Můj porod sněhuláčka :)
- Porod
- Katy_86
- 19.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jelikož patřím mezi vášnivé čtenářky porodních deníčků, rozhodla jsem se konečně po roce a půl sepsat i porod svůj. :) Miminko jsme si s manželem oba moc přáli, ale nechávali jsme tomu volný průběh. Po půl roce jsem pak našla na testu dvě čárky. :) Manžel byl nadšený, moc jsme se těšili Na ultrazvuku v 11. týdnu už jsme věděli, že čekáme holčičku. :)
V porodnici :)
- 5
Současnost :)
- 3
Těhotenství probíhalo v pořádku až na občas zvýšený tlak a ke konci otoky. Tlak se mi pokaždé zvýšil hlavně u doktorky v ordinaci. A když se pak přidaly i otoky chodidel (bílkovinu v moči jsem nikdy neměla), odeslala mě doktorka do porodnice, že mám preeklampsii, tak ať si mě pohlídají. Tam mi změřili tlak a byl normální, ale už si mě tam nechali, ať jdu teda do poradny. Byla jsem 36+2 tt. Proběhlo vyšetření, ale na monitor jsem měla jít až za týden. Nález zněl „děloha zralá, ale uzavřená, nic se nechystá“.
Na další kontrolu k doktorovi jsem už ale nedorazila. V sobotu ráno jsem si poprvé všimla výtoku. Vypadalo to jako hodně řídký hlen růžové barvy. Nevěděla jsem, zda je to hlenová zátka nebo ne, tak jsem trochu studovala na internetu. Díky internetu a kámošce, které se stalo to samé a zátka to byla, jsem se trochu uklidnila, že jde jen o zátku a ne o vodu.
Furt jsem se ale sledovala - měla jsem i přes den vložku, ale nic. Druhý den ráno ale zase ten řidší hlenový výtok a přes den zase nic. Když se to samé stalo i v pondělí, došlo mi, že tohle asi fakt v pořádku nebude a zavolala jsem do porodnice. Vysvětlila jsem sestře, co se děje. Ta mi řekla, ať teda přijdu, ale že to asi nic nebude.
V poradně měli volno na monitorech, tak mě vzali nejdřív tam. Malá v bříšku spala, pak mě poslali k doktorovi. Když jsem čekala na chodbě, než na mě přijde řada, poprvé mě zabolelo v podbřišku. Myslela jsem že mě chytají střevní potíže. 
Pak mě doktor vyšetřil a bohužel se potvrdila unikající plodovka. Byla jsem 37+0, tak se kvůli hrozbě infekce rozhodl doktor poslat mě na rizikové oddělení a vyvolat porod.
Na oddělení si mě převzala mladá doktorka a než jsem vlezla na „kozu“, zabolelo mě v břichu podruhé a tentokrát fest. Kontrakce trvala asi minutu. Doktorka mi udělala Hamiltona a šla jsem na pokoj, kde jsem krátce pokecala s maminkou, které zrovna také vyvolávali porod. Pak jsem se přesunula na monitory, kde seděly další 4 maminy. Tam už monitor dělal vyloženě kopce. Dostala jsem kapačku s antibiotiky a valila na porodní. Dost špatně se mi chodilo, měla jsem pocit, jako kdybych měla jednu nekončící průjmovou křeč nebo zaražené větry. Necítila jsem jednotlivé kontrakce, jak se ukazovaly na monitoru, ale jen tuto bolest, kterou jsem přisuzovala střevním potížím.
Zavolala jsem manžela, ať vezme tašku a jede. Popsala mu, ve kterém pokoji ležím. Super na této porodnici je, že manžel se mnou mohl být na pokoji celou dobu, i v první době porodní. Na pokoj jsem přišla ve 3 odpoledne, krátce na to dorazil i manžel.
Po cca 2 hodinách, kdy se v podstatě nic nedělo, přišla doktorka a ptala se mě na kontrakce. Nález „otevřená na 1 prst“. Kontrakce mě nebolí, mám jen zaražené větry. Souhlasila jsem tedy se zavedením tabletky na vyvolání, aby se porod pohnul. Začala jsem mít bolestivé kontrakce co 1-2 minuty, ale bolesti se daly zvládat. Mezi kontrakcemi jsem ale nemohla chodit, protože jsem furt měla křeč v břiše. Nezmizela ani po klystýru - konečně mi došlo, že to nebyly zaražené větry. Uklidila jsem se teda do sprchy, kde jsem bolest skoro necítila. Bohužel jsem ale musela často a dlouho ležet na koze při monitoru a kapačce s antibiotiky, což byl vyloženě očistec. :/
Porod stále nepostupoval. I v 10 večer jsem byla stále otevřená na 1 prst. Doktorka mi teda píchla vodu s nadějí, že se pohnem. Voda byla růžová. Začala jsem prosit o epidural. Nechtěli mi jej ale dát, že by to mohlo ještě zpomalit porod. Tak jsem skučela, drtila manželovi ruku, uklidňovala se ve sprše.
V 1 v noci konečně pořádný nález - 3,5 cm. Svolili mi epidural, dostala jsem oxytocin a něco na zavodnění a odebrala jsem se do sprchy. Tam mě k mému překvapení kontrakce už fakt bolely jak na koze. Ani sprcha nepomáhala… Pobyla jsem tam asi půl hodiny a volali mě na kozu, že mi jdou dát ten epidural. Když se otevřely dveře s doktory, dostala jsem obrovskou kontrakci s tlakem na konečník. Ani jsem jim nemohla odpovědět na otázku, zda chci epidural. Kontrakci jsem si vydýchala a odpověděla, že jsem sice chtěla, ale už se mi začíná chtít tlačit. Doktoři zavolali sestru a ta jen souhlasně přikývla a doktoři se rozloučili, že teď už mi nepomůžou. Byla jsem ráda.
Následujících asi 20 minut jsem funěla jak mašina, abych netlačila. Pak mi dovolili si na konci kontrakce přitlačit. Byla to úleva. Když jsem přitlačovala na boku, najednou malá sestoupila dolů a já nahmatala její vlásky. Bylo to krásný a zároveň jsem zmatkovala, že porodím sama, tak jsem zvonila na sestru. Nikdy nezapomenu na výraz manžela v tuto chvíli. Měl jiskřičky v očích, že už uvidíme miminko. Já že se tam svíjím mu bylo úplně putna.
Naše Meliska se narodila ve 3 ráno a měla 49 cm a 3450 g. Venku byla na 2 kontrakce. Nejdřív vylezla půlka hlavičky a zalezla zase zpět, na druhou kontrakci už pak byla venku celá. Byla to ohromná úleva a radost. Malou mi hned dali do náruče, byla celá bílá od mázku jak sněhuláček.
Dnes je naší cácorce rok a půl a dělá nám jen samou radost. Už se těším na další těhotenství a porod, protože i když je to cesta trnitá, ta bezmezná láska k tomu malému tvorečkovi za to rozhodně stojí. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1266
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 745
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1308
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 545
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19264
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2535
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2774
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2495
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1672
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Líbí se mi, že autorka nic nedramatizuje, ale ani není přehnaně „v pohodě“. Chválím, jak je to napsané a přeju, aby i další porod byl bezproblémový jako tento 
nedávno o tom byla tady nějaká debata, že se to málokdy stihne 
Jsem ráda, ze se deníček líbí 
