Naše dva zázraky
30. 9. 2012 se nám narodili dva krásní zdraví chlapečci, ale to, co tomu předcházelo, moc příjemné nebylo. Takže od začátku. S přítelem jsme spolu byli 2,5 roku. On pracující, já studentka posledního ročníku VŠ. Rodinu jsme samozřejmě plánovali, ale že to bude tak brzo netušil ani jeden z nás.
- 1
V listopadu mě přepadl silný žlučníkový záchvat, poležela jsem si pár dnů v nemocnici a bylo mi oznámeno, že mám malé žlučové kamínky, které utíkají do žlučovodu a dělají neplechu, proto bude nutná operace. Měla jsem před státnicemi, do operace se mi moc nechtělo, jenže stres vyvolal další záchvat. Doktor mi doporučil vysadit antikoncepci (kvůli riziku embolie při narkóze) a na konci února jsem měla nastoupit do nemocnice.
Věděla jsem, že se nám jednou stala „nehoda“, proto jsem si raději udělala těhotenský test. Druhá čárka byla sice hrozně slabá, ale byla tam (i na dalších asi 5 testech). Na gyndě mi doktorka řekla, že na UTZ nic nevidí, že to třeba nic nebude, ale pro jistotu mě poslala na krev… no a ono bylo 
HCG celkem vysoké, takže nebylo pochyb, čekala jsem miminko a operace se odkládala.
Přítel byl nadšený, o dětech mluvil už dlouho. Teď jen zbývalo oznámit to rodičům, vzali to v pohodě a celkem i s radostí. Jediný, kdo neměl radost, jsem byla já. 3 státnice přede mnou, z DP asi 7 stránek a k tomu ten zpropadený žlučník, přesto jsem o potratu neuvažovala. Na kontrole za 14 dní mi paní doktorka oznámila, že čekáme dvojčata (asi splašené hormony po vysazení antikoncepce) a to byl teprve šok. Jen jsem seděla, brečela a brečela.
Pak vzaly věci rychlý spád, že budeme mít děti dvě, jsem nějak vstřebala, 30. dubna byla svatba a pomalu jsme začali plánovat rekonstrukci bytu. Těhotenství bylo v pohodě, špatně mi nebylo, jen velká únava a v 8. tt špinění. Všechna vyšetření dopadla na jedničku, ve 20. tt nám řekli, že budeme mít dva kluky (další šok ). Za týden jsem byla objednána na kontrolu na gynekologii, ale nečekala jsem nic špatného. Měli jsme ještě v plánu jet vybírat kuchyň. Ale právě tehdy, 22. 6. 2012 ve 21+3 začal boj o naše nenarozené chlapečky.
Když mě paní doktorka prohlédla, tak se zhrozila, hned volala nahoru na oddělení, ať mi připraví postel. Řekla, že jsem otevřená, čípek skoro zašlý a že nejspíš potratím nebo předčasně porodím. Jako v mrákotách jsem vyšla ven, řekla to manželovi a jeli jsme na oddělení, kde mě hned položili hlavou dolů. Celý týden kolem mě chodili jako po špičkách, nikdo mi nic neřekl, jen se na mě soucitně koukali. Byla jsme zralá na Bohnice, tak strašně jsme se o své chlapečky bála.
Po týdnu hospitalizace za mnou přišel pan primář, že prý je můj stav vážný, že mi dá na výběr. Buď udělat cerkláž, s tím, že tam jsou velká rizika při výkonu (odtok vody, infekce), nebo jen čekat, jak dlouho ještě vydržím (maximálně týden, dva). Nakonec jsme se rozhodla pro ten steh, chtěla jsem našim klukům dát co nejvíc času, aby se v bříšku dopekli. I tak mě pan primář celkem zpražil, říkal, že stejně porodím brzy, a když vydržím do 30. Tt, bude to zázrak.
A ten zázrak se stal, dokonce takový, ve který jsem věřila snad jen já – kluci se narodili ve 36+3, přirozeným porodem. Honzík 2190 g a 46 cm a Vojtíšek 2480 g a 48 cm.
Sice jsem 3,5 měsíce ležela hlavou dolů jako netopýr, mohla jsem jen na záchod, ale stálo to za to. Doteď si říkám, jaké mám poslušné děti Domlouvala jsem jim, že dřív než na konci září a váhou menší než 2,5 kila ven nesmějí. Vojta poslechl, řekl: „Mámo, já už mám 2,5 kila, jdu ven“. Narodili se v den, kdy by měla moje milovaná prababička 99. narozeniny. Všechno dohnali mílovými kroky, v roce běhali, váhu snad i trochu přetáhli (v roce Vojta 10 kg a Honzík 11 kg). Teď jim je 14 měsíců a nemůžu se na ně vynadívat. Nedovedu si představit, že by nebyli.
Z porodnice jsme se vrátili do nově zrekonstruovaného bytu, školu jsem nakonec dodělala (jedny státnice těhotná v květnu, zbytek pak s dětmi, ale šlo to celkem dobře). No a žlučník? Zatím se neozval, tak si říkám, že to byl asi osud a mělo to tak být 
Velký dík patří celému gynekologickému oddělení Hořovické nemocnice, byli super
Chci říct maminkám, které mají v těhotenství nějaké problémy: I když nejsou prognózy dobré, je důležité věřit, a ono to dobře dopadne
Přečtěte si také
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 1839
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1681
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 995
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 6293
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 3957
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 4174
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 7213
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2887
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 3946
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 1096
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
"
gratuluji že to vše tak dobře dopadlo a hlavně smekám s těmi státnicemi, že jsi je zvládla i s dvojčatama 
Fakt 2012? Tak to jsou sikovny, jak tam sedi na tom aute
Gratuluju k donoseni a krasnym synum 