Naše Housenka

Asi týden po svatbě jsem šla na prohlídku na gynekologii, změnila si tam údaje a nahlásila panu doktorovi, že už nechci další antikoncepci, že chceme mimi a jak to vypadá. Bylo mi řečeno, že vzhledem k tomu mému prodlouženému cyklu a MS tak zhruba jednou za tří měsíce to nebude lehké a že mám počítat s tím, že se to jen tak nejspíš nepovede a ať si s tím nedělám ale hlavu, že se stávají horší věci a že za půl roku kdyžtak nasadíme hormony a za rok na umělé oplodnění.

Martin to vzal pozitivně, že to zkusíme a pojistíme, takže se na tom bude pracovat denně a to nejméně dvakrát… a? Za měsíc jsem byla těhotná To bylo radosti.

Když jsem byla asi ve čtvrtém měsíci, přišla jsem o práci já. Pracovala jsem na mandátní smlouvu na živnostenský list a ted byla neperspektivní… " No nic, snad to nějak zvládneme holky" prohlásil manžel..( věděla jsem, že budeme mít holku, nikdo nevěřil a smáli se, já prostě věděla Měsíc nato přišel o práci manžel. Oba jsme byli bez práce, úspory se tenčili, těhotenství už nebylo tak veselé. Já si do toho ještě dost vyvrkla kotník, takže ortézu, berle. Měsíc jsme vedle sebe leželi doma, on scháněl, já nakonec sehnala Brigádu jako prodavačka v oděvech, dobrá teplá práce, skvělé kolegyně i šéfka, která mně vzala s nohou v gipsu, bříškem a požadavkem že za 14 dní máme zaplacenou dovolenou, takže potřebuju 14 dní volno 

Léto uběhlo jako voda, manžel práci stále nemohl sehnat, už začínal být nervozní a já přetažená. Tak jsem jednoho dne, byl to pátek, skončila v nemocnici s křečemi v břiše. No nic to nebylo, jen mně tam tak strašně vyděsili, že snad můžu umřít já i dítě, hrozné chování, hrozný přístup, že jsem podepsala papíry a rozhodla se jet prostě domů. V pondělí mi můj lékař sdělil, že nechápe, proč si mně tam chtěli nechat, že mi nic není, že mně akorád děsili a že vše je ok, ať radši ale užívám magnezko a víc se šetřím a dal mi neschopenku. Brigádu jsem omezila na dva dny v týdnu, ale tím se zmenšily i penízky 

Pomalu přicházela zima. Bříško se zvětšovalo, vzduch chladnul, peněz ubylo téměř na nulu a Martin sehnal práci Bylo měsíc před Vánoci… zase byla radost Pracoval jako číšník, krátký, dlouhý týden, já se doma nudila, tak jsem chodila za ním na horké džusy a čokolády a pokec s kamarádkami 

A byly Vánoce Venku sněžilo… byly krásné, první a poslední „jen naše“ . Byli jsme u mé rodiny a já ještě řídila cestou domu 30 km v čerstvě napadáném sněhu na letních pneumatikách. Na zimní nezbylo 25. prosince jsem měla termín porodu. Celý den jsem byla jak na trní… a nic 

Byl Silvestr Poprvé jsem byla doma Nic mi nebylo, žádní poslíčci, žádné bolesti, jen oteklé nohy a bříško. Miminko si lebedilo dál a nic nenasvědčovalo tomu, že by chtělo ven. Dle slov paní doktorky v nemocnici na dotaz, jak to vypadá, to bylo: "nic moc, spíš nic, než moc… " takže plánovaný termín nástupu k porodu 4. ledna to jistí.

A bylo 4. ledna. V nemocnici příjemní po vánočních svátkách, připraveni rodit… my však ne Tableta na vyvolání, hamiltonův hmat a nic. Celý den ani ťuk 

A bylo 5. ledna… takže další tableta, znovu hmat, infuze s kapačkou… a začalo se dít… bolesti byly rychlé, intenzivní a hnusné. Ihned po 6 minutách. Po třech hodinách po 4, za další dvě hodiny po 3, za další hodinu po 2. A pak stále po dvou. 6 hodin bolestí po 2 minutách, kdy se člověk nemůže ani nadechnout, vyčůrat se, nic… nevím, jak bolí normální kontrakce, ale po vyvolání strašně… a otevření? Sotva na 2 prsty Takže hamilton, v kontrakci, luplo to a bolelo jako svině, pardon za tato slova, píchli vodu a pořád jen bolesti a nic víc… křičela jsem, prala se s asistentkou, nadávala, řvala, ať ze mne toho parchanta vyndají, že ho nechci, ať mě uspí nebo zabijí, že je to jedno. Takže jsem dostala epidural na zkrácení frekvence kontrakcí a zpomalení porodu, kapačku na uvolnění svalů a otevírání se a ulevilo se mi. Dokonce jsem trochu usnula… a najednou cítím, jak tlačím, jak mně něco nutí a za pět minut byla Nikolka na světě Po tolika hodinách… pak jsem moc krvácela a ona špatně dýchala, a nešla porodit placenta a spousta šití, ale nakonec bylo všechno dobré 

A bylo 8. ledna… byly jsme v porodnici, obě celkem spokojené a hledaly si k sobě cestu. Housenka měla žloutenku, já bolesti tam dole a zjistilo se, že vůbec nepapá, že celé dny jen tahá a nic… já neměla mléko Ani kapku… váhový úbytek už byl přes půl kila, takže jsme dostali Nutrilon. A po něm krásně nabrala. Konečně začlo být miminko spokojené…

9. ledna jsem nakonec šly domů, i když den předtím nám řekli, že nás nepustí, kvůli váhovému úbytku a žloutence. Nikolka zabojovala, přes noc nabrala 140 gramů a žloutenka šla na půlku s hodnotami dolů. Tatínek byl odvolaný v práci, tak zase rychle měnil šichtu aby nakonec mohl přijet.

A byla půlka ledna pryč. Housenka se zabydlovala ve svém pelíšku a tatínka zase propustili. Potřebovali jen výpomoc na Vánoce, parchanti. Ale nás to tentokrát nerozhodilo, měli jsme Housenku Penízky už nebyly žádné, takže přišly sociální dávky, naštěstí jsme měli moc hodnou paní na sociálce a na spostu věcí nárok.

Je konec dubna… obě máme teď chřipičku, nudle a kašel, ale jsem šťastné. Tatínek má novou práci od 1. dubna, už měsíc, snad už konečně dobrou, pomohl kamarád. Pomohl i bytný, počkal s nájmem a pomohlo město, dalo další dávky. Jsme občané v hmotné nouzi Ale nepočkaly banky, neměly jsme na úvěr, tak teď vítáme ve schránce dopisy o exekuci… ať si vezmou co chtějí, ale jedno nám neseberou, naši holčičku a nás navzájem 

A já zjistila, že nikoho na světě nemiluji víc než svoji Housenku a nikdy bych toho parchanta nikomu nedala