Můj trošku delší porod
- Porod
- Lenula-xy
- 30.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem pročítala deníčky, hlavně o porodech. Porodu jsem se totiž vždycky bála, ale díky vašim deníčkům, u kterých mi vždycky ukápla slzička, jsem se smířila s tím, že porod sice bolí, ale to, co vás čeká na jeho úplném konci, za to stojí.
šišatá hlavička
- 3
- 2
- 1
- 1
- 2
Celé těhotenství probíhalo bez potíží, jen jsem si píchala injekce na ředění krve a ke konci jsem měla otoky. O miminko jsem se moc bála, po tom, co nám řekli, že bez umělého oplodnění se nám otěhotnět asi nikdy nepodaří. Ve 30. týdnu mi řekli, že bude malá větší a budu asi rodit o 14 dní dřív. Můj dr. mluvil asi o 52 cm, váhu mi neprozradil (taky mi nedělal skoro vůbec utz, tak sám asi nevěděl). Ke konci už mě to zmáhalo, chtěla jsem to mít za sebou, byly zrovna pařáky a poradna každý týden, i když jsem se vždycky těšila, až svoji Natálku zase uslyším.
Termín, který seděl celé těhu, byl 23. 6. a pak ten dřívější, 10. 6. s otazníkem. No termíny dřívější i ten, co jsem měla stanovený vypršely a já pořád nic. Ve 40. týdnu se se mnou můj dr. rozloučil a odeslal mě do porodnice. 1. monitor v nemocnici, přesně 40+0… žádné zdržování, vše proběhlo tak rychle, že jsem se nestačila ani vzpamatovat. Ctg v pořádku, nejvyšší kontrakce 47, prohlídka - otevřená na jeden prst, čípek měkký, hlavička ještě vysoko. Moc mě nepotěšili. 2. monitor 40+2, nález stejný, minule jsem z toho byla tak v šoku, že jsem se ani nezmínila o ředění krve, tak jsem to napravila. 3. monitor, pondělí 27. 6. 2011, 40+4, děloha byla čím dál línější, kontrakce se snad ani neobjevily. Řekla jsem dr., že se snažím tomu pomoci podle jeho pokynů, ale nic. Zeptala jsem se, co bude dál. Prý jestli nic, tak ve středu 29. 6. 2011, 40+6, přijdu a domluvíme se na vyvolání. Vyvolávat porod jsem nechtěla, přece jen někteří tvrdí, že je to velmi bolestivé, ale myšlenka, že se něco začne dít byla super. A jak už to bývá, jako zákon schválnosti, miminka si to někdy rozmyslí, jakmile slyší slovo vyvolávat.
Takže v pondělí 27. 6. po procházce a sexu jsme šli asi o půl dvanácté spát. Kolem půl druhé jsem šla čůrat a něco lepkavého ze mně vyteklo. Udělala jsem šetření - bezbarvá tekutina nasládlého pachu, lepkavá… jupí, to bude plodovka, měla jsem radost, ale bylo jí málo. Šla jsem si tedy ještě lehnout, ale kontrakce začaly po 10, 8, 15 minutách a stejně jsem nespala. Asi o půl třetí ráno mi voda začala téct už v posteli a bylo jí víc. Jediné, na co jsem se zmohla bylo: „dopr… v posteli néééé“, a to už se vzbudil manžel. Řekla jsem mu, ať ještě spí a šla si umýt vlasy a nachystat se. Řekla jsem si, že vody bylo málo, pohyby cítím, kontrakce po 8-12 minutách, tak pojedeme až ráno. 28. 6. v 7 hodin zvoníme na porodní sály, sestra mě přijímá a sepisujeme porodopis. Hned jsem dostala sprďana, že s odteklou vodou se jede do porodnice do 2 hodin. Na to odpovídám, že vše vypadalo v pohodě a vody bylo málo. Kontrakce jsem už neměla. Dr. mi udělal Hamiltona, pěkně to bolelo, otevřená na 2-3 prsty, prý nález oproti včerejšku super. Uložili mě na observační pokoj k jiné mamince, se kterou jsme se daly do řeči. Za chvilku za námi poslali moji sousedku, tak bylo veselo. No, moc dlouho ne. Kolem 11 hodiny nás vyšetřil dr., nález stejný, opět Hamilton, prasknul mi vodu, což vůbec nebolelo, jinak každé 2 hodiny monitor a ještě jako bonus jsem dostala kapačku s oxytocinem. Voda ze mně tekla až do porodu. Taky jsem dostala nálev, který byl úplně v pohodě, ale porod mi nerozjel. Ta maminka vedle už měla kontrakce silné a odstěhovala se na nadstandart. Debata stejně vázla, protože kontrakce jsme měly už všechny tři. Pak přišla porodní asistentka, co mě přijímala a řekla, že si mě dají na porodní sál, čučela jsem jak sova.
Potom už za mnou mohl přijít i manžel. Kontrakce už docela sílily a já jsem se pořád nějak neotevírala. Na monitoru taky nic, fakt jsem to nechápala. Dávky oxytocinu stále zvyšovali a tím sílily i bolesti a jejich intervaly. Pomáhala mi teplá sprcha, ve které jsem měla i infuzní pumpu s oxytocinem. Naštěstí mě tam nechali dlouho, takže jsem se modlila, ať vykape alespoň půlka infuze. Na balonu jsem si taky zaskákala, ale to moc úlevy nepřinášelo. Byla jsem ráda, že tam byl manžel se mnou. Masíroval mi záda, při kontrakcích mi je nahříval vodou, podával mi pití… Jenže porod nepostupoval. Každé vyšetření velice bolelo (to jsem si vždycky říkala, že to nemůže tak bolet) a při natáčení monitoru se vleže nedalo vydržet. Kontrakce byly pořád po 1-3 minutách a já jsem se otevřela jen na 6 prstů. Moje porodní asistentka ukončila denní službu a na noční došly dvě PA -nic moc, ach jo, říkala jsem si. Za ten den jsem byla ve sprše asi 2× a tyto dvě noční PA mi dovolily vanu - věděla jsem, že do vany nesmím kvůli infekci a odteklé plodové vodě, ale měla jsem nasazená antibiotika nitrožilně po 6 hodinách a bolest byla už tak vyčerpávající, že jsem byla za vanu ráda. Ale ty dvě PA asi nevěděly, že bez vody do vany nemůžu. Ve vaně jsem byla asi 2 hodiny a nechtěla ven a tak jsem překonala další část už několikáté infuze. A zase mi přidali oxytocinu, ať to stojí za to.
Přišla i mladá sloužící doktorka, zavedli mi dva čípky a čekalo se. Nález ve byl ve 23 hodin pořád stejný, otevřená na šest prstů, manžela poslali domů a mě píchli něco na spaní a že počkáme do rána a prospím se. Oxytocin naštěstí zastavili. Jenže kontrakce pokračovaly i bez něj, stejně mi pořád točili monitor a já nemohla spát, i když jsem byla moc unavená. Navíc se u monitoru nedalo ležet, tak jsem švindlovala a polosedla si. Těm dvěma PA se to nelíbilo, že se miminku nedaří a když zjistily, že jsem v polosedě, tak mi nadaly. Ale já nic, v duchu jsem chtěla, ať mě vezmou na císaře a můžu si odpočinout. Doktorka ale usoudila, že spát se teda nebude, že to nestojí za to a před třetí hodinou ranní už 29. 6. začali znovu vyvolávat porod (podotýkám, že před tím mi píchli injekci na spaní a já už druhou noc nespala). Zavedli mi další dva čípky a píchli další injekci, pro změnu zase na podporu kontrakcí. Naštěstí měla ráno službu opět ta hodná PA, co den před tím, a velice se divila, co tam ještě dělám, protože si mysleli, že to půjde rychle. Ta mi dovolila sprchu a já se moc těšila. Ve sprše opět jsem opět s oxytocinem usínala na balonu a málem jsem z něj spadla. Pak mě chtěl prohlédnout doktor, tak jsem musela ven. Otevřená na 6-7 prstů. Při každém vyšetření mi snad dělal Hamiltona, ale nějak to nepomáhalo, jen to hrozně bolelo. Řekl mi, že musím do oběda porodit, protože je malá dlouho bez vody. No byla to alespoň nějaká vyhlídka, že vím, že už to na oběd bude.
Moje PA mi dovolila u monitoru i polosedět, tak se to trochu dalo vydržet a před 9. hodinou za mnou přijel manžel, tak mi opět moc pomáhal. Dr. při vyšetření zjistil, že mám falešné kontrakce, které bolí jen v křížích a děloha nepracuje. Tak mě pořád prohlíželi před kontrakcí a po kontrakci… zvýšili mi dávku oxytocinu a mazala jsem s manželem do sprchy. Pak mi zjistili teplotu a nechtěli mě do sprchy pustit a navíc mi napojili infuzi fyziologického roztoku a glukozy, abych se trošku zavodnila. To byl pro mě konec a kontrakce po minutě. Začala jsem doktora prosit o císaře. Řekl, že kdybych řekla ráno, tak mi ho udělal, že pro něj není nic jednoduššího, že za 20 minut může jít na ryby. Odpověděla jsem mu, ať ho teda udělá, že na ryby půjdu s ním. Prý by to byla škoda řezat do dělohy, když už budeme v cíli a že chci určitě ještě děti. Odpověděla jsem, že už ne. On povídá: „a manžel?“ Já na to, že manžel taky už ne. Dr. na to, že mě teda ještě vyšetří. No jak do mě šáhl, tak se mi udělalo černo před očima a mdlo, jak to zabolelo, odtáhla jsem mu ruku a řekla, že už by to stačilo, že už dál nemůžu. Řekl, že se jde tedy poradit a PA mu řekla, že už jsem byla trpělivá dost dlouho a že se mi ani nediví. Za chvíli přišla primářka, prohlédla mě a říkala, že už cítí hlavičku a jsem otevřená na 8 prstů. Tak prý budeme rodit normálně. Jenže děloha nepracovala a tak mi prý pomůžou vexem. Ptala jsem se na rizika pro mimi a prý žádné nejsou. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomila a s takovou odpovědí se spokojila. PA mě odpojila, abych mohla na záchod a když mě to prý bude nutit, tak si můžu přitlačit.
Na záchodě mě to už nutilo a manžel měl strach, že malou porodím do mísy. Na pokoji jsem 2× v dřepu zatlačila - na zkoušku, a pak mi řekli, ať si už lehnu a napojili mě opět na infuzi s oxytocinem. Najednou měli už všechno nachystané, lůžko upravili snad za vteřinu a místnost plná lidí. Doktor zvýšil dávky oxytocinu na maximum a primářka řekla, že mi bude tlačit na břicho a společně to zvládneme. Prý: „až budete cítit kontrakci, tak začnete tlačit“, pak se dr. zarazil a řekl něco, že ji asi necítím, vyvedla jsem ho z omylu, že cítím a že už jde.T ak jsme šli na to. Zatlačila jsem, nastříhnul mě, ani to nijak nebolelo, jen jsem se lekla a ještě jsem ho stihla ohodit plodovkou, takže jsem jí měla asi hodně. Pak další kontrakce, ještě mě trošku nastříhnul a nacpali mi tam ten „zvon“ (naivně jsem si myslela, že ho snad jen přiloží a to mimi vycucnou a ne že vám ho tam nacpou). Řekli mi, ať zatlačím ještě jednou, ale já to začala rozdýchávat, protože mi přišlo, že už to neudýchám. Nechala jsem se tedy přemluvit a zatlačila znovu (udýchala jsem to). A pak třetí kontrakce, už prý vidí hlavičku, tak jsem ještě jednou stihla zatlačit a ucítila, jak malá vyjela ven.
Narodila se 29. 6. 2011 v 12.35 hodin, 36 hodin po odtoku plodové vody. Byla fialová a připadala mi strašně veliká, neplakala. Říkala jsem si, jak jsem něco tak velkého mohla porodit. Byla jsem v šoku, že jsem ani neviděla manžela, jak se tvářil. Bylo tam tolik lidí, že ho vystrčili někam do rohu, ale jak mi potom řekl, všechno viděl. Jen jsem čekala, co se bude dít a kdy začne plakat. Začala plakat a já si pamatuji, že jsem se muže ptala, jestli pláče naše holčička a jak jsem si oddechla, když mi odpověděl, že ano. Placentě se moc nechtělo ven, tak zase připíchávali oxík a dr. mi řekl, že museli použít 5× větší dávku než se normálně dává. Malá si lokla trošku plodovky, ale jinak apgar skore měla 9, 10, 10. Děvět bylo za barvu. Manžela za ní ale pustili až když byla umytá. Než mi malou přinesl, musel ještě 10 minut počkat, až mě dr. došije, i přesto to viděl. Byla tak krásná a tak malinká, takový uzlíček, kterému čouhala jen malinkatá hlavička z peřinky. Manžel na ni mluvil a ona měla ty svoje veliké očka otevřené a hleděla na něj jak na anděla. Vůbec neplakala.
Pak mi dal manžel pusu a byl dojatý, prý se o mě strašně bál. Malá se hned přisála, ale za chvilku jsem ji dobrovolně odevzdala na novorozenecké oddělení, kvůli sledování hlavičky po porodu vexem a nabídli mi to i z důvodu traumatického porodu. Přišla za mnou i dětská dr. říct mi, že se nemusím bát, že hlavička druhý den už šišatá nebude a konečně mi prozradila ty utajované míry - 54 cm a 3960 gramů. To kdybych věděla, tak ani nerodím. S manželem jsme zatím rozeslali smsky. Byla jsem hodně a hluboko nastřižená, ale počet stehů mi prozradit nechtěl, prý to nepočítal. Jinak je pověstný tento dr. tím, že se se šitím moc nepáře. Mě to teda umrtvil dobře, jen ta vrchní tenká kůže trošku bolela. Víc bolel celý spodek po tom hrozném tlaku. Dr. mi to chtěl ještě umrtvit, ale na ty poslední tři stehy jsem to už nějak vydržela, manžel nakonec ani neomdlel, jak tvrdil. Jen 29. 6. než jsem stihla porodit se vedle mně na sále narodilo 5 miminek a samé holky. Pak jsem se šla ještě vyčůrat, ale moc dobře mi nebylo, byla jsem slabá jak moucha, takže na oddělení mě odvezli raději na vozíku.
Na oddělení jsem si trošku odpočinula, malou mi nosili na kojení. Druhý den jsme už byly spolu, i když mi ještě moc dobře nebylo. Maminka vedle mně měla hodné miminko, které pořád spalo a my jsme je celou noc budily. Mlíčka bylo málo, takže jsem přikládala asi naprázdno, mezitím jsem odsávala a pila kojící čaj. Potom malá dostala ještě žloutenku a u kojení usínala, tak jsem nevěděla, jestli něco vypije nebo ne. Odsávačkou mi odsát nešlo nic a rukou tak 20 z obou prsů a bylo mi řečeno, že malá by měla vypít už tak 40 ml. Takže řvala hlady a taky nás už trápily koliky - prý z antibiotik, co jsem dostala při porodu. Ze začátku jsem dávala své mléko, když teklo a dokrmovala mlékem jiných maminek, potom už cizí mléko nebylo, tak jej nahradil Nutrilon. Celé noci prořvala a já nevěděla, co jí je. Byla jsem jak chodící mrtvola. Ale přes den spala a byla hodná, že si všechny návštěvy myslely, že si asi vymýšlím. A poznámky typu: “Ta je ale hodňoučká“ mě neskutečně vytáčely. Ještě mi poradili, že nemá sílu si to mléko vytáhnout, tak jsem jí to vždycky roztáhla odsávačkou, aby neměla tolik práce. Taky jsem musela dávat dvě pleny - široké balení na kyčle a malá měla v bříšku málo místa a proto jsem masírovala šlapky na nožkách, aby neměla křivé nohy (při každém přebalování). Chodila za námi rehabka. A ještě mi bylo řečeno, že má zánět v očičkách, takže kapat do očí. Snad už je to všechno.
No, než jsem udělala všechno mazání, cvičení, kojení a odsávání, vytírání pupíku, balení, vážení před a po jídle, tak jsem mohla začít zase od začátku. A to jsem kojila i po hodině. 3. den už jsem nějaké mlíčko odstříkala v pohodě rukou a 4. den už odsála i odsávačkou a vypadalo to, že malá už normálně pije,j en jsem ji musela ještě budit. A pak nám nečekaně oznámili, že jdeme domů - byla neděle 3. 7. 2011 (měla jsem jít až v pondělí). V propouštěcí zprávě bylo napsáno: kojená částečně. Ale doma jsem hned kojila a malá byla spokojená, až na ty šílené koliky. Umělé mlíčko jsme doma ani neměli a nakonec jsme se bez něj obešli. Na poslední kontrole v 6 týdnech nám dr. řekla, že Natálka přibrala 800 g za 15 dní.
Snad to bude někoho bavit číst až do konce…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20670
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ja zazit takovej porod, tak uz po par hodinach chci cisare!!!!
Taky máme červňátko s mírami 53 cm a 4490 g. 
Ale uz to mas za sebou a ja gratuluji k nadherne holcicce!!! 
smekám před tebou. 
Dlouhý porod,je to na palici,vím o čem mluvíš,mě praskla voda nečekaně v 29.týdnu,rodila jsem 72hodin 
to už člověku trochu hrabe 
