Můj rychlý porod
- Porod
- weverunka
- 15.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem prožívala porod naší Karolínky, který byl sice dost bolestivý, ale naštěstí rychlý. Na miminko jsme se s manželem moc těšili, vše bylo nachystané, vyprané, nažehlené, já měla sbalenou tašku do porodnice a už se jen čekalo na den D. Termín jsme měli 2. června 2010, ale podle velikosti mého bříška jsme si mysleli, že to bude i dřív, přibrala jsem 25 kg a gynekolog mi několikrát vyhrožoval, že mimi bude mít víc jak 4 kg.
Jenže 2. června nic. Chodila jsem na kontroly do nemocnice, kde bylo vše naštěstí v pořádku. Vždy, když mi natáčeli ozvy, malá v bříšku spinkala a já tam kolikrát strávila i hodinu, než se podařilo něco natočit 
Dny běžely a kromě tvrdnutí břicha jsem necítila žádné náznaky porodu. Zkoušeli jsme všelijaké babské rady: čaj z maliníku, lněné semínko, milování, ale mimi se ven nechtělo.
9. června jsme měli zase kontrolu v nemocnici a při utz se p. doktorovi nezdál pupečník, tak se rozhodl, že se bude porod příští den ráno vyvolávat. Sice jsem z toho nebyla nadšená, ale pro zdraví miminka vše. V nemocnici si mě už nechali a nastalo nekonečné čekání na ranní tabletku. Noc byla děsná a já nemohla spát, v duchu jsem promlouvala k mimi, ať je hlavně v pořádku a že už brzy budeme spolu Trochu mě pobolívalo břicho, ale přičítala jsem to větrům
Ráno vstávat a v 6.30 šup šup zvážit, natočit ozvy a zavést tabletku. Kolem 7. hodiny jsem dolezla zpět na pokoj, že si ještě spočinu. Haha V 7.15 první trochu citelnější bolesti, po 10 min, ale to byla pohodička… 7.30 po 5 minutách, tak jsem zašla do sesterny, že mám po 5 minutách kontrakce, kam mám jít. „Vemte si tašku a hajdy na porodní sál“, to byl tedy fofr. Doplazila jsem se na sál, tam na mě byli moc moc hodní Napojili mě na ozvy a pak šup na holení a všemi oblíbený klystýr. Holení v pohodě, ale klystýr byl hrůza! Jelikož už jsem měla dost velké bolesti, těch x litrů klystýru ve mně navíc, to bylo strašné, opravdu jsem myslela že prasknu a bude „vymalováno“ Sestra poručila: 10 minut nechte působit a pak vykakat. COOOO?! 10 MINUT? JÁ PRASKNU! Nakonec to snížila na 5 min. Naštěstí hned odešla, tak jsem šla prostě hned, nešlo to udržet Bože to byla úleva
Bolesti ale hodně rychle sílily a když už jsem se pomalu otvírala, zavolali jsme manžela. Dorazil v 9 hodin a šel mi pomoci do přikázané horké sprchy. Ta mi udělala dosti zle, tak jsem si raději dala studenou a ta pomohla nejvíc. Ale bolesti byly už takové, že bych nejraději lezla po stropě… Točila se mi hlava, tak mě nechali lehnout si na porodní lehátko, a ještě že tak. Bolesti už byly neskutečné, snažila jsem se je prodýchávat a u toho jsem si pod nosem kňourala, bolestí. Ležela jsem (spíš pololežela) s rukama za hlavou a manžel mi je pevně držel, hodně mi ta poloha pomohla, ač byla nepohodlná, ale tělo si prostě řeklo, jak to chce. V jednu chvíli už se to nedalo skoro vydržet, tak jsem požádala o něco na bolest. Dali mi nějakou kapačku, po které se mi motala hlava, tak ji hned radši zase odpojili. PA vždycky jen na chvíli přišla, koukla dovnitř a zase odešla. Ale bolesti už byly příšerné a já cítila, že začínám nějak samovolně tlačit… PA doběhla, co jako je a když koukla dovnitř, hned volala doktora a že se jde na to Bylo cca 9.30.
Přišel mladinký doktor, šikovný, úplně v pohodě si sedl, usmál se a prý: tak copak se děje? Já skoro úpěnlivě volala, že si mé břicho prostě tlačí samo a já mu chci pomoci 
Usmál se a koukl tam a řekl: tak jo, píchneme vám plodovou vodu a pak budeme tlačit! Píchání jsem necítila vůbec, přes ty šílené bolesti a tlaky jsem cítila jen teplou vodu, co ze mě vytékala, to bylo alespoň na chvíli příjemné… Pak jsme začali tlačit, napoprvé špatně, že prý tlačím do hlavy! Tak jo, tak jo, podruhé: uaaaa… Dýchejte dýchejte! A jedem napotřetí: uaaaaa a pak najednou „žbluňk“ a mimi bylo venku
Bylo právě 9:45 ráno a na svět přišla naše Karolínka Anička, 3,50 kg a 50 cm. Zdravá krásná úžasná… Já byla tak KO, že už si pak jen vybavuji, jak mi ji přiložili a ona se na mě koukla To se nedá popsat, srdce se mi skoro zastavilo a já se rozbrečela štěstím. Tatínek byl nadšený a celou dobu na sále, když jsem byla na pozorování po porodu, si malou choval, fotil, natáčel Já celé 2 hodiny spala. Pak mě převezli na pokoj, malou mi dali k prvnímu kojení a tatínka domů.
Když to shrnu: hodně rychlý, ale zato bolestivý porod. Ale to ty vyvolávané bývají. Teď čekáme druhé mimi a jsem zvědavá, jak to bude probíhat tentokrát, ale to až v únoru
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1820
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21835
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
k princezničce at vám dělá jen a jen samou radot krásnej deníček máš opravdu moc opěkný a i za tu námahu byl krásnej že.
.
tak úplně závidím těm kterým se vydařil..ale mám zdravou dceru tak to je nejdůležitější, 
Určitě bych neměnila. 
