Příběh o mém šestinedělí

Je mi 31 let. Mám dobrého manžela, který už si miminko přál, tak jsem tedy spíše z rozumu souhlasila a otěhotněla. Nebylo to tak, že bych si opravdu velmi přála miminko, ale spíš z rozumu věk a jistota, že mám kvalitního partnera, který mi pomůže.

Je zde třeba jestě zmínit fakt, že mi v 18 letech zemřela matka a cca 3 roky na to jsem začala užívat antidepresiva kvůli panickým úzkostem. Manželova matka žije v zahraničí, tudíž to, že nebudeme mít žadnou pomoc po ruce, jsme věděli.

Těhotenství bylo celkem v pořádku. Klasické bolesti, párkrát zvracení. Pak ale najednou se z ničeho nic zjistilo, že má manžel tuberkuloza a byl 3 měsíce zavřený v nemocnici. Několik dní po jeho hospitalizaci jsem šla na velký ultrazvuk ve 20. tt. Zde mi bylo sděleno, že miminko má chodidla dovnitř, že bych měla jít na odběr plodové vody, protože je zde možnost nějakého mentálního postižení.

Odběr plodové vody jsem nakonec odmítla a každý den se bála, jestli miminko bude v pořádku. Manžel se mnou bohužel domu nebyl a o to to bylo všechno těžší. Kvůli manželově tuberkuloze jsem ještě musela na rtg plic, takže další obava, aby to neublížilo miminku. Samozřejmě zde byla také možnost, že by miminko bylo nakažené TBC, což by bylo hodně špatné. Naštěstí tady možnost byla zhruba 1 %.

Kvůli špatnému postavení kostrče byl porod veden císařským řezem. Zaplatila jsem si lékaře za hodně vysoukou částku, který se o mě staral a pak provedl i řez. Chtěla jsem mít po tom všem alespoň jistotu, že řez bude proveden dobře a já i mimnko budeme v pořádku.

Udělala jsem velkou chybu, že jsem se rozhodla, aby byl řez proveden pouze s epiduralem. Cítila jsem při císařském řezu bolest a byl to pro mě hrozný zážitek. Myslela jsem, že už mi to trauma zůstane napořád, ale přišel pak ještě zánět prsou a ten to předčil. :)

Pobyt na oddělení šestineděli byl hrozný - a to jsem šla na nadstandard. Zhruba třetí den po porodu jsem začala břečet a vůbec jsem nevěděla proč. O období šestinedělí jsem nic nevěděla. Na oddělení mi nikdo nijak nepomáhal s přikládáním k prsu a koukali na mě přes prsty, jelikož jsem kuřák. Bylo přede mě položenno malinké stvoření a já nevěděla nic. Nevěděla jsem, proč pořád brečí, jak ho držet a co s nim dělat… a nebyl nikdo, kdo by mi poradil.

Když jsem lékařce řekla, že si chci vzít prášek na uklidnění, tak mi akorát zavolali psychiatra… což už mě úplně dorazilo. Byl tam ale moc hodný doktor, který řekl, že není problém, aby tam se mnou manžel spal, což mi pomohlo. Když jsem se na to samé ptala sestry, tak mi řekla, že to neexistuje. Zde jsem zjistila, že je to všechno jen o ochotě lidí…

Miminko pořád nechtělo pít z prsu, tahalo mi z něho krev, když se přisál a měla jsem bolesti. Šla jsem si tedy pro umělou výživu s tím, že nechci krmit přes stříkačku, jak nás učili, ale z lahve. Klepaly se mi ruce a bála jsem se, že mu tam toho stříknu moc. Na to mi bylo pohrdavě řečeno, ať si ho teda krmim přes lahev, pokud chci, aby se už nikdy nepřisálo. A já jen brečela a brečela.

Byla jsem úplně zoufalá. Domů jsme si zavolali laktační poradkyni. Trochu to pomohlo, ale za pár dní čtyřicítky horečky a omdlévala jsem. Takže na pohotovost, zas do porodnice. Hodina bolestivého odstříkávání a že se mám snažit, masírovat ve vaně apod. Nemohla jsem ani chodit, jen jsem brečela.

Vůbec jsem nechápala, co se to se mnou děje. Když jsem měla zas odstříkat mléko, rozbrečela jsem se hrůzou z té bolesti prsou, co mě zase čeká. Psychicky mi bylo strašně. Odstříkávala jsem a nic, úplné minimum, ani jsem se nemohla pohnout, jak mě prsa bolela, zvednout syna… nic.

Všechno jsem dávala za vinu miminku. Všechny tyhle hrůzy byly přece kvůli tomu, že se mi narodil. Neměla jsem o něj vůbec zájem. Čekala jsem, kdy už to bude všechno tak na hraně, že půjdu na psychiatrii se hospitalizovat. Tak moc jsem si přála, aby tu byla moje máma a poradila mi.

Rozhodla jsem se, i po konzultaci s psychologem, laktaci zastavit. Na to mi pak doktor řekl, že je to špatně, že žena má kojit… to mi taky moc pomohl.

Zastavení laktace bylo hodně komplikované a bolestivé. Úplně napoprvé to nevyšlo, ale já se po chvíli začala cítit trochu líp a už jsem jenom nebrečela. Syn stále plakal a teprve, když přijela mámy kamarádka, tak mi vysvětlila, že ho bolí bříško… vůbec jsem nic takového nevěděla.

Co se týče synova zdraví, tak vypadá zdravě, ale má ty nožičky. Vada se jmenunuje pedes equonovarus. Když mu bylo pár týdnů, začali mu sádrovat nohy. Měl pět sáder po týdnu. Pak se zjistilo, že u jedné nohy je to stále špatné, takže šel na operaci a teď má zase sádry. Je to na dlouhé léčení, ale bude chodit a to je hlavní.

Teď se dívám na syna a miluju ho nadevše. Je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Nyní jsou mu 3 měsíce. Stále hodně pláče a vyžaduje daleko víc pozornosti a starosti než jiné děti, ale to se v jeho případě není čemu divit, když má pořád sádry nebo dlahu.

V žádném případě si tímto deníčkem nestěžuji nebo tak něco, jen jsem se chtěla svěřit se svým příběhem.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
ii12
117
25.3.14 00:10

Tak držím moc palce, ať s chlapečkem všechno dobře dopadne. To jsi dobře udělala, že jsi napsala deníček, doufám, že Ti to pomohlo.
Podle mě je to normální, když matka hned po porodu necítí lásku k miminku. Ta přijde časem, akorát málokdo to otevřeně přizná. Podle mě k té lásce pomáhá i kojení, když to nejde, tak láska přijde taky, ale asi později.

  • načítám...
  • Zmínit
zagora
1223
25.3.14 02:12

Jsi statečná, upřímný deníček, to oceňuji. Přeji ti, aby Vám všechno dobře dopadlo a jste šťastná zdravá rodinka.

  • načítám...
  • Zmínit
astrulinka
121
25.3.14 06:42

Držím palce, kojení se dneska předcenuje, at se jdou všichni vycpat, kdybych to věděla u naší malé, tak se netrápíme ani jedna takhle dlouho a prožily bysme krásní chvilky bez stresu.

  • načítám...
  • Zmínit
Taara69
1755
25.3.14 06:42

Zrovna nedávno jsem tady narazila náhodou na diskusi maminek s dětmi, co mají stejné problémy s nožičkami. Zkus pohledat, možná by pomohlo popovídat s někým, kdo řeší obdobné starosti.

  • načítám...
  • Zmínit
kve-tinka
6885
25.3.14 06:51

:hug: :hug: taky mám hoooodně plačtivého syna…jak všude říkají, prostě už to je teď osobnost a když se mu něco nelíbí, dá to patřičně najevo ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lvlc
4
25.3.14 07:06

Držím palce, ať je líp a líp! Vydržte! Přeji hodně zdraví a lásky.

  • načítám...
  • Zmínit
janička_opička
2432
25.3.14 07:41

Uprimny denicek..z kojeni si nic nedelej…nekdy to fakt nejde…ja jsem byla kojena 14 dnu a zadny trauma jsem z toho nemela a zdrava jsem.taky :) myslim, ze lamat to za kazdou cenu, kdyz to proste nejde a maminka se snazi je nesmysl pak nemuze byt v pohode ani maminka a ani miminko. Drzim pesti s nozickama at je maly v poradku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Raduli13
95
25.3.14 08:15

Dobře napsané. Opravdu je vše o lidech a kojení se někdy prosazuje za každou cenu, což ne vždy je dobře. Já po porodu taky brečela jak želva a nevěděla proč. Jedna paní z pomocného personálu, když mě stěhovala na hostinský pokoj říkala, že je to normální. Spolubydlící ještě na oddělení šestinedělí plantala cosi o psychologovi a nakonec jsem se někde dočetla nebo mi to někdo řekl už ani nevím, že to je normální při nástupu laktace :) No prostě hormony si dělají s námi co chtějí…I když jsme kojili, tak nám jedno kojení trvalo dlouho a měli jsme do začátku 4-tého měsíce prdíky, takže jsme si taky užili. Jednu dobu jsem si říkala další dítě nebude ale přešel nějaký měsíc a já věděla, že si někdy další dítě střihnem :) Prostě vše chce čas a mít kolem sebe dobré lidi je k nezaplacení. Držíme palečky ať to s nožičkami vše dobře a rychle zvládnete :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
25.3.14 08:29

Já nějak nechápu tu neznalost rodiček. Však že přijde miminko na svět víme každá dostatečně dopředu, abychom si něco přečetli o péči. Jsi zde na emiminu, kde je mnoho deníčků o tom, jaké byly začátky kojení i mnoho diskuzí na téma kojení. Nemluvě o bolestech bříška novorozenců! V porodnicích je miliony brožurek na obé téma… Proč sis něco o tom nepřečetla? Z tohoto deníčku cítím sebelítost samasebe, že ti ten a ten o tomto a tomto neřekl a s tím a tím ti nepomohl. Ale proč ty sama jsi nebyla aktivní a nepřipravila se?

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
25.3.14 08:29

Ja to rikam porad, ze by ceske porodnicke personaly mely skolit predevsim v lidskosti. Nakonec jsi to zvladla a zvladas a preju hodne pokroku a zdravi predevsim. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
čertík Bertík2013
32
25.3.14 08:46

Ahoj, úplně ti rozumím, má nejlepší kamarádka na tom po porodu byla úplně stejné. V pirodnici ji také nikdo nepomohl. Trápila se 4 měsíce, než ji lékař zastavillaktaci. Jenže bohužel nechce chodit k psychologovi… Teď je malému skoro rok a ona na tom není psychicky nejlépe. Držím pěsti, aby jste vše všichni společné zvládli. Hodně stěstí! :)

  • načítám...
  • Zmínit
soney
754
25.3.14 09:29

Vicemene souhlasim s @balestra… ty zanety tedy musely byt silene, kojeni je dnes jedna velka manie, personal v porodnici je obcas zbytecne neosobni a bez zajmu, ale… dnesni zensky jsou s nadsazkou krapet zdegenerovany… samy nevedi, jak se o vlastni dite postarat, kojit, prebalit, boleni briska… a nakonec z toho vseho obvinuji ostatni, ze nikdo mi nerekl, ze mi nikdo sam od sebe neukazal atd… njn, fakt by to chtelo trochu vic vlastni iniciativy :)

autorce a jejimu miminku preji hlavne hodne sil, stesti a predevsim zdravi do budoucna :)

  • načítám...
  • Zmínit
AniNevim
16986
25.3.14 09:42

Drz se, prozije to hodne zenskych, ale ne vsechny o tom umi narovinu myslet, natoz mluvit. Boji si priznat selhani. Take jsem mela narocne sestinedeli, i dalsi obdobi prave kvuli te uplne jine peci, nez vyzadovala bezna miminka.
Vsechno se srovna, jsi silna statecna zena. Na oddeleni sestinedeli by mely byt povinne pravidelne psychotesty a trochu soupat zamestnance po nemocnici, aby vedeli, ze muze byt hur a neujizdeli pri jednani s rodickami.
Malemu dej pusinku a ver, ze bude lip :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
AniNevim
16986
25.3.14 09:44

@balestra mohu se zeptat, jakou moudrou knihu jsi precetla ty? Jestli mas nazivu maminku? Mas sourozence?

  • načítám...
  • Zmínit
gabka1988
1522
25.3.14 09:48

Já spíše souhlasím s @balestra Dneska je toho na internetu tolik těch informacích, tolik letáčků a knížek, že asi bude chyba v mamince, že si nebyla schopna nic přečíst. Neříkám, že sestry a doktoři by neměli mít lepší přístup a více lidskosti, ale na druhou stranu chápu, že když je třeba spousta miminek na oddělení, tak nemůžou sestry se celý den věnovat jedné mamince (to neříkám, že to tak bylo i u autorky, protože to tady nepíše). Nevím, možná mi tento deníček přišel, že si vyloženě autorka stěžuje, že jí nikdo nepomohl, neřekl, ale přitom ona asi neměla nějak velkou snahu si sama něco zjistit. Možná na mě tak působil i ten začátek, že si miminko pořídila spíše z rozumu, že to nebylo tak, že by si opravdu velmi miminko přála… :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.3.14 09:50

Ja uz se nicemu nedivim, casto jsme cetla o ceskych porodnicich a je mi z toho akorat uzko…Kdyby jste zazily peci v nemecku a to co by si doktori jako u vas ani nedovolily, mely by jste vy co rikate, ze je to normalni-moznosti srovnani tak jako ja..
V CR si doktori a sestry hraji na neco nadrazeneho, chovaji se Silene k matkam, neumeji se vcitit a nuti do kojeni ikdyz to nejde..Dost casto o Tom slycham a je to silenstvi 8o 8o
Tady tohle si dovolit sestra nebo Doktor, aby mi vnucoval kojeni, kdyz Sem se rozhodla, ze nemuzu, ci nejde to, ta by letela..
To ze si muze zena neco nastudovat, nez se ji dite narodi, ja nevim, driv nebylo taky nic…A navic zakladatelka napsala, ze nikhoho v podstate nemela, ne kazdy je tak iniciativni a tady od toho jsou prave setry, nebo PA aby vysvetlily byly empaticke a podridily se pranim maminky a miminka..
Tohle vse se k vam dostane az mnohem pozdeji az budete vedet, ze neni trapne rici vlastni nazor za vlastni penize…Tohle v CR totiz normalni neni…A nerikam ze to tak je u vsech, ale tohle neni porvni denicek a neni prvni o kojeni, kde i pres krev z bradavek nekoho nuti kojit. :roll:..Spis bych se zamyslela, jestli je normalni ceske zdravotnictvi :cert: :cert: :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.3.14 09:55

Zakladatelce preji, aby se malemu nozky zcela zahojili, ted tu nedavno na tohle tema byl denicek, muzes si vymenit s maminkou(toho detatka) nejake zkusenosti…
Hodne stesti a zdravi nejen tobe(hlavne toho dusevniho)ale i tvemu synkovi :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
sao
1831
25.3.14 10:06

@AniNevim Já souhlasím s balestra, opravdu je dobré si dopředu něco málo nastudovat, když člověk čeká miminko. A není k tomu potřeba žádná moudrá kniha, letáčky o kojení, šestinedělí a o miminku maminka obvykle obdrží hned v ordinaci gynekologa ve chvíli kdy jí potvrdí těhotenství. Za celé ty měsíce těhotenství si nezjistit ani ty nejzákladnější informace, je trochu divné. Mě při prvním těhotenství čtení letáčku o kojení zabralo 5 minut.

Jinak ale chápu, začátky bývají náročné, zvlášť když se přidají zdravotní a psychické problémy. Ale malému jsou teprve 3 měsíce, to je všechno teprve čerstvé. Také se pozastavuji nad chováním lékařů, když to tak čtu. Ale všechno bude dobré. Přeji ať se malému daří dobře a nožičky ať se dají dopořádku :)

  • načítám...
  • Zmínit
AniNevim
16986
25.3.14 10:15

@sao ale jiste, a pochybuji, ze zakladatelka necetla aspon par clanku v tehotenstvi… Jenze si predstavte, kdyz vam oznami, ze dite muze mit problem… manzel se dotane do nemocnice s tak zavaznou nemoci… Ta mysl pak pracuje uplne jinym smerem.
Osobne jsem precetla knihu o kojeni od renomovane nemecke LP, vse bylo tak prirozene a jasne. Jenze se mi narodil nesavec a mne nepomohla ani „stojka na hlave“ a dokrmovala jsem odsatym MM po prstu do 7,5 mesicu… Mamina se mi take nehrnula radit, protoze „ty jsi byla bezproblemove miminko: vypila jedno prso, vyzvracela, vypila druhe, polozila jsem te a ty jsi spala. V sesti mesicich jsi jedla sama lzickou jablicko a rikala dej. Ve 2,5 letech jsi recitovala basnicky a nikdy jsi nedelala takovy neporadek“. Asi je jasne, ze po techto proslovech bych po ni radu ani nechtela…

  • načítám...
  • Zmínit
Jorik81
327
25.3.14 10:17

Možná se doktoři chovali tak přezíravě i kvůli věku rodičky. Něco jako: Je jí přes třicet, tak snad ví, do čeho jde… Asi nebylo moc rozumné pořídit si dítě „z rozumu“. Ale když je budulínek na světě, tak mu přeju štěstí, zdravé nožičky a hlavně maminku v pohodě, protože to potřebuje nejvíc :)

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
25.3.14 10:21

@gabka1988 @balestra jsou lidi jako třeba já, kteří ikdyby přečetli všechno tak si nebudou vědět rady a potřebují názornou ukázku, já potřebuji teorii vidět v praxi :nevim: jinak jsem nepoužitelná, ale stačí mi ukázat jednou a už vím jak na to

zakladatelce, určitě nejsi jediná která si musela najít cestu k miminku, kor po těch zánětech, já si ke svému prvnímu hledala cestu docela dlouho, bylo to sice zdravé ale hodně uplakané miminko trpící na koliky, na které mu nepomáhalo nic a já si s ním prostě nevěděla rady, druhý byl úplný opak a k němu sem si cestu našla prakticky hned. a nožičky se určitě podaří krásně napravit :hug: přeju hodně sil:-)

Příspěvek upraven 25.03.14 v 10:22

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.3.14 10:24

Cist muzes cele tehotenstvi vsechno mozne, ovsem realita je uz jina…
To same ja kdysi, porad Sem vsechno cetla zdalo se mi ze jsem profi :D
Prisla realita, mala cele tri mesice koliky, ja spala snad dve hodiny v noci-to pak jsou uplne jine predstavy s realitou a clovek akorat znejisti…
Jenomze kazdy clovek si na dite nejaky cas zvyka, at je to prvni ci treti dite, urcite kazda mama ma ze zacatku trochu toho stresu..
s cim ale nesouhlasim je, ze se chovaji sestricky normalne ci dokonce spravne pokud davaji nekomu najevo, ze mu kojeni nejde, to je takova hloupost..jednomu se dite prichyti ani nevi jak u dalsiho je to boj na Mesic-i dele.

Nejde vsechno strkat do jednoho pytle..Je to stejne jako kdyz nekomu dite spi celou noc a ten pak nepochopi nekoho kdo nosi urvane decko cele hodiny na rukou..Pochopi to jen pak, kdyz se narodi poovahove uplne jine miminko atd…navic zakladatelky dite ma vadu nozicek a to psychice taky zrovna v sestinedeli neprida 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Tea_T
160
25.3.14 11:10

Drzim palce…
Jen si dovolim podotknout, ze na diagnostiku TBC lze provest krevni odbery, neni treba hned a vzdy podstupovat RTG.. Obzvlaste v dobe tehotenstvi.. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
25.3.14 11:49

Tak snad už to bude dobré… ;)
Tuto vadu má dítě příbuzných. Dnes jsou mu 4 roky a běhá jak čamrda, je dost sportovně nadaný a jde mu leccos, lyžuje atd.

A neber to jako kritiku, spíš jako doporučení. Opravdu není na škodu si občas něco přečíst a hledat informace, pokud máš ty nebo dítě problémy, vyhneš se zbytečným problémům. ;) Já jsem v tomhle aktivní a musím říct, že informace mi hodně pomáhají.
I když problémové kojení a šestinedělí, tam pomůže tak leda přečíst si bibli a modlit se ať to už skončí :D…to je těžší období, ale to už máte za sebou.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivethea
81
25.3.14 12:01

Nedávno jsem psala deníček o svém psychickém stavu po porodu a i když máme obě příběh úplně jiný, tak jsem se do tvých pocitů dokázala dokonale vžít. Na oddělení šestinedělí jsem si sáhla až na samé dno, viz právě můj deníček. A i když bych teď nerada na někoho svalovala vinu, tak se celá rodina shodla, že za to, co jsem prožila, mohou právě sestry na šestinedělí. Kdosi mi i navrhoval žalobu, ale to mi ty týdny pekla ze života nesmaže. Momentálně jsem v procesu ukončování laktace (respektive končím s odsáváním). A i když jsem to milionkrát obrečela, jak mi to bylo strašně líto, tak se mi nakonec vlastně ulevilo. Teď jsou malému dva měsíce a absolutně ho zbožňuju. Všechno trápení přešlo, když jsem se smířila s tím, že prostě kojit přes veškerou snahu nemůžu a mléko ztrácím. Od té doby si malého neskutečně užívám a nestresuju se tím, že už zase musím připojit odsávačku a „podojit“ těch mizerných 20 ml mateřského.

Drž se a nedívej se zpět do minulosti. Žij tím, co je teď a užívej si svého prcka :kytka: Všechno zlé je nakonec k něčemu dobré :-)

P. S. Načteno jsem měla milion chytrých knih a článků, ale jak mi ten uzlík přistál v náručí, bylo mi to všechno s prdu, stejně jsem vůbec nevěděla, co si s ním počít. Naopak jsem cítila strašné zklamání ze sebe samotné, že jsem nezvládla svá předsevzetí, co a jak budu s miminem dělat.

  • načítám...
  • Zmínit
andulik8
413
25.3.14 12:04

Tea_T :
Jen pro doplneni :D

TBC lze diagnostikovat i odberem sputa aj. na mikrobiologicke vysetreni. Rtg bych volila jako posledni moznost.

  • načítám...
  • Zmínit
gabka1988
1522
25.3.14 12:04

@marturka Zdravotnické vzdělání nemám, to máte pravdu, ale říct svůj názor snad můžu. To, že tady autorka píše, že jí nikdo nechtěl nic ukázat v nemocnici atd., tak mi přijde docela zvláštní, ono je to asi nemocnice od nemocnice. Ale já pokud jsem něco potřebovala ukázat, tak jsem sestřičce řekla a i když to nebylo hned, tak mi to přišla ukázat. Ono taky totiž záleží i na přístupu ze strany rodičky, ne pouze ze strany doktorů a sester. Samozřejmě je mi líto maminky, že má mimčo takto nemocné, nemá to lehké, protože já takto měla taky vtočené nožky a mamka si semnou užila dost. Já si to teda nepamatuju, ale vím z vyprávění.

  • načítám...
  • Zmínit
dlacatko
2139
25.3.14 12:41

To je teda síla, já jsem ty začátky měla taky docela hustý, chování doktorů a sester vůbec nekomentuji. a i když jsem měla přečtených hafo knih a článků, nepřipravilo mě to na sice zdravé, ale neustále řvoucí dítě, dráždivé, nespavé, s kolikami téměř do 6 měsíců. příručky a knihy a la Kiedroňová jsem vyhodila do koše a musela jsem si poradit se vším sama, protože tyhle kecy většinou platí jen pro děti, které se chovají standardně.
kojení od začátku nešlo a bolelo jako čert (syndrom bělavé bradavky), ale vydržela jsem to do toho půl roku, pak začala malá spát a prso úplně zazdila. až poté se mi konečně ulevilo i bříško malou přestalo bolet, od té doby je i klidnější. celou dobu přibírala ukázkově, někdy až moc, takže hlad neměla. dodnes si myslím, že jí to bolení způsobovalo mateřský mlíko. a až budu mít druhý dítě, budu kojit jen pokud budu přesvědčená o tom, že to je bez problémů. podotýkám, že jsem jedla čistě kojicí stravu a došlo to tak daleko, že jsem nejedla skoro nic, aby jí nebolelo břicho a stejně to bylo k hovnu. zezačátku jsem si zavolala i laktační poradkyni a ta mi pomohla s tím, JAK kojit, aby to bylo snesitelné. ke konci, když jsem si zvykla na bolest, tak to bylo chvílemi i příjemné a roztomilé mít dceru takto u sebe, ale většinu času jen utrpení. ať se na mě laktační fanatici nezlobí, ale kojení za každou cenu neuznávám. je to jenom módní trend v naší společnosti, který se časem přežene jako nový střih kalhot. stejně jako dřív se prosazovalo umělé mléko, možná se to zase vrátí a svět se neposere.
a ještě něco. nelíbí se mi, že je vždy na první místo dáváno dítě. nejdřív se musíš postarat, aby tobě bylo dobře, jedině tak může být spokojené i dítě. jenže okolí tohle často nechápe. matko, obětuj se. a pak se nemůžeme divit, že mají ženy poporodní deprese.

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
25.3.14 12:47

Nejde o chytré knihy, samozřejmě, nejlepší je praxe. Ale být překvapená, že dítě pláče a kamarádka ji řekne, že je to bříško, že ji nikdo neřekl, že děti bolí bříško??? Že v porodnici byli na ni zlí, nic neukázali, jen blbé poznámky…??? Mamince přeji vše nejlepší, hlavně ať se nožky co nejdříve uzdraví. A také více vlastní iniciativy.
Nejsem perfektní, děti mám od sebe 17 měsíců a rozhodně to nejsou hodné spavé děti. Ale nespoléhám na ostatní a nejsem pohodlná. A na dotaz - ne neumřela mi maminka. Nicméně bydlí daleko a ještě ani jednou nehlídala.

  • načítám...
  • Zmínit
Bobsh
4316
25.3.14 13:18

Gratuluji k chlapečkovi a přeji ať je v pořádku. Co se týče depresí tak s tím jsem si taky užila svoje a plně jsem se z toho dostala až na Silvestra asi 14 měsíců po porodu. Kojit jsem přestala 7 dní po porodu, nešlo to, nepředstavitelná bolest, nešlo mi to, taky jsem měla krev a ty stavy kdy jsem jen brečela a malá brerčela, přešli jsme na láhev a malá byla zlatíčko. Co se týče chování personálu v porodnici, tak to taky znám, dceři zlomil dr klíční kost, aby prošla ven a ručka jí ochrnula a na mě v porodnici dokonce rehabilitační sestra vyjela, že to má kvůli mě a že s tím nikdy hýbat nebude, že bude opožděná. To jsou přesně slova které chce ženská po porodu slyšet, malá je samozřejmě v pořádku s rukou hýbe a je moc šikovná. Chápu, že je to práce, ale nejsou prodavači, nebo účetní, člověk je nechodí otravovat každý den, oni by se měli snažit udělat to každé ženské aspoň neutrální když ne pozitivní, hlavně ne negativní, jak se docela často děje.

  • načítám...
  • Zmínit
wewa
5154
25.3.14 13:33

Z letáku se kojit nenaučíš, hlatala jsem techniku kojenínic, sestřička mě nutila zvíšeným hlasem kojit v sedě i přes 7 šikmých stehů tam dole, doktorka prohlásila že nejsem schopná nakrmit dítě a na propouštěcí správu napsala že dítě ok, saje, přisává se ale MATKA KOJIT NECHCE! upozorňuju že sem se tam málem složila a každou viziu měla oči od slz, fakt příjemný když ti surová doktorka rve prsa a ulazuje kolik mám mlíka, jo ale jak přiložit mi neulázala(mudr. Paulová z krče) přitom jedonij problém byl ve špatných bradavkách. Doma jsem nasadila kloboučky, máma ukázala jak kojit i jinak než v sedě (což jsem z obrázku sice znala ale…)uklidnila se a kojila vesele do 4 měsíce, potom malej přestal přibírat…jinak teda ostatní věci u mě naskočili automaticky a i první přebalení, koupání jsem zvládla jako profík. Jestli budu ještě někdy rodit si hodně rozmyslím ikdyž je malej milionovej a další dítě bych chtěl ale mám trošku porodnicovej blok.

  • načítám...
  • Zmínit
wewa
5154
25.3.14 13:36

Omlouvám se za mraky chyb, pitomej android. A autorce pogratuluji k miminku a popřeju hrozně moc zdraví.

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
25.3.14 13:38

@balestra Hm, ja se na porod pripravovala dost aktivne, ale „nasprtat se“ peci o novorozence me nejak nenapadlo..Precetla jsem nekolik knizek o tehotenstvi a vychove ci rodicovstvi obecne a spousta praktickych veci me pak v sestinedeli zaskocily. Plus hormony do toho… moje sestinedeli taky nebyl zadny med, takze autorku chapu.

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
25.3.14 13:47

@gabka1988 mně se váš komentář líbí a souhlasím s ním. @marturka je horlivě přesvědčena o své pravdě, neberu Vám ji. Sama před 2 roky jsem viděla některé věci úplně jinak než dnes. A jsou to zkušenosti a otevřené oči které naše názory utvářejí.
A možná jsem tak negativní na tento deníček i proto, že ve svém okolí mám několik stěžovatelek na zdravotnický personál v porodnici a případně na dětské Dr a přitom sami jsou tak pohodlné a mají tolik výmluv proč toto a toto nejde či nešlo. :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
z1908
1070
25.3.14 14:55

Predne chci podekovat vsem, ktere me podporily apochopily. co se tyce dotazu:
1. nevim, co je spatneho mit miminko spise z rozumu. kdyby to tak nebylo, tak bych ho mela treba az za pet let, coz nepovazuji uplne za nejvhodnejsi. proste jsem jen nebyla clovek, ktery by si nepral nic jineho, nez miminko
2. literaturu jsem samozrejme cetla, ale nijak mi to k nicemu nebylo
3. samozrejme mi delali nejdrive odbery z krve ohledne tbc, ale jelikoz byly vysledky pozitivni, musela jsem na rtg /i kdyz jsem pred tim rekla, ze v zadnym pripade nepujdu/
4. ja si na nic nestezuju, jen jsem popsala co se mi stalo. nic jako sebelitost v denicku neni. slovo sebelitost uz nekolik let neznam, takze prosim o trochu zamysleni se, pred urcitymi vyroky a soudy
5. jsem nejstastnejsi clovek na svete diky tomu, ze se mi narodil nadherny a uzasny syn. nedokazal jsem si vubec tak silny cit predstavit.

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22283
25.3.14 15:17

Myslím, že se tady navzájem do sebe pouštíte dost zbytečně - a především směšujete dvě různé věci.

Zaprvé, přístup zdravotníků - ten tady rozhodně nebyl v pořádku. I k mamince, která kouří, je třeba labilnější nebo jakkoli z jejich hlediska „problémová“, se zdravotnický personál musí chovat profesionálně a v rámci možností citlivě. V tomto je bohužel v českých porodnicích - i na jiných nemocničních odděleních - u nás hooodně co zlepšovat.

Zadruhé, informovanost autorky o věcech týkajících se mateřství - to je věc, která se mně osobně také nelíbí a kterou nechápu. Pořídím-li si ve 31 letech plánovitě a s rozmyslem potomka, pak se v těchto věcech se stejným rozmyslem také poinformuji. Jedna věc je, že poporodní blues nelze rozumově ovlivnit - to samozřejmě nelze (ostatně, story ohledně mého prvního šestinedělí už jsem tady psala v leckterých diskusích, velmi dobře vím, o čem je řeč). Ale co ovlivnit lze, je VĚDĚT, že to MŮŽE přijít - nikoli napsat „začala jsem brečet, nevěděla jsem proč, protože o šestinedělí jsem nic netušila“. To je pro mne nepochopitelné - kdyby si autorka pořídila domů psa a potom netušila, jak se o něj starat a že potřebuje chodit ven, to by Vám přišlo normální? Tohle je totéž - nevědět, že dítě může brečet kvůli bolesti bříška, netušit, že v šestinedělí přijde psychická labilita kvůli rozhozeným hormonům… to prostě nepovažuji za normální, to je snad pochopitelné a omluvitelné u osmnáctiletých holčin, co otěhotněly omylem a ani nevědí jak. Samozřejmě jiná věc je, že když ten problém potom přijde, člověk neví, jak bude reagovat - je rozdíl o problému VĚDĚT a problém PROŽÍT. Ale to VĚDĚT je základ, to tam musí být… Ve skutečnosti si autorka leckteré ze svých psychických problémů způsobila sama vlastní neinformovaností.

  • načítám...
  • Zmínit
fenny
6942
25.3.14 16:33

Asi budu za mimoně, ale může mi někdo vysvětlit jak je možné, že jednatřicetiletá matka, která si dítě pořídí údajně z rozumu, kouří?

  • načítám...
  • Zmínit
z1908
1070
25.3.14 17:07

Chtela bych poprosit ty, ktere maji jen negativni komentare, aby se jich zdrzely. nikdo z vas nevi cim jsem si v zivote prosla a soudit neni vhodne. kolikrat jsem si o deniccich myslela sve, ale nikdy bych nepsala neco spatneho do kometaru, protoze o tom cloveku nevim vubec nic. ale samozrejme, pokud mate tak velkou potrebu sdelit svuj negativni nazor, prosim. a ano, jsem kurak a priznavam se k tomu. a je to jen a jen moje vec. samozrejme jsem vedela co je sestinedeli, ale to co prislo, me ani ve snu nenapadlo, proto jsem napsala denicek v tomto tonu. jeste jednou dekuji tem, kteri meli pochopeni.

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
25.3.14 17:13

:hug: :hug: Držím palce, ať je líp, hlavně tobě na duši. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
terien
34473
25.3.14 17:41

Pochopení mám pro špatnou psychiku, problémy s kojením i pro to, že ta pravá mateřská láska přijde někdy trochu dýl. Pochopení určitě nemám pro kouření v těhotenství zvlášť když hrozí problémy s plícemi a není to jen vaše věc pokud kouříte těhotná. A také chování personálu možná bylo trochu jiné. Někdy se maminkám nikdo nezavděčí, někdy mají rozhozenou psychiku, ale vždycky má mince 2 strany. Viděla jsem to když jsem byla v porodnici. Sestry byly úžasné, ale stejně se našly maminky co jenom brblaly a pletly si porodnici s hotelem.

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.3.14 17:52

@terien No ja nevim, ale u nas porodnice tak trochu Hotel je-absolutni klid a absolutni priofesionalita..
je mi jasne, ze nekterE si budou Stezovat ikdyby byly kdovi v jakem luxusu, ale i tak ma byt profesionalita v tomto oboru samozrejmosti…
Lide nekde v restauracich taky nemuzou nechat znat zlost(myslim osbsluha atd)Pokud se najdou i rypavci a nespokojeny lidi co porad brblaji..taky Jim nemuzou rict hale sezer to ja tam nic jineho nemam.. :)
A kdyz slysim ze napriklad sestra rekne mamince po porodu, nebo tady ctu, ze dite ma ochrnutou ruku kvuli ni-jak spatnE rodila, to se na me nezlob to je na pest…To uZ je moc proste..
Jinak verim, ze to tak neni vsude, ze si snad zeny muzou vybrat lepsi porodnici ;)

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22283
25.3.14 17:54

@z1908, Chtela bych poprosit ty, ktere maji jen negativni komentare, aby se jich zdrzely. nikdo z vas nevi cim jsem si v zivote prosla a soudit neni vhodne.

Nikdo Tě tady přece nesoudí - názor, že sis mohla leckterý problém ušetřit, kdyby sis ohledně poporodního dění a obecně péče o dítě nejprve něco nastudovala, to není žádné odsuzování. Dříve braly ženy mateřství výhradně selským rozumem, bez nějakého „študýrování“ - nicméně dříve nebylo zvykem, že by mladé matky byly odkázány samy na sebe, jak je tomu dnes, mohly se poradit se zkušenějšími příbuznými. Že Ty sama na sebe odkázáná budeš, to jsi věděla od počátku - proto je ta nepřipravenost a nevědomost mnohým z nás zcela nepochopitelná. Nebyla jsi tu ale nijak urážena, prakticky ve všech komentářích zaznělo pochopení - jen holt ne bezvýhradné.

Tys napsala svůj příběh na titulní stranu veřejného serveru… a my ostatní k němu nebudeme psát pouze takové komentáře, jaké nám dovolíš a jaké si přeješ. Budeme k němu psát to, co si o situaci myslíme.

  • načítám...
  • Zmínit
Arnica
121
25.3.14 18:03

@fenny Taky to nepochopím, pořídit si dítě vědomě a kouřit u toho! Kuřačkám vůbec nedochází co do vínku s kouřením dítěti dávají. A to dítě jinou volbu nemá! Klidně mě tady zkritizujte, ale plno alergii, ekzémů, různých vad může být způsobeno právě kouřením.
S kojením má problém kdekdo, záleží pak na každé matce, jak se k tomu postaví. Jen je škoda, že sestry v porodnicích bývají takhle často protivné, tento přístup je opravdu špatný.

  • načítám...
  • Zmínit
berry4
29577
25.3.14 18:20

@z1908
cituji: 4. ja si na nic nestezuju, jen jsem popsala co se mi stalo. nic jako sebelitost v denicku neni. slovo sebelitost uz nekolik let neznam, takze prosim o trochu zamysleni se, pred urcitymi vyroky a soudy "

No…to je přesně to, co tvůj deníček vystihuje. Cítím potřebu se vypsat z toho, co se ti v životě stalo, co tě ovlivńuje, ovlivnilo, jak na tom jsi a jak tě následný průběh událostí ovlivnil.
Bohužel se přikláním k absolutní absenci nějaké informovanosti( vč. prdíků např),na to je internet dnes víc, než kdejaká mamina po ruce :lol:
Upřímně-nejde mi tě litovat, myslím si, že k tvému věku by jsi na hodně věcí měla být víc „vyzrálejší“ :think:
Každopádně at´ vám malý dělá jen radost :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Janule34
4747
25.3.14 18:34

Já si teda na péši doktorů a sestrer nemůžu stěžovat. to, že to kojení nešlo může být i tím kouřením. Myslím, že i pisatelka deníčku měla nějakých psych. blok. Je to asi taky tím, co prožila v těhotenství. Neměla to jednoduchý. Co se týče kojení a vůbec péče, asi jsem měla jen ze začátku strach ale přeci musíme instinktivně vědět co máme dělat. Já taky neměla nikoho kdo by mi řekl jak kojit. Prostě jsem přirazila prso a kojila jsem skoro rok. ale prostě každý jsme jiný a někomu to kojení prostě nejde a může být hodně faktorů. třeba právě to kouření, bradavky, nebylo mlíko nebo cokoliv jinýho. a to že v nemocnici podporujou kojení, je podle mého správná věc. Dá toho dítěti víc než nějaká sušená strava.

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.3.14 18:57

@marturka Souhlas ;) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
8-D
687
25.3.14 20:39

@z1908 Přeji vám se synkem ať se do budoucna daří.. :hug: Z negativních komentářů si nedělej těžkou hlavu, spousta maminkám tady chybí empatie, tudíž když ony všechno dokonale zvládly, mají pocit, že to musí stejně dokonale zvládnout všichni.. :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
AniNevim
16986
25.3.14 20:48

@balestra vsak jsem take nemluvila o hlidani. Ale o tom, ze u vas s matkou probihal proces sdelovani zkusenosti o neco dele, nez do tvych 18 let nebo ne? Takove to prirozene vzdelavani. Ja jsem svemu miminu zacala rozumet take az po nejake dobe a to jsem mela nacteno hodne a mam i sdilnou tchyni a svagrovou. Sourozence nemam, tak jsem nezazila prirozene peci o dite. Take jsme davali kapky na prdiky, masirovali a nahrivali brisko, nez jsem pochopila, ze synovi vadi sebemensi kapicka v plene. Takze pri kopani nozickami se nemuselo masirovat, ale ihned menit plena :-)
No a v porodnici mi take na pozadani dosly pomoct s radou, jednou to dokonce netrvalo smenu a pul a jen 4 hodiny… A to jsem nelenila a chodila na sesternu. Maminkam na pokoji koupani ukazovaly po prvnim probuzeni. Mne ho prisly ukazat treti den, na pozadani, kdy mi to zacalo byt divne po vystridani mamin na pokoji. Jinak nesmrdim, nekourila jsem, nenadavala jsem a byla jsem chvalena za spolupraci pri porodu. I tak jsem zrejme mela nejake tetovani na cele…
Tak si myslim, ze muzes byt rada, zes vybrala dobre prirucky, dobrou porodnici (poradis, prosim?) a mela jsi stesti na personal :palec: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
marketa-mouchova
46
25.3.14 20:55

Ahoj ;) Přeji Ti moc štěstí! Drž se! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
25.3.14 21:05

@AniNevim ja v porodnici brecela, u prvniho i druheho ditete. Poprve, protoze jsem vubec netusila a fakt mi probehlo hlavou, co kdybych to rvouci dite vyhodila oknem. Pri druhem, protoze byl priduseny, odvezli mi ho a prisla protivna uklizecka. U kojeni v prvnich dnech jsem bolesti podupavala nohama. Moje mama se mnou nemluvila, od sesteho mesice tehotenstvi do porodu kvuli jmenu dcery. Od porodu do jejich trech mesicu kvuli tomu, ze jsem nerodila cisarem ale normos. To si nevyberes. Hlavni je, ze autorka uz je psychicky ok. vem cert kojeni. Trebas u druheho bude vice v klidu a bude mit vice trpelivosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář