Můj třetí porod
- Porod
- jeudi
- 04.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se rozhodla, že vám napíši, jak probíhal můj porod, předem upozorňuji, že nejsem žádná spisovatelka, tak snad to bude stát za to.
Bylo 23. 7. večer a já jsem jako vždy koukala na tv a pak šla spát, v noci jsem se pořád budila a lítala na záchod, potom, když už bylo k ránu a šla jsem ze záchodu, tak jsem cítila, že ze mě trošku něco vyteklo tak jsem šla zpátky a zjistila, že se nejspíše jedná o zátku, jistá jsem si ale nebyla, protože odcházela docela dost a celý den.
Ráno jsem vstala, nevyspalá, protivná a začala cítit, že se něco děje, ale říkala jsem si, že při mém štěstí to budou zase jen poslíčci, ale stejně jsem zavolala ségře a poprosila ji, jestli by si vzala děti a já že bych se prospala. Kluci odešli a já že si teda lehnu, a jak jsem si lehla, tak jsem zase rychle vstala, nemohla jsem ležet, bolesti šílené, přišla mamka a začaly jsme počítat, bolesti byli po třech minutách, pak po 5, po 8, a nakonec až po 20, a potom to odeznělo, chtělo se mi brečet, že už s tím musím být hrozná. Takhle se to opakovalo ještě několikrát, až jsem řekla, ať jdou tedy domů, že to nic nebude.
Sotva se ale za mamkou zabouchly dveře, bolesti začaly znovu a tentokrát mnohem silnější, šla jsem si dát několikrát sprchu a pak stála mezi futry a funěla o sto šest, bolesti po třech minutách. Díkybohu bydlí mamka hned nade mnou, tak jsem jí volala, jestli by mě do porodnice neodvezli, že se mi nechce volat sanitku a na manžela už nevydržím čekat. Začala jsem brečet jako malá holka, měla jsem hrozný strach, zavolala jsem také tchyni, aby přišla k dětem, vzala tašku a jelo se.
Po příjezdu do porodnice (ve 20.00) mě přivítala hrozně příjemná porodní asistentka, a tak říkám, že jdu na příjem, mám bolesti po třech minutách a na otázku po kolikáté rodím, jsem odpověděla, že potřetí, říkala, no tak to honem, vzala mě na vyšetření a bylo mi sděleno, že jsem na pět prstů, a že honem na sál, bez přípravy (a to jsem se tak těšila na ten klystýr 
) a říkala také, ať se nezlobím, že na mě tak chvátá, ale, že mají akutního císaře, lehla jsem na porodní křeslo, napojily mě na monitor a už jsem nevstávala, to bylo pro mě nejhorší. Manžel pořád nejel, tak jsem poprosila PA, ať dojde na chodbu pro moji mamku, že mám prostě strach tam být sama, takže u porodu se mnou byla mamka a nakonec i manžel 
Když už na mě byl čas, tak přišla PA a řekla, že píchneme vodu, cítila jsem další vlnu strachu, že bolesti zesílí, píchly vodu, následně, mi dali kapačku s glukózou, bolesti sílily, mamka mi byla oporou, říkala, jak mám dýchat a mohla jsem jí drtit ruce , jen na mě nesměla mluvit, ani sahat, když jsem měla bolest. Čas utíkal, už jsem byla zoufalá, pořád jsem se ptala, kdy už to bude, pak už jsem byla zoufalá úplně, brečela jsem, říkala, že už to nezvládnu, jenže bolesti začaly slábnout, já to tedy nepocítila, ale monitor ano 
, takže musí posílit kontrakce a dali mi oxytocin, bolesti opravdu nastoupily, a fakt silné, následně mi bylo sděleno, že mě vycévkují, že plný močák překáží miminku v průchodu, zase jsem prosila, ať mužů jít na wc sama, nakonec jsem to vydržela a nechala se
Bolesti po cévkování nabraly na obrátkách, musela jsem ležet na boku, pak zase na druhém, pak na zádech (tak mi bylo nejlépe). Už jsem nemohla, prosila, nadávala. Mezitím přijel manžel, dál mi pusu na čelo a bylo na něm vidět, že je z toho vykulený, stál a ani se nehnul, PA řekla, že si musím stoupnout, že miminko, jak je velké, sestupuje pomaličku (a taky, že při třetím mimi je děloha oslabena),tak jsem si stoupla, a to už jsem šla do kolen, musela jsem křičet, byla to hrozná bolest, vydržela jsem ve stoje dvě kontrakce a prostě šla k zemi, PA byla úžasná, pořád mě hladila a říkala, jak jsem šikovná, a já zase křičela, že už nemůžu, že už chci tlačit, přišel tedy doktor a řekl, ať si lehnu na bok a zkusím tlačit, bylo to šílené. Nakonec, když už hlavička dorotovala, tak jsem mohla na záda, zvedli mi nohy a konečně jsem slyšela: jdeme na to!
To, co následovalo potom, byla fakt už moje smrt, tlačila jsem, chytaly mě křeče do nohou, bolest šílená, na dvě kontrakce jsem stihla zatlačit 6×, PA říkala, tak a teď na poslední kontrakci už bude miminko venku, hrozně jsem se těšila, že už to bude za mnou, přišla poslední slibovaná kontrakce, všichni křičeli: tlačte, tlačte, ještě tlačte, cítila jsem šílené pálení, hrozně ostrou bolest, hlavička už byla venku a pořád jsem ještě necítila tu úlevu, PA mi stlačila břicho, já jsem do toho z posledních sildala vše, slyšela jen doktora, jak říká: panebože, ten je velkej a viděla jeho zděšený výraz a cítila, jak se mnou popojel stůl (tahali ho že mě chudáčka jako telátko), zakřičela jsem… a malej byl venku, po celém sále se rozlil pláč našeho chlapečka, křičel statečně
Hned ho odnesli a z dálky jsem slyšela, jak říkají váhu a míry, doktor nás pochválil a říkal, že to je nadlidský výkon , tak mě potěšil. S manželem si pak dělali srandu, že jsou rádi, že jsou chlapi Co bylo dál, už asi každý zná, porod placenty a sítí. Náš malej se narodil bez nástřihu a poranění, ta byla malá. Všem jsem hrozně děkovala a omlouvala se PA říkala, že jsem byla skvělá, ať si nedělám hlavu, že jsem se projevila, prostě úžasný přístup všech.
Od příjezdu do porodnice ve 20.00 byl malej na světě za 4 a půl hoďky.
Kristiánek se narodil 25. 7. v 0.33 hodin s mírami 4500 g a 55 cm.
Teď už mi naše štěstíčko chrupká v postýlce, jsme zdraví a máme se k světu.
Všem díky, kdo příběh dočetl až sem, doufám, že se mi vše podařilo popsat tak, aby to bylo aspoň trochu záživné
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1609
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2238
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1268
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1175
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1378
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4061
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3181
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2210
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2476
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1986
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Gratuluju k pěknýmu kouska chlapa.
Přeju chlapečkovi i Vám hodně štěstí.
jsi dobrá a gratuluju 
)
ted mam z porodu jeste vetsi strach nez vcera 
Po přečtení deníčku jen doufám, že malá poroste už jen minimálně 
Deníček je docela vtipný… ale mít před porodem, tak bych snad i dostala strach 
Záživné určitě, akorát jsem si to jako budoucí prvorodička asi měla přečíst až po porodu