Mých 9 měsíců...

1.měsíc - Těhotná ?!?
Na začátek musím říct, že moje těhotenství nebylo plánované. S přítelem jsme se znali jen krátce, bydleli jsme spolu měsíc…ale krásně jsme si užívali Ani jeden z nás nečekal, že bych mohla otěhotnět tak rychle, přece jen už nejsme nejmladší…O to větší byl můj šok, když jsem si udělala těhotenský test. Když jsem pak večer sdělovala svému příteli to sladké tajemství, nevěřícně na mne koukal a jediné na co se zmohl bylo „Kocoure?!?…"Jako by to byla jen moje práce J

2.měsíc - Šípková Růženka
Počáteční šok vystřídala naprostá euforie, jsem nadšená z toho, že ze mne bude mamina. U přítele to trvá o něco déle, neustále opakuje „Co budeme dělat? Co budeme dělat?" Jen má naivní představa, že v těhotenství roste pouze bříško, je velmi brzo pryč. Sice nezvracím, ale jíst pořádně stejně nemůžu, neb trpím na nadýmání a zácpu. A ještě navíc neskutečná únava…Byla jsem zvyklá 3× týdně sportovat, chodit do sauny, taky do hospůdek s přáteli, to vše je teď pryč, protože úderem osmé večerní už mne zajímá jen postel…Jsem ráda, když se z posledních sil dovleču do postele. Jsem vděčná za víkendy, kdy mohu spát i po obědě. Přítel jen nevěřícně kroutí hlavou a říká „To už zase spíš?!?"

3.měsíc - Zánět močového měchýře
Bohužel přichází první větší zdravotní problémy. Již od mládí jsem trpěla na záněty močového měchýře, a bohužel další přichází teď. Mám obavu o své mimčo, přírodní látky nezabírají, takže hned po Vánocích vyrážím na středisko pro antibiotika. Bohužel má obvodní doktorka nemá moc zkušeností s těhotnými pacientkami, takže mi předepisuje léky, které se v těhotenství mohou, ale… mně nezaberou, a navíc ještě dojde k alergické reakci. Poté, co vypadám jako po pořádné bitce - levá část obličeje slušně oteklá, vyrážíme na pohotovost. Dostávám injekci na alergii a nová antibiotika. Za posledních 10 let jsem neměla tolik léků jako teď, když bych je neměla… Ach jo.

4.měsíc - Ranní a večerní problémy
Zánět je pryč a já zase začínám chodit do práce. Každé ráno je ale pro mne dost vyčerpávající, protože zhruba tak 2 hodiny po probuzení se mi chce intenzivně na malou. Jsem ráda, že mne přítel vozí do práce, protože si neumím dost dobře představit, kde všude bych musela vykonávat potřebu…Naštěstí tím, že sedím v autě a pak v práci, obtíže poleví a během dopoledne je vše v pořádku. Navečer ale přichází jiné problémy. Trpím na zácpu, takže večery trávím na kýblu s horkou vodou a nahřívám si rozbolavěnou koncovou část…

5.měsíc - Amniocentéza
Tak můj ranní problém je pryč a na zácpu mi zabírá velmi neobvyklá kombinace bílého jogurtu a lněných semínek. Hurá! Jenže… Od svého gynekologa se dovídám výsledek triple testu- je pozitivní, zvýšené riziko downova syndromu. Sesypu se…Několik dní probrečím, přemýšlím, zda léky nemohly mimču uškodit, zda to, že můj strýc je lehce postižený, nemá na něj vliv…Přítel i doktor mne utěšují, jenže žádná slova nemohou nahradit to, co chci slyšet…že je mimčo zdravé. Proto také souhlasím s odběrem plodové vody. První výsledky jsou v pořádku a i ty druhé také. A krom toho už vím, že se nám narodí holčička! JJsem absolutně šťastná…A přítel také, i když by kluka chtěl přece jen víc. Nechápu, co na tom chlapi vidí???

6.měsíc - Svatba
Je tu další velký životní krok. Musím říct, že jsem se moc vdávat nechtěla, přece jenom jednu zkušenost už za sebou mám. Jenže české zákony jsou dost nekompromisní, takže pokud se narodí dítě rozvedené ženě 300 dní po rozvodu, je oficiálním otcem exmanžel! A to jsme samozřejmě nechtěli. Přestože ani můj přítel není zastáncem svateb a z jedné dokonce utekl 2 měsíce před obřadem…i on souhlasí. Svatba je tedy zajímavá- mí příbuzní říkají „Tak doufáme, že je to naposled!" a jeho zas „Tak snad to zase nezrušíš!" … A světě div se, nezrušil, neutekl…zkrátka jsme manželé J

7.měsíc - Tchýně a nemoc
Zdá se, že konečně začnu prožívat klidné období, ale přichází další nepříjemná zpráva. Tchýně je ve velmi vážném stavu převezena do nemocnice, kde se podrobuje náročné operaci srdce. Manžel je smutný, ale drží se. Vím, jak moc se přemáhá a vím, že je to také kvůli mně, abych nebyla ve stresu. I já se snažím být v pohodě, abych mu nepřidělávala starosti. Je to ale těžké období…Naštěstí má tchýně tuhý kořínek, takže operaci zvládá a postupně se zotavuje. Jen je jasné, že bude muset změnit životosprávu - žádné dortíčky a mastné pokrmy…O to se ale už můj manžel s tchánem postarají J

8.měsíc - Rostoucí břicho
Ještě chodím do práce a jediné co mne občas trápí, jsou dost nevybíravé průpovídky mých převážně mužských kolegů… Přestože nepřibírám moc, vážím jen o 9 kg navíc, dost často poslouchám „A seš si jistá, že čekáš jen jedno???" anebo „Ty vypadáš jak hruška!„…za podobné věty bych nejradši vraždila. Zvláště, když se k tomu přidá i manžel a říká mi „Bublino…“Vím, že už dávno nemám sportovní postavu, co dřív…ale tak strašný to není, nebo že by jo?!? J

9.měsíc - Příprava
Jsem doma a chystám vše na příchod naší malé…Směju se z legrace svému manželovi, když mi dělá masáž hráze „Kdeže je ten neznámý sympaťák, s kterým jsem pila před rokem jednoho panáka za druhým?…" To vše je ale jen naoko, protože vím, že zanedlouho se staneme rodiči jedné malé princezny, která byla počata z velké lásky a z krásného milování…a která je pro nás tím nejcennějším, co jsme si mohli navzájem dát.