Náš drahý pesan vs. dítka
- O životě
- AankaMa
- 23.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj přátelé. Začali jsme tak zvolna pomýšlet na rozšíření smečky o mládě lidského druhu a to mě přivedlo k otázce, sneseli se novorozeně rodu Homo s přerostlým puberťákem rodu Canis. No, myslím, že naše životy již nikdy nebudou stejné. ;)
Co k tomu říct… náš pes. Náš pes je psychopatický, sebestředný, psychicky labilní intoš. Taková směska psího Sheldona s mírnými náznaky Mansona. Prostě je to tvor trvající si na svých zásadách, režimu, hračkách, délkách a směrech vycházek, pravdách, vztazích a nenávistech. Jasně prosazující právo mutlat se s každým psem, ať dotyčný sebevíc vrčí, případně cvaká zubama všude kolem.
Obzvláště jeho výběr lidí je extrémně přísný. Většinu chlapů nemá rád, ženský dosti striktně dělí na kategorie „naval jídlo“ a „drbej“ - ta druhá, to už je ovšem čest v ní být.
Nás, jakožto smečku, miluje, velmi přísně ctí a je to taková naše muchlinka.
Zásadně do nikoho nekouše, kromě členů své smečky. Do těch naopak kouše rád a intenzivně, a to nejen z legrace u hry, nýbrž kdykoliv se mu k tomu zdá vhodná příležitost.
Miluje cenění zubů, vrčení, rozběh a poté slastné zakousnutí do nic netušící ruky/nohy/zadku/čehokoliv. Využije každé příležitosti, obzvlášť oblíbené u něj jsou situace kolem jídla a dotknutí se (byť i nechtíc, lehoulince špičkou nohy) jeho hračky. Nebo vzít ho do náruče… vrčí okamžitě, jak ucítí ruku pod zadečkem, po zvednutí už řve na prasknutí bubínku, potom zaryje drápy do masa a takto vytvořenou masitou plošinu využije jako odrazový můstek k útěku. Po doskoku na zem pokračuje ve vrčení.
Kupodivu mimo smečku se tak nechová a již několikrát jsem koukala s otevřenou pusou na agresivní čivavu zakousnutou našemu mnohonásobně většímu psovi do chlupů pod krkem, jak plandá zadníma nožičkama ve vzduch a náš psíček znechuceně stojí, jestli si teda bude hrát…
No a ona kapitola sama pro sebe je ON a děti. Nemá je rád. Nemá rád prudkost jejich pohybů, nemá rád množství rukou na svém těle, velmi intenzivní hlazení, natož pak jakékoliv pokusy o přesun jeho hmoty taháním. Děti akceptuje až asi od devíti let, kdy je automaticky řadí do jedné z ženských kategorií. Nejhorší jsou ovšem dítka, co už chodí, ještě moc nemyslí a vydávají velmi mnoho zvuků. Taková lahůdka jsou potom děti na odrážedlech. Nejexkluzivnější jsou nehlídané děti na odrážedlech, které se ho rozhodnou pronásledovat.
Náš Karel je pes vycvičený, co se lidí týče, tak myslím velmi slušně, jenom neakceptuje, že by měl poslechnout, když chce běžet za psem.
Proto většina mých zkušeností s ním a cizími dětmi je ostře dvojího druhu. Pokud tedy pominu stavy absolutní oboustrané ignorace, protože v takové případě vlastně nedošlo ke kontaktu.
Čili druh první jest naprostá pohoda: já si hlídám psa, rodič si hlídá dítě, zeptá se, jestli je možné psa pohladit, já ho zavolám, dřepnu si k němu, posadím ho a dítko si může hladit, jak chce. Karel se tváří víceméně neutrálně, nijak ho to nebaví, nijak mu to nevadí.
Druhá kategorie jsou lidi kreténi, s prominutím, že to neříkám nejlíp, ale fakt mě to štve. Příklad jest takovýto: jdeme se psem po cestě, pes jde přede mnou, u pravého kraje, evidentně rovně, naproti jde rodič s batoletem (pes o nich ani neví, nebo to dobře hraje
), které vede za ruku. Když se se psem míjí, pes pořád rovně pokračuje vpřed a rodič na mně začne řvát, jestli jsem normální, ať si toho čokla okamžitě dám na vodítko, že on tam má dítě. Moje reakce bývá ve smyslu, že mě jeho spratek nezajímá a ať se stará o sebe.
Slovo spratek používám záměrně, jsem pejorativní, ať vidí, jak je to příjemný. Já mám taky ráda svýho psa a nelíbí se mi, když mu někdo říká čokl. To je samozřejmě většinou červený prapor na vola, a tak hádka pokračuje a pokračuje. Pes sedí pár metrů od nás a čumí jako puk, dítko je vyděšené a já si tak říkám, že to onomu rodiči stojí za to. Já nikdy nezačínám, vždycky jenom vracím údery protivníka, je to na onom rodiči, kdy odejde.
Na druhou stranu vím, že kdyby na mě zaútočil fyzicky, můj pes obrany nacvičený má. Přitom je mi to celkem líto, protože mám děti moc ráda, ale nesnáším, když si někdy rodič myslí, že jeho dítko může cokoliv.
A často to není jen o psech. Jednou jsem se sehla v obchodě u regálu a dvouletý kluk se rozběhl a v plné rychlosti mi vrazil rukama do zad. Spadla jsem, nemohla popadnout dech, nemohla jsem se narovnat(a pochopila jsem, že takový prcek už má celkem páru). Neuvěřitelně rozčilená jsem došla k mamince a velmi slušně (jak já se přemáhala) jsem jí řekla, co se stalo. A ona? „Marja vy naděláte, dyť je to jen malej kluk“.
Ale to přece nedává smysl, co z něj vychová? No ale vraťme se k psům a dětem.
Všimla jsem si, že se začíná rozmáhat třetí kategorie rodičů a ty mě děsí snad nejvíc, protože dobře vím, že jsou i zlí psi. Právě na toto by mne i zajímal váš názor. Kdyby jste napsali, budu moc vděčná.:-) ![]()
Vesměs jde o případy, kdy nehlídané/minimálně hlídané dítě (cca 1-5 let) dojde k psovi a začne s ním bez dovolení zacházet jak se svou hračkou. Naprosto ignoruje, že pes se zoufale snaží dostat pryč, naprosto ignoruje, když mu zkouším říct, že musíme pejska hladit opatrně. Sáhnout na něj a násilím mu oddělat ruku z vnitřku psího ucha se bojím (je ve mně silně zakořeněné, jak by mi to vadilo u mého dítěte, ač bych takovouto situaci nikdy nepřipustila).
Rodič to celé sleduje z povzdálí, nebo ani netuším, kde je. Jednou mi podobná situace totálně zkazila oběd. Byli jsme v restauraci na venkovní zahrádce a vedle seděla paní s asi dvouletým dítětem. Náš pes v restauraci spí pod stolem. Dítě psa zbystřilo a začalo lézt za ním pod stůl. Náš pes si sedl a zoufale na mě koukal, páč mu dítko drželo v pěstičkách chlupy a zvedalo se o ně do stoje. Maminka po chlapci hodila očko a dál si povídala s kámoškama, evidentně spokojená, že má dítě zabavené.
Já se tedy zvedla ze židle, dřepla jsem si a snad deset minut jsem se dítěti věnovala, aby mi psa moc netrápilo. Pak už jsem to nevydržela, manžel už zuřil, tak jsem si zase sedla a říkám paní: „Promiňte, ale můžete si chlapečka vzít k sobě, já je nemůžu pořád hlídat.“
A ona? Jéééé to byl výbuch. Dozvěděla jsem se, že restaurace je pro lidi a její syn si bude dělat, co chce, a ať si psa hlídám, že jestli klukovi něco udělá, že se budu divit. Jak došel číšník, tak si na nás dokonce stěžovala.
Tenkrát to dopadlo dobře, zastali se nás všichni hosti kolem, já uklidnila manžela tak, aby milou maminku nezakousl, a ona si chlapečka odvedla k sobě. Já ale měla oběd zkažený, jsem introvertní a tyhle věci mi nedělají dobře. ![]()
Druhý podobný případ jsem zažila o víkendu. Byli jsme v zoo v Brně, sedíme na lavičce, Karel mi sedí na zemi mezi nohama. Přibatolila se k nám holčička, opravdu ještě miminko, ta měla tak rok, sotva stála na nohách, takový drobeček malušký.
Tak se rozhlížím, plno lidí všude, nikdo nevypadal, že by hledal dítko. Já bych takovýho prďolinka nepustila od sebe, oni tam prostě nebyli. Holčička si hladila Karlíka a já se pořád otáčela, kde jen ty rodiče můžou být. Za chvilku se za mnou zjevila paní a úplně klidně na holčičku dělá baf baf, je to baf baf, viď?
Náš sedící pes, kterýho paní viděla poprvé v životě, měl zuby asi pět centimetrů od tvářičky stojící holčičky. Holčička mu stoupla na nohu, náš pes tiše kňučel, tak jsem jí tu nožku posunula (přece jenom, stačilo by, aby sebou naštvaně cukl a ta holčička spadne). Maminka furt nezájem, stojí za mnou.
Víte, kdy vystartovala? Když pes čmachl holčičce po rohlíku, co držela v ruce (stejně to byl výkon, že vydržel tak dlouho, měl ho celou dobu pod nosem). Neolízl ho, jen si přičuchl, hned jsem mu vzala hlavu a odvrátila, maminka to komentovala: „ježišmarjá fuuuj“, holčičku majzla přes ruku, aby jí z ní vyklepla rohlík a zhnuseně ji odvedla.
Ještě, že tak, Karel si pochutnal a my mohli dál koukat na zvířátka.
Jen té prďolky mi bylo líto.
Každopádně, tato holčička už byla tak malinká, že to v naší Kajušce probudilo nějaký pudy. Tak hodnýho a opatrnýho vůči dítěti jsem ho ještě neviděla.
No, co si o tom myslíte? Je chyba ve mně, že mi vadí přehnaná glorifikace dětí, nebo na straně některých rodičů, kteří buď nejsou fér, nebo riskují zdraví dítka spoléháním na to, že by si to majitel toho psa nedovolil, nechat jejich dítě kousnout? ![]()
Pokračování příště…:-)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20604
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....