Můj porod a porodnice Kladno
- Porod
- Daisylin
- 07.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porod proběhl přirozeně 28. 3. 2012. Z kladenské porodnice bohužel nemám moc dobrý pocit. Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky z mého druhého porodu, který proběhl přirozeně, bez prostředků tišících bolest, ale bohužel s nástřihem.
Kolem 22.00 mi začaly nepravidelné kontrakce, před půlnocí mi doma praskla voda, tak jsme ujížděli s manželem do porodnice, tam jsem skoro hodinu odpovídala na různé otázky, i když jsem vše měla napsané v porodním plánu. No, při kontrakcích si vzpomenout na některé věci, co po mě chtěli vědět, fakt nic moc. Pak mě odvedli na tzv. pokoj čekanek a manžela poslali domů, že prý mu mám zavolat, až budu více otevřená (byla jsem na 3 cm), takže jsem si vše prodýchávala sama, i když jsem si přála, aby mohl být po celou dobu se mnou. Chápala bych, kdyby tam byl jeden porod za druhým, ale v té době, kdy jsem rodila, tam nebyla ani noha a měli volné 4 porodní pokoje, tak nechápu, proč nás nemohli dát společně už rovnou tam.
Nejdříve mi do pokoje dali zvonek, že kdyby byly kontrakce častější a silnější, tak mám zazvonit, ale pak zjistili, že ten zvonek zvoní nějak sám od sebe, tak mi ho sebrali, a když jsem měla v půl páté kontrakce po minutě a fakt docela silné, tak jsem nikoho nemohla sehnat, takže jsem v pokoji alespoň rozsvítila a po asi 15 minutách přišla sestra, že mě tedy vyšetří. Zjistila, že už jsem otevřená na 6 cm a mám volat manžela, který přijel kolem 5:45, a v 6:30 se malá narodila. Kdyby neměla pupečník kolem krku, tak věřím, že bych to zvládla i bez nástřihu, protože jsem před porodem od 36. týdne poctivě trénovala s porodním balonkem Epi-no, ale bohužel mě rodil nějaký Vietnamec, který asi ještě nemá moc zkušeností, a já musela Sofinku na 3 kontrakce vytlačit, což se mi nakonec i podařilo. Když jsem koukala na stránky kladenské porodnice, tak tam jméno toho Vietnamce není ani uvedeno, a když jsem se ptala doktorky z novorozeneckého, jak dlouho tam pracuje, tak mi dala jen takovou vyhýbavou odpověď, že neví, že je z jiného oddělení.
Nejhorší ze všeho snad bylo šití a pak vyšetření jizvy po císaři, který mi dělali před třemi roky. Porod byl proti tomu podle mě méně bolestivý, a i když jsem neměla žádné léky tišící bolest, tak se to dalo snést. Dr. mi sice píchl nějakou injekci, aby to šití tak nebolelo, ale stejně jsem cítila každý vpich, a když jsem mu to říkala, že to bolí, tak jen odvětil, že šití kůže prostě bolí, a u každého stehu říkal, že už je poslední, ani nevím, kolik jich nakonec bylo. Moc jsem si přála, abych mohla mít Sofinku u sebe ty dvě hodiny na porodním sále, kde je pro každé miminko připravena postýlka, ale jen mi ji na pár vteřin po porodu dali na břicho, a pak ji hned odnesli a přinesli ukázat už zabalenou, a pak jsem ji viděla až vlastně asi kolem třetí, kdy mi ji dali na pokoj šestinedělek.
Oddělení šestinedělí je na Kladně také kapitola sama pro sebe. Po těch dvou hodinách, kdy jsem měla zůstat na porodním sále, se rozhodli, že je vše v pořádku a mohou mě odvézt na pokoj šestinedělek, jenže tam zjistili, že není volné místo, tak mě odvezli zpět na pokoj čekanek, kde jsem byla ještě asi 2 hodiny a po té době mě zase vezli na šestinedělky, kde mě s postelí šoupli jakoby doprostřed pokoje k oknu, takže na mě celou dobu pražilo sluníčko, tím pádem mi nějak více stoupla teplota a ani jsem se nemohla natáhnout pro nic k jídlu, protože mi ho sanitářka dala na židli vedle postele, na kterou jsem nedosáhla, protože jsem ještě měla zakázáno sama vstávat a musela jsem čekat několik hodin na sestru, abych se konečně mohla jít osprchovat. Ještě že jsem měla v posteli alespoň lahev s pitím, kterou mi sanitářka podala, než odešla.
Nejhorší na kladenské porodnici je snad to, že tam probíhá rekonstrukce a dělníci začínají kolem sedmé ráno a končí kolikrát i v osm večer, a to je fakt síla, když je tam od rána do večera rámus, včetně víkendů. Pokoje byly tam přeplněny, že u nás jedna paní musela být několik dní na přistýlce, takže nás bylo celkem 5 ženských a 5 miminek a jak říkala jedna sestra, tak jsme mohly být rády, že máme mimča na pokoji, protože na dalším pokoji bylo dokonce 8 žen a ty už miminka u sebe mít nemohly, protože by se do pokoje prostě nevešly, což mi připadá jako hodně smutný fakt, když se nemocnice „pyšní“ titulem baby friendly hospital.
Co mi hodně vadilo, byly sprchy a WC, na které bych si nesedla ani za nic. Tedy jednou jsem musela, ale to jsem si ho tak důkladně obložila papírem, že skoro nebylo vidět
No a sprchy jsou taky bomba. Uklízečka hodí na podlahu párkrát za den nějaké bílé prostěradlo, které je však v lepším případě věčně nacucané vodou a v tom horším případě pokapané krví. Bez bot, které jsem nosila do bazénu, bych tam snad ani nevlezla. Tři dny byla rozbitá i druhá sprcha (jsou tam jen dvě) a za celou dobu nebyl nikdo schopen vyměnit hlavici, která byla asi ukroucená. Na 28 rodiček, které byly toho času na šestinedělkách a měly by se sprchovat tak často, jak je to jen možné, fakt žalostně málo. Jeden den také kvůli rekonstrukci tekla jen studená voda. Takže já bych kladenskou porodnici v současné době určitě znovu nezvolila. Ještě že jsem tam byla jen doporučené 4 dny.
Hlavní však je, že jsem porodila krásnou a zdravou holčičku ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....