Naše dva zázraky
30. 9. 2012 se nám narodili dva krásní zdraví chlapečci, ale to, co tomu předcházelo, moc příjemné nebylo. Takže od začátku. S přítelem jsme spolu byli 2,5 roku. On pracující, já studentka posledního ročníku VŠ. Rodinu jsme samozřejmě plánovali, ale že to bude tak brzo netušil ani jeden z nás.
- 1
V listopadu mě přepadl silný žlučníkový záchvat, poležela jsem si pár dnů v nemocnici a bylo mi oznámeno, že mám malé žlučové kamínky, které utíkají do žlučovodu a dělají neplechu, proto bude nutná operace. Měla jsem před státnicemi, do operace se mi moc nechtělo, jenže stres vyvolal další záchvat. Doktor mi doporučil vysadit antikoncepci (kvůli riziku embolie při narkóze) a na konci února jsem měla nastoupit do nemocnice.
Věděla jsem, že se nám jednou stala „nehoda“, proto jsem si raději udělala těhotenský test. Druhá čárka byla sice hrozně slabá, ale byla tam (i na dalších asi 5 testech). Na gyndě mi doktorka řekla, že na UTZ nic nevidí, že to třeba nic nebude, ale pro jistotu mě poslala na krev… no a ono bylo 
HCG celkem vysoké, takže nebylo pochyb, čekala jsem miminko a operace se odkládala.
Přítel byl nadšený, o dětech mluvil už dlouho. Teď jen zbývalo oznámit to rodičům, vzali to v pohodě a celkem i s radostí. Jediný, kdo neměl radost, jsem byla já. 3 státnice přede mnou, z DP asi 7 stránek a k tomu ten zpropadený žlučník, přesto jsem o potratu neuvažovala. Na kontrole za 14 dní mi paní doktorka oznámila, že čekáme dvojčata (asi splašené hormony po vysazení antikoncepce) a to byl teprve šok. Jen jsem seděla, brečela a brečela.
Pak vzaly věci rychlý spád, že budeme mít děti dvě, jsem nějak vstřebala, 30. dubna byla svatba a pomalu jsme začali plánovat rekonstrukci bytu. Těhotenství bylo v pohodě, špatně mi nebylo, jen velká únava a v 8. tt špinění. Všechna vyšetření dopadla na jedničku, ve 20. tt nám řekli, že budeme mít dva kluky (další šok ). Za týden jsem byla objednána na kontrolu na gynekologii, ale nečekala jsem nic špatného. Měli jsme ještě v plánu jet vybírat kuchyň. Ale právě tehdy, 22. 6. 2012 ve 21+3 začal boj o naše nenarozené chlapečky.
Když mě paní doktorka prohlédla, tak se zhrozila, hned volala nahoru na oddělení, ať mi připraví postel. Řekla, že jsem otevřená, čípek skoro zašlý a že nejspíš potratím nebo předčasně porodím. Jako v mrákotách jsem vyšla ven, řekla to manželovi a jeli jsme na oddělení, kde mě hned položili hlavou dolů. Celý týden kolem mě chodili jako po špičkách, nikdo mi nic neřekl, jen se na mě soucitně koukali. Byla jsme zralá na Bohnice, tak strašně jsme se o své chlapečky bála.
Po týdnu hospitalizace za mnou přišel pan primář, že prý je můj stav vážný, že mi dá na výběr. Buď udělat cerkláž, s tím, že tam jsou velká rizika při výkonu (odtok vody, infekce), nebo jen čekat, jak dlouho ještě vydržím (maximálně týden, dva). Nakonec jsme se rozhodla pro ten steh, chtěla jsem našim klukům dát co nejvíc času, aby se v bříšku dopekli. I tak mě pan primář celkem zpražil, říkal, že stejně porodím brzy, a když vydržím do 30. Tt, bude to zázrak.
A ten zázrak se stal, dokonce takový, ve který jsem věřila snad jen já – kluci se narodili ve 36+3, přirozeným porodem. Honzík 2190 g a 46 cm a Vojtíšek 2480 g a 48 cm.
Sice jsem 3,5 měsíce ležela hlavou dolů jako netopýr, mohla jsem jen na záchod, ale stálo to za to. Doteď si říkám, jaké mám poslušné děti Domlouvala jsem jim, že dřív než na konci září a váhou menší než 2,5 kila ven nesmějí. Vojta poslechl, řekl: „Mámo, já už mám 2,5 kila, jdu ven“. Narodili se v den, kdy by měla moje milovaná prababička 99. narozeniny. Všechno dohnali mílovými kroky, v roce běhali, váhu snad i trochu přetáhli (v roce Vojta 10 kg a Honzík 11 kg). Teď jim je 14 měsíců a nemůžu se na ně vynadívat. Nedovedu si představit, že by nebyli.
Z porodnice jsme se vrátili do nově zrekonstruovaného bytu, školu jsem nakonec dodělala (jedny státnice těhotná v květnu, zbytek pak s dětmi, ale šlo to celkem dobře). No a žlučník? Zatím se neozval, tak si říkám, že to byl asi osud a mělo to tak být 
Velký dík patří celému gynekologickému oddělení Hořovické nemocnice, byli super
Chci říct maminkám, které mají v těhotenství nějaké problémy: I když nejsou prognózy dobré, je důležité věřit, a ono to dobře dopadne
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1305
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19376
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
"
gratuluji že to vše tak dobře dopadlo a hlavně smekám s těmi státnicemi, že jsi je zvládla i s dvojčatama 
Fakt 2012? Tak to jsou sikovny, jak tam sedi na tom aute
Gratuluju k donoseni a krasnym synum 