samozřejmě, já ho měla. Nevadí, jdeme dál.
Už byl poslední měsíc a byla trošku zima. Já se kulatila, přibrala jsem totiž 22 kilo. A obléct si silonky v devátém měsíci těhotenství, tak to je nadlidský úkol. . Přijela mi babička na návštěvu, ta, která mě vychovala, avšak to je na další deníček. Že mě chce vidět ještě 2 v 1. Ve 4 hodiny jsem ji doprovodila na vlak a říká s úsměvem, abych za dva dny nepřijela zpět. Já vychlámaná „Babi, ještě se nic nechystá, já nic necítím.“
Přijdu domů, sednu si k telce s uvařeným maliníkovým čajem. Je pět hodin a já ucítila zvláštní bolest v zádech, jsem se protáhla a dobrý. Po chvilce zase, no že by poslíčci? Byla jsem 37+5 a říkám si buď a nebo, šup do sprchy. Sprcha nepomohla, ale i tak to bylo nepravidelné, dalo se to přežít.
K večeru přišel muž z práce a po desáté už to bylo po deseti minutách, ale pořád dobrý. V jednu v noci stále po deseti, ale bylo to nepříjemné. No radši pojedeme, kdyby něco. Mám přeci toho streptokoka, ať se to stihne zavést.
„Jste na prst, porodní cesty připravené, ale malá stále nesestoupila. To bude tak za tři hodiny, chcete tu zůstat, nebo pojedete domů?“ Jedem domů, tady jsme autem za pět minut, kdyby něco. Doma to najednou bylo horší, bolesti se stupňovaly a já byla vylepená ve vaně. No už se to nedalo vydržet, kroutila jsem se při každé kontrakci jak žížala. Z vany volám „Zlato, zlato, zlato!“ Stále nic, měla jsem u sebe telefon a volám mu. „Co potřebuješ, lásko?“ Já se slzama v očích „Dělej, pojď sem.“ Ve vaně mě chvilku sprchuje, poté mě utírá. Jedem.. Bylo pět ráno.
V porodnici mě nechala sestra trpět 40 minut na monitoru, manžel hotovej, pořád volal sestru, jen jsem viděla na pc ty křivky červený, jak tam skákaly. A pak najednou krásně, jsme na šest prstu, jdeme na pokoj. Dostávám kyslík, mezitím zvracím a při každé kontrakci a pocitu tlačení taky kadím, držím manželovi ruku a pořád se omlouvám, že jsem nechtěla. PA mě uklidňovala, že je to v pořádku.
Kapačka penicilinu dokapala, PA mě začala polohovat na jednu stranu a potom na druhou, aby malá sestoupila. Mezi bolestma a mrčením kouknu na manžela, jak utírá slzy. Pak jsem se ho ptala, proč plakal a že nemohl snést jak trpím, že ho to bolelo za mě. Za to ho tak moc miluji 
I teď pláču, když na to vzpomínám.
Najednou PA lehnout na záda pokrčit nohy a při kontrakci bradu na prsa, zavřít oči a tlačit. Dvakrát se nepodařilo. „Paní Navrátilová, souhlasíte s nástřihem?“ „Ano, ano, souhlasím, už bude venku?“
Po nástřihu „Šup, tlačte, hlavička je venku a šup ještě jednou kvůli ramínku.“ Zabrala jsem a mála byla venku!!!
Úleva. Velká. Bolesti pryč, to skóre bylo 10 10 10. Malá mě přistála na hrudi, tolik vlásků má. Otočím se na manžela a usmívám se jak mílius a on také. Tolik lásky mě pohltilo. Naše Yasmin se narodila 4.11.2014 v 7:20 a měla 2850 g a 47 cm.
Tatínek si odstřihl pupeční šňůru, napsal jméno na naší dceru a popsal číslem mě i malou.
Tak a to byl můj porod.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 871
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 506
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 871
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 393
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 236
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18550
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2466
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2406
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1599
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
nebo máte cizí příjmení a vybírali jste tedy tak, aby se to k příjmení hodilo?
…roztomilá 
..
