Náš vysněný přírůstek do rodiny
- Porod
- Monula20
- 13.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi jako každá nastávající maminka jsem i já přečetla spoustu deníčků, brouzdala na netu a sháněla co nejvíce informací. Náš první pozitivní testík byl 9. května 201, 2 slabé čárky.
dopekám se v inkubátoru
- 2
Mišička
první koupel doma,eště trochu žlutej
neslyším,a tu čepici mi nedávej nechci jí!
Maminka s tatínkem
Štěstím bez sebe jsem se objednala k paní doktorce a příteli zatím nic neřekla, 17. května slavil 27 let, tak jsem mu to nechala jako překvapení. 15. května jsem celá natěšená vstala z postele a chystala se k doktorce, začala se pozorovat v zrcadle a představovala si, jak velké budu mít asi bříško. Paní doktorka mi oznámila radostnou zprávu, že tam miminko je a jsem v 7. tt, požádala jsem o fotku, vypadalo to jak malá fazolka 
Přijela jsem domů a samou radostí jsem to nemohla vydržet, říkám: miláčku, já mám pro tebe už teď narozeninový dárek a ukázala těhotenský test a fotku. Byl nadšený a začal vymýšlet jména, a že to určitě bude holčička 
) Celé těhotenství jsem prožila celkem fajn, až na menší problémy, ale zvládli jsme to. Ze začátku jsem byla hodně unavená, takže jsem skoro pořád spala, objevilo se nechutenství k jídlu, nebo naopak jsem právě měla šílenou chuť na nějaké jídlo, tak jsem ho uvařila a u stolu jsem snědla 3–5 soust a začalo mi být zle, a tak jsem šla ležet. Přítel se o mě hezky staral, hladil bříško, pusinkoval, mazal krémem, užívala jsem si to.
Tak týdny plynuly a já jsem se začala kulatit, za celé těhu jsem přibrala 19 kg a měla oteklé ruce a kotníky. Najednou tu byl 32. tt a velký ultrazvuk, přítel šel samozřejmě se mnou, paní doktorka řekla: tady vidíme srdíčko, plíce, stehenní kost, a na přítele: vidíte to, samozřejmě jsme tomu moc nerozuměli a snažili se to poznat, ale prostě jsme to nepoznali, pak paní doktorka se sondou jela po bříšku k nožičkám a naše vysněná holčička na nás ukázala pinďu Takže místo Darči budeme mít Michala. Řekli jsme si, hlavně ať je to zdravé a na tom, jestli to bude holka nebo kluk, nezáleží. Celou cestu domů jsem poslouchala: my budeme mít kluka, no jestli bude po mně, máme se na co těšit, no to bude ve škole poznámek, jako fakt budeme mít kluka. No, cesta byla to zajímavá.
Začal prosinec a já jen koukala na to, jak dny ubíhají. Mamka s tetou se doma sázely, zda to bude Vánočka (rozený v prosinci) nebo Ledňáček a narodí se v termínu, mně to v tu chvilku bylo úplně jedno, hlavně že nám nic nebude chybět. Bylo 21. 12., údajný konec světa, s přítelem jsme si z toho dělali srandu, sakra, konec světa, ani toho malého neuvidíš, ten se na náš svět ani nepodívá a bodejť, u maminky je v teple a nic mu tam nechybí. Budoucí dědeček si přál, aby se malý narodil 27. 12., na jeho narozeniny. Poslední týdny těhotenství jsem měla blbé spaní.
Najednou se na telefonu ukázalo datum 30. 12. 2012, půl 1. ráno, tak jsem se přestěhovala do obýváku a koukala na televizi, samozřejmě, v tu dobu tam nic nedávali, tak jsem usnula, probudila jsem se v půl 8., s přítelem jsme si udělali kafe a já jsem plánovala, jak oslavíme zítřejší Silvestr. Šla jsem čurat a na toaleťáku růžová skvrna, říkám, to budou asi poslíčci, za chvilku mám termín, nic mě ale nebolelo, tak jsem to neřešila. Začala jsem tedy vařit oběd, to bylo 10 hodin, šla znovu čurat a pro jistotu si vzala vložku, hezky jsem jsi v kuchyni vytáhla kuřecí prsa, chtěli jsme si udělat nugetky, měla jsem na ně velikou chuť a dala vařit polévku a najednou jsem cítila, že ze mě teče voda a říkám si, snad jsem se nepočurala a zhrozila se, že to je asi plodová voda, ale pořád mě nic nebolelo. Šla jsem znovu na záchod a objevila se i krev.
Řekla jsem příteli: lásko, teče ze mě voda. Ihned prozvonil svoji mamku, ta řekla, že je za 15minut u nás a pojedeme do porodky, a tak jsem si dala poslední věci do tašky, sedla jsi na postel a začala brečet, že ještě nechci, že mám čas. Přítel mě začal utěšovat, že to bude dobré a já se k němu přitulila a říkám, to není porod, nic mě nebojí a slzy mi tekly na jeho rameno. Bylo vidět, jak rád by mi pomohl, ale nevěděl jak. Přijela jeho mamča, já mezitím zavolala té své, že jedeme do porodky. Do chomutovské porodnice to je autem 10 minut, přijala mě mladá nepříjemná sestřička, napojila mě na pás a vypisovala se mnou papíry, přítel s mamkou zatím čekali v čekárně a já jsem začala pociťovat malé bolesti (podobné těm menstruačním).
Po 20 minutách na pásu mi sestra řekla, že jestli chci, můžu do čekárny a za chvilku přijde doktorka. Spadl mi kámen ze srdce, chtěla jsem doktorku, ne doktora! Chvilku jsme si povídali a přišla příjemná a hodná doktorka, že mě jde zkontrolovat, tak jsem zase odcupitala do ordinace. Doktorka řekla, že jsem otevřená na 2,5 a je tam vak a odpíchne mi vodu. Když jsem viděla, co na mě vytahuje, začala jsem mít strach, ale paní doktorka mě uklidnila, že se nemusím bát, protože to neucítím, ani já ani miminko, a měla pravdu, jediné, co jsem cítila, bylo, jak ze mě ta voda teče, dr. potom odešla, to bylo půl 12. Sestřička mě poslala do pokoje, tam mě znovu dala na pás a poslala za mnou přítele a jeho mamku, byly tam se mnou do 1. hodiny, přítel mě uklidňoval a mě zase tekly slzy, strach, úzko, bylo mi hrozně smutno, než odcházel, měl skleněné oči, políbil mě a řekl, že mě miluje. Odešli a já jsem tam zůstala sama.
Sestra mi dala klystýr a řekla, že to mám vydržet alespoň 10 minut, haha, vtipná, vydržela jsem to 3 minuty, a pak to střídala, wc, sprcha, do sprchového koutu jsem si dala míč a sprchovala se a houpala zároveň, ta horká voda mi dělala neskutečně dobře, u sprchování jsem volala pravidelně příteli, který už popíjel se svojí mamkou vínko, v tu chvíli jsem je proklínala, oni se baví, pijí si vínko a já tu trpím.
Pak přišla sestra, že jdeme zase natočit miminko, ale jakmile jsem si lehla do postele, tak přišly bolesti do podbřišku jako blázen, a to jsem řekla, že to nevydržím, tak sestra řekla, tak alespoň 10 minut a odešla do sesterny, což bylo hned vedle mého pokoje, a já tam jako blázen prodýchávala bolesti po 3 minutách a otevřená jsem byla na 4 prsty, byla jsem vyčerpaná a unavená. Přišla znovu doktorka, zda chci epidural a já jsem řekla, že ne, že se bojím injekce do zad, ale pro jistotu mi sestra vzala krev, kdybych jsi to náhodou rozmyslela. Hned, jak mi sundali pás, jsem se potácela do sprchy, protože jsem věděla, že mi to umírní tu šílenou bolest.
Ve 4 hodiny přijela moje mamča, přinesla mi pití a osmisměrky, prý abych přišla na jiné myšlenky Vtip! Viděla mě vyčerpanou, ani tu skleničku s vodou jsem neudržela, klepaly se mi ruce, tak mi pomohla se napít, a zase ten otravný pás, v tu chvíli mi ta sestra přišla šíleně otravná a nenáviděla jsem ji, bolesti přicházely po 3 minutách, a tak to trvalo až do 18:00, když přišla doktorka a řekla: jste otevřená na 5, ale jste vyčerpaná, co s tím epiduralem? V té bolesti jsem už kývla, že ano, že to nezvládám a jsem unavená.
Anestezioložka přišla v 18:15, píchla epidural, ta injekce, které jsem se nejvíc bála, byla nepříjemná a trochu to bolelo ale pak přišla úleva jako blázen, polilo mě teplo a bolesti byly vážně malinké, hurá, mohla jsem jsi lehnout a ležela jsem, mamka vedle mě brečela, hladila mě ve vlasech a držela mě za ruku, já jsem pomalu usínala a hezky spinkala, ale né na dlouho, v 18:45 přišla ta nepříjemná sestra, že jdu rodit a jde se se mnou rozloučit, protože odchází domu a řekla, že to bude dobré. Jak mě vzbudila, tak jsem ji vážně nenáviděla.
V 18:45 jsem už ležela na porodním sále doktorka řekla že to bude dobré, že jsem šikovná atd., uklidňovala mě a jelikož byla starší, tak jsem jí věřila, ona sama má prý dvě děti. Přišla nějaká sestřička, představila se mi, že je porodní asistentka a bude u mého porodu spolu s doktorkou, obě příjemné, neprotestovala jsem, PA mi píchla nějakou injekci do kanyly a v tu ránu přišly bolesti jako kráva a hrozná tendence tlačit. S nástřihem a velkou oporou v doktorce a asistentce se malý v 19:26 narodil, měřil 52 cm a vážil 3450 gramů. Mamka u porodu nebyla, čekala v čekárně, ale malého si podepsala. Jinak ten první moment, když vám dají miminko na bříško, to byl tak nádherný pocit! Pak mi Míšu vzala sestřička a doktorka mě mezitím začala šít, bylo to nepříjemné, ale nebolelo to, ale šila mě docela dlouho a dělali jsme si srandu, že mi tam vyšívá svoje příjmení, abych na ni nezapomněla.
Malého mi sestřička přivezla v takovém tom vozíčku, ale že jen na chvilku, že půjde do inkubátoru, protože se mu špatně dýchá, ale jinak že je v pořádku. Na porodním sále jsem obvolala všechny známé, že malý už se narodil, a všichni gratulovali. Byla jsem tam pak ještě 2 hodiny, ale neusnula jsem, nešlo to, viděla jsem pořád našeho Míšu a byla šťastná. Přinesli mi ho až ve 4 hodiny ráno na pokoj, a to jen na 10 minutek, a pak šel zase do inkubátoru. Ráno mi doktorka na vizitě řekla, že malý bude v inkubátoru ještě jeden den, že dostal injekci, aby se pořádně rozdýchal, ale že už je na tom dobře.
Byl Silvestr a přijel za mnou přítel s jeho mamkou, byli tam chvilku, protože jeli ještě nakoupit a chystat věci na Silvestra. Já ani nevím, že nějaký byl, usnula jsem v půl 12. a prospala ho. Ve středu nám řekli, že pokud malý přibere, tak půjdeme ve čtvrtek domů, jenže málo sál, tak jsme dávali přikrm lžičkou, měla jsem šílený strach, že malého udusím, klepaly se mi ruce, ale nějak jsem to zvládala. Byl čtvrtek a bohužel, domů jsme nešli, tak prý v pátek.
Ve čtvrtek večer nahá váha a hurá, malý přibral, tak jsem se těšila na pátek ráno, ale co se nestalo, u malého se projevila žloutenka, takže domů jsme nemohli, bulela jsem jako želva a sestra řekla, že půjde na 3 hodiny na to jejich světlo a pak mi ho dá. Ty 3 hodiny pro mě byly neuvěřitelné, připadala jsem si, jako kdyby mě kus chybělo ( Po 3 hodinách jsem jsi pro něj šla, měla ho u sebe 3 hodiny, a pak zas na světlo. Po 3 hodinách jsem se těšila, že ho 3 hodiny budu mít zase u sebe, ale ne, nakojit a na další 3 hodinky na světlo. Bylo mi šíleně.
Další den na to světlo už nechodil, to byla sobota, byl jako pomeranč, tak jsem ho dala na denní světlo a v neděli hurá, propustili nás domů. Pokud ten to deníček bude číst nějaká nastávající maminka, tak jí přeji bezproblémový porod a ať to má rychlé. Snad se vám náš deníček bude líbit.
S pozdravem Monika a Míša )
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20609
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Hlavně že je malý zdravý
Já ležela v porodnici s maminkou a její holčička měla žloutenku a zánět močových cest 
nevím jak to s ní dopadlo, my šli domů hned čtyři dny po porodu… ale doufám, že je taky zdravá 