Brečela jsem štěstím
- Porod
- MayaEma
- 22.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj, během těhotenství jsem pročetla spoustu příběhů o porodu a jako prvorodička jsem byla ze všeho vyděšená a zmatená, ale nyní mám krásnou dcerku a jsem hrdá, jak jsem to zvládla.
Otěhotněla jsem ve 20, což jsem neplánovala, s přítelem nám to neklapalo, a já najednou zjistila, že jsem těhotná. Pevně jsem věřila, že si mimi nechám ať se děje, co se děje. Ale nátlak okolí byl silnější a já najednou seděla u gynekologa a psala žádanku na interupci, doktor mě ještě poslal na ultrazvuk, aby určil velikost plodu. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, jak tam ležím na lehátku a doktor povídá, že zákrok musí provést dnes nebo už bude pozdě. Ležela jsem tam a najednou mi došlo, že ve mě roste nový život, malá bytůstka a já se toho chci „zbavit“. Rozbrečela jsem se a interupci jsem zrušila, a tak jsem byla oficiální těhulka. Od přítele jsem se ve čtvrtém měsíci odstěhovala, a těšila se na roli maminky. Těhotenství probíhalo v pořádku, neměla jsem žádné problémy, až do 8. měsíce jsem pracovala dál jako prodejní asistentka, bříško bylo skrz pracovní top vidět, ale byla jsem hrdá a pyšně jej nosila 
Až přišel den D, datum prvního termínu zněl 2. 8. 2010, ale stále nic, na ultrazvuku jsem se teprve v ten den dozvěděla, že to bude holčička. Poslali mě domů, s tím, že druhý termín je 9. 8. 2010. Opět nic, cítila jsem se stále stejně, ale lékaři usoudili, že malá musí ven. Na 11. 8. 2010 jsem byla domluvená na příjmu a na vyvolání porodu, což mě řádně vyděsilo. V úterý večer 10. 8. jsem uléhala a říkala si, jak to bude asi probíhat. Chvíli po půlnoci mě probudila bolest v podbřišku. Zavolala jsem mé mamince, která mi hodně pomáhala a pomáhá, přijela, uvařili jsme si kafe a v klidu seděli v kuchyni, když se kontrakce objevovaly po 7 minutách, už jsem byla nesvá a pomalu jsme se chystali k odjezdu, protože porodnice je 30 km daleko. V autě už se doba zkrátila na pět minut, ale plodová voda stále nepraskla. Bolest se ale dala vydržet, vůbec to nebylo tak strašné, jak jsem čekala. Jen mi bylo nevolno, a dvakrát za cestu jsem zvracela, pak zase ok.
V půl 4 jsme dorazili do porodnice, šla jsem na příjem, mamka čekala venku na chodbě než mě připraví na porod. Zklamal mě přístup personálu, cítila jsem se, že je otravuji, sestřička me posadila na natáčky, a ticho, na nic se neptala, nic neříkala, půl hodiny se nic nedělo, jen jsem seděla a čekala. Potom přišlo na řadu vyšetření, pan doktor zjistil, že už jsem pět centimetrů otevřená, následoval klystýr, převléknutí do andělíčka a dali mne na hekárnu. Tam už se mnou byla mamka a díky Bohu, že mám tak skvělou mamku, nebýt jí, nevím, jak bych to zvládla. Sestřička si mně nevšímala, a já stále po 20 minutách zvracela. Chodila jsem do sprchy, teplá voda pomáhala na bolest, doktor opět, už 7 centimetrů, ale plodová voda stále nic. Tak mi ji „praskli“, a najednou byly bolesti silnější a bolestivější. Už jsem jen ležela a bolestí jen zavírala oči a přitom se těšila na tu svoji holčičku.
Najednou jsem cítila, že je to tady, doktor ani sestřička nikde, tak mamka běžela pro doktora, ten se na mě podíval a ihned jsem šla na křeslo. Tedy šla, sotva se plazila, měla jsem hrozné nutkání tlačit, ale říkal, ať vydržím, sotva to šlo vylézt na kozu a doktor říká, že vidí hlavičku. Třikrát jsem zatlačila, bylo to hrozně rychlé a má Ema byla na světě v 7.48. Měla omotanou pupeční šnůru kolem krku a levé ručičky, rychle ji osvobodili, naštěstí byla v pořádku. Dali mi ji na břicho a já jsem zažila štěstí, které jsem dosud nepoznala, byl to nádherný okamžik. Malou odnesli do inkubátoru a mě čekal „porod“ placenty. Bylo to trochu nepříjemné, ale to co následovalo potom, bylo mnohem horší.
Aniž by se mě někde zeptal, zaučovala se na mne nová paní doktorka, asi 24letá slečna. Kvůli nastřihu následovalo šití a vetší bolest jsem nezažila. Vždy udělala steh ona, pak znovu pan doktor, který se s tím rozhodně nepáral. To jsem teprve brečela bolestí, on mi jen odvětil, že to už vydržím. Celé šití trvalo asi dvacet minut, pak mě odvezli na lehátku stranou a já okamžitě usnula. Za dvě hodiny mne vzbudila sestřička a odvezla na oddělení šestinedělek, následovala sprcha, celá jsem se klepala, jako kdybych uběhla maraton, a pak přivezli malou a já ležela vedle té malé osůbky a brečela štěstím. Na všechnu bolest jsem zapomněla, a nemohla se na ní vynadívat.
Ted je Emičce 9 měsíců a já jsem ta nejštastnější maminka na světě, vím, že ji miluji víc než cokoliv a vždycky bude moje holčička, kterou jsem si vybojovala a dál ji budu chránit a opratrovat.
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 523
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 2038
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 901
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 318
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 357
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 9393
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1597
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 541
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2584
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2792
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
a at malá dělá jen samou radost 
