Můj první porod :-)
- Porod
- snazilka11
- 09.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj příběh a o ten nejkrásnější den v mém životě.
naše malá v porodnici
Pyšní rodiče...
- 1
Po porodu...
Moje těhotenství probíhalo celkem bez velkých potíží. Těhotenství jsem si užívala, až na konci jsem si přidala nemotorná a hrozně veliká, ale to si připadá určitě každá budoucí maminka. V 37. týdnu jsem byla odeslána gynekologem na první prohlídku do porodnice. Na gynekologii jsem se vždy těšila, protože mi pan doktor ukázal, jak krásně bije naší malinké srdíčko. První prohlídka dopadla dobře, prostředí porodnice se mi moc líbilo a už jsem se nemohla dočkat na další prohlídku, která proběhla o týden později.
Na další prohlídce mě sestřička napojila na monitor miminka, ale pořád za mnou chodila a přetáčela mě, že prý se miminko málo hýbe. Pořád mi hýbala s bříškem 
. Čekala jsem s přítelem na chodbě až si mě doktor zavolá, byla jsem celkem nervozní, protože vždycky se monitor setřičkám i doktorovi líbil. Přišli jsme s přítelem do ordinace a pan doktor nám sdělil, že mimískovi se nějak zhoršily ozvičky a že máme přijít další den znovu.
Další den to bohužel nebylo lepší, tak jsem byla přijata na oddělení šestinedělí. Tam jsem ležela dva dny a třikrát denně chodila na monitor. Občas byl dobrý, ale většinou se doktorovi nelíbil. Druhý den odpoledne si mě dotor zavolal, pořád si něco psal do počítače a pak se na mě otočil a zeptal se mě „Co kdybychom za dva dny vyvolali porod?“ Koukala jsem na něho jak na blázna, ale nejvíc jsem se bála o malou, tak jsem souhlasila. Doktor mi vysvětlil, že porod vyvoláme z preventivních důvodů a podstatě v termínu - 39. týden. Byla jsem v šoku, protože jsem najednou věděla datum, kdy už nebudu těhule, ale maminka. Kupodivu jsem se vůbec nebála, spíš jsem byla plná očekávání z porodu.
Nastal den D. Už ráno jsem nemohla dospat, sestřičky si mě vyzvedly 5:15 s tím, že v šest hodin budeme zavádět tabletku na vyvolání porodu. Zavezly mě na porodní box a setřička mě napojila na monitor. Zase jsem si několikrát musela přelehávat, aby se malá pohnula. Snaha byla ale marná, malé se prostě nechtělo. Po 45 minutách monitorování přišla porodní asistentka s doktorem, který mi zavedl tabletku na vyvolání. Musela jsem ležet a stále být připojená na monitor, ale už za dvacet minut jsem cítila mírné bolesti, asi jako při menstruaci. Říkala jsem si, že to je celkem v pohodě, že to dám 
.
Jakmile se tabletka rozpustila přišla porodní asistentka, že se můžu projít po pokoji, to bylo 6:45. V 7:30 přijel přítel s mojí sestrou. Byla jsem ráda, že konečně vidím známé tváře. To už jsem bolestí chodila po pokoji, nemohla jsem ležet. Stahy nebyly po pár minutách, ale bolelo to pořád! Po chvilce mi přišla asistentka říct, že anesteziolog přijde v osm. Už jsem se ho nemohla dočkat. Bylo osm a doktor furt nikde, začínala jsem být nervozní, bolesti už byly dost silné a navíc jsem musela ležet, protože monitorovali malou. Něco po osmé přišla porodní asistentka a zkontrolovala mě. „Otevřená na 3 prsty, tak to je v pořádku, můžeme píchnout epidural“, hlásila. V tom přišel ještě doktor s tím, že mi píchne vodu. Bála jsem se, aby něco neudělal malé, ale vůbec jsem to necítila a bylo to rychlé.
Noo, ale pak to začalo! Jakmile mi to píchl, začaly mi hrozné stahy a připadalo mi, že žádná pauza mezi nimi nebyla. Za chvíli jsem se konečně dočkala paní anestezioložky, tak ráda jsem ji viděla! Stahy už byly v plném proudu, dýchala jsem jak lokomotiva. Epidural bylo dost těžké vydržet při těch bolestech, ale nakonec jsem zaťala zuby a ani se doktorce nepohnula. Myslela jsem, že zabere hned, ale prý až tak za dvacet minut. V duchu jsem po tý doktorce chtěla něčím hodit.
V 8:20 mě zkontrolovala porodní asistentka, byla jsem otevřená na 6 prstů. Bolesti byly hrozný, ale nejhorší bylo při nich netlačit, ten tlak na spodek byl nesnesitelný. O deset minut později mě znovu kontrolovala asistentka. „Je otevřená na 9 prstů, rodíme“, oznámila v plén. Doktor se otočil a podíval se na ni nechápavě: „Cože?“. Ozvičky malinké se začaly horšit, tak mi musel doktor tlačit na břicho, aby byla co nejdřív venku. Během porodu jsem omdlela, pamatuju si doktora, jak se mě ptal jestli jsem s nimi, a že musím tlačit. Můžu Vám říct, že co si pamatuju tlačení, tak to bylo pro mě vysvobozením. Ten tlak byl hroznej, a byla jsem ráda, že můžu konečně zabrat. V 8:45 vykoukla na svět naše krásná beruška. Byla tak malinkatá a vůbec nebyla pomačkaná, vážila 2950g a měřila 50 cm. Malou zvážili a osušili a dali mi ji na břicho, tam se hned přisála . Byla jsem nejpyšnější máma na světě.
Nakonec se zjistilo, že malá měla uzlík na pupeční šnůře, naštěstí nebyl dotažený, proto ty horší ozvičky. Po porodu mě šili asi půl hodiny. Bolest jsem občas vnímala, ale „čert to vem, jsem máma“, říkala jsem si. Nakonec mě museli zašít na 20 stehů. Po tom všem mi pan doktor přišel potřást rukou a řekl: „Gratulace k holčičce, vzala jste to skokem, ani epidural nezabral“. Moc jsem mu poděkovala, a konečně si užívala naplno své milované holčiky.
Rodila jsem jako prvorodička 2,5 hodiny.
Dnes je naší krásné Klárce 7 týdnů a má 4600g. Po porodu jsem si říkala, že to ani není možné za takovou krátkou dobu se zamilovat, ten malej prcek mě udělal nejšťastnějším člověkem.
Děkuji za přečtení mého deníčku.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20608
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
, uvažuješ do budoucna o dalším děťátku? Já nejsem rozhodnutá ani po třech letech…
. Druhý porod už radši plánovaný
To jste s malou fofrnice 
hodne zdravicka vam obema 