Brečela jsem štěstím
- Porod
- MayaEma
- 22.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj, během těhotenství jsem pročetla spoustu příběhů o porodu a jako prvorodička jsem byla ze všeho vyděšená a zmatená, ale nyní mám krásnou dcerku a jsem hrdá, jak jsem to zvládla.
Otěhotněla jsem ve 20, což jsem neplánovala, s přítelem nám to neklapalo, a já najednou zjistila, že jsem těhotná. Pevně jsem věřila, že si mimi nechám ať se děje, co se děje. Ale nátlak okolí byl silnější a já najednou seděla u gynekologa a psala žádanku na interupci, doktor mě ještě poslal na ultrazvuk, aby určil velikost plodu. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, jak tam ležím na lehátku a doktor povídá, že zákrok musí provést dnes nebo už bude pozdě. Ležela jsem tam a najednou mi došlo, že ve mě roste nový život, malá bytůstka a já se toho chci „zbavit“. Rozbrečela jsem se a interupci jsem zrušila, a tak jsem byla oficiální těhulka. Od přítele jsem se ve čtvrtém měsíci odstěhovala, a těšila se na roli maminky. Těhotenství probíhalo v pořádku, neměla jsem žádné problémy, až do 8. měsíce jsem pracovala dál jako prodejní asistentka, bříško bylo skrz pracovní top vidět, ale byla jsem hrdá a pyšně jej nosila 
Až přišel den D, datum prvního termínu zněl 2. 8. 2010, ale stále nic, na ultrazvuku jsem se teprve v ten den dozvěděla, že to bude holčička. Poslali mě domů, s tím, že druhý termín je 9. 8. 2010. Opět nic, cítila jsem se stále stejně, ale lékaři usoudili, že malá musí ven. Na 11. 8. 2010 jsem byla domluvená na příjmu a na vyvolání porodu, což mě řádně vyděsilo. V úterý večer 10. 8. jsem uléhala a říkala si, jak to bude asi probíhat. Chvíli po půlnoci mě probudila bolest v podbřišku. Zavolala jsem mé mamince, která mi hodně pomáhala a pomáhá, přijela, uvařili jsme si kafe a v klidu seděli v kuchyni, když se kontrakce objevovaly po 7 minutách, už jsem byla nesvá a pomalu jsme se chystali k odjezdu, protože porodnice je 30 km daleko. V autě už se doba zkrátila na pět minut, ale plodová voda stále nepraskla. Bolest se ale dala vydržet, vůbec to nebylo tak strašné, jak jsem čekala. Jen mi bylo nevolno, a dvakrát za cestu jsem zvracela, pak zase ok.
V půl 4 jsme dorazili do porodnice, šla jsem na příjem, mamka čekala venku na chodbě než mě připraví na porod. Zklamal mě přístup personálu, cítila jsem se, že je otravuji, sestřička me posadila na natáčky, a ticho, na nic se neptala, nic neříkala, půl hodiny se nic nedělo, jen jsem seděla a čekala. Potom přišlo na řadu vyšetření, pan doktor zjistil, že už jsem pět centimetrů otevřená, následoval klystýr, převléknutí do andělíčka a dali mne na hekárnu. Tam už se mnou byla mamka a díky Bohu, že mám tak skvělou mamku, nebýt jí, nevím, jak bych to zvládla. Sestřička si mně nevšímala, a já stále po 20 minutách zvracela. Chodila jsem do sprchy, teplá voda pomáhala na bolest, doktor opět, už 7 centimetrů, ale plodová voda stále nic. Tak mi ji „praskli“, a najednou byly bolesti silnější a bolestivější. Už jsem jen ležela a bolestí jen zavírala oči a přitom se těšila na tu svoji holčičku.
Najednou jsem cítila, že je to tady, doktor ani sestřička nikde, tak mamka běžela pro doktora, ten se na mě podíval a ihned jsem šla na křeslo. Tedy šla, sotva se plazila, měla jsem hrozné nutkání tlačit, ale říkal, ať vydržím, sotva to šlo vylézt na kozu a doktor říká, že vidí hlavičku. Třikrát jsem zatlačila, bylo to hrozně rychlé a má Ema byla na světě v 7.48. Měla omotanou pupeční šnůru kolem krku a levé ručičky, rychle ji osvobodili, naštěstí byla v pořádku. Dali mi ji na břicho a já jsem zažila štěstí, které jsem dosud nepoznala, byl to nádherný okamžik. Malou odnesli do inkubátoru a mě čekal „porod“ placenty. Bylo to trochu nepříjemné, ale to co následovalo potom, bylo mnohem horší.
Aniž by se mě někde zeptal, zaučovala se na mne nová paní doktorka, asi 24letá slečna. Kvůli nastřihu následovalo šití a vetší bolest jsem nezažila. Vždy udělala steh ona, pak znovu pan doktor, který se s tím rozhodně nepáral. To jsem teprve brečela bolestí, on mi jen odvětil, že to už vydržím. Celé šití trvalo asi dvacet minut, pak mě odvezli na lehátku stranou a já okamžitě usnula. Za dvě hodiny mne vzbudila sestřička a odvezla na oddělení šestinedělek, následovala sprcha, celá jsem se klepala, jako kdybych uběhla maraton, a pak přivezli malou a já ležela vedle té malé osůbky a brečela štěstím. Na všechnu bolest jsem zapomněla, a nemohla se na ní vynadívat.
Ted je Emičce 9 měsíců a já jsem ta nejštastnější maminka na světě, vím, že ji miluji víc než cokoliv a vždycky bude moje holčička, kterou jsem si vybojovala a dál ji budu chránit a opratrovat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a at malá dělá jen samou radost 
