Můj první porod...
- Porod
- Valusinka
- 25.04.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Během pár minut se může stát tolik věcí...
Takže po přečtení všech deníčků, které tu jsou, jsem se i já rozhodla napsat o svém porodu.
Že jsem těhotná jsem zjistila v červnu 2014 a byla to ta nejhezčí zpráva. Až na malý hematom, díky kterému jsem byla celé těhotenství doma, bylo vše fajn.
Termín jsem měla stanoven na 6.2.2015.
Přehoupl se Nový rok a mě krásně rostlo bříško. Ráno 28.1. jsem byla jako každou středu na monitoru, nic moc tam neskákalo, takže na porod to rozhodně nebylo. Jediné co, tak pan doktor si všiml obrovských otoků, které se mi vytvořili na rukou a nohou. Jeho vyjádření bylo: uděláme Hamiltona a pomůžeme to uspíšit, je nejvyšší čas aby jste porodila.
Byla jsem poslána domů s tím, že do tří dnů by to mělo pomoct. Samozřejmě jsem tomu nevěřila a nic se nedělo až do pátečního večera (30.1.).
Koukám na televizi, když v tom cítím vlhko. Říkám si, že už ani moč neudržím a jdu na záchod. Jen co dosednu ozve se „LUP“ a vyvalí se kýbl vody. No je to jasné. Budu rodit!
Kontrakce žádné, ale voda pořád teče (nikdy bych nevěřila, že jí může být tolik).
Volám manžela, ať odloží kamion, že budeme rodit. Je u mě do hodinky a vyrážíme na cestu. V porodnici mi natáčejí monitor a není tam vůbec nic. Dostanu injekci do zadku (AU) a jdu si lehnout na pokoj.
Druhý den ráno se stále nic neděje, a tak mi nabízejí vyvolání. Chci to už mít za sebou tak souhlasím. V 9:00 mi zavedli čtvrt tabletky a za dvacet minut už cítím slabší kontrakce. Trávila jsem čas ve sprše. Po dvou hodinách verdikt: nález stále stejný na 2 prsty. Takže mi zavedli ještě čtvrt tabletky. Za dalších 20 minut už jsem měla bolesti jako prase a co minutu se musela něčeho držet a funět jak mašina. Přesunuli mě na hekárnu a směl za mnou už i manžel. Napustili mi horkou vanu a ta mi opravdu ulevila, ale bolesti šílené…
Tak ve 14 hodin už jsem byla na šest prstů, ale bolest už byla tak šílená, že jsem myslela, že omdlím.
Dostala jsem na doporučení lékařky epidurál, abych si odpočinula. Světe div se, bolesti přešli a pouze mi tvrdlo břicho. Najednou bylo vše zase růžové, s manželem a PA jsme se dost nasmáli.
Po hodině mi přestával působit a mě krom normálních bolestí chytly i ty křížové, a to teprve bylo něco. Naštěstí už jsem byla dostatečně otevřená a mohla jsem jít na sál.
Začala jsem tlačit, když v tom mi skočila sestřička na břicho a všechen vzduch, co jsem v sobě držela, jsem vyprskla. Malému se ven nechtělo, tak mi musela hodně tlačit na břicho. Zatlačila jsem asi 10krát a manžel říká: „Už vidím vlásky…“ Doktorka mě uklidňuje, že už jen jednou zatlačím a bude venku.
No a pak to přišlo… Já necítila žádnou kontrakci, ani mi netvrdlo břicho. Po třech minutách mi začali do žíly píchat cosi, aby mi kontrakci vyvolali, ale nic se nedělo. Pak se u mě seběhlo spoustu lidí a furt do mě něco píchali. Kontrakce nakonec přišla po dlouhých 6 minutách. Malého vytáhli úplně fialového a nedýchajícího. Viděla jsem ho 5 vteřin a byl pryč. Měla jsem hrozný strach a furt se ptala, jestli je v pořádku (později ze zprávy jsem se dočetla, že ho ještě 4 minuty rozdýchávali).
Rudášek se narodil 31.1.2015 v 16:38, ale bohužel váhu ani míry nevíme (až z JIRP víme, že měl 3440 g a 50 cm). Apgar skóre měl 4-7-8. Dětská lékařka mi přišla po porodu oznámit, že malého vezou do prahy na oddělení JIRP, protože nedýchal.
Pro mě to bylo šílené být 2 dny v porodnici a on úplně jinde a sám.
Pustili mě po dvou dnech domů, a i když jsem sotva chodila, musela jsem jet hned za ním. Ležel tam na chladící podložce v umělém spánku na plicní ventilaci a všude měl spoustu hadiček. V tu chvíli jsem se sesypala. Doktoři byli pozitivní, že poškození mozku se neprojevilo a měl by být v pořádku, ale to ukáže až čas.
Z umělého spánku ho probudili po 5 dnech, kdy už sám dýchal a postupně mu ubírali všechny hadičky. Pro mě už to bylo veselejší, když jsem si na něj směla aspoň sáhnout.
Po dlouhých 14 dnech jsem si ho směli odnést domů.
Teď jsou nám téměř tři měsíce a je úžasné miminko a dělá nám jen radost. Sice pořád musíme docházet na neurologii na kontroly, ale jeví se jako zdravý.
Tímto bych teda ráda poděkovala svému manželovi, který stál neustále při mě a byl mi velkou oporou (a stále je) a také týmu na JIRP v Praze na Karlově za skvělou péči.
Také se omlouvám za případné chybi a snad jsem Vás neunudila.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2266
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1441
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1030
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2049
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1295
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2477
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4439
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4602
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 4018
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1773
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....