Můj první superporod
- Porod
- Evuscha
- 23.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček pro všechny nastávající maminky, prvorodičky, které se bojí porodu tak, jako jsem se bála já. V roce 2010 jsme se s mým přítelem rozhodli, že si po Novém roce zkusíme pořídit naše první miminko.
Otěhotněla jsem hned druhý měsíc po vysazení antikoncepce, kterou jsem brala 10 let. Těhotenství bylo ukázkové a až na skřípnutý nerv v zádech, což trvalo asi tak měsíc, jsem neměla jediný problém. Brala jsem vše v pohodě, chodila jsem cvičit s těhulkami, plavat, a to až do poloviny prosince. Termíny jsem měla stanovené na 14. a 17. ledna 2012.
Přibližně od začátku třetího trimestru se zvyšoval můj strach z porodu. Bylo to zapříčiněné mimo jiné i tím, že pan doktor mi předpovídal, že moje miminko bude dost velké, nejspíš přes 4 kg. Dost mě to vyděsilo, ale snažila jsem se to brát tak, jak to je a moc se tím nestresovat. Přečetla jsem i několik deníčků zde na eMiminu. Některé z nich mě vystrašily, jiné uklidnily.
Byl 11 leden a já jsem byla na kontrole u svého doktora. Prohlédl mě, natočil ozvičky a že prý to na porod nevypadá. Nicméně jestli neporodím do pátku 13., tak se mám na pondělí na kontrolu objednat už do porodnice. V pátek se nic nedělo, a tak jsem se objednala na 10:45 hodin. Od pátku od večera jsem měla šílený průjem, teplotu a zvracela jsem (chytla jsem to od svého přítele, nějaká viróza, která byla provázená křečemi v břiše). Bylo to dost nepříjemné, ale zvládla jsem to.
16. 1. jsem se vzbudila kolem 7 hodin, šla jsem na WC (zase průjem), dala jsem si sprchu a měla jsem malinko křeče, myslela jsem si, že od toho průjmu, nebolely, byly slabé. Jenže, najednou byly po 15 minutách, a to celkem 4. No… šla jsem vzbudit přítele, že už musíme vyrazit na tu kontrolu (cca 45 minut cesty) a že mám asi poslíčky. Než jsme se oblékli a vyrazili, byly po 10 minutách, pořád slabé. Nasedli jsme do auta a najednou po křečích ani památky. Tak jsem si říkala, no jo, poslíčci, a vyjeli jsme. Po 20 minutách zase ty křeče, ale silnější, a to po 5 minutách a celou cestu. Na kontrolu jsem dorazila v 10:42 a říkám sestře, že mám asi kontrakce po 5 minutách. A ona že prý mám jít přímo nahoru na porodnici. Vyběhla jsem 3 patra, při tom prodýchala kontrakci.
Abych to zkrátila. Přišla jsem do porodnice, dr. mě prohlédla a říká mi, že jsem otevřená na 6 cm. Cože? Po 3 hodinách slabých kontrakcí? Takže rovnou na sál, bylo 11:20, lehnout a natočit monitor. Ležení bylo nepříjemné, raději bych chodila, ale byla jsem na monitoru, tak to nešlo. Kontrakce trochu zesílily, ale pořád to nebylo hrozné. Prý že jsem už na 7–8 cm, tak mi píchli vodu. Měla jsem si jít sednout na WC. Tak jsem seskočila z lůžka, v pohodě, přítel na mě koukal jako na simulanta, prý jak to, že minutu jsem v křečích a bolí mě to, najednou nic a běžím na WC po svých a s úsměvem
To bylo kolem 12 hodin.
Na WC jsem prodýchala asi 5 kontrakcí, ty byly už docela silné a hlavně se mi špatně sedělo a bolela mě záda, raději bych chodila, ale prý ať sedím, aby ta voda vytekla do záchodu. Ve12:15 jsem si zase měla lehnout, byla jsem na 10 cm a že půjdeme na to. Přišla doktorka, které jsem tipovala tak 18 let, ale ona mi řekla, že už je doktorkou půl roku – no to mě moc neuklidnilo, ale zasmály jsme se. Byla moc fajn, povídaly jsme si mezi kontrakcemi a smály se.
Šla jsem tlačit, ale museli mi píchnout oxytocin, protože malá vždycky po kontrakci zalezla. No trvalo to celkem 30 minut, byla to makačka, ale zmákla jsem to
Nástřih jsem cítila, ale nebolel. Šití mi opíchali a skoro jsem to necítila, jen občas to zatáhlo. Doktorka mě chválila, že jsem se nebála, a proto to šlo tak rychle. No a malá měla 3970 g a 51 cm, takže doktor se nespletl. Maminky, hlavně se nebojte a vše dobře dopadne!
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 96
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 112
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 154
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 132
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 115
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 919
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1644
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1921
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 907
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 977
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Hezky denicek, gratuluji k mimcu. Souhlasim, ze psychika u porodu dela hodne… kde jsi rodila?