Můj třetí porod
- Porod
- jeudi
- 04.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se rozhodla, že vám napíši, jak probíhal můj porod, předem upozorňuji, že nejsem žádná spisovatelka, tak snad to bude stát za to.
Bylo 23. 7. večer a já jsem jako vždy koukala na tv a pak šla spát, v noci jsem se pořád budila a lítala na záchod, potom, když už bylo k ránu a šla jsem ze záchodu, tak jsem cítila, že ze mě trošku něco vyteklo tak jsem šla zpátky a zjistila, že se nejspíše jedná o zátku, jistá jsem si ale nebyla, protože odcházela docela dost a celý den.
Ráno jsem vstala, nevyspalá, protivná a začala cítit, že se něco děje, ale říkala jsem si, že při mém štěstí to budou zase jen poslíčci, ale stejně jsem zavolala ségře a poprosila ji, jestli by si vzala děti a já že bych se prospala. Kluci odešli a já že si teda lehnu, a jak jsem si lehla, tak jsem zase rychle vstala, nemohla jsem ležet, bolesti šílené, přišla mamka a začaly jsme počítat, bolesti byli po třech minutách, pak po 5, po 8, a nakonec až po 20, a potom to odeznělo, chtělo se mi brečet, že už s tím musím být hrozná. Takhle se to opakovalo ještě několikrát, až jsem řekla, ať jdou tedy domů, že to nic nebude.
Sotva se ale za mamkou zabouchly dveře, bolesti začaly znovu a tentokrát mnohem silnější, šla jsem si dát několikrát sprchu a pak stála mezi futry a funěla o sto šest, bolesti po třech minutách. Díkybohu bydlí mamka hned nade mnou, tak jsem jí volala, jestli by mě do porodnice neodvezli, že se mi nechce volat sanitku a na manžela už nevydržím čekat. Začala jsem brečet jako malá holka, měla jsem hrozný strach, zavolala jsem také tchyni, aby přišla k dětem, vzala tašku a jelo se.
Po příjezdu do porodnice (ve 20.00) mě přivítala hrozně příjemná porodní asistentka, a tak říkám, že jdu na příjem, mám bolesti po třech minutách a na otázku po kolikáté rodím, jsem odpověděla, že potřetí, říkala, no tak to honem, vzala mě na vyšetření a bylo mi sděleno, že jsem na pět prstů, a že honem na sál, bez přípravy (a to jsem se tak těšila na ten klystýr 
) a říkala také, ať se nezlobím, že na mě tak chvátá, ale, že mají akutního císaře, lehla jsem na porodní křeslo, napojily mě na monitor a už jsem nevstávala, to bylo pro mě nejhorší. Manžel pořád nejel, tak jsem poprosila PA, ať dojde na chodbu pro moji mamku, že mám prostě strach tam být sama, takže u porodu se mnou byla mamka a nakonec i manžel 
Když už na mě byl čas, tak přišla PA a řekla, že píchneme vodu, cítila jsem další vlnu strachu, že bolesti zesílí, píchly vodu, následně, mi dali kapačku s glukózou, bolesti sílily, mamka mi byla oporou, říkala, jak mám dýchat a mohla jsem jí drtit ruce , jen na mě nesměla mluvit, ani sahat, když jsem měla bolest. Čas utíkal, už jsem byla zoufalá, pořád jsem se ptala, kdy už to bude, pak už jsem byla zoufalá úplně, brečela jsem, říkala, že už to nezvládnu, jenže bolesti začaly slábnout, já to tedy nepocítila, ale monitor ano 
, takže musí posílit kontrakce a dali mi oxytocin, bolesti opravdu nastoupily, a fakt silné, následně mi bylo sděleno, že mě vycévkují, že plný močák překáží miminku v průchodu, zase jsem prosila, ať mužů jít na wc sama, nakonec jsem to vydržela a nechala se
Bolesti po cévkování nabraly na obrátkách, musela jsem ležet na boku, pak zase na druhém, pak na zádech (tak mi bylo nejlépe). Už jsem nemohla, prosila, nadávala. Mezitím přijel manžel, dál mi pusu na čelo a bylo na něm vidět, že je z toho vykulený, stál a ani se nehnul, PA řekla, že si musím stoupnout, že miminko, jak je velké, sestupuje pomaličku (a taky, že při třetím mimi je děloha oslabena),tak jsem si stoupla, a to už jsem šla do kolen, musela jsem křičet, byla to hrozná bolest, vydržela jsem ve stoje dvě kontrakce a prostě šla k zemi, PA byla úžasná, pořád mě hladila a říkala, jak jsem šikovná, a já zase křičela, že už nemůžu, že už chci tlačit, přišel tedy doktor a řekl, ať si lehnu na bok a zkusím tlačit, bylo to šílené. Nakonec, když už hlavička dorotovala, tak jsem mohla na záda, zvedli mi nohy a konečně jsem slyšela: jdeme na to!
To, co následovalo potom, byla fakt už moje smrt, tlačila jsem, chytaly mě křeče do nohou, bolest šílená, na dvě kontrakce jsem stihla zatlačit 6×, PA říkala, tak a teď na poslední kontrakci už bude miminko venku, hrozně jsem se těšila, že už to bude za mnou, přišla poslední slibovaná kontrakce, všichni křičeli: tlačte, tlačte, ještě tlačte, cítila jsem šílené pálení, hrozně ostrou bolest, hlavička už byla venku a pořád jsem ještě necítila tu úlevu, PA mi stlačila břicho, já jsem do toho z posledních sildala vše, slyšela jen doktora, jak říká: panebože, ten je velkej a viděla jeho zděšený výraz a cítila, jak se mnou popojel stůl (tahali ho že mě chudáčka jako telátko), zakřičela jsem… a malej byl venku, po celém sále se rozlil pláč našeho chlapečka, křičel statečně
Hned ho odnesli a z dálky jsem slyšela, jak říkají váhu a míry, doktor nás pochválil a říkal, že to je nadlidský výkon , tak mě potěšil. S manželem si pak dělali srandu, že jsou rádi, že jsou chlapi Co bylo dál, už asi každý zná, porod placenty a sítí. Náš malej se narodil bez nástřihu a poranění, ta byla malá. Všem jsem hrozně děkovala a omlouvala se PA říkala, že jsem byla skvělá, ať si nedělám hlavu, že jsem se projevila, prostě úžasný přístup všech.
Od příjezdu do porodnice ve 20.00 byl malej na světě za 4 a půl hoďky.
Kristiánek se narodil 25. 7. v 0.33 hodin s mírami 4500 g a 55 cm.
Teď už mi naše štěstíčko chrupká v postýlce, jsme zdraví a máme se k světu.
Všem díky, kdo příběh dočetl až sem, doufám, že se mi vše podařilo popsat tak, aby to bylo aspoň trochu záživné
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20589
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratuluju k pěknýmu kouska chlapa.
Přeju chlapečkovi i Vám hodně štěstí.
jsi dobrá a gratuluju 
)
ted mam z porodu jeste vetsi strach nez vcera 
Po přečtení deníčku jen doufám, že malá poroste už jen minimálně 
Deníček je docela vtipný… ale mít před porodem, tak bych snad i dostala strach 
Záživné určitě, akorát jsem si to jako budoucí prvorodička asi měla přečíst až po porodu