Můj první porod

Obavy, strach, radost, to znají asi všechny maminky, které čeká první porod. Ten můj neproběhl zrovna podle mých představ, ale dal mi někoho, díky komu jsem nejšťastnější na světě.

Vše to začalo o půlnoci. Byla sem 39+9 tt ležela sem v posteli a najednou přišly z ničeho nic bolesti asi po 10 minutách. Moc jsem si jich nevšímala, protože byly stále slabé a interval se nezkracoval. Celou noc jsem, ale probděla.

Přemýšlela jsem nad porodem a nad tím, jak zvládnu péči o miminko. Bolesti neustaly ani přes den, byly už silnější, ale interval stále po 10 minutách. Volala jsem své doktorce, a ta mi řekla, ať vyrazím do porodnice, až se interval bude zkracovat. A tak jsem čekala, k večeru bolesti ustaly, a tak sem si řekla, no jo poslíčci. Šla jsem spát, ale asi po 4 hodinách spánku mě probudila silná bolest a začalo to. Interval se zkracoval, vzbudila jsem přítele, vzala tašku a jeli jsme do porodnice.

Proběhla řada vyšetření, byla jsem otevřená na 7 prstů a tak jsme čekali, co bude dál. Stále se nic nedělo, tak se rozhodli, že mimčo popoženou. Po dávce hormonů ale bylo vše pořád stejné. Pak mi sestra píchla vodu (po třech pokusech) a začaly ty pravé bolesti jako čert. Stále jsem byla otevřená na 7 prstů. Ležela jsem na křesle asi 3,5 hodiny a pořád se nic nedělo, už jsem propadala zoufalství a byla vyčerpaná. Přišel se na mě podívat primář a prohlédl mě. Musela jsem začít tlačit na prázdno, sestry mi mačkaly břicho, já jsem myslela, že umřu a mimčo pořád ne a ne ven.

Po dlouhém snažení jsem začínala kolabovat a dostala jsem kyslík. Primář mi podal k podepsání asi 3 papíry, vůbec jsem to nevnímala, pouze tu strašnou bolest. Dostala sem cévku a šla na sál. Lehla jsem si a bolest se mnou cloumala, tekly mi slzy, doktoři mě připoutali a poslední, co si pamatuji, bylo, první hluboké nadechnutí plynu a najednou tma. Měla jsem akutní sekci, při které mi byla roztržená děloha skoro na 2 části, málem jsem vykrvácela a dostala jsem nespočet transfúzí (chtěli mi podávat další a další, ale moje rodina byla proti z možného důvodu přenosu AIDS). Miminko vytáhli na poslední chvilku ven.

Asi po 8 hodinách jsem se probrala a vše viděla rozmazaně, bylo mi hrozně. Cítila jsem se jako nejhorší matka jen proto, že jsem nedokázala porodit svoje dítě přirozenou cestou. V porodnici jsem byla týden a můžu říci, že to byl asi ten nejhorší týden v mém životě. Sestry se ke mně chovaly jako ke kusu masa a ostatní maminky a jejich příbuzní mě doslova probodávali pohledem, určitě za to mohl můj věk, je mi totiž 19. Doteď na mě lidé koukají, jak kdybych byla ta nejhorší matka a jako kdybych se neuměla postarat o miminko jen kvůli svému věku, ale to už ignoruji a naplno si užívám mateřství :)

Miluji svoji dceru a určitě chci mít jednou ještě alespoň jedno miminko, protože mít dítě je ten největší dar.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Verušákk
107
6.12.12 08:29

Ahojky já jsem taky čekala svoje první miminko v 19letech a taky to bylo tenkrát v porodnici strašný setry byli hnusné… a vůbec ti sničím neporadily přítel stál za hovno :cert: a byla jsem na všechno sama přítel chlastal no nejhorší období v mém životě a můj názor je že stát se maminkou už v 19letech není žádný problem protože žena v 19 letech je nekdy zkušenějši než ta ve 30letech :mrgreen: :) a dneska mi je 25let a s přítelem čekáme asi za 14dní holčičku po dvou klukách :palec: :palec: P. S. novým přítelem a je to ten nejlepši člověk na světě :palec: :) :) :) přeju ti hodně štěstí a krásné vánoce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
6.12.12 09:08

Jestli to správně chápu, tak tím, jak ti tlačily sestry na břicho, a tím, že tě nutili tlačit, aniž bys měla pocit na tlačení, ti způsobili rupturu dělohy?? píšeš to dost klidně na to, co se stalo. je to na žalobu. nechápu, proč ti dali oxytocin když se vše dobře odvíjelo, opravdu tě v porodnici značně poškodili!!!

přeju hodně zdraví celé rodině.

  • načítám...
  • Zmínit
Hadumi
13837
6.12.12 09:11

Přenos AIDS krevní transfúzí? Možná by v krvi mohl být virus HIV, ale krev se snad testuje, ne? Zvláštní důvod pro odmítnutí krve, ještě když píšeš, žes málem vykrvácela…no, hlavně, že to dobře dopadlo.

  • načítám...
  • Zmínit
jediný andílek
1034
6.12.12 10:48

Na doktory a sestry se vyprdni, užívej si být matkou :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
knora
2293
6.12.12 12:57

Máš krásnou holčičku, obě jste přežily a to je nejdůležitější! Ať si každý nejdřív zamete před svým prahem a pak soudí :cert:

Krásné vánoce a hodně štěstíčka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Sofinečka
117
6.12.12 18:18

Ahoj, gratuluji ke krásné holčičce a přeji, ať už je líp. :hug: Ale dost mě šokovala ta ruptura dělohy. Stejně jako Saroya si myslím, že to nejspíš způsobily ty necitlivé zásahy do porodu. Přístup personálu mě dost vytočil. :cert: Bohužel podobné zásahy a nesmyslné postupy vidím často. Jsi statečná holka a klobouk dolů před tím, čím jsi musela projít. :potlesk: Já jsem taky mladá maminka, takže jsem se taky setkala s podobným přístupem sester na šestinedělí, ale jakmile jsem se druhý den přesunula na nadstandart, jejich přístup se radikálně změnil. Smutná realita. Ale i tak byly ke mě celkem ohleduplné, protože jsem měla těžký porod (ve srovnání s tebou teda zas tak moc ne), proto mě dost překvapilo, že na tebe byly hnusný, když znaly tvé zranění. :cert: Přeji ti, ať se vše zahojí na těle i na duši a obdivuji tě. :potlesk: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
6.12.12 22:45

Ahoj, v porodnici jsou fakt občas zvířata místo doktorů..je promiň, že mě trochu pobavilo 39 plus 9tt, myslela jsi 39 plus 6? :lol: :mrgreen: :kytka:

Příspěvek upraven 06.12.12 v 22:47

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář