Náš poklad

Těhotenství nebylo nějak plánované. Mám z prvního manželství 6letého syna a druhé dítko jsme sice s přítelem chtěli, ale netlačili na pilu, prostě jsme to nechávali na přírodě.

Na Vánoce 2012 jsem si dělala těhotenský test, menses mi už dva dny meškala, a byl pozitivní, takže jsme měli veselé Vánoce s nečekaným, ale příjemným dárkem. V lednu mi těhotenství potvrdila i má gynekoložka, termín stanovila na 1.9., tak začalo moje těhulkování.

Říkala jsem si, že to bude v pohodě, první těhotenství bylo ukázkové, bez komplikací, tak jsem si to malovala i teď. No nakonec to bylo jinak - hned další týden mi začaly nevolnosti, poté rychlé nabírání na váze a s tím spojené bolesti kloubů, ke konci i docela silné pálení žáhy. Takže těhotenství se vším všudy, ale dalo se to zvládnout.

Ke konci těhotenství byly pěkné horka a já si začala přát, aby to bylo rychle za mnou. Horka s 20 kily navíc se dost špatně snášela, začaly otoky nohou. Paní doktorka to viděla na dřívější porod, ale malý se ven nechystal. Podle ozvů a ultrazvuku bylo vše v pořádku, asi se mu u mě líbilo.

V pátek se rozhodl, že mě potrápí a začaly poslíčci, ale docela silné a pravidelné. Už jsem jásala, že se pojede do porodnice, jenže po koupeli ustoupily, tak jsem se šla ještě vyspat. V noci mě opět vzbudily poslíčci, přišla na řadu další sprcha a zas klid. Takhle to probíhalo celý víkend. Přítel jen soucitně koukal a na mé přání pomáhal, masíroval záda, chystal vanu, vařil, no prostě hezky se o mě staral.

V pondělí jsem měla poradnu, paní doktorka konstatovala, že jsem pořád otevřená pro prst, cesty nachystány, ale jinak nic. A jelikož jsem prvního přenášela, tak mi řekla, že asi budu přenášet. To mě trošku zamrzelo - se starším jsme měli jít do první třídy a já si přála být u toho. Tak jsem se rozhodla dát na babské rady a trošku tomu pomoct. Malého jsme odvezli k babičce, doma si dali sklenku červeného vína, teplou koupel a přidali trošku sexu. O půlnoci jsem šla příjemně unavená spát.

Asi ve 3 hodiny ráno mě probudila opět bolístka. Zašla jsem si na wc a šla spát, ráno už mě zase začaly trápit poslíčci, ale tentokrát je vana nerozehnala. Naopak, začaly být intenzivnější a pravidelnost byla po 7 minutách. Takže krásný večer pomohl, začala jsem rodit.

Celé dopoledne jsem byla doma, počítala kontrakce, přítel odnesl věci do auta, zkontroloval vše potřebné a pak seděl u mě a přemlouval, abychom už jeli. Nakonec mě přesvědčil, bylo něco kolem 13. hodiny. Do porodnice jsme dorazili asi za 20 minut. Tam příjem, vyplnění papírů a vyšetření - otevřená na 2 cm, začátek porodu. Čekal mě ještě ultrazvuk, odhad váhy 3.5 kg, vše dobrý. Ubytovali mě na předporodním pokoji, přítel byl se mnou. Chvíli jsme se bavili, já pochodovala po pokoji, kontrakce sice bolestivé, ale menses bývala i horší, takže v pohodě, dalo se to zvládat. Pak si mě vzali na přípravu, klystýr opět zážitek, ale lepší než se u porodu potento. Po přípravě mě poslali do sprchy a pak že další monitor. No a na monitoru mi praskla voda, hned na to přišla kontrakce, která už se nedala v pohodě rozdýchat. Začala jsem si přát, abych to měla rychle za sebou.

No rychlé to nakonec bylo, kontrakce byly opravdu výživné. Asistentka poradila polohu pro sestupování malého do pánve, u toho asistoval i přítel, aby mě držel a pomáhal. Za necelé 2 hodinky mi začalo být na zvracení a asistentka zajásala, že jsem na 10 cm, já taky. A jdeme na sál. Vysápala jsem se na porodní křeslo, přimontovali sondy, nasadili kapačku, nechali mě prodýchnout kontrakci na boku.

Tu druhou jsem ucítila strašný tlak, přítel houkl na asistentku, převrátili mě na záda a šlo se tlačit. Na čtvrtou kontrakci mě nastřihla a malý vyklouzl ven. Na rozdíl od prvního porodu jsem cítila nástřih, hlavičku a pak na další zatlačení i tělíčko.

Malý začal hned kňourat, přiložili mi jej na bříško a jen jsme na sebe koukali. Po chvilce si jej odnesla sestřička, přítel si malého podepsal a zabaleného ho donesl ke mně, zahlásil, že má 50 cm a 3.7 kg.

Těsně před porodem jsem si nadávala, že jsem chtěla rodit. Hned po něm, při pohledu na to malé stvořeníčko, jsem si říkala, že za to stojí ta chvilka bolesti. Stálo by za to mnohem víc, je to něco úžasného, přivést na svět dítě.

Přítel byl taky naměkko, taky byl velkou psychickou podporou po celý porod a i po něm, pomáhal a vlastně pořád pomáhá v domácnosti, u staršího s úkoly a mladšího občas pohlídá, abych měla čas na sebe a staršího syna. I díky jeho pomoci byl porod sice bolestivým, ale nádherným zážitkem.