Napadeni psem
- O životě
- Luuca.V
- 05.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Odpoledne jsem se vydala na procházku s mým dvouměsíčním synem. Když jsem vyjížděla s kočárkem, smutně na mě hleděl náš zlatý retrívr, a tak jsem vzala vodítko, že půjde s náma.
Šli jsme k rybníku, kde stejně moc lidí nechodí, protože je to tam napůl uzavřené, tak se tam pejsek mohl v klidu proběhnout. Volala jsem babičce, která u toho rybníku bydlí, že přijdeme pod humno s malým. Cestou jsme potkávali starého pána o berlích se středně velkým černým psem, tak jsem svého psa rychle uvázala a přitáhla ho k sobě.
V momentě, kdy jsme se míjeli, se psi bohužel přiblížili na tolik k sobě, že ten černý okamžitě zaútočil na toho našeho dobráka, který vrtěl ocáskem a chtěl se kamarádit. Zakousl se mu do krku a škubal s ním ze strany na stranu. Pes kvičel, já hrůzou hystericky ječela a snažila se ho odtrhnout. Černý pes se ale pánovi vyškubl a byla šílená mela.
Neovladatelní psi si to namířili přímo ke kočárku a než jsem stihla cokoli udělat, svalili ho a kočár letěl přímo do rybníka. To já ječela ještě víc a letěla k němu. Naštěstí se zachytil o travinu a malý nevypadl díky dobře uchycenému nánožníku. Psi spadli také do vody, díky bohu, jinak bysme toho černého čokla z toho našeho dobráka asi nesundali.
Strašný křik, co jsem vydávala já i můj pes, slyšela sousedka mé babičky, která přiběhla a černého psa zahnala. Pomohla mi s malým, já posbírala kočárek a rychle jsme prchaly od pána s berličkama a té černé bestie.
Ještě dlouho trvalo, než jsem se přestala třepat. Prohlédla jsem krvácejícího pejska a naštěstí měl jen povrchové škrábance. Malý byl také v pořádku, po chvilce přestal plakat a za chviličku už se na nás dokonce smál.
Jen já měla celý den ještě šok a pořád jsem před očima viděla smutné oči psa a svalený kočárek. Moc nechybělo a malý spadl do rybníku. 
Byl to asi můj nejhorší zážitek - ten hrozný strach o pejska, ale nepopsatelný strach o mé jediné milované miminko. Víckrát už asi sama s pejskem a kočárkem nepůjdu.
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 296
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 327
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 158
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 156
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 155
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 676
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 512
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 910
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1795
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 327
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
naprosto s tebou soucitim. Ja sla nastesti bez deti, vyjimecne, sousedovic pes beha neustale volne po nasi ctvrti a napadl mi psa. Mesic jsem nemohla ani vylezt se psem, vencil manzel.
fuj to bych asi umrela…mam z toho husi kuzi, hlavne ze je miminko v poradku 
,ja radeji nevencim s kocarem, presne kvuli tomuhle, mam strach… 
Pes musí mít taky pocit že ho ochráníš, ne jenom koukat. Jinak takový ten ženský křik moc dobrý není, ještě víc může „protivníka“ vyprovokovat, lepší je hrubý tón hlasu a jakoby vrčení. Kdyby šlo do tuhého rozhodně se pak stavím mezi kočár a smečku a před sebou mám cizího psa. Pokud člověk působí sebevědomě, málokterý pes si troufne zaútočit, to už by musel být fakt magor…
Naštěstí to odnesla jen prokousnutá kůže na krku. A v kočárku, kde seděla dcera už jsem měla hlavu dobrmana i labradora, naštěstí ani jednou pes neútočil, ale strach jsem měla pořádný, stačilo by jedno jediné kousnutí, měli hlavu přesně v úrovni tenkrát roční dcery. Nevím, co se majitelům těchto psů honí v hlavě, že nepřemýšlí, mozek to asi nebude…
Taky mám pořád v hlavě jen asi dva týdny starou událost, kdy jsem venčila psa na vodítku jen pár desítek metrů od našeho bytu a měla s sebou malou dceru, která pobíhala kolem nás. V tu chvíli se zpoza rohu pár metrů od nás objevil volně puštěný pes, větší než náš pes a vyšší než dcera, rozhlédl se jako by si vybíral, jestli dítě nebo psa - a rozběhl se k dceři. Jeho páníček s přítelkyní si tam v pohodě napochodovali, nijak neřešili, že je pes neposlouchá. Byl to mžik, rozeběhla jsem se k dítěti, ale bohužel jsem ji nestihla včas vzít do náruče, což si strašně vyčítám. Pes byl rychlejší, ale naštěstí jí nic neudělal. Ale ta představa, co se mohlo stát, mě děsí. Ani myslet se mi na to už nechce. 
. u nás v ulici bydlela taková „divná“ rodina - polorozbořený dům, plot skoro žádný, dětí měli asi osm - otec pracoval jako noční ostraha a měl k tomu i vlčáka. vlčák byl přes den v kotci a v noci s ním hlídal. ráno když jsme venčili, tak oni akorát vystupovali z auta, vlčák nebyl přivázaný a ačkoliv si myslím, že by takový hlídací pes měl být vycvičený a nenapadat bez rozkazu, jen tak se rozběhl a naší milou stařičkou fenku napadl a zakousl jí. cestu k veterináři už nepřežila, zemřela nám v autě. po návratu z veteriny jsem zavolala policii, naivně jsem si myslela, že přijde nějaký trest, dokonce jsem byla přesvědčená, že pes který někoho bezdůvodně napadne by měl být utracen, ale bohužel, byla jsem vyvedena z omylu, protože nenapadl člověka, ale psa (bráno jako věc), tak se vlastně nic nestalo!! a protože u nás ani není vyhláška, že musí být pes na vodítku, nemohla majiteli psa dát policie ani pokutu.
Mám taky velkýho psa (vždycky na vodítku), v životě na ŽÁDNÝHO psa na vycházce neštěkl, kdežto KAŽDÝ malý pes na něj řve jak pominutej 
a taky jen tyhle nám tu běhaj navolno 
.