Nakonec vše dobře dopadlo
- Porod
- spidi
- 15.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začalo to v roce 2011, kdy jsme se s manželem, tehdy ještě přítelem rozhodli mít miminko. Na konci ledna jsem vysadila tabletky a za 2 měsíce se radovala ze dvou čárek na testu. Jenže radost brzy přešla. Pravidelné kontroly na gynekologii s ujištěním, že je vše v pořádku, ale nebylo. Z ničeho nic mně přestaly bolet prsa, přestalo mi být špatně a při kontrole na UZ mi doktor oznamil, že jsem sice ve 12.tt, ale miminku již 5 dní nebije srdíčko.
Dal mi papír, ať se co nejdřív objednám na revizi a pak se ukážu. Nazdar, vyřízeno. Mně tekly slzy jak hrachy, vůbec jsem nevěděla, co dál. A to prázdno…
Objednávám se tedy na revizi a s pomocí manzela se snažím toto období přežít. Moc to nejde, ale bojuji. První věta po probuzení zněla: „Kde je moje miminko?“ A odpověď: „Radši se neptejte.“ Ještě ten večer mě propustili, byla jsem rada, že můžu být doma. Pod peřinou jde všechno líp a nikdo se blbě neptá. Dodnes Tě mám v srdičku a stále Tě miluju a věřím, že v nebíčku ti je lépe.
Pak začalo snažení číslo 2. Ale po revizi MS nikde a pokud, tak jednou za čtvrt roku. Tak jsem se rozhodla navštívit opět pana doktora. Nasadil Utrogestan a s ujištěním, že teď už to půjde, mě poslal domu. Vrátit se mám až těhotná. Ale tablety nefungovaly. Cyklus ještě horší a já se rozhodla změnit lékaře. To byla dobrá volba - léky mi nasadil špatně a už tak divoký cyklus proměnil v peklo. Léky jsem vysadila, dostala injekci na vyvolání a měla jsem cekat na MS. Ta ale nepřišla, což jsem nechápala. Doktorka mě vyšetřila a nic, tak co je? Nakonec jsem se rozhodla udělat test a on byl pozitivní. Byla jsem hrozně šťastná, ale měla jsem i strach.
Celé těhotenství jsem měla problémy. Začalo to záněty, pak krvácení a nakonec ve 20.tt diagnóza cysty na mozku. Zhroutila jsem se, a to mě čekala genetika a odběr plodové vody. Naštěstí vše dobře dopadlo, s žádnou vývojovou vadou to spojené nebylo a cysty se během těhotenství ztratily. Ale strach ve mě zůstával dál.
Blížil se termín porodu a vše se jevilo v pořádku, jen miminko bylo koncem pánevním. Odhad vahy byl 3 kg, takže porod klasický. Říkám si, proč ne, ale to jsem netušila, do čeho se ženu. V pondělí jsem nastoupila na příjem. Hodinu a půl mi kapal oxytocin, k vyvolání kontrakci a zkoušce, zda to miminko zvládne. Bolesti byly, ale dalo se to a mimísek byl taky ok. Další den tedy zavedou tablety a vyvolají porod.
Ráno jsem byla přeložena na porodní sál. Přišel můj porodník, vrazil mi ruku až do krku, u toho zaváděl 2 tablety. Pak jí vyndal, celou od krve a řekl, ze pokud to nepomůže, za 2 hodiny se totéž zopakuje. Tak tím mě dostal. Samozřejmě to nezabralo - jen slabé kontrakce, takže mě čekalo repete, ale to už jsem věděla, do čeho jdu a připravila jsem se aspoň psychicky. Ale tablety nepomohly. Proto opět pres noc pauza a ve středu znova. Kontrakce uz zůstaly a slabé již nebyly. Nechali mě spát na porodních sálech a ráno to začalo nanovo. 2 tablety, pak další. Stále jsem se neotvírala, tak ve 14 hodin píchli vodu, že se uvidí.
Doporučili epidurál, že u mě to bude stejně dlouhé a může to pomoct se otevřít, souhlasila jsem. Pomohlo to, kontrakce už nebyly nesnesitelné a krásně jsem se otevřela. V 19 hodin jsem mohla začít tlačit. Ale najednou konec, kontrakce slábly, já i tak tlačila, chtěla jsem mít už vše za sebou, ale nešlo to. Ve 22:30 se rozhodli porod ukončit sekcí. Ve 22:55 se nám narodila ta nejkrásnější holčička na světě a i když jsme obě musely ještě týden zůstat v nemocnici, vše dobře dopadlo a já vím, že pro moji Emičku bych vším prošla kdykoliv znovu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20604
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Krasne!