Můj první porod a Hellp syndrom
- Porod
- Popapip
- 21.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na porod jsem se těšila a zároveň se ho bála. Nakonec dopadlo vše úplně jinak. S manželem jsme se vzali v září 2009 a hned po svatbě se začali snažit o miminko. Štěstí nám přálo a zadařilo se hned v únoru dalšího roku. Bohužel naše štěstí netrvalo dlouho a já jsem potratila. Bylo to těžké období, ale zvládli jsme to i díky tomu, že se nám velmi brzy zadařilo podruhé a já jsem našla v červnu na testu vytoužené //.
Poprve u maminky
- 4
Kubíčkův přechodny domov:-)
Kubík 5 měsíců
Kubík 13 měsíců
- 2
Těhotenství bylo od začátku doprovázeno mým strachem, ale naštěstí vše probíhalo dobře. Když jsem se ve 20. tt uklidnila s pocitem, že vše bude dobré, u miminka nám na UTZ zjistili zvětšené mozkové komory. Následovala genetická konzultace. Přidaly se k tomu ale ještě další obavy, a to v podobě rozšířených ledvinových pánviček. Nakonec bylo do porodu vše v normě. Stále jsem na to myslela a vůbec by mě nenapadlo, že nakonec budu řešit úplně jiné problémy.
Termín byl stanoven na 12. února 2011. V prosinci jsme ještě byli u fotografa, abychom měli na Kubíčka v bříšku památku. Pamatuji si to jako dnes - byla středa 15. 12.2010 a mně bylo dobře. Měla jsem sice otoky a také jsem hodně nabrala, ale nic zvláštního se nedělo. Den poté mi začalo být nějak špatně, jakoby od žaludku. Připisovala jsem to špatnému obědu a šla si lehnout s tím, že zítra bude lépe. Bohužel se tak nestalo. Bylo mi čím dál tím více špatně. K tomu všemu se přidala zvýšená teplota a zimnice. Myslela jsem si, že mám určitě nějakou střevní chřipku. Bylo mi totiž pořád na zvracení, tak jsem se rozhodla, že zajdu alespoň k obvodní lékařce. To proto, aby mi řekla, které léky si mohu vzít. Gynekologa mám mimo město. Obvodní lékařka mě k mému údivu poslala ihned do nemocnice, za což jsem jí velmi vděčná.
V nemocnici mi vzali odběry, poslechli miminko, řekli, že je vše v pořádku a poslali mě domů. Na kontrolu jsem mela přijít další den. Stav se sice nezhoršil, ale ani nezlepšil. Měla jsem zvýšené jaterní hodnoty, stále pocit na zvracení a bolesti v oblasti žaludku. Druhý den padlo poprvé podezření na tzv. Hellp syndrom. Je to velmi závažná komplikace, u které dochází k rozpadu krvinek, zvýšení jaterních enzymů a jedinou léčbou je ukončení těhotenství. Náhle vznikne velmi závažný stav. Jak pro matku, tak pro dítě může mít fatální následky.
Dostala jsem strach, byla jsem teprve ve 32. tt, ale stále jsem si diagnózu nepřipouštěla, jelikož jsem měla krevní tlak v normě. A právě u tohoto syndromu bývá zpravidla velmi vysoký. Jen výjimečně zůstává v normě, což byl naštěstí můj případ. 19. 12. se můj stav zhoršil a bylo mi čím dál víc špatně. Jaterní testy stoupaly rychle nahoru. V podvečer jsem proto byla přijata do nemocnice na hospitalizaci.
Jelikož jsem povoláním zdravotní sestra, měla jsem velké obavy. Jaterní testy se mi zhoršovaly doslova hodinu od hodiny, v závěru byly zhruba 12× vyšší, než je povolená hodnota. Rozhodnutí znělo jasně: okamžitě na sál. Akutní císařský řez nemusím ani popisovat. Cítila jsem obrovskou beznaděj a strach o to maličké i o sebe. Ještě před odjezdem na sál jsem si hladila bříško a říkala: „Kubíčku, ty si teď myslíš, že jdeš spinkat a zatím už jdeš na svět“. Ale na druhou stranu jsem cítila i úlevu, že se můj stav začne zlepšovat a že syn bude na světě. Věřila jsem, že bude v pořádku.
Kubík se narodil 20. prosince 2010 v 19:35 jako vánoční dáreček. Ten podvečer začalo hustě sněžit, ačkoliv do té doby nebylo po sněhu ani památky. S manželem jsme si říkali, že Kubíček dal vědět, že už je tady 
V okamžiku, kdy přišel na svět, byla všude venku bílá, sněhová pokrývka. Ve 32. tt vážil neuvěřitelných 2590 g a měřil 45 cm.
Můj stav se pomalu zlepšoval, testy se normalizovaly, byla jsem na JIP. Syn na neonatologické JIPce na podpoře dýchání, od druhého dne byl už jen na kyslíku v inkubátoru. Byl strašně statečný, zhubnul na 2100 g a ležel tam tak odevzdaně, ale bojoval. Po 5 dnech jsem si ho mohla poprvé pochovat. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Kubík ještě 2× prodělal na JIP novorozeneckou žloutenku. Po 10 dnech byl přeložen na intermediální péči.
Měla jsem radost, že už za chvilku bude s námi, ale bohužel, ještě 3× se mu vrátila žloutenka, což není úplně standardní. Měla jsem proto obavy, aby bylo vše v pořádku. Naštěstí ultrazvuky jater dopadly dobře. A vše se časem upravilo. Hned po porodu jsem začala odsávat mlíčko a nosila ho Kubíčkovi. Nemohla jsem být bohužel s ním, a tak jsem za ním i s manželem po propuštění alespoň 2× denně jezdila. Bylo to náročné, hlavně po psychické stránce, měla jsem výčitky, že jsem syna nedonosila a věčný strach, aby byl v pořádku.
Přesně po měsíci mě přijali k synovi na zaučení a propustili nás domu. Zkoušela jsem 1× denně kojit už v nemocnici, ale nebyla jsem si jistá, zda se syn bude umět přisávat. Nakonec jsme i to zvládli a kojila jsem do 13. měsíce. Do 6 měsíců jsme preventivně cvičili Vojtovu metodu. Dnes je Kubík krásný, zdravý chlapeček a já šťastná maminka.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20620
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2606
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
No ted uz jen donosit druhe mimi vporadku 
.
Ješte dnes si pamatuju jak mi bylo zle. Večer jsme jeli do nemocnice, přes noc mě sledovali a ráno jsem šla na sál. Měla jsem hodně špatnou srážlivost krve. Malej byl velkej bojovník a byl jen jeden den na vyhřívaným lůžku a pak pro jistotu na JIP než dali po dvou dnech dohromady mě. Dnes mám doma 15 měsíčního raubíře 
a nakonec to bylo uplne......... jinak kubík je ted pekny lumpík:-)
Jela do nemocnice se strašnýma bolestma na hrudi a že ji je zle a to všechno a oni ji jen natočili malou, že ta je v pořádku a že rodit se ještě nebude a poslali ji domů. Vůbec je nenapadlo, o co by mohlo jít. Za hodinu byli v nemocnici znovu, protože už se nemohla ani nadechnout, asi jak ji natejkaly játra a tlačili na žebra a to okolo a myslela že umře. Tam ji pomalu vynadali, co tam simulantka dělá, že ji přeci před hodinou poslali domů…Pak někoho konečně napadlo změřit ji tlak a sděsili se, když hodnoty byly cca 220/170. Až teprve v tuto chvíli někoho napadlo, o co by se mohlo jednat a frčela rychlou do krajské nemocnice, kde ji teda udělali akutního císaře (holčička byla v naprostém pořádku) a bojovali o její život…Fakt šílený co si musela prožít. Naštěstí vše dopadlo dobe, obě holky jsou tady a zdravé, akorát teda kamarádka už nemůžemít další děti! 
