Napadeni psem
- O životě
- Luuca.V
- 05.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Odpoledne jsem se vydala na procházku s mým dvouměsíčním synem. Když jsem vyjížděla s kočárkem, smutně na mě hleděl náš zlatý retrívr, a tak jsem vzala vodítko, že půjde s náma.
Šli jsme k rybníku, kde stejně moc lidí nechodí, protože je to tam napůl uzavřené, tak se tam pejsek mohl v klidu proběhnout. Volala jsem babičce, která u toho rybníku bydlí, že přijdeme pod humno s malým. Cestou jsme potkávali starého pána o berlích se středně velkým černým psem, tak jsem svého psa rychle uvázala a přitáhla ho k sobě.
V momentě, kdy jsme se míjeli, se psi bohužel přiblížili na tolik k sobě, že ten černý okamžitě zaútočil na toho našeho dobráka, který vrtěl ocáskem a chtěl se kamarádit. Zakousl se mu do krku a škubal s ním ze strany na stranu. Pes kvičel, já hrůzou hystericky ječela a snažila se ho odtrhnout. Černý pes se ale pánovi vyškubl a byla šílená mela.
Neovladatelní psi si to namířili přímo ke kočárku a než jsem stihla cokoli udělat, svalili ho a kočár letěl přímo do rybníka. To já ječela ještě víc a letěla k němu. Naštěstí se zachytil o travinu a malý nevypadl díky dobře uchycenému nánožníku. Psi spadli také do vody, díky bohu, jinak bysme toho černého čokla z toho našeho dobráka asi nesundali.
Strašný křik, co jsem vydávala já i můj pes, slyšela sousedka mé babičky, která přiběhla a černého psa zahnala. Pomohla mi s malým, já posbírala kočárek a rychle jsme prchaly od pána s berličkama a té černé bestie.
Ještě dlouho trvalo, než jsem se přestala třepat. Prohlédla jsem krvácejícího pejska a naštěstí měl jen povrchové škrábance. Malý byl také v pořádku, po chvilce přestal plakat a za chviličku už se na nás dokonce smál.
Jen já měla celý den ještě šok a pořád jsem před očima viděla smutné oči psa a svalený kočárek. Moc nechybělo a malý spadl do rybníku. 
Byl to asi můj nejhorší zážitek - ten hrozný strach o pejska, ale nepopsatelný strach o mé jediné milované miminko. Víckrát už asi sama s pejskem a kočárkem nepůjdu.
Přečtěte si také
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 48
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 56
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1871
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1111
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1988
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 819
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 489
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22130
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2684
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
naprosto s tebou soucitim. Ja sla nastesti bez deti, vyjimecne, sousedovic pes beha neustale volne po nasi ctvrti a napadl mi psa. Mesic jsem nemohla ani vylezt se psem, vencil manzel.
fuj to bych asi umrela…mam z toho husi kuzi, hlavne ze je miminko v poradku 
,ja radeji nevencim s kocarem, presne kvuli tomuhle, mam strach… 
Pes musí mít taky pocit že ho ochráníš, ne jenom koukat. Jinak takový ten ženský křik moc dobrý není, ještě víc může „protivníka“ vyprovokovat, lepší je hrubý tón hlasu a jakoby vrčení. Kdyby šlo do tuhého rozhodně se pak stavím mezi kočár a smečku a před sebou mám cizího psa. Pokud člověk působí sebevědomě, málokterý pes si troufne zaútočit, to už by musel být fakt magor…
Naštěstí to odnesla jen prokousnutá kůže na krku. A v kočárku, kde seděla dcera už jsem měla hlavu dobrmana i labradora, naštěstí ani jednou pes neútočil, ale strach jsem měla pořádný, stačilo by jedno jediné kousnutí, měli hlavu přesně v úrovni tenkrát roční dcery. Nevím, co se majitelům těchto psů honí v hlavě, že nepřemýšlí, mozek to asi nebude…
Taky mám pořád v hlavě jen asi dva týdny starou událost, kdy jsem venčila psa na vodítku jen pár desítek metrů od našeho bytu a měla s sebou malou dceru, která pobíhala kolem nás. V tu chvíli se zpoza rohu pár metrů od nás objevil volně puštěný pes, větší než náš pes a vyšší než dcera, rozhlédl se jako by si vybíral, jestli dítě nebo psa - a rozběhl se k dceři. Jeho páníček s přítelkyní si tam v pohodě napochodovali, nijak neřešili, že je pes neposlouchá. Byl to mžik, rozeběhla jsem se k dítěti, ale bohužel jsem ji nestihla včas vzít do náruče, což si strašně vyčítám. Pes byl rychlejší, ale naštěstí jí nic neudělal. Ale ta představa, co se mohlo stát, mě děsí. Ani myslet se mi na to už nechce. 
. u nás v ulici bydlela taková „divná“ rodina - polorozbořený dům, plot skoro žádný, dětí měli asi osm - otec pracoval jako noční ostraha a měl k tomu i vlčáka. vlčák byl přes den v kotci a v noci s ním hlídal. ráno když jsme venčili, tak oni akorát vystupovali z auta, vlčák nebyl přivázaný a ačkoliv si myslím, že by takový hlídací pes měl být vycvičený a nenapadat bez rozkazu, jen tak se rozběhl a naší milou stařičkou fenku napadl a zakousl jí. cestu k veterináři už nepřežila, zemřela nám v autě. po návratu z veteriny jsem zavolala policii, naivně jsem si myslela, že přijde nějaký trest, dokonce jsem byla přesvědčená, že pes který někoho bezdůvodně napadne by měl být utracen, ale bohužel, byla jsem vyvedena z omylu, protože nenapadl člověka, ale psa (bráno jako věc), tak se vlastně nic nestalo!! a protože u nás ani není vyhláška, že musí být pes na vodítku, nemohla majiteli psa dát policie ani pokutu.
Mám taky velkýho psa (vždycky na vodítku), v životě na ŽÁDNÝHO psa na vycházce neštěkl, kdežto KAŽDÝ malý pes na něj řve jak pominutej 
a taky jen tyhle nám tu běhaj navolno 
.