Můj první porod

Když čekáte první dítě, největší obavy máte z neznáma, protože i když jste přečetli hromadu knih a časopisů a slyšeli 150 historek a pravd ohledně porodu a době po něm, ani zdaleka netušíte, který příběh se bude podobat tomu vašemu. A i když počítáte s tím nejhorším, nebo nejlepším, vše může být nakonec jinak.

Na začátku těhotenství jsem na porod ani nemyslela, vyrovnávala jsem se s pocitem, že budu v mých mladých 21 letech maminkou a více než porod a vše, co mě čeká, jsem řešila, zda vůbec vše kolem miminka zvládnu a jaké to vůbec bude „být těhotná“. Přes teoretické znalosti jsem si v praxi nedokázala představit, jak roste bříško a jaké to je fungovat s ním, cítit pohyby, nebo mít nějaké potíže. Naštěstí jsem žádné neměla, kromě krátkého pobytu v nemocnici díky zánětu ledvin, které mě trápily roky.

Bříško rostlo pomalu a krásně a já si s nadšením užívala první pohyby. Termín jsme měli 23. 8. a druhý 28. 8. Náš poklad Tobias se narodil přesně mezi, 26. 8. Hlenová zátka odešla týden předtím, kontroly byly v pořádku, já stále klidná, až do večera 25. 8., to jsem poprvé cítila bolest, jakoby stahy v břiše, ale teplá vana pomohla a já jsem v klidu spala až do rána, kdy mě čekala další kontrola. Šla jsem tam s myšlenkou, že se něco děje, nebo dít bude, protože večerní bolesti se ráno objevily znovu a ještě silnější.

Po kontrole mi sestra oznámila, že maminka budu už dnes. Byl to šok, i když jsem po celou dobu věděla, že tato chvíle musí přijít, ale dnes? Teď? Vážně už hned? :-D I když semnou na téma porod za celé těhotenství nikdo nediskutoval, z omylu, že budu rodit klasicky, mě vyvedl pan primář, který mě poslal na ultrazvuk kvůli mé výšce 153 cm a drobné postavě. Řekli mi, že Tobík bude mít kolem 50 cm a 3,5 kg, takže bylo rozhodnuto, nenecháme vás trápit se a rodit a vezmeme to císařem. Na jednu stranu to byla úleva a na druhou strach. Více než porod císařským řezem jsem studovala ten klasický a vůbec tak nevěděla, co mě čeká.

Díky stahům šlo vše rychle: oholit, sirup proti zvracení, pytlíček na močení a už mě vezli na sál, kde jsem do vyhrbených zad dostala epidural. Působit začal velmi rychle a do 10 minutse operovalo. Je to divný pocit nijak se nepodílet na rození svého dítěte, a zvláštní pocit je také necítit půlku svého těla – u mě tedy spíše 3/4, protože jsem necítila ani své srdce a nemohla polykat sliny :-D, což mě vyděsilo.

Naštěstí to „čučení“ do světla trvalo 10 minut a už mi sestra hlásila, že máme krásného kluka, 50 cm a 3,31 kg a hned jej dávala k mému obličeji, ať si dopřeji ten krásný pohled a první pusinku. Mezitím co mě doktor štupoval váhavým křížkovým stehem (myslela jsem, že to trvá snad věčnost) už tatínek choval synáčka a pěkně si jej podepsal, zvážil a změřil. Pak už mi zabaleného miláčka přišli ukázat podruhé a já putovala na svůj pokoj, ze kterého jsme obvolávali snad všechny v seznamu a dělili se o tu novinku.

Co vám budu říkat, po klasickém porodu byly ženy samá radost, jen já musela 12 hodin ležet na zádech s drenem v jizvě, která začala krutě bolet, a ještě jsem měla nervy z pytlíčku na močení. Byla to nejhorší a bezesná noc v mém životě, kdy jsem ležení v posteli začala k smrti nenávidět. Ráno v 6 hodin budíček, katetr ven a jde se do sprchy. Řeknu vám, byla to nejdelší cesta mého života, sestra držela láhev od drenu, já shrbená s rukama na břiše jsem se šourala s pocitem, že mám v břiše snad 10 cihel a 2km hadičky.

Po vizitě už šel dren ven, nejsem citlivka, ale tohle fakt bolelo, když dr. vyrvala cca metr hadičky, bylo to jako by tahala ven střevo. Pak už se to vše dalo nějak přežít, hlavně díky přítomnosti mého drobečka, kterého jsem na pokoj dostala ale až 4. den po porodu. Do té doby jsem nebyla schopná se o něj plně a hbitě starat :-(

Zbytek dnů probíhal klasicky, byla jsem plná hormonu a pocitů lásky, malý ani moc neplakal, a i když se nám nedařilo kojit, Nutrilon s lahvičkou vše zachránil. 7. den jsme šli domů, a i když mi ještě nějaký měsíc trvalo, než jsem byla fit, zvládli jsme to. První rok jsem tvrdila, že druhé dítě už nikdy, pak že snad někdy později, a když měl malý 4 roky a já kolem viděla kámošky s miminky, řekla jsem si, že druhé určitě chci.

Teď už bude Tobiasek slavit 5 let a já jsem opět šťastná, protože cca za 14 dní po jeho narozeninách se mu narodí sourozenec :-) Jsem ve 2. měsíci, s hroznými nevolnostmi, hrozí infuze, ale co bychom pro ty naše miláčky nevytrpěly… to už je ale jiný příběh :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
EvaG
10937
3.2.13 04:16

Gratuluji. Já rodila taky v 21.letech a díky výšce 150cm akutním císařem. Protože bych malou nedala. Druhé dítko mělo mít stejný termín jak první. Kačka byla 21.6. Míša měl být 11.6. O tři roky později. Leč to nám nevyšlo a chtěl na svět dřív 13.4. Takže držím pěsti ať vám to vyjde.

  • načítám...
  • Zmínit
Sfaticata
1265
3.2.13 08:30

Krásný klučina. Já si taky říkala, že druhý už nikdy a po 4 měsících už se zase rozplývám, kdykoliv vidím malé novorozeně. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
eVerča
1626
3.2.13 09:29

Já při 150cm porodia obě dvě děti (standartních rozměrů :mrgreen:) vaginálně…ono to není ani tak o výšce, ale o rozměrech pánve :palec:

Přeju ať máš pohodové těhotenství i porod a hlavně zdravého prcka (vlastně oba dva) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
veve.m
19886
3.2.13 09:42

Já říkala, že druhé nechci nikdy a změnilo se to po 2 měsících od porodu :mrgreen: Porod je příšerný, ale holt bez něj to nejde. Druhého se nebojím, protože tentokrát si dám na stopro epidural :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
3.2.13 10:18

Ja jsem jeste nerodila a porad tvrdim ze chci ratsi cisare nez rodit normalne :mrgreen: ale ted uz teda nevim, nevim :mrgreen: nechci rodit vubec :mrgreen: jinak gratuluju :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
3.2.13 16:12

Pri čítaní tvojho denníčka som si aj ja zaspomínala na svoju prvú cestu do sprchoy… dlhú predlhú… a to som si okrem sprcháča chcela zobrať aj šampón na vlasy… ešte že ma sestrička vrátila do reality… :mrgreen: si neviem predstaviť, ako by som dvíhala ruky k vlasom :think:

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
3.2.13 16:21

Jaja84, pred mojou nedobrovoľnou skúsenosťou so sekciou som žila v presvedčení, že rodiť cisárskym rezom je privilégium vyvolených, ktorí na to majú, si to takto uľahčiť… Nechcem mať veľké reči, určite mnohé ženy, čo rodili prirodzene, by povedali, že môžem byť rada, ale pre mňa tá sekcia nebola teda príjemná skúsenosť, a to sa nepovažujem za fajnovku a ani som nemala žiadne komplikácie. Strachu z prirodzeného pôrodu som sa nezbavila a k tomu pribudli obavy z ďalšej sekcie… :? Ale jasné že do toho pôjdem zase :* Uvidíš, keď pôjde o tvoje dieťa, bude ti jedno, ako sa narodí, dôležité je, aby bolo v poriadku.

  • načítám...
  • Zmínit
marca46
19503
3.2.13 18:27

Gratulace! Ať vše dobře dopadne. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
lebudik
1850
3.2.13 18:48

@jaja84 po 11 hodinách nepostupujícího porodu jsem měla akutní císař, od té doby tvrdím, že zlatý klasický porod. Maminky po něm hned můžou fungovat, jíst, chodit… Po sekci - 12 hodin ležet bez hnutí, jídlo - kapačky; druhý den musíš vstát a to je tedy zážitek nad zážitky, jídlo - vývar; třetí den se chodit dá s držením jizvy, jídlo - suchá veka… ten ten už maminky po klasickém porodu jdou domů, po císaři jsem šla domů po týdnu; po druhé sekci jsem věděla co a jak, takže jakmile to jde, chce to chodit, chodit, chodit, nechat si píchat injekce na bolest ale hýbat se. No a za 4 měsíce mě čeká 3 sekce, tak jsem zvědavá jaké to bude tentokrát :?

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
3.2.13 18:54

@lebudik jeskovi oci, tak to jste mi teda otevrely oci. Ja se prave bojim toho ze pak tam dole nebudu vypadat tak jako predtim a ze tam budu celkove vetsi :oops: a pak se bojim tech bolesti. Ale je fakt ze bolest po cisari asi bude vetsi a delsi utrpeni :nevim: zatim nevim, bohuzel nemuzu soudit :mrgreen: ale uz ve skolce jsem mamce tvrdila ze se nevdam protoze nechci tlacit ven miminko :mrgreen: drzim ti moc pesti aby jsi to co nejlepe zvladla :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lebudik
1850
3.2.13 19:01

@jaja84 no je to tak - při císaři tě nebolí porod, ale to potom - rekonvalescence - až 3 měsíce; klasický porod bolí - ale teď už si to nepamatuju, jen vím, že měl manžel ruku samou modřinu; rekonvalescenci nemůžu soudit, do vypuzovací fáze jsem nedošla, ale spousta maminek je čiperná hned po porodu. Každé má svoje, ale ať to, nebo to, oboje za ty miminka stojí :pankac:
Jo a že chci další miminko jsem říkala primáři ihned po operaci a tom všem kolem porodu. Tak se smál, že takových maminek moc není ;)

Příspěvek upraven 03.02.13 v 19:03

  • načítám...
  • Zmínit
BABIES
2235
3.2.13 19:36

Me je 21 a porod mam pred sebou! Byla jsem na kapackach kvuli nevolnostem a neni to nic strasnyho :)))

  • načítám...
  • Zmínit
tweetynia
3.2.13 20:15

Tyo, taky mám 153cm a rodila jsem normálně :nevim: ani se nikdo nezmínil o tom že bych nemohla, ale jak už tu bylo řečeno - je to spíše o šířce pánve. Malej měl 3,16 a 49cm :) A ani ten epidurál mi nedali :(( Ale šlo to i bez něj díkybohu :mrgreen: Každopádně gratulace, že vše proběhlo v podstatě bez potíží :) náš malej se narodil 24.8.12 :mrgreen:

  • Upravit
nepřihlášený
3.2.13 21:19

Gratuluju:) Také jsem rodila v 21 letech císařem. Ovšem já to měla z důvodu, že jsem po operaci plic, takže bych to neudýchala, ale jinak bych prý také šla stejně na císaře, protože jsem vysoká 161cm a úzká pánev.
Byla jsem ráda za císaře, protože malý měl 50cm a 4,10 kg…to bych si nesedla ještě ted a to už je to 2 a půl roku :)

  • Upravit
PusinkaMartinka
9397
3.2.13 21:38

Já rodila císařem ve 22letech z důvodu konce pánevního a musím přiznat, že takovou metodou a průběhem bych mohla rodit pořád… jedinné co mě vadilo, že sem hned neviděla malého… sem srab a nechala sem se uspat celá, ale asi už bych to ted po druhé neudělala… ale kdybych si mohla vybrat stejně bych chtěla rodit přirozeně… pro tělo je to lepší a pro miminko taky ;)

Příspěvek upraven 03.02.13 v 21:41

  • načítám...
  • Zmínit
Verylka
5682
3.2.13 22:09

@Maniakova gratuluju k chlapeckovi a zaroven k dalsimu tehu ;-)

@jaja84 me hrozil cisar, prej jsem moc uzka a ve vysledku jsem kluka porodila prirozenou cestou a jsem za to rada, 3 hod po porou jsem se zasla umyt, druhej den jsem normalne sedela na tvrde zidli (a to jsem byla postepovana vic jak gate) a sex? lepsi nez pred porodem.. mudr te krasne zpravi takze z toho mit strach fakt nemusis ;-)
domu jsem sla 3 dny po porodu jako by se nic nestalo… porod celkem bolel ale verim ze to byla sranda oproti rekonvalescenci po SC ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
5.2.13 12:22

Gratuluji k Tobiáskovi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
luluso
141
5.2.13 14:18

Kazdy ma svou vlastni zkusenost. Ja kdybych vedela co me ceka, budu dekovat za cisare. Merim 156cm a jsem drobnejsi konstituce. Rozmery panve jsem mela hranicni. Dcera mela vahovy odhad 3300g. Rodila jsem tedy prirozene, a byla jsem za to ve chvili rozhodnuti spolecne s lekari rada. Ovsem to jsem nevedela co me ceka. Na porodnim sale jsem byla 5 hodin, dcera spatne prochazela a zasekla se v panvi. Bylo to pomerne drama, protoze na cisare uz bylo pozde a dcera musela jit prirozene dej se co dej. Pulzy miminka zacaly padat a vsichni zacali byt nervozni. V polomrakotach s kyslikovou maskou na obliceji jsem ji tedy ze zbytku sil vytlacila, ale verte mi ze mi bylo pak uplne vsechno jedno. Byla jsem roztrzena od cipku po konecnik. Jeste dnes si pamatuju jak jsem citila to trhani, ktere pretlumene kontrakcemi nebolelo, ale bylo to dost zvlastni a rikala jsem si, ze ted i kdybych se mela roztrhnout musim ji vytlacit. Jeste 8hodin po poprodu jsem kolabovala, takze neustale kapacky. Cevkovali me jeste 8 hodin po porodu, protoze jsem se nebyla schopna vymocit. Vstavani jsem absopvovala na nekolikrat, protoze jsem pokazde sla k zemi. Pak se mi diky tezkemu porodu spatne zavinovala deloha a ocistky neodchazely. Musela jsem tedy na vycisteni v celkove narkeze 3den po porodu.atd., atd. Zkusenost pro prvorodicky opravdu strasna a to dcera nakonec mela jen 3050g a 51cm.
Dceri jsou dnes 2 roky a i ted mam problem s pohlavnim stykem, protoze je pro zacatek pohl. styku diky jizve bolestivy. Takze by se dalo rici, ze kazdy postup ma neco do sebe. Ja bych za bolesti spojenou s jizvou po sekci dekovala, protoze i diky velke krevni ztrate a velke poporodni jizve jsem se zotavovala cca 3 mesice. Mesic jsem si normalne nesedla vubec. Kamaradka po cisari behala jak srnka a ja byla naprosto nepouzitelna.

K miminku samozrejme gratuluji :mavam: Treba Vas muj pribeh trochu utesi. Verte nez absolvovat muj pribeh je cisarksy rez bez komplikaci prochazka ruzvym sadem :) Samozrejme obrazne receno, protoze zadny porod, ani ten hladky bez komplikaci neni bez bolesti a potu.

  • načítám...
  • Zmínit
Maniakova
367
15.2.13 01:34

Děkuji za gratulace

Příspěvek upraven 04.04.13 v 10:07

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář