Můj rychlo-porod
- Porod
- Deninina
- 09.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes je to přesně 17 dnů od mého rychloporodu a deníček jsem se rozhodla napsat hlavně proto, abych nezapomněla a mohla si ho připomenout. Ale od začátku...
- 1
- 2
Bylo mi 19 let, odmaturovala jsem a těšila se na prázdniny. Vysoká nebyla v plánu, hledala jsem si práci už půl roku před maturitou a věděla jsem, že to nebude jednoduché. Navíc žít z životního minima taky nebylo nic moc. Bohužel práce nepřicházela, a tak jsem nastoupila na další střední školu a rozhodla jsem se pro vysokou. Při škole jsem si našla brigádu a po nocích jsem pracovala.
S přítelem jsme byli spolu skoro 3 roky a já začala chtít něco víc. Jenže on se ve svých 21 letech na víc necítil, bydlel u rodičů a vyhovoval mu servis od maminky. Obrat nastal po tom, co jsem dostala nabídku odjet do Anglie ke kamarádce. Bylo by to na půl roku, věděla jsem, že to může zničit náš vztah, ale nějak mě tu nic nedrželo. A to byl asi ten impuls. Začal hledat byt a mluvili jsme o miminku. Od doktora jsem věděla, že budu mít problém s otěhotněním, a tak jsme si přestali dávat pozor a brali jsme to tak, že až to přijde, tak to přijde.
A tak přišlo datum 28.listopadu, naše výročí, 3 roky spolu a podepisovali jsme smlouvu na náš byt. To už jsem tušila, že se asi povedlo. A taky že ano. Prvního prosince jsme udělali test a bylo to tam. Prvně jsme byli v šoku, ale potom jsme se začali těšit. Nejtěžší bylo oznámit to rodičům. Můj otec se hodně naštval a dlouho se mnou nemluvil. Bylo mu to ale k ničemu, neživil mě, byla to moje věc. Přítelovi rodiče byli rádi, ale chtěli, ať se vezmeme, což jsem odmítla, a tak mám do teď trošku problém s tchánem.
Čtvrtého ledna jsme poprvé spali v našem bytě a čas začal tak rychle utíkat. Termín jsem měla stanovený na 12.8.2013 a čím více se blížil, tím jsem byla netrpělivější. Celé těhotenství jsem prožila, jako bych těhotná nebyla, kdyby mi to okolí pořád nepřipomínalo. Ke konci už jsem téměř nekomunikovala s okolím, vadily mi ty všechny řeči, jak to nezvládnu, jak si mám užívat klidu, jak mám velké břicho a podobně. Nejvíc mi vadilo, že to řešily moje vrstevnice, které živí rodiče a o dětech slyšely jen v televizi.
Tak jsme došli až k termínu a pořád nic. I můj doktor se divil, protože poslední 3 týdny to vypadalo na porod a ono nic. Tak mě předal do nemocnice, kde se mělo rozhodnout, kdy porod vyvolají. Byl pátek 16.8. objednaná jsem byla na 11, ale od 6 ráno jsem nemohla spát. Dala jsem si dlouhou procházku se psem a udělala si snídani a přitom se to stalo. Ucítila jsem mokro, šla jsem na záchod a zjistila, že mám promočené kalhotky. Řekla jsem si, že to je asi jen vodový výtok, protože toho nebylo tolik, ale pro jistotu jsem zalezla do sprchy, vymydlila jsem se a oholila. Vzbudila jsem přítele a jeli jsme na kontrolu. Pro jistotu jsme vzali i tašku. Po příjezdu jsem šla na monitor, kontrakce nic moc, tak pěkně do kabinky. Doktorce jsem se zmínila o mé ranní nehodě. Řekla, že jsem se asi počůrala, ale ať si teda vylezu na křeslo, že mě zkontroluje. Začala mě vyšetřovat, hlásila druhému doktorovi, že to vypadá dobře, hlavička naléhá a v tom mi praskla voda.
Bylo toho tolik, i doktoři se divili, 15 minut to ze mě vypouštěla. Potom mi dali košili a poslali mě na porodní box. Mezitím přítel běžel pro tašku a převléct se. Na boxe jsem byla přesně ve 12 a začalo mi to docházet. Dostala jsem k sobě milou studentku, která mi udělala přípravu a nechala nás na v klidu. Během první hodiny jsem měla 3 docela nepříjemné kontrakce a v klidu si běhala na záchod. Potom mě poslali do sprchy a snažili se napíchnout oxytocin. Poprvé mi praskli žílu, potom přišla sestřička a dala mi to na hřbet ruky. Přitom jsem si skákala na míči a přítel u toho podepisoval papíry. To už mě přešel smích, kontrakce co 5 minut a při nich už jsem nemohla komunikovat. O půl 3 zpátky do postele a na monitor, to už jsem nemluvila a ani skoro nedýchala. Po 10 minutách přišla doktorka, že zkontroluje, jak na tom jsem. Verdikt zněl na 6 prstů a do 2 hodin bude malý venku.
Otočili mě zpátky na bok a já chtěla brečet, že už to nevydržím, přítel si sedl ke mně a hladil mě. Během 2 minut jsem začala po něm řvát, ať přivede doktorku, že chci tlačit, že to nevydržím. Chudák nechápal, co to znamená, já šílela, že tam jsem sama. Doktorka přišla a s úsměvem mi tvrdila, že ještě ne, ale tak mě znovu otočili, ona do mě koukla a křikla „Ježíš, vy mi rodíte.“ Zeptala se, jestli se zvládnu jít vyčůrat, já řvala, že ne, že se mi nechce. Tak mi řekla, že mě vycévkují. To jsem chytla panický strach a chtěla ze stolu utéct.
Nepovedlo se a doktorka se mi smála, že mám větší strach z vycévkování než z porodu. Naštěstí jsem to ani necítila. Bylo 15.00, sklopili mi postel, nohy jsem dala do opěrek a dýchala. Měla jsem tlačit, až se mi bude chtít. A nastalo nejhorších 18 minut mého života. Zdálo se mi, že tlačím špatně, ale doktorka mě pořád chválila, že to jde dobře a že už to bude. Po každém tlačení jsem myslela, že omdlím. Měla jsem tmu před očima, hučelo mi v uších, potom už jsem neslyšela, kdo mi co říká. Jen jsem se dívala na doktorku, stála vedle mě a přitlačovala na břicho, abych věděla, kam tlačit. Přítele jsem vůbec nevnímala a při tlačení jsem si pěkně zařvala, až mě bolelo v krku.
Najednou prudké štípnutí až k močové trubici a asistentka mi s úsměvem řekla „Už jen ramínka a je venku.“ Sebrala jsem to poslední, co mi zbylo, zatlačila a najednou neskutečná úleva. Malý začal křičet a hned mi ho dali na břicho, bylo to nádherné. Bylo 15.18, porod trval od příchodu na sál 3 hodiny a 18 minut. Malý měl 3350 g a 50 cm.
Jen nechápu, jak všechny maminky píšou, že cítily příval lásky. Já se na malého podívala a řekla si, že je konečně venku. 
Potom mi ho vzali na ošetření, přítel mi začal děkovat, měl slzy v očích a já nevěděla, co mám dělat. Prostě zmatek v hlavě. Placentu jsem ani nezaznamenala, že jde ven a doktorka řekla, že mě zašije. Tak jsem se jí ptala, jestli mě stříhali a ona, že ne, že to vidí na 4 stehy, aby se neřeklo. U šití jsem začala psát smsky, abych na to nemusela myslet a pak mi dali malého poprvé k prsu. Bylo to nádherné, nechali nás 3 samotné a měli jsme pro sebe 2 hodiny klidu. Potom přišla dětská sestřička a vzala malého na okoupání a já měla jít do sprchy.
To přišel problém. Nemohla jsem se postavit, dělalo se mi zle, a tak mi dali na další 2 hodiny kapačku. Přítel mi potom pomohl ve sprše a šla jsem na pokoj. Tam jsem se hned ptala na malého, přišla dětská a řekla mi, že mi ho dokrmili, protože nevěděli, kdy přijdu a že teď nemá cenu ho nosit a ani nemá čas. Sestřička mi řekla, že stejně musím sama zvládnout sprchu a vyčůrat se a potom se za mě přimluví. Za hodinu jsem to zvládla a čekala. Nakonec mi ho přinesli a nechali až do rána.
Bohužel malý mi akorát celou noc prokřičel, prokroutil se a problil. Jsem přesvědčená, že to je z UM, protože od té noci nemá problém, ale dětská se mi vysmála, že to není možné. Pobyt v nemocnici byl pro mě velký stres. Po dvou dnech jsem prosila o nadstandard, bohužel nebyl volný, ale nakonec se za mě jedna fajn sestřička přimluvila a převezli mě na gynekologii. Tam jsme měli konečně klid a já začala fungovat normálně. Pár dnů po propuštění bylo krutých, ale teď už máme určitý režim, malý mi spí od 20.00 do 6.00 s jedním buzením okolo 2 ráno. Pomalu jsme si na sebe zvykli a jsme šťastní.
Děkuji všem za přečtení a omlouvám se za délku, nějak jsem se rozepsala. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 778
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1361
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 571
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 345
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19464
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2793
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2515
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ale divim se, ze do malyho hned nacpali UM, asi jsou v CR jine zvyky, zijeme v DE A tu se zkousi prikladat, ale dokrmuje se az druhy den kdyz ma miminko hlad, po porodu je prece plnej plodovy vody jeste 
Preju hodne stesticka a zdravicka do budoucna 
mela jsi hezky porod, ja rodila 12h, kontrakce po 2 min a cipek pouze na pul prstu a skoncilo to akutnim cisarem 
k tomu um. me maleho nechali tri dny hlady zas. 
přeji hodně štěstí a zdraví a ať vám to se spaním v noci vydrží 
a vycerpanim usnul. 
nemužu jinak než reagovat na to UM nechapu jak mužou čerstvemu dětatku nacpat hned mliko probuuuuuh vždyt se pravě narodilo 
no nechapu tady ty zvyky 
