Můj porod - neporod
- Porod
- hiki123
- 07.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak naše maličká na svět přišla. Ráda bych se s vámi podělila o zážitek z mého prvního porodu. Už je to něco přes 14 měsíců a začínám pomalu zapomínat detaily...
Začala bych asi tím, že těhotenství probíhalo v naprosté pohodě, žádné nevolnosti nic takového. Jen ukrutné pálení žáhy ke konci. Bříško mi moc nerostlo a malá měla už od 8. měsíce trochu menší váhový odhad. Termíny jsem měla dva - podle UTZ 8.9. a podle PM 29.9. Když mě pan doktor na začátku 9.měsíce předal do porodnice, říkal mi, že to vypadá tak na 15.9. No vyberte si. Nejvíc nervózní byla asi moje sestra, která se 29.9. vdávala a v plánování její dokonalé svatby byla tato „nejasnost“. ![]()
První ozvy v nemocnici - prý to bude trvat asi 20 minut. No haha, strávila jsem tam něco přes hodinu. No prostě malá ráno nevstává a hotovo.
Druhý týden se mnou jel i přítel, to byl čtvrtek. Na chodbě jsme čekali asi dvě hodiny. Jelikož můj drahý nesnáší čekání a fronty, tak jsem ho poslala domů. Na monitoru jsem byla opět přes hodinu a nic. Sestřička mě chtěla poslat do bufetu na svačinu a prý to zkusíme za hodinu znova. Pak ale přišla doktorka a že mě prohlédne. Nic moc mi neřekla, jen že miminko je menší a něco o přerůstající placentě. Takže hospitalizace. A než se vyplní papíry, tak znova na monitor. Takže další skoro 2 hodiny. PA a doktoři se u mě střídali jak na běžícím páse a kroutili hlavou. Nikdo mi nic neřekl!
Následoval zátěžový test. „Cítíte kontrakce?“ ptá se mě PA. „To jako myslíte to tvrdnutí břicha? No trochu jo…“
Konečně dorazila doktorka a oznámila mi, že to vidí na císaře. Cože??!! S tím jsem ani ve snu nepočítala. Na porod jsem se těšila a teď tohle?? Nervy zapracovaly a já se rozbrečela. Nešlo to zastavit.
Obvolala jsem rodinu, oznámila verdikt a čekala na přítele, až mi doveze něco k jídlu (prý mě zapsali až po 14. hodině a nemám už nárok na jídlo, no hlavně že jsem tam trčela už od 9 hodin). Večer jsem šla opět na monitor a samozřejmě že se dcera probrala. Po hodině mi doktor oznámil, že mě pustí asi zítra domů. No hurá. Tak jsem opět všechny obvolala a na internetu hledala autobus do našeho zapadákova (přítel byl celý víkend v práci).
Ráno opět monitor, opět hodinu a půl. „Kdy půjdu domů?“ Tak prý snad po obědě. Polední monitor ukázkový - 30 minut a hotovo. Ale domů asi až zítra. Hmm, paráda. Večerní monitor přes hodinu, ale domů asi opravdu zítra ráno.
Přišla sobota, snad mě pustí. Na ranním monitoru mě přišel vyšetřit zástupce primáře. Velmi bolestivě mě vyšetřil (nejspíš i udělal Hamiltona) a domů prý už nepůjdu. Odpoledne mi zavedou 1. tabletu na vyvolání. „Cože? Vyvolání?“ takže jsem opět informovala rodinu a hledala na netu vše o vyvolávání porodu. Po poledním monitoru (opět přes hodinu) mi zavedl 1. tabletu (au, au). Ale během odpoledne mi odešla hlenová zátka. Super, tak to beztak brzo přijde (ha, ha).
Večerní monitor, zas přes hodinu, žádné kontrakce, nic. Večer mě začalo trochu pobolívat břicho. „Tak to už určitě bude ono!!“ za hodinu to přešlo „aha, tak tohle jsou ti poslíčci…“
Ráno monitor (klasika přes hodinu), další tableta, dopoledne další přeshodinovka na monitoru, to samé večer.
Přišlo pondělí, 3× monitor, 3× přes hodinu, nic, stále už od soboty otevřená na prst. A došla doktorka ze čtvrtka - příznivkyně císaře. Takže v úterý císař. Aspoň to budu mít za sebou.
Úterý ráno - doktor při vizitě: „Tak budeme dál vyvolávat tabletama.“ To už jsem si myslela, že si ze mě dělají srandu. Tak jsem jim řekla, ať si to konečně rozmyslí, že už mě to fakt nebaví!! Tak přišel rovnou primář a potvrdil mi císaře za dvě hodiny.
Příprava v pohodě, klystýr v pohodě, cévkování hnus největší. Když jsem odjížděla, tak mi „hodná“ PA říká: „To si jako fakt necháte rozřezat břicho? No zajímalo by mě, co s malou je, že jsou tak špatné monitory, asi tam bude šňůra kolem krku.“ To mě fakt rozhodilo, hlavně když při operaci malá, když ji vytáhli, ani nezabrečela. A víte proč? Spala!!
Naše maličká, 2600 g a 45 cm. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1417
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 826
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1443
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 600
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 359
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19808
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2819
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1705
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ajéje, to tě opravdu potrápili, jak si tě tam přehazovali.
Holčička ať ti dělá jen samou radost.