Narození Ellinky
- Těhotenství
- Simkaa
- 03.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak proběhl rychlý a krásný porod. TP jsem měla 27. 1. 2013. Ty dny do konce byly nekonečné, pořád jsem se sledovala a modlila se, aby mi praskla voda a Ella už byla na světě.
V pondělí 21. 1. jsem byla v poradně na kontrole. Řekla jsem si o Hamiltona, byla jsme otevřená na 2 prsty a porodní cesty byly připravené, hlavička naléhala. V úterý mi začala odcházet hlenová zátka, cítila jsme, že porod přijde každým dnem a strašně se těšila. 25. 1. v pátek přešly všechny pocity a náznaky, že se porod blíží
Šla jsme spát s tím, že dneska to určitě nebude a těšila se na ráno, kdy jsme měla jít konečně ke kadeřnici.
25. 1. ve 4 hodiny ráno jsem cítila „lupnutí“, hurá, to bude voda
, sáhnu mezi nohy a nic, sucho :-/, byla jsem smutná. Ale během pár minut začalo něco téct. Chvilku jsem ležela a přemýšlela. Sakra už je to asi tady. Šla jsem na záchod a slipovka byla mokrá, dala jsme si další. Volám PA, nařízen odjezd do porodnice. Sevřelo se mi hrdlo. No, ještě bych třeba týden počkala, říkala jsme si
Dala jsme si porodnickou vložku kvůli vzorku, dobalila věci a vyjeli jsme směr porodnice.
Přijeli jsme kolem 5. hodiny. Byl mi natočen monitor a na hekárně jsme čekala na doktora. Ten přišel kolem 7. hodiny, udělal vyšetření a Hamiltona, prý to popoženeme. Udělal mi UTZ a byla opět potvrzena holčička. Byla nařízena příprava. Byla jsem otevřená na 2 prsty. Pan doktor odcházel se slovy: tak píchneme vodu a dneska odrodíme
Byla jsem v šoku, dneska budu máma
Začalo čekání a velmi slabé kontrakce (jako menstruace), byl mi udělán další monitor.
Kolem 9:00 další kontrola, to už byly bolesti trošku silnější, ale pořád pohoda. Byla jsem otevřená na 6–7 prstů a sestřička mi píchla vodu, prý budou bolesti výraznější a častější. Další monitor, bolesti byly mnohem větší a intenzivnější, ale stále se to dalo prodýchat. Kolem 9.30 začaly teprve ty pravé bolesti, neměly konce, trvaly snad pořád
Byly dlouhé a nekonečné.
V 10:05 přijel konečně manžel, když mě viděl tak říkal, ježiš to musí fakt bolet. Tak už nejsem takový hrdina. Bolesti zesilovaly a já jsem si myslela, že to nikdy nepřestane. Cca v 10:30 přišla PA, prý se na mě podívá. Vzala mě na porodní křeslo, lehla jsme si a začala mi kontrakce, ta byla snad nejhorší, kterou si pamatuji, PA do mě ještě sáhla, to jsme myslela, že vyletím z kůže
Jsem otevřená a nemám ani vstávat z křesla, jde se rodit.
Položila mě na pravý bok, prý to nebude moc příjemné, ale urychlí to. Kontrakce byly mnohem příjemnější. Už nebyly tak dlouhé. Potom na druhý bok. Na boku mi začalo nutkání na tlačení a mohla jsme si přitlačovat, to bylo ulevující. Přišla p. doktorka, začala jsem tlačit a na 4 kontrakci byla malá venku.
První dvě kontrakce mi trvalo, než jsme pochopila jak správně zatlačit, že se musím uvolnit a nestahovat. To bylo těžké té bolesti se poddat, ale tlačení byla úleva. Chybělo posledních 0,5 a malá byla na světě. Tak jsme se naštvala a řekla, že to bude poslední moment bolesti a bude po všem. Malá vylítla jako blesk
Byla jsme nastřižená a měla 2 plastické stehy, ani jedno vůbec nebolelo.
Malá jenom tak zlehka kňourala. Byla mi hned přiložená na břicho. Manžel přestřihl pupeční šnůru. Oba jsme byli velmi dojatí. Byl to nepopsatelný zážitek. Manžel šel s PA na Ellinčino ošetření. Pak mi ji donesl oblečenou, byla nádherná a naše. Potom ji odvezli na výhřev a my jsme zůstali sami na porodním sále. Byly jsme plní emocí. Stali jsme se rodiči
Ella se narodila o den dřív, tedy 26. 1. 2013 v 11:20 a míry měla 3030 g a 49 cm.
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 2574
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1203
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1601
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1070
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 418
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2154
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 2029
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1214
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 8900
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 5035
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.