To není moje dítě

Jako každá prvorodička jsem se porodu trochu bála, ale zároveń jsem se těšila, protože je to podle mě ta nejkrásnější a nejpřirozenější věc na světě.

P1020361.JPG P1020361.JPG
P1020361.JPG

těsně poporodu

P1020371.JPG
P1020399.JPG

v porodnici

  • 2
P1020431.JPG

doma

Termín porodu byl stanoven na 9. 11. 2010. Tři dny před tímto termínem jsem ale začala v noci krvácet, tak jsme s manželem vyrazili do porodnice. Byla jsem vystrašená, ale naštěstí jsem doma měla angelsound, takže jsem věděla, že srdíčko miminku bije a tudíž jsem byla aspoň trochu klidnější. V porodnici mě vyšetřili, vypadalo to na krvácení z důvodu otevírání porodních cest, ale bylo docela silné a nedalo se vyloučit odlučování placenty, tak si mě tam nechali.

Měla jsem silné poslíčky, na monitoru ale nic, připadala jsem si jako blázen a hypochondr. Krvácení ustávalo a pak znovu začínalo. Za dva dny přestalo úplně a další den po vizitě mě měli pustit domů. To byl TP. V 1 v noci ale začaly pravidelné kontrakce po 10 minutách a postupně se zkracovaly. Otevírala jsem se ale pomalu, manžela za mnou nepustili, protože jsem byla na gynekologickém oddělení, na šestinedělí měli totiž plno a návštěvy byly až od 2 odpoledne.

Celkově si mě nikdo moc nevšímal, když jsem šla za sestrami na sesternu, že už mám kontrakce po 2 minutách, tak se na sebe otráveně koukly a že za mnou někoho pošlou. Bylo mi hrozně, měla jsem pocit, že porodím někde na chodbě či na záchodě. Pak přišla PA a zjistila, že jsem na 4 cm otevřená. Přesunuli mě tedy na porodní sál. Proběhla příprava a konečně za mnou mohl manžel. Ozvy nic moc , píchli mi vodu a zjistili, že je silně zkalená (dle manžela, který to viděl, to byla zelenohnědá kaše). Tak mi rychle napíchli oxytocin, aby to urychlili.

Rozjely se šílené kontrakce a bylo dost hrozné, že jsem celou dobu musela ležet na zádech, připojený monitor, nemohla jsem si nijak ulevovat, žádná vana, sprcha míč, masáže… Asi za půl hodiny jsem cítila nutkání tlačit. PA mě vyšetřila a řekla, že můžeme tlačit. Doktorka ale nikde. Sháněli ji po telefonu, ale musela k akutnímu císaři.

Tlačila jsem špatně, do hlavy, a to jsem přitom měla vše teoreticky dokonale nastudované. PA mi neřekla, jak mám tlačit a co dělám špatně, měla jsem i otevřené oči, viděla jsem si totiž v odraze okna mezi nohy a koukala jsem , jestli už konečně leze hlavička. Ta ale nikde. Oči jsem měla samozřejmě strašně popraskané. Pak jsem prostě věděla, že už ji musím vytlačit, jinak bude zle. PA mi tlačila na břicho, přiběhl doktor. Na jednu kontrakci jsem zatlačila asi třikrát a malá byla venku. Pamatuji si, že jsem otevřela oči, vše rozmlžené, zahlédla jsem malé nafialovělé tělíčko, ale asi jen na dvě vteřiny, než jsem stačila zaostřit, bylo pryč. Dcerušku mi odnesli. Hned jsem poslala manžela, ať jde za ní.

Moc jsem chtěla, aby mi ji dali hned poporodu na bříško. Vykasala jsem si košili až nad prsa. Ale nic, byla pryč. Dlouhou půlhodinu mi nikdo nepřišel nic říct, doktor mě zatím zašíval. Pak manžel přinesl zabalený malý uzlíček a položil ho vedle mě. Čekala jsem tu záplavu emocí, kterou popisují maminky, když jim poprvé ukáží miminko. Ale nic nepřicházelo, měla jsem pocit, že vedle mě položili cizí dítě. Neuměla jsem si v hlavě srovnat, že je to moje milovaná holčička, na kterou jsme 9 měsíců čekali. Přišla jsem si vadná, divná, nenormální, byla jsem ze sebe hrozně zklamaná, že nic necítím…

Dnes samozřejmě dceru bezmezně miluji, ale přicházelo to postupně každodenní péčí, ale nebyl to ten výbuch emocí, co popisují ostatní maminky. Myslím, že to bylo způsobeno tím, že mi ji hned poporodu nedali na bříško. Přitom Apgar skóre bylo 9-9-10, takže nebyl důvod ji odnášet. Doteď mě to hodně trápí, přijdu si ošizená…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
katleen
28.10.11 09:29

Ahoj
Já to měla podobné a to mi ho na břicho dali, možná to bylo tím stresem z porodu ? kdo ví

  • Upravit
PetiteFillette
13943
28.10.11 09:48

U mě se taky záplava emocí nekonala. Naučila jsem se ji milovat stejně jako jiné lidi v mém životě. Prostě takhle funguju. Přítele jsem taky poznávala 6 let, než jsem se do něj zamilovala. A musím říct, že čím je dcera starší, tím víc ji miluju!
Myslím, že každá maminka očekává vlnu nepopsatelného štěstí hlavně proto, že se o tom mluví jako o samozřejmosti. Podle mě to tak ale není. Mám spoustu kamarádek s dětma a ani jedna jediná to nezažila.

Příspěvek upraven 28.10.11 v 09:48

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymousss
340
28.10.11 10:02

Tím to podle mne nebylo. Zbytečně hledáš viníka, ať už u personálu nemocnice nebo u sebe. Mně dali malého hned na břicho a taky nic. Taky to přišlo až s péčí o miminko a postupně jsem si k němu budovala vztah. A myslím, že to není ani stresem z porodu. Já bych řekla, že to tak zařídila příroda. Dřív když byla úmrtnost dětí a zejména těch nejmenších běžnou věcí, tak to podle mne byla jakási přirozená ochrana psychiky rodičů. Až si k dítěti vybudovali citový vztah, tak už bylo jistější, že přežije. Ale je to jen moje teorie ;-). Proč ale jiné maminky milují dítě na první kouknutí nebo dokonce milují ten šestitýdenní zárodek v bříšku to nevím a nerozumím tomu.
Každopádně se netrap, všechno je jak má být a ty jsi výborná maminka.

  • načítám...
  • Zmínit
Aishenka
2075
28.10.11 10:17

Ahoj, jsem na tom stejně, po porodu jsem necítila vůbec nic (jen úlevu že je to za mnou). Postupem času jsem jí začala milovat a dnes bych byla schopna kvůli ní vraždit :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
bedruna7
2862
28.10.11 10:17

Ahoj :)
Vím přesně jak ses cítila, taky mi dcerku nedali na prsa…já se na svůj deníček teprve chystám…
Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
JaLa
4340
28.10.11 10:21

Ahoj, opravdu se tím netrap. Mně malého na bříško dali a jediné, co jsem byla schopna vnímat (po dlouhém a těžkém porodu), byla řezavá bolest mezi nohama a myšlenka: proboha, udělejte s tím někdo něco (pak mě uspali kvůli vyndání placenty a já z toho měla radost, že ta bolest bude konečně fuč :-)). Až později, když jsem toho drobečka kojila, chodila se dívat, jak krásně spinká, když se prvně usmál…, jsem se do něj zamilovala. Každý jsme jiný, takže žádné trápení a žádné výčitky!

  • načítám...
  • Zmínit
Kakika
16694
28.10.11 10:28

Tak musím říct, že já po porodu zažila hotovou euforii, ale byla to radost z toho, že už to mám za sebeou. Bezmezná láska k synovi se prostě nedostavila ani na druhý pohled :lol: Dost dobře si umím představit, že bych ho při odchodu z porodnice někomu darovala :mrgreen: , protože už v porodnici se projevil jako velký uřvánek, co mě nenechal vyspat a když je člověk na pokraji sil, tak nemiluje nikoho :oops: Během šestinedělí jsem se do něj tedy bláznivě zamilovala, ale taky jsem měla výčitky, že nejsem normální, když své dítě nemiluju hned od začátku.

Teď s dcerou to bylo úplně jiné, možná proto, že už jsem věděla do čeho jdu, tak jsem jí začla zbožňovat ještě v bříšku. Při kontrakcích i následně při tlačení jsem myslela hlavně na ni, aby byla v pořádku (při synovi mi bylo fuk, co s ním při porodu je :oops: :oops: ) a slyšet jí hned po porodu plakat byl ten nejkrásnější zvuk na světě.

Tak si nic nevyčítej, takových nás bude asi hodně. Něco na tom, co psala Anonymousss asi bude :think:

  • načítám...
  • Zmínit
cincin
37
28.10.11 10:51

Můj porod byl jako přes kopírák - krvácení, šílenej strach o malou, dva dny v nemocnici, pak celou noc o samotě kontrakce po 3-5min, které byly podle doktora jen poslíčky, pocity bolesti, strachu a bezmocnosti … a druhý den jsem nakonec porodila. Malou mi k prsu hned dali, ale pocity žádné, spíš negativní - jen radost, že je v pořádku. Pro ztrátu krve jsem ji u sebe měla až 24 hodin po porodu, a byla jsem za to ráda! Malá byla hodně plakavé miminko, vztah k ní jsem si vytvořila až za několik měsíců. Mrzí mě to, ale nevyčítám si to. Stejně to nezměním. Spíš bych řešila, kdybych k ní lásku necítila teď, když už je to velká koza ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.10.11 10:56

Ahoj. Řeším teď v sobě to samé. Rodili jsme v únoru, indukovaným porodem cca 3 dny, Apgar malé byl 9-10-10, ale dali mi ji do inkubátoru na 2 hod (ale viděla jsem na ní. hlídali mě, abych ji nevyndala) a pak mi ji přinesli do náruče po dalších 3 hod.Neměla jsem sílu se hádat. Měla jsem pocit, že není moje a doteď se s tím potýkám. Rozkojila jsem se až po 5 týdnech doma, jakoby moje tělo nechápalo, proč mí tvořit mlíko, když děťátko nemáme. A zamilovávali jsme se taky postupně. Teď je celý můj svět. Ale napadá mě k tomu, že když jsem se narodila já, mámě mě taky sebrali a ona z toho onemocněla, tak jí mě nosili 14 dní po 3 hod jen na kojení (taky že mě nakonec nekojila).Třeba se po téhle zkušenosti bojím já se do té lésky na první pohled pustit.

  • Upravit
ewelinka23
325
28.10.11 11:18

Ahojky,
taky si dodes připadám ochuzená..
Když malá vylezla na svět, těšila jsem se stejně jako ty. Jenže nic. Ani mi ji neukázali. Vlastně jsem jen viděla, jak ji odnáží a snažil si ji zapamatovat. Poprvý jsem ji viděla na fotce v přítelově mobilu a pak až za půl hodinky naživo… Taky jsem se cítila zvláštně. jako by malá nebyla moje (ale nikoli z mých pocitů, ale z chování lékařů a asistentů). Navíc jsem to jasně uvedla v porodním plánu :-( Dodneška mě to trošku mrzí..

  • načítám...
  • Zmínit
mishka2
1762
28.10.11 11:50

Ahoj, zažívala jsem podobné pocity úo 1. porodu. Nával citu nikde a vedle mě dítě ke kterému jsem necítila nic. Měla jsem z toho deprese, ale všechno se během 6-ti nedělí dalo do pořádku. Při druhém porodu jsem s tímto počítala , al paradoxně jsem dceru milovala hned jak jsem ji uviděla. Možná to bylo i porodem. 1. byl delší, dost bolestivý, protivný personál a ke všemu jsem tam neměla nikohio blízkého. 2. porod byl velmi rychlý, jen hodinu od 1. bolístky. Personál v pohodě a hlavně jsem tam měla s sebo svého milovaného muže :srdce: Děti mám ráda stejně :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
pajinka111
1741
28.10.11 11:54

Gratulace k narození krásněho miminka a hodně zdravíčka štěstíčka do života :kytka: :srdce:
u prvního porodu měla dcerka AS:9-9-10 a na bříško mi ji dali,dokonce hned začala i sát-záplava emocí byla a ohromná,nepopsatelná :huban: :srdce:
u druhého porodu měl syn AS:POUZE 3-6-7,museli ho dlouho resuscitovat,pak sem ho viděla také až na fotáku když tatínka na pár vteřin pustili za ním a pak s ním utíkali do inkubátoru,kde strávil 5 dní plně na kyslíku-záplava emocí taky byla aještě doplněná neskutečným strachem o miminko :srdce: :huban: ..naštěstí je v pořádku :dance: :srdce:
vše popisuji také v deníčkách

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
28.10.11 12:36

:oops: Gratuluji k narození miminka. :kytka:
Napíši ti to takhle, pokud plodovka byla zakalená a byla zeleno hnědá tak jsi měla veliké štěstí, že miminko je v pořádku, jeslti bylo promodralé tak ho museli vyšetřit a dát čas, aby se vzpamamtovalo a zvládlo následky porodu bez komplikací. Je hnusné, že ti nic neřekli, ale boužel kolikrát jednání doktorů je hrozné. Pokud je zelená voda, tak hrozý infekce, takže odnos miminka byl boužel na místě.
Nejsi v těchto pocitech sama. První dítko 39.tt zakalená voda a arytmie srdíčka, musela akutním císařem ven, tak mě museli uspat a malou jsem viděla až po 4 hodinách, byla oblečená v čepičce, ale cit nikde, pak nešlo kojení a poporodní deprese jak vyšitá. Druhé jsem si říkala, že si užiji, ale ouvej, míša se mi omotal do pupeční šnůry a opět infekce plodové vody a arytmie, musel ven v 32.tt, 1430g a a40cm, já se probudila na ARU a malého jsem viděla až druhý den byl měsíc v nemocnici než jsem za ním mohla a za dalších 14dní, než jsme mohli s váhou 2300g domů, tentokrát jsem to ustála bez depresí. Nechci, aby jsi si myslela, že to myslím ve špatným, jen ti chci říct, že opravdu v tom nejsi sama a plno maminek ten pocit štěstí a lásky nemá i po pohodovém porodu, prostě mimčo ti museli opravdu odnést, aby jej pořádně vyšetřili a dali mu čas, aby se vzpamamtovalo a hlavně vyloučili infekci. Kačka měl apgar 10-10-10 a míša dokonce i když se pět dní škrtil a přes veškeré komplikace měl 9-10-10. A musel do inkubátoru na celých 20dní, podle mě apgar skore jen jen hodnocení miminka, ale už neuvádí stav miminka, infekci a podobně. Podle mě jej dali i na monitor, aby viděli jeslti to zvládá.
Pardon za román. :oops: Přeji hodně štěstí. A musíš se smířit s tím, že položení miminka, nebylo v takové situaci možné. :hug:

Příspěvek upraven 28.10.11 v 12:39

  • načítám...
  • Zmínit
Jeva
3379
28.10.11 12:49

Vůbec se netrap, že jsi po porodu nezažila euforii a záplavu mateřské lásky, divná nejsi. Ani já to tak neměla a spousta dalších. Jen v současné době je „moderní“ mluvit právě o záplavě mateřské lásky a je spousta žen, které to ani nepřiznají, že to u nich bylo jinak :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
kozimura
1964
28.10.11 13:21

Krásně napsaný deníček :potlesk: :palec: Z těch pocitů si nic nedělej. Já jsem poprvé zažívala ty návaly štěstí, úžas nad uzlíčkem na bříšku a u druhého porodu (dneska se taky za ty pocity stydím) jsem u malé necítila nic. Po porodu jsem brečela, že chci zpět dny porodu první dcerky, že chci první dcerku jako miminko, že byla hezčí a že druhá není apod. Samozřejmě, byla krásné miminko, ale ony s námi hormony dokáží hodně zamávat ;-)
Takže si z toho opravdu nic nedělej a užívej si svého krásného děťátka ;-) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kaďaska
4267
28.10.11 13:26

Souhlasím s Jevou vidím to stejně i já jsem dostala dceru po porodu hned na bříško, ale nával neskutečné lásky jsem opravdu necítila. Vím, že jsem cítila hlavně úlevu, ale ta láska dorazila takže určitě nejsi první ani poslední, kdo se tak cítil

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 13:56

Děkuju všem maminkám za komentáře . Už se necítím tolik jako " vadná" . Moc se mi líbilo vysvětlení od Anonymousss, že je to vlastně takový obranný tah přírody.
Mám teď nějákou vzpomínací náladu, asi je to tím, že se blíží první narozeniny dcery. Začala jsem znovu číst články a příspěvky těhulek, články o porodech apod. Přišla na mě dokonce touha po druhém potomkovi. A to jsem byla jednoznačně přesvědčená, že chci mít děti s větším věkovým rozestupem. Ještě před několika týdny bych řekla, že druhé teď prostě v žádném případě nechci. A najednou je to jinak. Manžel se mi směje, že hárám a že to zase přejde. On druhé teď nechce. :-( Sama uznávám, že neni vhodná doba , máme malý byt a do většího půjdem zhruba za 2 roky. Ale vysvětlete to hlavě, že na druhé miminko teď prostě není vhodná doba… :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2156
28.10.11 14:11

Ahoj, to me mrzi, ze nemas hezke vzpominky na porod :-( , ale muzu te uklidnit, me maleho prinesli skoro hned a stejne mi byl cizi, zadne emoce. Myslim, ze je to tim narocnym procesem porodu, je to mega velka bolest a chlapa by to zabilo :mrgreen: Takze si cokoliv vycitat nema smysl! Lepsi je odpustit, nechat to byt…
Ja v porodnici celkove nevedela, co jako s tim malym urvanym ditetem mam delat… Myslenka toho, ze ho mam na starost ve dne v noci byla znacne zneklidnujici :mrgreen:
A asi po 9 mesicich noci, kdy spanku bylo poskrovnu a place silene moc, prisel vytouzeny klid…dneska ho taky mam silene rada a zivot bez nej bych opravdu zit nechtela.
Jsou to proste nasi buclici :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2156
28.10.11 14:18

Jinak s tim chtenim druheho mimca jsme na tom stejne, maly byt, malo penez a tatinek nechce :mrgreen: Kdezto maminka by dalsi uzlicek brala :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Angieblack
61
28.10.11 14:42

Taky musím tedy říct, že nějaký výbuch emocí se nekonal. Ještě dlouho po porodu jsem měla pocit, že syn není náš, že je jen půjčený od kamarádky. Nemyslím si, že by to bylo porodem, i když jsem měla porod dlouhý, těžký a ukončený řezem.

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 14:44

Hm, tak to jsme na tom stejně. Nedokážu teď nějak myslet na nic jiného…Dokonce projíždím kalednář a vybirám jména :lol: Ale vím, že to prostě není reálné, manžela nemůžu do drufého nutit… :-(

  • načítám...
  • Zmínit
petull.a1
1002
28.10.11 15:00

Ahoj

Já rodila plánovaným císařem, malou mi dali aspoň pomazlit k obličeji, ale nával lásky se taky nekonal. Dokonce jsem si říkala, že je ošklivá :mrgreen: Byla docela dost nateklá, dodnes nevím proč :nevim: Časem ale splaskla :mrgreen: I ten nával citů nakonec přišel - s prvním pokusem o kojení. Jakmile mě začala žužlat, ucítila jsem něco neskutečného, co se od té doby neustále prohlubuje. Miluju ji tak, jak jsem si v životě nedokázala představit. A samozřejmě je nejkrásnější :-) :wink: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
28.10.11 15:41

Jo a mimochodem jedna známá dula a laktakční poradkyně nám na kurzu říkala, že málokdo zažije ten pocit plný lásky, že naopak většina maminek si ho musí vypěstovat, že jen tak od sebe nepřijde. 8-)

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 15:49

No vidíš,já to slyším skoro poprvé a to mám načteno hodně deníčků na internetu ( chodila jsem na jiné stránky než tyto)…asi se s tím nikdo moc „nechlubí“…

  • načítám...
  • Zmínit
zmimi
112
28.10.11 16:18

To bylo patrně stresem,mě syna po porodu na bříško nepoložili a podruhé dceru ano a pokaždé ty pocity byly podobné.

  • načítám...
  • Zmínit
PetiteFillette
13943
28.10.11 16:33

Messi, přesně tak, nikdo se tím nechlubí, aby se na něj náhodou nedíval někdo skrz prsty, protože všude se přece mluví o tom, jak to všechno přijde v jedné vteřině, je to moderní, jak už tu někdo napsal. Kolika z přispívajících se to „povedlo“? Dvěma? Třema? Malé procento.. :wink:
Je pravda, že jsem se za to taky hodně styděla a bála se to někomu říct. Dokud jsem se jednou neosmělila před kamarádkou a nezjistila, že ona je na tom naprosto stejně.

Příspěvek upraven 28.10.11 v 16:34

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 16:54

Je to ale škoda, že se o tom nemluví, třeba mně by to ušetřilo hodně trápení a sebeobviňování…

  • načítám...
  • Zmínit
chica.p.
5813
28.10.11 17:12

Gratuluji a přeji hodně zdravíčka. Tak ale přemýšlím,to apgar skore oni přece neví hned,jak mimčo vyleze ven,tam je toho víc,tak to možná nevěděli hned jak je na tom,kor když jsi měla takhle špatnou už tu plodovou vodu,tak bych to chápala,že mimčo odnesli proto,a až vše zkontrolovali,přinesli zpět.

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 18:25

Jasný, že je pro mě nejdůležitější, že je dcera vpořádku, že je zdravá, ale zároveń ve mě hlodá, proč jí odnesli,když nebylo třeba dělat žádné výkony ( resuscitace, odsávání plodové vody z plic atd…),mohli mi dceru dát aspoň na minutku …ale zase chápu je, nechtěli nic riskovat…

  • načítám...
  • Zmínit
martulkasloník
12262
28.10.11 18:40

gratuluji k miminku a přeji hodně zdravíčka a štěstíčka do života.
ty pocity jako ty jsem ale měla taky a od kamarádek vím že to měla tak každá 3. mamina a to mě malou dali ihned na mě a upřímně rodit podruhé tak bych to naopak chtěla jako ty že by mi jí přinesli později protože mě dali malou a mezitím šili, já vnímala spíš to šití , rozhodně se nedostavila ani na sále ani později žádná euforie. když jsem si malou dovezla domů začla jsem fungovat jako „chůva“ která se bezvadně postará o miminko, nakrmí, přebalí, ale neměla jsem ten pocit maminkovství a neuměla jsem se s ní ani pomazlit.vše přišlo časem,mělajsem z toho i depky že jsem nějaká vadná ale prý je to normální :palec: četla jsem jednou o tom článek který mi pomohl, že obě varianty(jak okamžitá euforie nebo postupná láska ) jsou normální, prý je nejhorší co může těhulka udělat poslouchat od ostatních jak je to úúchvatný pocit a pak když to přijde a nemá ho zase tak velký mít z toho deprese že nemá dítě ráda. od toho okamžiku prý čekáme až moc ale je to prý přirozené, známe ten pocit hemžícího se miminka v bříšku a těšíme se ale když bobek vyleze je to pro nás"cizí" tvoreček na kterého si zvykáme, poprvé vidíme jak vypadá, poprvé si zvykáme ho mít v náručí, do toho hraje roli únava po porodu nebo zážitek z těžkého porodu.
takže si opravdu nemysli že je to tím že ti malou nedali hnedka, mě jí dali ,to samé kamarádce a obě jsme se cítili stejně a euforie z mateřství nikde. to přijde časem neboj :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
jana1111
575
28.10.11 19:46

Nejprve velké gratulace k miminku :kytka:

Já jsem rodila 29.9.2011 a byl to překotný porod s hnědou kašovitou vodou infarktovou placentou. Malého také hne dodnesli vedle a viděla jsem ho až po šití.

Ještě po odchodu domů byl pro mě tak trochu cizí a myslím že není za co se stydět.

je to další dušička se kterou se musíme zblížit a naučit se sní žít :-D

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
28.10.11 19:47

Ahoj, jestli ti to pomůže pro uklidnění, já to měla podobně… to malé cosi, co vylezlo ven, mi vůbec nepřišlo krásné a roztomilé, malá byla celá vrásčitá, fialovočervená, celá chlupaťoučká… no, nestydím se za to a přiznávám, že u mě to donějaké euforie měla hodně daleko… Navíc jsem byla děsně ospalá a chtěla si zdřímnout :-) Nemohla jsem se na ni vynadívat, to je pravda, ale pořád jsem neveřila, že tohle byla ona holčička-princeznička, na kterou jsme se těšili…

Na bříško mi jí dali a já pořád nějak nechápala, že jsem maminka :-D
Navíc první měsíce byly dost šílené a několikrát (i denně) jsem si přála, aby byla malá v bříšku :oops:

Dnes jí je skoro 9 měsíců a zbožňuju ji nejvíc na světě, několikrát denně ukápne slzička, když vidím, jaká je snaživá, jak se směje, jaká je krásná… až to, co jsme si prožily společně, mám pocit, že nás stmelilo… a že jsme to všechno zmákly, protože to není vůbec lehké, u nás nebylo…

Přeju mnoho štěstí a malá, ať je zdravá a pěkně roste :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 20:08

Ještě jednou všem moc děkuju za komentáře.
Náš začátek s malou taky nebyl lehký, probrečela vpodstatě většinu dne, v noci se taky často budila a jak tu píše maminka v posledním komentáři-taky jsem si mockrát přála, aby se vrátila do bříška. Těhotenství pro mě totiž bylo nádherným obdobím, moc jsem si ho užívala a z té pohody jsem najednou skokem přešla v období nevyspání, sebeobviňování, co dělám špatně, že moje dítě pořád brečí a je nespokojené. Dcera trpěla na koliky a jak se později zjistilo-měla jsem málo MM , dcera sice prospívala , ale za cenu častého kojení. UM zvracela, příčinu neodhalili ani při hospitalizaci v nemocnici, tak jsme museli bojovat, aby se kojení udrželo co nejdéle. Naštěstí potom začala UM snášet a v 9M jsem kojit přestala…
Začátky nebyly lehké ,takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala, ale dnes mi dcera všechno vynahrazuje. Je to úžasné sluníčko, je šikovná a když za mnou přijde, našpulí pusinku a mlaskne ,je vše zapomenuto… :srdce:

http://img804.imageshack.us/…1050455f.jpg

Příspěvek upraven 28.10.11 v 20:37

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
28.10.11 20:47

…malá je krásňoučká :srdce: Můžu se zeptat, když jsi v 9m skončila kojení, tak jistě bylo třeba dávat ještě MM… jak šlo učení na láhev? Nebo byla zvyklá z dudlíčka? Měli jste ho od narození?

My na láhev učíme už docela dlouho a pořád nic moc :/ Dudlík absolutně nemáme… vůbec s ním nekamarádí :-?

  • načítám...
  • Zmínit
Messina
80
28.10.11 20:56

jak jsem psala, měla jsem problémy s nedostatkem MM a nesnášenlivostí UM, tak jsem přes den po kojení ještě odsávala,aby se zvýšila produkce a večer jí tím dokrmovala z lahvičky ( za den jsem nasbírala jen 60 ml) , takže na lahvičku byla zvyklá. Používám Aventku. Koupila jsem prvně tu lahvičku Medela pro kojené děti a ta byla strašná.
A dudlík má asi od měsíce…

Příspěvek upraven 28.10.11 v 20:57

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
28.10.11 21:52

Ahoj, dodatečně gratuluji k dcerce, máme holky podobně staré(my 27.11.2010).. Mně sice malou na břicho dali, ale nestihla jsem ji ani pohladit a nesli ji pryč, bylo to tak 5vteřin. Přinesli mi ji za hodinu a to jsem je ještě musela o to prosit a ptát se… Apgar skore měla 9-10-10. Také nevím, proč mi ji odnesli… Takže chápu Tvoje „zklamání“, také jsem si tohle malovala jinak.. Ale hlavně, že jsou holky zdravé :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ilonaajirik
230
28.10.11 22:10

ahoj, gratuluji k narozeni holcicky a preji zdravicko vam obema. Ja si myslim, ze tim to neni…nebude to personalem, doktorama a ani tim, ze ti malickou nedali hned k sobe. me po porodu maleho taky odnesli, i kdyz jsem si moc prala aby mi ho hned prilozili k prsu a da se rict ze jsem si na tom dost zakladala, ale odnesli mi ho, ani mi ho neukazali, poprve mi ho prinesl manzel na fotaku a ja ho videla az po trech hodinach, ale po prvnim pohledu jsem se rozklepala a nejaka bolest byla pryc a existoval jen on… myslim ze kazda matka se na svou roli pripravuje jinak, ale nejdulezitejsi je aby ta laska prisla …at uz hned nebo po dnech, tydnech… nektery matky si to uvedomuji az po letech-bohuzel.tak drzim palecky :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
xangel87
6555
28.10.11 22:53

Ahoj, přidávám se do řady holek, u kterých se po porodu bohužel výbuch štěstí nedostavil.Upřímně mě to mrzí, ale já asi myslela v tu chvíli jen na sebe či co :nevim: Porod byl náročný, dlouhý a únavný, šití obrovské a když mi chtěla sestřička dát malého, řekla jsem, že nechci, protože ho prostě při šití neudržím (bylo to maso celkem)..myslela jsem furt na to, ať už to skončí.A mrzí mě to dodnes, že ani slza neukápla…Nj, snad někdy jindy :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
zlatí
401
28.10.11 23:48

u první dcerky jsem to měla něco podobného ale jen na začatku když jsem jí porodila a pak jsem se zamilovala až pouši v březnu jsem porodila druhou princeznu a tu miluji od samého začatku

  • načítám...
  • Zmínit
alisee
11896
30.10.11 15:29

ahoj, myslim, ze vim, jak ses citila, ja jsem rodila minuly tyden, porod byl podle Dr. sice rizikovy, ale dopadlo to dobre, mala mela agpar sc. 10-10-10 a me ji prinesli ukazat asi po 45min.uz zabalenou v zavinovacce… taky mi to bylo lito

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
30.10.11 21:17

Zakladatelko, když plodová voda je zelená tak je infekce a když je hnědá tak je zkažená a miminko nemusí žít. Oni opravdu po porodu neví jak to zvládá, zda není nějaký problém. Oni musí udělat vyšetření. Podle mě ten nával pocitu štěstí snad zažije jen tak 5% maminek a já osobně neznám v mém okolí nikoho kdo by to zažil. Nehledej v tom něco co v tom není. Vím, že jsi zklamaná, ale boužel je to tak, jak to je. Já jsem o svém odporu k malé taky nechtěla s nikým mluvit a dokázala jsem o tom mluvit až po třech letech, přišla jsem si jak krkavčí matka, ale dnes už vím, že v tom nejsem sama.

  • načítám...
  • Zmínit
misaj8
6
8.11.11 23:15

Ahoj, četla jsem tvůj deníček a já jsem zrovna jedna z těch maminek, které prožily po porodu nával emocí. Rodila jsem císařem a holčičku jsem taky dostala později. Ale zároveň jsem taky maminka, která těhotenství vůbec neprožívala a byla jsem z toho úplně rozhozená, protože jsem necítila vůbec nic. Měla jsem hrůzu z toho, že miminko nebudu mít ráda a hrozně jsem se bála poporodní deprese. Všichni se mě pořád ptali, jestli si s miminkem povídám a podobný kecy.. Já si nepovídala, nepředstavovala si jí, prostě vůbec nic. Tím jsem chtěla říct, že je úplně jedno, kdy ty city příjdou, důležitý je, jak to máš teď a že to přišlo.. Hodně štěstí..

  • načítám...
  • Zmínit
Loki01
8814
9.11.11 20:22

EvaG: to neni pravda, ze zelena voda znamena infekci.
Muj maly se narodil akutnim CS, mela jsem zelenou vodu a zadna infekce nebyla. Apgar byl 5 a 9 (treti uz nebrali) a na brisku jsem ho mela na tech 5 minutach.
Toto ale samozrejme nebylo v CR. Je to hodne o pristupu a predpotopnich pravidlech.
Ale jinak taky jsem nezazila zadny naval citu:) Laska se budovala asi tak 48 hodin:)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář