Můj první porod broučka Mikuláška

Toužila jsem po co nejpřirozenějším porodu a jak to vše nakonec bylo? Rozhodla jsem se teď vše sepsat pro inspiraci ostatním a také proto, že cítím, že uzrál čas se o tento zážitek podělit. :)

DSCF0365.JPG DSCF0365.JPG

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem, že chci v sobě stihnout po dobu těhotenství zpracovat strach z porodu a zjistit vše, co možná nejdůkladněji, abych si byla jistá, co chci a co vlastně od porodu mohu očekávat.

I když jsem měla strach (který je samozřejmě přirozený), snažila jsem se myšlenkám na porod nevyhýbat a hodně o něm mluvit, číst a vůbec aktivně hledat informace. Tímto doporučuji dokument „Orgasmický porod“ a knihu „Zdravé těhotenství, přirozený porod“.

Rozhodla jsem se, že si chci porod, pokud to bude možné, vést sama, že chci porod přirozený bez zbytečného zasahování personálu porodnice. Že nechci zbytečně píchat oxytocin, propichovat vodu, stále napojovat na monitor, ale že chci být sama se sebou, se svou bolestí a naučit se s ní pracovat. Základem zvládání bolesti je nevnímat ji negativně, nelitovat se, neříkat si „Jak ještě dlouho“. Zkrátka si každou kontrakci prodýchat, snažit se vnímat ji, co nejvíce pozitivně to jen jde. Za každou bolestí jsem blíže miminku. Čím silnější bolest, tím efektivněji se budu otevírat atp. Snažit se udržet si pozitivní myšlení.

To vše jsem věděla dopředu, věděla jsem, že to zřejmě bude sakramentsky bolet, ale důležité je bolest přijmout a nesnažit se s ní bojovat. K porodu bolest patří a není to nic špatného (radí nám, radí našemu tělu).

To, že jsem se psychicky připravila na to, že to bude dost bolet a musím na to být připravená a nevnímat to negativně, mě neskutečně u porodu pomohlo. Můj porod totiž nešel tak rychle a hladce, jak mohl. Od rána jsem cítila bolesti a věděla, že to už asi bude ono. Zkoušela jsem horkou vanu (jestli to nejsou jen posli) a nic se neměnilo - bolesti jsem měla furt, ale nijak extra pravidelně, tu 6 minut pak zase 4 a tak různě…

Takto to pokračovalo do 16:00, než mě manžel donutil, že jedeme do porodnice. Měli jsme to asi hodinu cesty, protože jsem se rozhodla rodit v malé litomyšlské nemocnici, kde jsou vstřícní porodním plánům a přirozenému porodu. Nechtěla jsem velkou fakultku jako tady v Pardubicích, kde vám trajdají po porodním sále, na nic se neptají a zasahují do porodu, aniž by to bylo nutné.

Tak jsme tedy vyrazili. V autě jsem měla kontrakce stále tak po 4 minutách. Když jsme dorazili do porodky, řekli mi, že kontrakce mám, i když né nijak extra pravidelné, ale jsem jen na 1 cm. Tak si mě tam nechali a přes noc mě kontrolovali. V noci se kontrakce zesilovaly, já u sebe naštěstí měla na nadstandartním pokoji muže, který se mě snažil podpořit a vždy doběhl pro sestru aby mě překontrolovala, že už mám silné bolesti. Ta mi vždy řekla, ať se vyspím, že to bude horší a že jsem na 1,5cm. :-/ To se jí však jednoduše řeklo, popravdě moc horší už to nebylo, kontrakce jsem měla po dvou dvou a půl minutě a byly už dost silný.

Ráno už jsem byla konečně po 24 hodinách kontrakcí na 3 cm, tak mě vzali na předporodní pokoj, kde jsem si hopkala na míči v horké sprše, abych lépe zvládala kontrakce. Taky mě udělali klystýr. Někdo se tomu brání, já jsem ho chtěla, protože trpím na zácpy a říkala jsem si že bude dobré rodit s prázdnými střevy a dobře jsem udělala. Klystýr udělali šetrně, nebylo to nepříjemné a kontrakce pak nebyly tak bolestivé, když jsem měla uvolněné břicho a prázdná střeva.

Řeknu vám - horká sprcha, míč a klid jsou skutečně nejlepší recept, jak zvládat porodní bolesti. Po asi hodině pro mě přišli, že mě opět překontrolují, ale stále jsem byla na 3. :( Tak mi řekli, že už mi píchnou základní hladinu oxytocinu a dají čípek na uvolnění svalů. I když nerada, tak jsem souhlasila, přála jsem si, aby se to už někam posouvalo. Přeci jen kontrakce už jsem měla pořádné.

Pořádné přirozené kontrakce jsou však pohodička oproti těm po oxytocinu. To je ten skutečnej haluz (a to mi prý dali základní hladinu, nechápu, jak to zvládají ženy, kterým dávají koňskou dávku). Nejprv, než jsem se naučila dobře rozdýchávat tak silné kontrakce, tak jsem se pozvracela. Pak mi sestra řekla, jak na psí mělké dýchání, a to mi opravdu pomohlo. Pak už mi nebylo zle.

Šla jsem opět na míč do sprchy a to mi skutečně pomohlo, ponořila jsem se sama do sebe, broukala si, rozdýchávala kontrakce, manžel mi sprchoval a hladil záda a já byla pozitivní, skvěle mi to fungovalo! I ty koňské kontrakce se daly s klidem zvládat, měla jsem ze sebe radost, jak to po tak dlouhé době kontrakcí a s oxytocinem zvládám.

Pak mi ale řekli, ať jdu na přeměření. No a to začala ta špatná část mého porodu. Z mého klidného, polospícího stavu mysli mě vzali k doktorce, kde mě připojili na monitor. Několik lidí na mě koukalo, musela jsem sedět s kapačkou v nepohodlném křesle, jasná světla a to, co fungovalo v klidu, sama s manželem ve sprše, se vytratilo. Bolesti se nedaly zvládat, myslela jsem, že puknu, poprvé jsem i zasténala, manžel začal brečet a šel na chodbu, aby mě ještě více nerozrušil. Já jsem se tam svíjela v bolestech, nemohla už ani prodýchávat s klidem jako před tím, s výčitkami, že to najednou tak zle zvládám, a strachem, že to nezvládnu a malej bude muset císařem, což jsem nechtěla.

Pak mě prohlídla doktorka a po tom hororu s oxytocinem, kdy mě vyrušili z mého stavu mysli, mi řekla, že tři a půl centimetru. :( To už jsem si říkala, že to nezvládnu - přes třicet hodin kontrakcí a ke konci už sakra silných s oxytocinem a já stále na 3,5! Doktorka se mě snažila uklidnit a řekla mi, že mi píchne vodu a dá injekci na uvolnění svalů a že půjdu do horké vany a ono se to posune. Nějak se mi tomu nechtělo věřit, byla jsem celá rozhozená a ztratila důvěru v sebe. Píchli mi vodu a byla už zkalená, dali mi injekci a zpět kapačku s oxytocinem a šla jsem do vany.

Ve vaně mi dali do vody nějaký olej s levandulí jako aromaterapii a napustili příjemně horkou vodu. Pár kontrakcí jsem měla podobně nesnesitelný pocit jako v ošetřovně u doktorky, pak jsem však byla klidnější a klidnější a dostávala se v klidu a tichu opět do klidného, sebevědomého a vyrovnaného stavu mysli. Prodýchávala jsem kontrakce jednu za druhou a byla opravdu v klidu. Za nějakou dobu přišla doktorka, že už jsem na 7 cm, hurá! To mi dodalo ještě víc síli a klidu pro další zvládání kontrakcí. Řekla jsem si „to zvládnu“ a opět získala pocit, že to prostě zvládnu a všechno je v pořádku. Za chvíli přišla sestra mě vyšetřit a zjistila, že se to najednou pohnulo a jsem už na 9 cm. A mně poprvé při kontrakci začaly pracovat svaly a nutily mě tlačit. Šla jsem už z vany na porodní sál, kde jsem se opírala o gymnastický míč na žíněnce a byla připravená tlačit. Skoro natěšená jsem si říkala JO, už je to tady! :)

Byla jsem v takovém klidu, že se mě manžel ptal jestli nespím. :-D Po chvíli přišla sestra, že už je to 9,5 a za chvíli přijde doktor a půjde se na to. To už mi dokapala kapačka oxytocinu a sundali mi ji. Pak mi ale začaly kontrakce nějak slábnout a měla jsem pauzu 6 minut, při které jsem si před tlačením odpočala. Pak přilítl odněkud doktor, zjistil že už jsem na deset a honem, už můžu tlačit.

Nastavili mi porodní lehátko tak, jak jsem chtěla a bylo mi to příjemné. Řekl sestře, ať mi ještě připojí další oxytocin, že mi slábnou kontrakce a já mu měla hlásit nabíhající kontrakci. Byla ale tak pozvolná a jemná, že jsem musela přemýšlet, jestli je to ono, ale asi jo. Nahlásila jsem a doktor zavelel tlačit, položil mi dlaň na břicho a pomáhal mi. Já jsem zjistila, jak to funguje, že se tlačí podobně jako na velký, a dala se do toho. Doktor chválil, že se snažím a na druhou kontrakci zvolal „Už vidím vlásky.“ Na třetí vykoukla hlavička a pak jsem už jen mezi kontrakcema dotlačila ramínka a malý byl po 35 hodinách bolestí venku.

V porodním plánu jsem měla, že chci položit na břicho a dotepat šňůru. Malý měl ale šňůru kolem krčku a byl nadýchaný plodovky, dali mi ho na bříško a u mě ho odstřihli a odsáli vodu z plic. Byl to nepopsatelný, nejúžasnější a nejsilnější pocit, který jsem kdy zažila. Tak silný poryv štěstí, radosti a lásky. Řekla jsem „ahoj broučku“ a uculovala se jak telátko, celá štěstím bez sebe. Malej řval jak tur, ale já vnímala jen že je venku žije a vypadá zdravě. :)

Pan doktor, který mě nakonec rodil, byl úžasný. Přiběhl a okamžitě se aktivně seznamoval s mým porodním plánem, předchozí paní doktorka byla vstřícná a trpělivá, vše mi vysvětlila, sestry byly šetrné a milé. Byla jsem skutečně ráda, že jsem se rozhodla pro malou porodnici a neprošla jsi tím stresem ve fakultce, kde se s tím neprdí, člověka stále ruší. Myslím, že by mě už dávno fikli, tady v Pardubicích nenechávají takhle dlouho hekat. Byla jsem šťastná, že neposlechly mé zoufalé pocity ve chvíli, kdy mě rušili při nejsilnějších kontrakcích, nechali mě si to vyhekat do konce a vytlačit si ho! Pro mě to byla odměna za ty hodiny bolestí. Tlačit mi šlo krásně, nic už mě nebolelo, šlo to prostě úplně samo! :)

Takže ženy, zvládnout se to dá, i když to trvá dlouho. Nevěšte hlavu a přistupujte k porodu aktivně pozitivně. Nenechte se moc rušit a připravte se na to dopředu psychicky, jak jen můžete! Mně podle mého k tomu tlačení pomohl dost i epino balonek na přípravu před porodem.

Tak vám, co také čekáte, přeji co nejpříjemnější porod bez komplikací. Já jsem se rozhodla o svém porodu napsat proto, že se s tím zážitkem chci co nejlépe vyrovnat. Jsem totiž opět těhotná. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
trpaslinka
12185
20.10.13 00:19

S pozitivnim myslenim naprosto souhlasim.. muj porod byl sice fofr, ale tak silny, ze jsem mezi kontrakcemi upadala do takoveho divneho polospanku, kdy jsem skoro vubec nevnimala, co se deje a behem kontrakci nekontrolovatelne rvala.. at jsem se snazila sebevic kontrolovat a do pusy si rvat ruku, rev sel ven sam. Jak jsem mela povoleno tlacit a ja mela nad svym telem kontrolu, tak to byl uplne uzasny zazitek a na svuj prvni porod vzpominam rada. :palec: Super, ze jsi mela moznost si vybrat dobrou nemocnici. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
VeronikaNel
447
20.10.13 01:26

Horká sprcha, klid a míč…S tím naprosto souhlasím!!! :palec: I když porod bolel jako…nechci být sprostá, nejvíc se mi ulevilo právě na míči ve sprše :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
444katka
1785
20.10.13 09:09

Tak dlouho bolesti to te teda obdivuju ja mela bolesti 2 hodiny a prislo mi to jako vecnost

  • načítám...
  • Zmínit
růženín
211
20.10.13 10:08

Souhlasím s tebou, že klid a pohoda je pro rodičku to nejdůležitější. já jsem v duchu vítala každou kontrakci a děkovala jí, že pomáhá na svět mému děťátku. tímto způsobem jsem se soustředila a nevnímala tak ty kontrakce :palec: já jsem měla oba dva porody docela rychlé (od 1. kontrakce tak cca 6 hodin, z toho v porodnici jsem byla tak 2 hodinky) ale pozitivní přístup a klid mi při porodu hodně pomáhal. i personál byl pokaždé překvapený, že jsem naprosto klidná :lol: na každý porod jsem se nekutečně těšila!

  • načítám...
  • Zmínit
sabcacech
2205
20.10.13 11:13

Pěkná inspirace k mému porodu, míč a sprchu jsem měla u syna a bájo..jen ten klid mi chyběl…stále mě chodila sestřička kontrolovat. Tak snad se mi podaří nyní mít klídek.
Jinak hezky napsané a Mikulášek ať dělá jen a jen samou radost :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Shakti.T
396
20.10.13 12:19

Gratuluju k Mikuláškovi a k dalšímu těhotenství. :hug: Snad se ti tentokrát podaří porodit bez veškerých zásahů jak si přeješ. Máš podobné myšlení jako já. Taky jsem v těhotenství myslela hodně pozitivně a říkala si určité afirmace k porodu a ke zdraví miminka. Porod byl rychlý (3,5 hod.) bez zásahů a taky jsem porodila Mikuláška. :)
Hodně štěstí ti přeji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Fris26
484
20.10.13 12:55

Krásný deníček :)

  • načítám...
  • Zmínit
Susanna
22756
20.10.13 13:17

Moc hezký deníček, gratuluju k Mikuláškovi :kytka:
Musím souhlasit, že klid a takové to ponoření se do sebe mi také pomáhalo nejvíce. Já to zažila až u druhého porodu a oproti prvnímu to bylo nesrovnatelné.
Už jsi rozhodnutá, kde budeš rodit druhé miminko, když Litomyšl je zavřená?

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
20.10.13 14:02

Hezký deníček a podobný přístup k porodu jsem měla i já:-). Prostě bolesti k tomu patří, nějak jsem z toho ani strach neměla. Prostě jsem to řešila až v tu chvíli. A jsem ráda, že ač bydlím v Praze, rozhodla jsem se rodit v malý porodnici v Liberci - odtud původně jsem. Naprosté soukromí, klid, žádný stěhování z hekárny na porodní sál apod. Mají tam porodní pokoje, kde je sprcha či vana, míč, provaz, atd. Já jsem byla skoro celou dobu ve vaně. Byl tam se mnou manžel a po něm jsem jen chtěla, aby mlčel, abych se mohla soustředit na kontrakce, na svý tělo. Prostě jsem ho vnímala jako nějaký prostředek, co se mnou komunikuje. Prostředek k miminku :-). No a nakonec byla naše první dcera za 4 hodinky venku. Od začátku jsem prostě tyhle bolesti brala ne jako negativum, ale jako pozitivum. Je to bolest, co bude mít nějaký konec a krásný výsledek.
Můj druhý porod jsem ani nestihla o něčem takovým uvažovat, bolesti hned jako kráva :-D :mrgreen: :lol:, k tomu všemu jsem si zprvu myslela, že potřebuji na velkou :-D. Byla sranda, že v tu dobu jsme zrovna byli opět v tom Liberci. Za chviličku jsme byli v porodnici s bolestma po 1,2 minutách a za 30 min byla druhá dcera venku. To jsem nestihla ani pobrat v tu chvíli, natož myslet a soustředit se :-D :mrgreen:
A gratuluji k druhému těhotenství :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Thomasita
1425
20.10.13 14:52

Nádherně napsaný deníček :palec: Připomíná mi trochu ten můj porod, v tom pozitivním myšlení a vyrovnanosti, jde hodně o psychiku! Ráda na porod vzpomínám, bylo to krásné :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
20.10.13 14:59

Lenka

Krásný deníček

mě vyvolávali porod ve 37 týdnu kvůli preeklampsii kontrakce jsem měla 72 hodin :-( nespala jsem a trápily mě hrozně dlouho.Jsem zastáncem přirozeného porodu a nechtěla jsem císaře. Dostala jsem 3 kapačky oxytocinu a pořád nic kontrakce byli hrozně silné nemohla jsem ani na míč nepomáhalo nic jen sprcha. Nakonec jsem porodila přirozeně s takovou úlevou že jsem si ani neuvědomovala že je to za mnou. Další chyba byla že mě nenastřihly a roztrhla jsem si poštěvák a oba pysky celkem 14 stehů :-( nechtěla jsem znova rodit ale ted je vše zapomenuto a těším se na další miminko :-) je to to nejkrásnější na světě mít dítě.

  • Upravit
Kaculela
1454
20.10.13 19:47

Ono se na to špatné z porodu rychle zapomíná a už mi také zůstávají jen ty hezké silné vzpomínky, ale teda 72 hodin je hukot! I když já jsem po pravdě měla problém zvládat až ty kontrakce po oxitocinu ty přirozené před ním byli ještě pohodička :-) Jsem zvědava jak to bude probíhat na podruhé…

@Susanna Přemýšlím nad Havlíčkovým Brodem, tam rodili mé kamarádky a i na netu jsou hodně dobré ohlasy, přistupují k porodům na porodnici dost otevřeně a pak Vrchlabí které fuguje už dlouho spíš jako porodní dům než porodnice :-) Hlavně jsem se nadchla nad myšlenkou porodní asistentky se kterou bych komunikovala celé těhu a pak by v porodnici vedla i můj porod… Láká mě mít u porodu v porodnici někoho komu věřím a kdo je s mými představami o porodu dobře obeznámen… V některých porodkách mají už dnes některé PA externí smlouvy a jde to takhle udělat :-) Tak doufám že nějakou takovou PA a porodnici která to toleruje najdu :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculela
1454
20.10.13 19:52

A s tím potrháním to je teda taky dost hustý… Já jsem cvičila s epinem, ale před porodem jsem byla hospitalizovaná v nemocnici kvůli silné střevní chřipce a dehydrataci, takže ten stěžejní poslední týden jsem necvičila :-( A tlačila jsem rychle aby byl už venku když měl zkalenou vodu, tak se doktor i přímo ptal, můžu střihnout, nebo chcete raději naprasknout už se to hodně pne, tak jsem řekla že ať střihne když to jinak nejde. Jinak věřím že kdybych přitláčela pozvolněji tak se to i obešlo bez šití. Tak jsem měla do boku malí nastřižení a bylo to úplně v klidu ani to moc nebolelo. A věřím že to epino mělo svůj vliv protože to samotné vypuzování jsem si skoro užila, žádnou bolest nebo nesnesitelný pnutí jsem necítila a na to že měl malej hlavičku jak balón tak to nastřižení ani nebylo velký a potrhání žádný… Hemeroidy které se mi vytlačili porodem byli horší :-( Ty mě trápili docela dlouho mrzáci :evil:

  • načítám...
  • Zmínit
Verylka
5682
20.10.13 23:07

Pozitivni pristup je urcite nej nej ;-) coby prvorodicka jsem se porodu taky nebala a nakonec jsem ho zvladla po 34hod v defakto lehkych bolestech pac jsem si v noci kdy jsem uz rodila 24hod nechala napichnout epi ktery mi ve vysledku pomohl s oteviranim…

a samozdrejme tobe gratuluju k miminku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
eevcca
21.10.13 00:02

Podle me je to uplna bolest, na porod se pripravit neda, muzes si naplanovat cokoliv a stejne je to uplne jinak… porod neni tezky jen pro budouci matku ale i pro to dite, takze proc si myslis ze v tech nemocnicich tak apechaji a nenechavaji te v bolestech dlouho, asi proto protoze je to dost neprijemny pro to dite a je ohrozeno na zivote… Ja jsem po dvou porodech a kazdy porod byl uplne jiny… Ja jen slysim slovo uplne prirozeny porod a mam osypky.. uplne prirozeny porod zazivaly nase pra pra babicky a koncilo to smrti matky nebo ditete… muj porodni plan se skladal ze dvou slov… rychle a bezbolestne!!! A díky bohu za toho kdo vymyslel epidural…

  • Upravit
eevcca
21.10.13 00:09

A takové to položení na prsa aby matka měla hned po porodu kontakt s dítětem jinak by mohla ztratit cit k dítěti, bože to musel byt ale blb co to vymyslel… Moji oba kluci se narodily predcasne a ja jsem si prala aby jen co se narodí byly co nejrychleji v inkubatoru nebo v naruci lekare aby ho skontrolovaly zda je v poradku a nejaky kontakt mi byl naprosto ukradenej… polozila bych za ne zivot a miluju je nejvic na svete a nepotrebovala jsem poporodni kontakt k tomu abych je mohla zacit milovat…

  • Upravit
eevcca
21.10.13 00:13

Jo a podle toho co sem si přečetla v deníčku, tak jen co si zjistila, že máš zakalenou vodu, tak si před doktorama měla roztrhat porodní plán a říct že chceš aby byl co nejrychleji venku, jak se asi mohl citit když polykal zelenou vodu a omotával se pupeční šnurou, hlavně že maminka je psychycky vyrovnaná a tolik ji to nebolí…

  • Upravit
kate02
26093
21.10.13 00:35

@eevcca nechápu tolik agrese? Proč? 8o Pokud jsem dobře četla, autorka nakonec dělala to, co doktoři řekli, nebránila se oxytocinu atd.. A položení a břicho prostě nepochopí ten, kde to nezažil… :nevim: Pro mě to jsou dva nejhezčí okamžiky v životě… Oba kluci se narodili donošení, apgar měli 10-10-10, takže je to nijak neohrozilo… :nevim: A prostě… Bylo to krásný… A pro ten pocit bych klidně šla rodit znovu… ;)

Určitě by personál nemocnice (a ani autorka deníčku) neudělali nic, co by prcka ohrozilo. ;) Tvoje reakce mi připadá absolutně mimo mísu… ;) Jak kdyby každej musel povinně rodit s epidurálem a napíchanej oxytocinem až na půdu… :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
nepř. mišanila
21.10.13 09:24

@eevcca Proč tak agresivně? To je často tak, když podvědomě ta ženská s něčím spokojená nebyla, nebo má nějaký jiný psychický problém, je s něčím nevyrovnaná, tak prská na ostatní spokojené ;) Třeba to není tvůj případ, ale děláš tady rozbroje o ničem…

A ty o tom nevíš nic, můžeš si o tom aspoň něco přečíst. Nezažila jsi to, protože tvoje situace byla úplně jiná. Nevím proč by ti měli předčasně narozené děti s problémy cpát na břicho, u nich bylo přednější zdraví…

Kdybys měla PŘiROZENÝ dvouhodinový a zcela bezproblémový porod jaké já, tak věz, že bys třeba to dítě ráda dostala na břicho a kdyby ne, tak tvoje smůla. Ale nevím, proč by o to měly přijít jiné ženy, protože si někdo myslí, že je to blbost, není.

A uspěchávání porodů mívá docela čaasto za následek akutní císař. On ten přirozený proces má svoje opodstatnění, i když vždycky to samozřejmě neplatí. Zrovna nedávno jsem četla odvážný názor porodníka, že nejlépe dopadají porody, kdy ženská přijede do porodnice na poslední chvíli. Porodníci pak nemají příležitost začít do toho rejpat, rušit, urychlovat nebo zpomalovat. Docela zajímavý námět k zamyšlení…

A v tomhle deníčku je to i vidět, jakmile nastane vyrušení, porod se zpomaluje, zastaví, nejlépe je nechat ženu nejvíc v klidu, pokud to jen trochu jde…

  • Upravit
Kaculela
1454
21.10.13 10:49

@eevcca Ale prosím tebe… Soudit ostatní by ti šlo… Já věřím že jsi skvělá matka a máš hold na porod trochu jiný pohled než já. Ale myslím že jsi trochu moc naplňená strachem a předsudky k takovýmto typům matek. Já bych samozřejmě netrvala na přirozeném porodu na úkor dítěte a po tom co mi píchli vodu a byla zakalená jsem se samozřejmě ihned ptala jestli je mimi v ohrožení, že pokud bude třeba udělat císaře tak s tím budu samozřejmě souhlasit. Nejsem matka která by chtěla hazardovat se zdravím a životem děťátka to snad nechce proboha žádná… A ve svém porodním plánu jsem měla v každém bodu jasně napsáno, že si to přeji pouze za předpokladu, že bude vše probíhat v naprostém pořádku a nijak to neohrozí zdraví dítěte… A navíc já nejsem proti všem zásahům do porodu, pokud jsou potřeba a děje se něco v čem je třeba zasáhnout, díky bohu že máme možnosti jaké dnes máme… Já jen toužím po tom aby se vedle skvělé medicínské péče stále objevovala i lidskost a ohleduplný přístup nejen ke zdraví dítěte, ale i k pocitům matky a dítěte… Ono nevím jak jsi to vnímala ty, ale pro mě byl vnitřní klid a pocit pohody při porodu nesmírně důležitý prostě pro to abych to zvládla… Kdyby okolo mě stále poskakovalo pět lidí a něco do mě meldovali a nenechali mě v klidu tak opravdu nevím jak bych to měla zvládat… Pro mě je prostě duševní stránka porodu stejně důležitá jako ta fyzická a zdravotní. A věřím tomu že když je žena v neklidu a stále jí do porodu zasahují není-li to naprosto nutné, může to zdravotní komplikace naopak způsobit… Ale každý to hold vidí jinak. Tak mě hned neodsuzuj, já tě také nesoudím :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
vaplus
1908
21.10.13 22:02

Taky souhlas s pozitivním myšlením, já byla při každé kontrakci v duchu na nějakém krásném místě, např. rozkvetlá louka,… Dokonce jsem cítila i vůni květin. Hlavně doma nebo i tam si nestoupat na špičky a hezky ty křeče produchávat :-)
Za jak dlouho rodíš? Já mám termín za 6ty a první syn měl předevčírem rok;-) Taky mám z toho smíšené pocity a dnes jsem začala s Epi-,no.
Přeji moc štěstí a zdravicko tobě i tvé rodince! :kytka: :hug: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculela
1454
23.10.13 22:29

@vaplus To já jsem teprva na začátku :-) To jste teda ještě větší odvazové :potlesk: Mikulkovi bude 18 měsíců když se druhé narodí :-) A i tak si říkám, bude ještě malej prďolka, musíme se na to připravit :-) Teď má super vztekací období, takže žůžo :-D

  • načítám...
  • Zmínit
vaplus
1908
24.10.13 22:19

@Kaculela Moji kluci budou mít rozdíl 13,5měsíců. Uvidíme, nějak se to zvládne. Zrovna dnes mi přišel kočárek tandem. :lol: Tak ať se daří a stihneš si užít bříška, já na to moc času nemám :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
Olivyia
220
25.10.13 08:58

Moc krásný deníček. Poprala jsi se s tím úžasně :palec:. Moc gratuluji a druhý porod bude už určitě hračka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculela
1454
26.10.13 20:26

@Olivyia Děkuji :hug: No mohl by být druhý po rod o něco rychlejší :-) Ale zase by to nemusel být takový fofr abych stihla dojet do porodnice do které chci :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculela
1454
26.10.13 20:27

@vaplus Taky koukám na sourozenecké kočárky… Asi ho nakonec taky pořídíme, přeci jen i s tím rok a půl letým to bude větší pohoda, když se bude ještě moct svést v kočárku… I když už teď začíná ťapat…

  • načítám...
  • Zmínit
vaplus
1908
26.10.13 22:55

@Kaculela kámoška ma rozdíl u dětí skoro dva roky a mají ten skejt za kocarkem, ale dost dlouho bojovali, nez se to malý naučil a myslím, že na zimu to není nejlepsi…
My máme nový tandem dohromady za 7800,– a to je v tom nánožník, vložná taška a plastenka. Myslim, ze je to v klidku cena. Dá se sehnat i starší, že. I za 3000,–

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculela
1454
27.10.13 09:12

@vaplus Jj koukala jsem, ale ty sourozenecký se dělají často tříkolky, nebo čtyřkolky co mají otočný kolečka a ty moc nemusím, jsme moc spokojeni s klasickým kočárkem se čtyřmi velkými nafukovacími koly, dá se s ním dojet všude… Tako Balila máme a jsem s ním fakt maximálně spokojená… Tříkolky se mi blbě řídí :-/ No uvidíme… Kdyžtak si tenhle nechám a koupím z druhé ruky ten sourozenecký k němu…

  • načítám...
  • Zmínit
vaplus
1908
27.10.13 19:00

@Kaculela Teď si nejsem jistá, ael určo si můžeš vybrat ten, co se dá zaaretovat. Neboli to kolečko zadělat když chceš. U původního to mám. Teď u toho tandemu ani nevím človvěče, hned se kouknu…

http://www.slune-cz.cz/…tandem-plus/

Tak jo jdou zaaretovat, myslím, že už to teď mají všechny. Já mám ráda obojí.
Na cestě ve městě na volno, je to jednodušší, lehčí. No a v lese na procházce v terénu je třeba zadělat, ať vyjedu terén.

  • načítám...
  • Zmínit
vaplus
1908
27.10.13 19:01

Jinak www.slune.cz je uzasny internetový obchod. S takovou spoluprací a ochotou jsem se ještě nikdy nesetkala…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář