Napadeni psem
- O životě
- Luuca.V
- 05.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Odpoledne jsem se vydala na procházku s mým dvouměsíčním synem. Když jsem vyjížděla s kočárkem, smutně na mě hleděl náš zlatý retrívr, a tak jsem vzala vodítko, že půjde s náma.
Šli jsme k rybníku, kde stejně moc lidí nechodí, protože je to tam napůl uzavřené, tak se tam pejsek mohl v klidu proběhnout. Volala jsem babičce, která u toho rybníku bydlí, že přijdeme pod humno s malým. Cestou jsme potkávali starého pána o berlích se středně velkým černým psem, tak jsem svého psa rychle uvázala a přitáhla ho k sobě.
V momentě, kdy jsme se míjeli, se psi bohužel přiblížili na tolik k sobě, že ten černý okamžitě zaútočil na toho našeho dobráka, který vrtěl ocáskem a chtěl se kamarádit. Zakousl se mu do krku a škubal s ním ze strany na stranu. Pes kvičel, já hrůzou hystericky ječela a snažila se ho odtrhnout. Černý pes se ale pánovi vyškubl a byla šílená mela.
Neovladatelní psi si to namířili přímo ke kočárku a než jsem stihla cokoli udělat, svalili ho a kočár letěl přímo do rybníka. To já ječela ještě víc a letěla k němu. Naštěstí se zachytil o travinu a malý nevypadl díky dobře uchycenému nánožníku. Psi spadli také do vody, díky bohu, jinak bysme toho černého čokla z toho našeho dobráka asi nesundali.
Strašný křik, co jsem vydávala já i můj pes, slyšela sousedka mé babičky, která přiběhla a černého psa zahnala. Pomohla mi s malým, já posbírala kočárek a rychle jsme prchaly od pána s berličkama a té černé bestie.
Ještě dlouho trvalo, než jsem se přestala třepat. Prohlédla jsem krvácejícího pejska a naštěstí měl jen povrchové škrábance. Malý byl také v pořádku, po chvilce přestal plakat a za chviličku už se na nás dokonce smál.
Jen já měla celý den ještě šok a pořád jsem před očima viděla smutné oči psa a svalený kočárek. Moc nechybělo a malý spadl do rybníku. 
Byl to asi můj nejhorší zážitek - ten hrozný strach o pejska, ale nepopsatelný strach o mé jediné milované miminko. Víckrát už asi sama s pejskem a kočárkem nepůjdu.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 798
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 379
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 375
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 171
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1773
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3464
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1288
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1301
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 778
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3533
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
naprosto s tebou soucitim. Ja sla nastesti bez deti, vyjimecne, sousedovic pes beha neustale volne po nasi ctvrti a napadl mi psa. Mesic jsem nemohla ani vylezt se psem, vencil manzel.
fuj to bych asi umrela…mam z toho husi kuzi, hlavne ze je miminko v poradku 
,ja radeji nevencim s kocarem, presne kvuli tomuhle, mam strach… 
Pes musí mít taky pocit že ho ochráníš, ne jenom koukat. Jinak takový ten ženský křik moc dobrý není, ještě víc může „protivníka“ vyprovokovat, lepší je hrubý tón hlasu a jakoby vrčení. Kdyby šlo do tuhého rozhodně se pak stavím mezi kočár a smečku a před sebou mám cizího psa. Pokud člověk působí sebevědomě, málokterý pes si troufne zaútočit, to už by musel být fakt magor…
Naštěstí to odnesla jen prokousnutá kůže na krku. A v kočárku, kde seděla dcera už jsem měla hlavu dobrmana i labradora, naštěstí ani jednou pes neútočil, ale strach jsem měla pořádný, stačilo by jedno jediné kousnutí, měli hlavu přesně v úrovni tenkrát roční dcery. Nevím, co se majitelům těchto psů honí v hlavě, že nepřemýšlí, mozek to asi nebude…
Taky mám pořád v hlavě jen asi dva týdny starou událost, kdy jsem venčila psa na vodítku jen pár desítek metrů od našeho bytu a měla s sebou malou dceru, která pobíhala kolem nás. V tu chvíli se zpoza rohu pár metrů od nás objevil volně puštěný pes, větší než náš pes a vyšší než dcera, rozhlédl se jako by si vybíral, jestli dítě nebo psa - a rozběhl se k dceři. Jeho páníček s přítelkyní si tam v pohodě napochodovali, nijak neřešili, že je pes neposlouchá. Byl to mžik, rozeběhla jsem se k dítěti, ale bohužel jsem ji nestihla včas vzít do náruče, což si strašně vyčítám. Pes byl rychlejší, ale naštěstí jí nic neudělal. Ale ta představa, co se mohlo stát, mě děsí. Ani myslet se mi na to už nechce. 
. u nás v ulici bydlela taková „divná“ rodina - polorozbořený dům, plot skoro žádný, dětí měli asi osm - otec pracoval jako noční ostraha a měl k tomu i vlčáka. vlčák byl přes den v kotci a v noci s ním hlídal. ráno když jsme venčili, tak oni akorát vystupovali z auta, vlčák nebyl přivázaný a ačkoliv si myslím, že by takový hlídací pes měl být vycvičený a nenapadat bez rozkazu, jen tak se rozběhl a naší milou stařičkou fenku napadl a zakousl jí. cestu k veterináři už nepřežila, zemřela nám v autě. po návratu z veteriny jsem zavolala policii, naivně jsem si myslela, že přijde nějaký trest, dokonce jsem byla přesvědčená, že pes který někoho bezdůvodně napadne by měl být utracen, ale bohužel, byla jsem vyvedena z omylu, protože nenapadl člověka, ale psa (bráno jako věc), tak se vlastně nic nestalo!! a protože u nás ani není vyhláška, že musí být pes na vodítku, nemohla majiteli psa dát policie ani pokutu.
Mám taky velkýho psa (vždycky na vodítku), v životě na ŽÁDNÝHO psa na vycházce neštěkl, kdežto KAŽDÝ malý pes na něj řve jak pominutej 
a taky jen tyhle nám tu běhaj navolno 
.