Můj poslední rok
- O životě
- Zandula
- 20.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem nenapsala žádný deníček, ale dnes jsem dostala chuť jeden napsat, už proto, že se toho na můj vkus stalo za poslední rok nějak hodně, a to jsem nic z toho neplánovala.
Stručně – stihla jsem otěhotnět, prodělat zamlklé těhotenství, koupit s přítelem byt a přestěhovat se, zasnoubit se, znovu otěhotnět, znovu prodělat ZT, vdát se, úspěšně dokončit dálkové studium. Když to teď píšu, zdá se mi, že je to jen pár věcí, a to je, ale pro můj život tak moc důležitých věcí!
19. 9. 2012 je to přesně rok, kdy jsem slyšela tu ošklivou zprávu, že plod, který mám v sobě, nežije. Ale od začátku… Miminko, jsme plánovali, já ho chtěla víc, přítel méně, chtěl ještě počkat, ale nakonec svolil a třetí měsíc od začátku snažení jsem „konečně“ v ruce držela ten papírek se dvěma čárkami. Oznámení budoucímu tatínkovi byl krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu, bohužel to další už hezké nebylo vůbec. Začala jsem špinit, samozřejmě jsem se bála, ale vůbec nic jsem si nepřipouštěla, co by se nám taky mohlo stát?! Těhotenství bylo moc „malé“ takže dr. ještě nic neviděl, ale nechali si mě v nemocnici.
Tak jsem si poležela zbytečných čtrnáct dní v nemocnici, aby mi nakonec sdělili, že plod se nevyvíjí a musím prodělat revizi, v 8+6 tt. Tak jsem si své první těhotenství opravdu nepředstavovala. A čekat půl roku na další snažení? To nevydržím! Samozřejmě, že vydržím. Nějak jsme to všichni vstřebali a začali řešit koupi nového bytečku, který se nám moc líbil. Měli jsme hodně práce s vyřizováním papírů a zařizováním bytu, takže mi ten čas utekl rychleji. A já jsem v únoru zjistila, že jsem znovu těhotná. Mezitím mě přítel požádal o ruku, ale svatbu jsme chtěli buď v létě, nebo jak to prostě vyjde.
Při druhém těhotenství jsem se podvědomě bála, to určitě, ale nechtěla jsem si připustit, že bych tu ošklivou zprávu musela slyšet znovu. Ale musela. S přítelem jsme se o Velikonoční pondělí rozhodli, že se vezmeme přesně za dvanáct dní, všechno jsme začali vyřizovat. Během prvního týdne bylo téměř všechno zařízeno. Ale plány mi překazilo krvácení. Tentokrát trvalo těhotenství déle, revizi jsem prodělala ve 12. tt a bylo to ještě horší. Po tom, co jsem začala krvácet, mě ihned hospitalizovali a než mě vzali na revizi, začala jsem potrácet, což byl pro mě ještě ošklivější „zážitek“. I přesto se svatba konala v domluvený termín, skvěle jsme si ji užili, aspoň jsem přišla na jiné myšlenky.
V druhé těhotenství jsem věřila, i proto, že trvalo déle a ty první tři rizikové měsíce jsme měli skoro za sebou, ale i tak to nevyšlo, přeci jen, věřit nestačí. Čekalo mě absolutorium, tak jsem se soustředila na školu. Tu jsem k mému velkému štěstí úspěšně ukončila a těšila se na dovolenou. Na tu krásnou dovolenou, moji první u moře, naši svatební cestu, na pár týdnů, kde na vše zapomeneme a budeme si užívat. Dovolená se vydařila a na mě začalo padat to, že nemáme miminko, které už tady mohlo být. Snažím se žít i přes ty smutné záležitosti, přeci jen, tento rok mě potkaly i ty veselé a krásné, za které jsem nesmírně šťastná!
V říjnu mě čekají testy na krevní mutace, které prý asi určitě mám, protože byly zjištěny u sestry. Doufám, že to bude náš jediný problém, protože s mým gynekologem není moc řeč a na další vyšetření by mě poslal až po třetím ZT, které tedy už prodělat nechci. Tentokrát hodně věřím na pravidlo, že do třetice všeho dobrého a to mě drží nad vodou. Snažím se žít s tím, že nás nepotkává jen samé štěstí a smůla k životu patří taky. Proto žiji v rámci možností spokojeným životem, ale občas mě přepadne smutná nálada z těch špatných zážitků.
Děkuji svému manželovi, který je při tom všem se mnou, podpoří mě, když mám zrovna smutnou náladu. Nakonec nás ty zážitky z posledního roku ještě více připoutaly k sobě!
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 39
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 104
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 101
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1874
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2004
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22225
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
jo a pokud není s tvým gynekologem domluva, najdi si jeného nebo jdi do caru 
