Narození Daniela
- Porod
- Nainuva
- 28.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Termín porodu jsme měli 19. 6. 2011. Počítala jsem s tím, že budu přenášet, protože zákon schválnosti funguje vždycky, když se člověk nemuže dočkat. Ale přeci jen jsme Daníka s manželem zkusili přemluvit na noc mezi 15. a 16. červnem. Manžel totiž nechtěl v práci řešit jeden problém, který zrovna na ten den vycházel a já se bála jít na kontrolu ke svému gynekologovi, protože jsem hodně zadržovala vodu a asi by mi vyčinil. Navíc 15. bylo zatmění Měsíce a tak jsme doufali, že by to s naším drobečkem mohlo hnout.
První minuty
Druhý den
Jdeme domů:-)
- 2
Společná
Ve středu 15. jsem měla celý den vlhko v kalhotkách, ale nic hrozného a rozhodně ne voda. Večer mě pobolívalo bříško, a tak jsme s manželem zkusili podpořit akci prostaglandiny - ovšem neuspěšně, bolístky přestaly a my se krásně vyspali.
Ráno jsem vstala a zase mokro a větší. Hned mi bylo jasné, že tohle musí být trocha vody a roztok na plodovku mi to hned potvrdil. Bylo 8 hodin ráno! Bolesti žádné a tak jsem váhala, jestli mám jít k obvodnímu gyndaři, u kterého jsem měla být kontrolována do 40. týdne nebo jít do porodky, ale protože nic víc neteklo, čekala jsem až otevřou u gyndaře a že zavolám. Lehla jsem si do postele, jemně naznačila muži, ať je v pohotovosti a v tom au au - bolístka. Jako když člověk hodně potřebuje na velkou. A za 5 minut znova. To už jsem na velkou šla a čekala, že se mi uleví, ale bolístky nepřestávaly a já se začínala slušně kroutit. Volala jsem muži, ať nakluše z práce a snažila se dobalit tašku. Marně, protože hýbat se byl nadlidský výkon. A tak jsem se aspoň pohupovala v bocích.
Od auta k oddělení už jsem dělala přestávky při chůzi a při sepisování příjmu si ani nesedla a tancovala břišní tance ☺ To bylo 9 hodin! Plodovka byla slabě pozitivní. Přišla doktorka a já jí říkala, že se bojím, aby to nebyl planý poplach 
Smála se a říkala, že když vidí ty moje pohyby v bocích, tak to určitě bude porod. Vlezla jsem na kozu, vyšetřovala mě a tu její větu nezapomenu nikdy – “Matko, jste na 4 centimetry, jdeme na sál”. Jé jak já byla ráda, že už mám tolik za sebou a že jdeme opravdu rodit. Manžel mě statečně doprovázel. Na monitoru jsem se kroutila, ale kontrakce mě děsily - byly kolem 40, což se mi zdálo málo.
Následoval klystýr. Kombinace klystýru a kontrakcí pro mě byla smrtelná. Ale po něm to bylo ještě horší. Manžel měl stopovat kontrakce - byly po minutě a půl a já nebyla schopna ani mluvit, protože jsem si mezi kontrakcemi sotva stačila oddechnout. Hopsala jsem na míči ve sprše - zlatá horká voda, ale co dřív? Sprchovat se? Záda, nebo břicho? Pak mě PA rozesmála, když se mi snažila napíchnout na míči kanylu a já měla neustále kontrakce. Napotřetí se zadařilo 
Asi v 10:30 přišla doktorka a jestli chci něco na bolest. JO! Chci, kdyby mi nabídli císaře, hned bych do něj šla. V tu chvíli jsem se proklínala za to, že mě napadlo porodit dítě :/
Vyšetřila mě a zase věta na kterou nezapomenu- “Je to možné? “ - chvíli ticho a já sotva dýchala - “Jste už na 8 centimetrů, dáme něco na pravidelné kontrakce, už jen potřebujeme, aby sestoupila hlavička.” Postavila mě rozkročmo a prý, abych se pohupovala nahoru a dolů - myslela jsem, že mě to roztrhne a začaly už tlaky. Manžel byl chudák ověšený, poslouchal moje požadavky - blíž, dál, stůj ☺ a já hekala jak lokomotiva. Pak už jsem měla pocit, že musím tlačit a tak dr. řekla, ať si přitláčím a šla jsem na stůl. Ale co se to děje, najednou z toho dělají porodnickou kozu, zvedají mi nohy a tlačíme. Jako už?
A tak jsem začala. Jenže docela špatně, tlačila jsem krátce, měla jsem pocit, že prasknu, bála jsem se. Skoro nic jsem nevnímala, vždy jen tmu a tlak a pak jsem na chvilku prozřela. Pa a d.r mi pořád říkaly, ať tlačím déle, pak mě dr. chtěla naladit a říká, že vidí vlásky, ale já opravdu nemohla víc. Už mi dávali kyslík, infuze už nekapala, protože byla plná krve, jak jsem tlačila. A dr. řekla tu hroznou větu - “Už musíte zabrat, jinak se tam malému přestane dařit.“ Já div nebrečela, tak mě zase uklidňovali, a pak to přišlo. Prostě jsem tlačila, jak to šlo, přes temno, přes bolest, myslela jsem, že prasknu, nejen dole, všude. Ale jinak to nešlo a já věděla, že ven prostě musí. Navíc kontrakce už jsem ani necítila, tak jsem tlačila a tlačila, cítila jsem nástřih, nebo možná, jak jsem praskla (protože jsem praskla i přes nástřih) - ale bylo to jen štípnutí a pak vyjela hlavička - neskutečný pocit!
Myslela jsem, že to mám za sebou, ale čekaly mě ještě ramínka, a tak jsem znova tlačila a pak se konečně dostavila ta úleva! Ten báječný pocit, jak vyklouzne měkké teplé tělíčko, za ním šplouch vody a já byla v šoku. Koukala jsem na něj a nemohla uvěřit, že je to můj syn - Daniel. Pobrekával a já očima sledovala, jak ho suší a balí a byla jsem jak v tranzu. Manžel si ho nadepsal a pak mi ho přinesli. Přisál se snad hned a sál jak o život. A bylo hotovo. Tak krásný pocit. Manžel se na nás dívá a říká, jak je krásný.
Daneček měl krátkou pupeční šňůru a měl 3850 g, 51 cm a narodil se v 11:20! Tak krátký porod jsem ani ve snu nečekala. Taky se není co divit, žej sem se s tím celé odpoledne srovnávala a došlo mi to až druhý den ráno, kdy jsem se probudila a koukla na toho nejkrásnějšího chlapečka pod sluncem ☺
Omlouvám se za delší deníček. A ještě bude mít pokračování. Po porodu jsem si říkala, že už snad nikdy rodit nebudu, ale tenhle pocit zmizel. Ovšem, co přišlo po porodu, bylo ještě horší a stále trpím jako pes, o tom příště.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 802
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 486
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 823
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 373
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 228
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18459
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2460
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2655
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2399
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1588
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Porod byl teda bleskovka 
, termín mám za 3 týdny a už bych chtěla mít mimiše taky u sebe 
Moc pěkné fotečky, byla jsi statečná holka 
Tak ať se vám doma hezky daří a malej hodně papká a spinká 
