Musím se naučit bojovat a říkat ne
- O životě
- Anonymní
- 19.11.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak říká titulek, musím se naučit bojovat za své právo a říkat, co se mi nelíbí. Já jsem spíš splachovací povaha a vše si nechám líbit, ale když je toho už moc, tak vybouchnu a (přiznávám bez mučení) vyčtu i nos mezi očima.
Odhodlávám se na napsání tohoto deníčku už delší dobu, ale nějak jsem nenašla odvahu či čas, myšlenku - i když jich teď mám v hlavě strašně moc. Nechám to plynout a uvidíme, co z toho bude. Měla bych radu pro všechny ženy - nenechte se zahnat do kouta od svých partnerů, na tohle nikdo nemá právo. ![]()
Ale od začátku:
S manželem jsem se poznala v roce 2005 (to mi bylo 18 let). V tu dobu byl ženatý, ale již 3/4 roku bydlel sám u svojí matky. Po měsíční známosti jsem se k němu nastěhovala a začali jsme spolu žít. Poté on podal žádost o rozvod a byl jen se mnou. Bohužel už v tu chvilku jsem si měla všímat jeho chování vůči tehdy ještě manželce. Ale byla jsem mladá a zamilovaná. Konečně si mě někdo všiml, měl mě opravdu rád a myslel to se mnou vážně.
Náš vztah byl celkem harmonický, tolerantní a plný sexu, ale to se změnilo narozením syna. Manžel si neuvědomoval, že i když jsem doma, tak opravdu mám hodně starostí, povinností s péčí o syna. Neviděl, že jsem unavená a nemám na nějaké intimnosti náladu.
Syn měl cca půl roku a on začal víc pít a poté, když chodil z hospody, byl na mě hnusný, vulgární a ponižoval mě. Jak jsem hnusná, tlustá a jak si nikdy nikoho nenajdu, a ať jsem ráda, že on je se mnou. Vždy, když takhle přišel, zajímala jsem se, kde byl a s kým: Jen mi řekl, že je to jeho věc a ať se nestarám, že on mě taky nehlídá.
Byly chvilky, kdy jsem si říkala, že od něj odejdu a budu sama se synem. Ale už jsem měla v hlavě ty slova, věty které mi pokaždé připomínal, když přišel opilý nebo jsem po něm chtěla nějakou práci v domácnosti a vzteky jsem si ji pak raději udělala sama. Protože on neměl čas - buď sedel u pc, TV nebo byl již v hospodě.
Bylo normální, že chodil v pátek po práci a vracel se v neděli okolo oběda a opět rutina, že já doma nic nedělám, že jen sedím na prdeli a on chudák musí makat v práci a nosit domu peníze, když jsem na mateřské. Tak on má taky právo na to si od všeho odpočinout, já odpočívám celý dny. Tohle jsem trpěla cca 2 roky. Po tomhle všem jsem se s nim domluvila, že se rozvedeme, ale za pár týdnů jsem zjistila mé těhotenství.
Vše zas bylo nanovo po narození dcery. Akorát s tím rozdílem, že už si začal vynucovat sex. I přes můj odpor vždy dostal to, co chtěl. Se slovy: „že to jednou vydržím, ať se z toho nepo.., mám být ticho nebo to bude horší“. I když jsem nesouhlasila, nijak aktivněji jsem se nebránila - jen pro klid v rodině a hlavně, aby to neslyšely děti.
Vždy jsme šli od sebe, ale po několika týdnech mi strašně chyběl a vzala jsem ho zpátky. Vždy vydržel sekat latinu tak 14 dní, poté zase znova… víkendové posezení v hospodě, ponižování, urážení, jak nejsem schopna se postarat o něj, o děti, že nejsem k ničemu a že už nemá na to být se mnou a ať táhnu do… Chce mě vidět, jak se postarám sama o dvě děti, když nemám ani korunu, a chce vidět chlapa, který mě bude živit se 2 dětmi. Stejně budu sama, protože jsem tlustá a hnusná a měla bych se nad sebou zamyslet a nechovat se jako ***, ale máma od 2 dětí (šla jsem s kamarádkou akorát na nějaký zatancování - chodila jsem 1× měsíčně).
V lednu jsem ho zase vzala zpátky (odešel od nás 23.12. a odjel ke kamarádce do Prahy). O děti se vůbec nezajímal, že je zase nechá další Vánoce bez něj (udělal to už potřetí).
Od února tohoto roku to bylo ještě horší. Už jsem takhle nechtěla žít. Nechtěla jsem, aby tohle viděl můj syn a i dcera viděla jak na mě „táta“ řve. Chodila za mnou, že tady není doma, že se ji tu nelíbí a chce se odstěhovat - jdou mi slzy do očí, když vidím, že moje 4letá dcera měla víc rozumu než já a viděla to, co já ne. ![]()
Naštěstí neviděla a ani syn neviděl to, co mi dělal „táta“, když spokojeně spinkali v pokojíčku. Vždy ráno než šel do práce, tak mě zneužil a dělal, jako by se nic nestalo. Bral to jako normální věc. I když jsem se bránila - asi ne moc. V dubnu jsem bohužel takto otěhotněla a hodně jsem si rozmýšlela, zda si moje malé miminko nechám. On byl nadšený, že budeme mít spolu miminko a jak se těší. Všechno, co mi dělal a jak se choval, nechtěla jsem s takovým člověkem další miminko. ![]()
Tak jsem se v 7. týdnu těhotenství rozhodla, že podstoupím UPT. Po výkonu jsem jen brečela a ležela v posteli a koukala do stropu, či skříně, aby nikdo neviděl, jak mi je. I když mi říkal, že mu je jedno, jak se rozhodnu, že je to moje rozhodnutí a nebude mi to vyčítat, hned následující víkend přišel z hospody s nějakou slečnou a zavřel se s ní do pokoje. Myslel si, že jsem u rodičů a doma nejsem. Když jsem tam vlítla, tak oba rozeplé kalhoty a „manžel“ začal, jak mě miluje, ale, že jsem zabila naše miminko! Vyhodila jsem slečnu a s ním byla debata - i když byl opilý - chtěla jsem to už ukončit a mít klid.
Řekl, že se rozvedeme a já ať táhnu do… A po tomhle to začalo být ještě horší. Vynucoval si sex i přes mé jasné ne, že už spolu nejsme, jeho to nezajímalo a ani šestinedělí. Nepomohlo mi se bránit, kousat ho, škrábat ho, vždy mě přepral a ten sex měl. Takto to probíhalo cca 3× týdně 8.měsíců v kuse.
V září, kdy toho už bylo na mě moc, jsem na něj podala trestný oznámení a teď už to řeší policie. Sice mám pořád pocity strachu, viny, pořád věřím tomu co mi několik let říkal. Když vidím, že nějaký chlap na mě kouká, tak si myslím, že ví, co se mi dělo a co se mi stalo.
Omlouvám se za tak dlouhý deníček, ale mám toho na srdci ještě víc, ale to si asi nechám pro sebe.
Holky, ženy nenechte se ponižovat, vydírat a deptat od svých partnerů. ![]()
Já teď musím bojovat za samu sebe,
a chci už konečně začít žít. Nechci žít ve strachu, co se bude dít, až přijde manžel domů. Sice mi teď hodně pomáhají léky, ale chci žít a užívat si dětí a klidu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....