Můj první deníček aneb jak jsem se narodila :)
- O životě
- Jenny3
- 23.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jednoho dne mě to už v bříšku přestalo bavit. Ono taky co tam pořád dělat, prostor kolem se nebezpečně zmenšuje, místa málo, musíte mít skrčený ruce i nohy, na kotrmelce a veškeré blbnutí, které jste mohli dřív beztrestně od rána do večera vyvádět, teď už jenom vzpomínáte. Cumlat si palec do zblbnutí můžu nakonec i venku.
- 1
A taky mě začíná čím dál víc lákat podívat se konečně do toho neznáma, ze kterého znám 9 měsíců jen různé zvuky, hlasy…Kam moje paměť sahá, jsou to hlavně dva hlasy, které ke mně vždycky moc hezky mluvily, uklidňovaly mě a já si na ně už tak zvykla! Jen doufám, že tak hezky na mě budou mluvit i tam venku…
Navíc si myslím, že jsem byla ukázkové mimino čekatel - nezpůsobovala jsem žádné problémy, byla jsem umírněná, pohyby a kopání tak akorát, aby se neřeklo, ale taky abych ukázala, že umím být i živá. Vzorně jsem snášela veškeré hopsání, natřásání, převalování a jiné narušování zvenčí, rostla jsem a přibývala na váze přímo ukázkově, ani moc, ani málo. Zkrátka a dobře, asi začínám mít cestovní horečku!
Tak honem honem, sbalit si svých pár švestek a hurá do krásného neznáma! No, řeknu vám, kdyby mi předtím někdo řekl, že bude venku taková zima, tak se zas tolik nehrnu. Ale jinak cesta fajn, řekla jsem si, že tak vzorná, jak jsem byla v bříšku, budu i na cestě z něj, aby všichni tam venku viděli, že nejsem žádná hysterka a rozmazlenec a že se umím chovat! Ke všemu jsem zjistila, že právě dneska bych se narodit měla, takže i dochvilná budu. Hezky jsem si plula pořád za nosem a za světlem a byla čím dál víc nervózní a nedočkavá, co mě všechno čeká…
Páni, tolik světla a tolik zvuků! Najednou je všechno mnohem blíž, zvuky a hlasy jsou úplně všude kolem, přehazují si mě jak horkou bramboru…Brrr, to je zima, tak už mě do něčeho zabalte, ne? A kde jsou moje dva hlasy?! Slyším jen samé neznámé. No co to mají za brebentění, to se nikdy nemůžu naučit! Halóóó, já jsem tadýý, slyšíte, že je mi zima? Tak mě přestaňte osahávat, radši mě do něčeho zabalte a koukejte mi najít moje dva hlasy! Jakou mám váhu a míry mě teď opravdu nezajímá, možná tak za 15 let…
Jéé, ahoj, ty jsi jeden z mých hlasů viď? A jak krásně voníš! Že ty budeš moje máma…Tak trochu jsem si tě takhle představovala. A hele, slyším někde blízko za mnou i ten druhý hlas. Dobře dobře, že jste to vy, tak si mě můžete prohlížet a ňuchat, já si vás pořádně prohlédnu trochu později, teď jsem docela utahaná z cesty a tolika zážitků. Ale řeknu vám, vy tak legračně brebentíte, jestli budu i já stejně tak ukecaná, to si se mnou užijete!
Mami, mami, ještě že tu se mnou jsi! Jeden pokoj a tolik hluku! Jsou tady další dva moji kolegové, co se narodili ve stejný den a ty dvě paní, kterým říkají máma. Já ti slibuju, že pro mě jsi jediná máma na celém světě, jen ty! Vždyť jsi z nich nejhezčí, nejlíp voníš a nejlíp chutnáš. Jen kdyby ti moji dva spolubydlící tolik neřvali, copak se nemají u svých maminek tak dobře, jako já? Už abychom byly doma, tady se mi moc nelíbí…
Jsem na světě už skoro půl roku. Mámu a tátu, co se vyklubali z mých dvou nejmilejších hlasů, poznám už na sto honů. Někdy je s nima obtíž, třeba když nepřiběhnou hned, jakmile je volám, když do mě chtějí nacpat něco odporně zeleného, čemu říkají zeleninka, nebo když mi naprosto nepochopitelně seberou hračku, kterou si pracně najdu a vybojuju. A ještě mají řeči, jako že to není na hraní? Ale jinak si nestěžuju, jsou fajn. Cítím, že mě mají rádi a že je u nich vždy bezpečno. A máma se mnou dělá tolik blbostí, že se každý den směju jak blázen a když se po celém dnu objeví i táta, hezky si mu požvatlám, co jsme všechno dělaly a netrpělivě čekám, s jakou hrou přijde pro změnu on.
Jen to jejich brebentění je asi běh na dlouhou trať…Ne že bych se nesnažila, naopak! Povídám, co to jen jde a když nejde povídat, tak pískám, prskám, plácám rukama i nohama, kutálím se a snažím se už i lézt. Jen to brečení jsem už pověsila skoro na hřebík. Jako vyděračská taktika se osvědčil, ale koho to má taky furt bavit - já se přeci jen radši směju. A na mámu s tátou si vymyslím zas jiný páky. Aby to se mnou neměli zas tolik jednoduchý, když jsem byla už před narozením to vzorné mimino!
Vaše Sandra
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21847
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
krásně napsané 
přeju i nadále hodně hezkých chvil a hlavně zdravíčko
A pokud mě někdy někdo nazve bimatkou, budu to brát jako pochvalu 
A pokud se být maminkou zatím nechystáš, ani nějak nevím, co na těchto stránkách pohledáváš 
Moc hezky napsane 