Můj vyvolávaný porod
- Porod
- ametyst
- 23.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od porodu mého úžasného synka Vojtíška uběhlo už půl roku, a tak jsem se nějak v nostalgii rozhodla napsat deníček. Termín jsem měla stanovený na 10. 4. 2012. Již od března jsme byli všichni nervózní, kdy už to přijde, ale ono pořád nic.
Seznamování:)
Druhý den v porodnici.
V 5.tém měsíci.
- 1
A dnes:)
10. 4. byl Vojtíšek pořád v mém bříšku. V porodnici na vyšetření mi ale řekli, že mě musí moc hlídat, že mám nějaký divný tlak, jednou vysoký, pak normální a ať přijdu další den, že se nejspíš rozhodneme na vyvolání. Z toho jsem měla celé těhotenství největší hrůzu a asi jsem si to i přivolala. Pak mi také dali nějaké papíry, pokud bych chtěla epidural, ať to podepíšu. S tím jsem nesouhlasila, jelikož se strašně bojím jehel 
, a také jsem si říkala, že to může ublížit miminku, a proto rozhodně nechci, vydržím to. Kdybych věděla, jak moc jsem se mýlila.
S manželem jsme už ten den zkoušeli všechno možné, chodili jsme spolu po kopcích, milovali se, já vytírala podlahu, uklízela, pila maliník, ale pořád nic. Další den na ultrazvuku mi řekli, že vyvolání je nevyhnutelné, že mám i málo plodové vody a že není na co čekat a mám přijít v pátek 13. 4. na vyvolání. Propadla jsem panice, že půjdu na vyvolání, ale více z toho pátku 13. Vůbec se mi ten den nelíbil, i když vím, že je to jen pověra.
Nicméně 13. v pátek jsem se hlásila s brekem (vím, jsem hrozná cíťa, ale nesnáším nemocniční prostředí a bylo mi moc líto, že ho musí „vyhnat“ ven násilím a že to na mě nepřišlo přirozeně ) na oddělení rizikového těhotenství, tam prý začínají vyvolávané porody. V půl 10. ráno mi zavedli první tabletu. Nikdy bych nevěřila, jak samotné zavedení může tak hrozně bolet Poté jsem šla na pokoj s bolavým „spodkem“ a za chvíli začaly kontrakce. Nevím proč, ale po hodině mi zavedli další tabletu a také udělali Hamiltona, au au To už skutečně začaly kontrakce po dvou minutách a já jsem do toho začala zvracet, prý zřejmě reakce na ty tablety.
Celé hodiny jsem strávila ve sprše a ptala sestřiček, kdy už můžu jít na porodní sál a zavolat manžela. Chtěla jsem alespoň nějakou psychickou podporu, protože mi přišlo, že je to k nevydržení. Na porodní sál jsem se dostala až ve 4 hodiny odpoledne. Hodná porodní asistentka se mě pořád ptala, jestli si budu přát epidural a já že ne, že to zvládnu bez něj. Zvracení pořád nepřestávalo, tak mi sestra píchla infuzi na zavodnění, která mi moc pomohla. Pak jsem byla pořád ve sprše a kolem 5. hodiny konečně přijel manžel. Myslel si, že už fakt rodím 
, blázínek.
Každou hodinu se na mě chodila dívat PA s paní doktorkou, vždy mě vyšetřily, jak se otvírám, au au Bylo to pomalé, ale ještě že to postupovalo. Kolem 7. hodiny mi píchli vodu a začalo to být opravdu nesnesitelné. PA za mnou pořád chodila a říkala, jestli opravdu nechci ten epidural, že je nejvyšší čas a pak nebude možnost, že se rychleji otevřu a vše se tím urychlí. Pralo se to ve mně, ale kontrakce se nedaly vydržet, tak jsem řekla ano, chci ho. Připadala jsem si trošku jako zbabělec a říkala si, co si o mě pomyslí, když jsem nepodepsala ten papír. Ale nikdo nic neříkal a ani jsem dodatečně nic nevypisovala. Zavedení jehly do páteře opravdu není příjemné, hlavně to, že musíte vydržet a píchne se to mezi kontrakcemi. Poté jsem si strašně odpočinula, bylo to bezva! Žádná bolest, jen jsem se cítila jakoby opilá, jako po dvou pivech. Víte co myslím, taková zkrátka oblblá s těžkýma nohama
Tancovala jsem po sále , kroutila boky, abych miminko „setřásla“ a bylo to za námi. Potom přišla PA a divila se, že jsem až tak v pohodě a ptala se, jestli cítím kontrakce. Bohužel jsem je necítila. Následovala dávka oxytocinu do žíly, která přinesla skutečně „výživné“ kontrakce Povedlo se! Po dvou hodinách, to už bylo kolem půl dvanácté večer, jsem byla otevřená na 10 prstů a sestřička řekla, že je to tady, ať tlačím!
Manžel, který už byl také unavený, se trochu vzchopil, držel mě za ruku a povzbuzoval Musím ale podotknout, že kdyby tam nebyl, až tak by mi to nevadilo, jak jsem si dřív myslela. Soustředila jsem se hlavně na sebe a na něj si vzpomínám jen tak letmo, že mi dával napít a dělal mi zeď při kontrakcích
Tlačení mi přišlo snad ze všeho nejhorší. Bolelo to jako čert a vůbec nepřestávalo, ani mezi kontrakcemi. Cítila jsem totiž každý milimetr mého milovaného miminka, jak se sune dolů a tlačí mě tam. Přišlo mi to, jako by mě někdo řezal nožem A hlavně mi to vůbec nešlo. Ačkoliv jsem se snažila, jak jsem mohla, pořád nic moc. Už jsem tlačila přes hodinu a byla tam i doktorka, která říkala: „maminko, jestli se do toho teď neobujete, tak budeme muset použít kleště“. Dávala jsem do toho všechno, opravdu nevím, kde se stala chyba, že jsem tlačila tak dlouho. Ale kleště mě skutečně vyděsily! Poté udělala doktorka nástřih:( Nevím, jestli to bylo tím (nástřihem nebo výhružkou kleští), ale poté jsem Vojtíška konečně asi za 10 minut vytlačila
První, čeho jsem si všimla, že byl strašně zkroucený, hlavně nožičky, a měl hodně vlásků. Nedali mi ho na břicho, že prý ho musí rychle zkontrolovat, kvůli tomu dlouhému tlačení, ale byl v pořádku a už za chviličku jsem ho měla u sebe Byl tak maličký a teploučký a podíval se na mě těma svýma unavenýma očičkama a já se zamilovala na první pohled. I když jsem mu „zlomila“ nos, měl ho chudinka celý nakřivo, a spoustu krupičky na obličejíku a byl samá červená skvrnka, pro mě byl a je nejkrásnější
Ještě bych asi měla říct, že Vojtíšek se narodil 14. 4., tedy ne 13. , v 1:11 hodin a vážil 3320 g a měřil 49 cm Od té doby vyrostl na 71 cm a 8,6 kg a dělá nám všem velkou radost. Je to od narození moc hodné miminnko. Krásně spinká, pořád se směje, ale i lumpačí. Miluji tě, Vojtíšku
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20603
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Tak ať ti dělá Vojtík stále jen radost
Naše Emča se narodila v pátek 13.4. a já si to datum moc přála…asi jsem ulítlá 
!