Narození Jiříčka
- Porod
- resaca
- 01.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Popis mého prvního a zatím jediného porodu, při kterém se nám narodil náš milovaný Jiříček. Předběžná data porodu byla 4. 4. a 28. 3., ale přesně pan doktor nevěděl, takže jsme mysleli, že to bude někdy ke konci března.
12. 3. jsem malovala koupelnu, protože jsme s přítelem ještě neměli hotové bydlení. Budovali jsme podkrovní byt z půdy u mých rodičů. Asi od 2 hodin v noci jsem se začala pravidelně každou hodinu budit a v 7 hodin ráno, když už to víc bolelo, tak jsem si myslela, že to jsou poslíčci. Vlezla jsem si tedy do vany, aby to přešlo a ono nic. Tak jsem si nafoukla gymnastický míč a trošku pohopsávala, jestli mě to přejde. Řekla jsem to příteli a v 10 hodin jsme se raději jeli podívat do porodnice.
Vyšla PA a řekla mi, že nevypadám, že bych měla rodit, monitory měli obsazené, tak mě sestra vedla za panem doktorem, jestli se na mě podívá, a on řekl, že ne, ať si počkám na monitor. Čekali jsme asi 20 minut v čekárně. Když se monitor uvolnil, tak mi řekli, že jsem na 2 prsty otevřená a bude to trvat tak do půlnoci. To jsem se zhrozila. Píchli mi injekci na urychlení a šla jsem na klystýr. Přítel se jel zatím domů naobědvat a potom přijel. Po klystýru jsem se vysprchovala a začaly o trošku silnější bolesti. PA mě vzala znovu na monitor a praskla mi voda. Říkala, že to asi stihneme do 18 hodin, tak jsem byla celkem ráda, ale pořád to bylo ještě hodně času, jelikož bylo asi po 13 hodině.
Bolesti trošku sílily a PA mi napustila vanu a zapnula vířivku. Přítel byl úžasný, dopouštěl mi vodu, kontroloval čas kontrakcí a uklidňoval mě. Bolesti byly dost silné. Kroutila jsem se ve vaně sem a tam, ale nejlepší poloha byla na zádech, jak mi poradila PA. Nevím, jak dlouho jsem byla ve vaně, ale určitě to bylo něco přes hodinu. Neměla jsem pojem o čase. A teď zpětně už vůbec nevím. PA mě vždy přišla zkontrolovat, a poté řekla, že až mě to bude nutit tlačit, tak ať ji zavoláme. Zavolali jsme ji. Pomohli mi s přítelem z vany a šli jsme na porodní sál. U porodu byla tahle naše úžasná PA Eva, pan doktor Lidák a nějaká mladá slečna, kterou zaučoval.
Ležela jsem na stole s roztaženýma nohama a strašně mě to nutilo tlačit. PA se šla podívat a řekla, že už vidí hlavičku, a zase někam odběhla. Byli jsme s přítelem oba vykulení, kde jsou. Ale po chvíli přišli a já jsem začala našeho chlapečka tlačit na svět. Tlačila jsem a tlačila a ani jsem nevěděla, kdy jsem měla kontrakce. Nástřih jsem cítila, ale nebylo to nic hrozného. Šlo to všechno strašně rychle. Najednou byl malinký venku, ale nebrečel. Bylo 14:47 hodin. Hned ho odnesli do vedlejší místnosti, ale přítel na něj viděl. Zeptala jsem se, proč nebrečí a přítel mi neuměl odpovědět. Úplně nás zamrazilo, co se děje. Bylo to pár sekund, nanejvýš minuta nebo tak nějak, ale nám se to zdálo jako věčnost.
Jirka se podíval za roh, co tam s naším miminkem dělají, a viděl, že se malý už nadechuje a začíná krásně křičet. PA říkala, že je to normální, že byl porod tak rychlý, že se trošku přidusil a chvíli mu trvalo nadechnout se. Přinesli mi ho k prsu ale ta sestra, která se starala po porodu o Jiříčka, byla tak surová, že mě úplně štípla do prsa a malý se ani nestačil přisát, a hned ho odnesla do inkubátoru. Jirka se šel na malého hned podívat k inkubátoru a já jsem ještě musela ležet 2 hodiny na sále. Potom šel se mnou přítel na pokoj a cestou jsme se stavili za naším zlatíčkem. Byl tak malinký. Měl 47 cm a vážil 2850 g. Bylo to nejkrásnější miminko na světě ![]()
Narodil se o 14 dní dřív, ale nic mu nechybělo. Vypadal tak spokojeně. Sice mu dali při porodu málo bodů, takže musíme dojíždět do rizikové poradny pro děti, ale aspoň si ho proklepnou, říká Jirka. Hned v 17 hodin přijela mamka a ségra. Malinký nebyl u mě na pokoji, ale pořád v inkubátoru. Přinesli mi ho v 19 hodin a nechali mi ho do 23 hodin, a potom zase zpátky do inkubátoru. A ráno v 5 hodin už ho dali napořád ke mně. Bylo to zlatíčko, zkoušeli jsme papat, a docela nám to od začátku šlo. Pořád jen spinkal nebo papal nebo jen tak koukal, a taky pěkně kakal
Ale vůbec nebrečel. Všichni v porodnici byli moc milí. Každý den jsem měla návštěvy (přítele), a tak nám to tam rychle uteklo, a ve čtvrtek ráno jsme mohli jít domů.
Takže porod trval celkem asi 3 hodiny a veliké bolesti jsem měla asi tak hoďku a půl. Bylo to super a za dva dny už jsem říkala, že bych klidně rodila znovu. Všem bych přála tak pohodový porod i nemocniční personál (v Brandýse nad Labem), až na tu nepříjemnou blonďatou dětskou sestřičku. Byla taková chladná a odměřená. Jinak super personál!
Teď už bude našemu malému rok, a je to pěkné kvítko. Už měsíc běhá a je moc šikovný. Milujeme ho nadevšechno na světě, a tak by to asi mělo být ![]()
Díky, že jste dočetli až sem a všem přeji krásné otěhotnění, těhulkovství (to bylo také úžasné, ani jedna nevolnost
), pohodový porod a hodná a hlavně zdravá děťátka ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1817
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1069
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1920
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21821
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2958
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2669
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....