Narození Daniela
- Porod
- Nainuva
- 28.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Termín porodu jsme měli 19. 6. 2011. Počítala jsem s tím, že budu přenášet, protože zákon schválnosti funguje vždycky, když se člověk nemuže dočkat. Ale přeci jen jsme Daníka s manželem zkusili přemluvit na noc mezi 15. a 16. červnem. Manžel totiž nechtěl v práci řešit jeden problém, který zrovna na ten den vycházel a já se bála jít na kontrolu ke svému gynekologovi, protože jsem hodně zadržovala vodu a asi by mi vyčinil. Navíc 15. bylo zatmění Měsíce a tak jsme doufali, že by to s naším drobečkem mohlo hnout.
První minuty
Druhý den
Jdeme domů:-)
- 2
Společná
Ve středu 15. jsem měla celý den vlhko v kalhotkách, ale nic hrozného a rozhodně ne voda. Večer mě pobolívalo bříško, a tak jsme s manželem zkusili podpořit akci prostaglandiny - ovšem neuspěšně, bolístky přestaly a my se krásně vyspali.
Ráno jsem vstala a zase mokro a větší. Hned mi bylo jasné, že tohle musí být trocha vody a roztok na plodovku mi to hned potvrdil. Bylo 8 hodin ráno! Bolesti žádné a tak jsem váhala, jestli mám jít k obvodnímu gyndaři, u kterého jsem měla být kontrolována do 40. týdne nebo jít do porodky, ale protože nic víc neteklo, čekala jsem až otevřou u gyndaře a že zavolám. Lehla jsem si do postele, jemně naznačila muži, ať je v pohotovosti a v tom au au - bolístka. Jako když člověk hodně potřebuje na velkou. A za 5 minut znova. To už jsem na velkou šla a čekala, že se mi uleví, ale bolístky nepřestávaly a já se začínala slušně kroutit. Volala jsem muži, ať nakluše z práce a snažila se dobalit tašku. Marně, protože hýbat se byl nadlidský výkon. A tak jsem se aspoň pohupovala v bocích.
Od auta k oddělení už jsem dělala přestávky při chůzi a při sepisování příjmu si ani nesedla a tancovala břišní tance ☺ To bylo 9 hodin! Plodovka byla slabě pozitivní. Přišla doktorka a já jí říkala, že se bojím, aby to nebyl planý poplach 
Smála se a říkala, že když vidí ty moje pohyby v bocích, tak to určitě bude porod. Vlezla jsem na kozu, vyšetřovala mě a tu její větu nezapomenu nikdy – “Matko, jste na 4 centimetry, jdeme na sál”. Jé jak já byla ráda, že už mám tolik za sebou a že jdeme opravdu rodit. Manžel mě statečně doprovázel. Na monitoru jsem se kroutila, ale kontrakce mě děsily - byly kolem 40, což se mi zdálo málo.
Následoval klystýr. Kombinace klystýru a kontrakcí pro mě byla smrtelná. Ale po něm to bylo ještě horší. Manžel měl stopovat kontrakce - byly po minutě a půl a já nebyla schopna ani mluvit, protože jsem si mezi kontrakcemi sotva stačila oddechnout. Hopsala jsem na míči ve sprše - zlatá horká voda, ale co dřív? Sprchovat se? Záda, nebo břicho? Pak mě PA rozesmála, když se mi snažila napíchnout na míči kanylu a já měla neustále kontrakce. Napotřetí se zadařilo 
Asi v 10:30 přišla doktorka a jestli chci něco na bolest. JO! Chci, kdyby mi nabídli císaře, hned bych do něj šla. V tu chvíli jsem se proklínala za to, že mě napadlo porodit dítě :/
Vyšetřila mě a zase věta na kterou nezapomenu- “Je to možné? “ - chvíli ticho a já sotva dýchala - “Jste už na 8 centimetrů, dáme něco na pravidelné kontrakce, už jen potřebujeme, aby sestoupila hlavička.” Postavila mě rozkročmo a prý, abych se pohupovala nahoru a dolů - myslela jsem, že mě to roztrhne a začaly už tlaky. Manžel byl chudák ověšený, poslouchal moje požadavky - blíž, dál, stůj ☺ a já hekala jak lokomotiva. Pak už jsem měla pocit, že musím tlačit a tak dr. řekla, ať si přitláčím a šla jsem na stůl. Ale co se to děje, najednou z toho dělají porodnickou kozu, zvedají mi nohy a tlačíme. Jako už?
A tak jsem začala. Jenže docela špatně, tlačila jsem krátce, měla jsem pocit, že prasknu, bála jsem se. Skoro nic jsem nevnímala, vždy jen tmu a tlak a pak jsem na chvilku prozřela. Pa a d.r mi pořád říkaly, ať tlačím déle, pak mě dr. chtěla naladit a říká, že vidí vlásky, ale já opravdu nemohla víc. Už mi dávali kyslík, infuze už nekapala, protože byla plná krve, jak jsem tlačila. A dr. řekla tu hroznou větu - “Už musíte zabrat, jinak se tam malému přestane dařit.“ Já div nebrečela, tak mě zase uklidňovali, a pak to přišlo. Prostě jsem tlačila, jak to šlo, přes temno, přes bolest, myslela jsem, že prasknu, nejen dole, všude. Ale jinak to nešlo a já věděla, že ven prostě musí. Navíc kontrakce už jsem ani necítila, tak jsem tlačila a tlačila, cítila jsem nástřih, nebo možná, jak jsem praskla (protože jsem praskla i přes nástřih) - ale bylo to jen štípnutí a pak vyjela hlavička - neskutečný pocit!
Myslela jsem, že to mám za sebou, ale čekaly mě ještě ramínka, a tak jsem znova tlačila a pak se konečně dostavila ta úleva! Ten báječný pocit, jak vyklouzne měkké teplé tělíčko, za ním šplouch vody a já byla v šoku. Koukala jsem na něj a nemohla uvěřit, že je to můj syn - Daniel. Pobrekával a já očima sledovala, jak ho suší a balí a byla jsem jak v tranzu. Manžel si ho nadepsal a pak mi ho přinesli. Přisál se snad hned a sál jak o život. A bylo hotovo. Tak krásný pocit. Manžel se na nás dívá a říká, jak je krásný.
Daneček měl krátkou pupeční šňůru a měl 3850 g, 51 cm a narodil se v 11:20! Tak krátký porod jsem ani ve snu nečekala. Taky se není co divit, žej sem se s tím celé odpoledne srovnávala a došlo mi to až druhý den ráno, kdy jsem se probudila a koukla na toho nejkrásnějšího chlapečka pod sluncem ☺
Omlouvám se za delší deníček. A ještě bude mít pokračování. Po porodu jsem si říkala, že už snad nikdy rodit nebudu, ale tenhle pocit zmizel. Ovšem, co přišlo po porodu, bylo ještě horší a stále trpím jako pes, o tom příště.
Přečtěte si také
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 16
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 62
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 56
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 73
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 627
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 2305
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 1062
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 383
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 422
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 9581
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Porod byl teda bleskovka 
, termín mám za 3 týdny a už bych chtěla mít mimiše taky u sebe 
Moc pěkné fotečky, byla jsi statečná holka 
Tak ať se vám doma hezky daří a malej hodně papká a spinká 
