Naše krásná Viktorka
- Porod
- PajaRada
- 02.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V tomto deníčku se pokusím popsat, jaké to může být, když jdete rodit s přesvědčením od maminky, že na dvě zatlačení je mimčo venku. :)
S partnerem jsme mimčo neplánovali. Já dělala závodně atletiku, on měl zase plno práce. Ale ejhle, jednoho dne jsem se necítila nejlíp. Prsa mi přišla nateklá (vzhledem k tomu, že mám jedničky
), hlava mě bolela a žaludek jsem měla jako na vodě. Napadlo mě, že si udělám těhotenský test. Vyšel //.
Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo plakat. Když se vrátil Radek z práce, řekla jsem mu, že mi vyšly // a že čekáme mimčo. Když na to teď vzpomínám, zpětná vazba nebyla žádná. Dalo by se říct, že to okamžitě vzal jako samozřejmost. Od té doby jsme byli rodina.
Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, bez nevolností až do začátku pátého měsíce. Doktor mi sdělil, že se mu nezdá neustálé špinění, a poslal mě na dva dny do nemocnice na pozorování. No, tam nevypozorovali nic. Okamžitě jsem nastoupila na rizikové těhu kvůli hrozícímu předčasnému porodu.
Radek mě celou tu dobu rozmazloval, pomáhal mi, nosil hodně jídla.
Na kontrole u doktora ve 34.tt na konci listopadu mi sdělili, že můžu každým dnem rodit, i když jsem měla termín až na 15.ledna.
V sobotu 11.ledna jsem byla s mamkou na procházce a říkala jsem jí, že snad neporodím. Břicho jsem měla jako balvan, malá kopala v jednom kuse a já se snad nemohla cítit hůř. Mamka mě ujistila, že porod je krásná věc, že to není tak hrozné, jak se říká, a že mě i sestru porodila na dvě zatlačení.
Když jsem si šla večer lehnout, cítila jsem lehké bolesti v zádech. Říkám si: „Aaaa, zase ty poslíčky.“ Jenže začaly zesilovat a byly pravidelně po 15 minutách.
Bylo kolem půlnoci a usnuli jsme s tím, že to na porod ještě nevypadá. No, omyl. Kolem druhé hodiny ranní jsem se vzbudila se silnými bolestmi břicha. Nevěděla jsem, jestli se po…, nebo jestli rodím. Nakonec jsem se po… a pak vyjela do porodnice. ![]()
V porodnici nás přijali na monitor, sem tam nějaká kontrakce se ukázala a rovnou nás poslali na porodní box. Převlékla jsem se a chodila po místnosti dokola a snažila se prodýchávat kontrakce. Celou dobu u mě byl Ráďa. Myslela jsem si: „Sakra, to je ale bolest. Ten porod teda bolí.“ Volala jsem rodině, že jsme v porodnici. Jejich rekace: „Neboj, pro tebe to bude hračka, sportovkyně to mívají lehčí…“
Po necelé hodince přišla PA s klystýrkem. Jooo, to byla „paráda“.
Kontrakce začaly zesilovat. Ráďa mi napustil vanu, ve které jsem strávila cca pět hodin. Byly to takové bolesti, že jsem přemýšlela, že se utopím a že už snad bude konec.
Kolem 6 hodiny ráno jsem byla otevřená na 6 cm. Bolest byla šílená! Držela jsem Ráďu za ruce a prosila ho, ať už to skončí, že už nemůžu dál. Hladil mě po vlasech a dokola opakoval, že to zvládnu, že to bude dobrý. (To se mu to kecá…)
Po dalších hodinách v bolestech a nesnesitelných křečích mi PA sdělila, že jsem otevřená na 8 cm, že jdeme rodit. Bylo kolem půl 10.
Hupla jsem na křeslo a říkám si: „Super, dvě zatlačení a je venku.“ Jooo, to bylo hodně naivní. Snažila jsem se tlačit, ale nešlo to. PA na mě pořád řvala, že takhle těžko porodim. Pak zjistila, že malá má kolem hlavičky lem, a proto jí to nejde ven. Takže se jí snažila rukou pomoct.
Na tuto část nevzpomínám vůbec v dobrém. Ta její ruka byla snad bolestivější než samotná kontrakce. Bylo to tak nepříjemný, že i Radek jí řekl, ať se ve mně přestane hrabat. No hnus.
V půl 12 přivolali doktora. Zhoršovaly se ozvy a už se to nemohlo dál protahovat. Zkoušela jsem tlačit, co to šlo. Už jsem omdlévala. Nakonec doktor řekl, že jestli nezatlačím pořádně, přinese kleště. Myslela jsem, že všechny kolem zabiju.
Ale povedlo se…
V neděli 12.ledna ve 12:05 se nám narodila Viktorka. Měla 3615 g a 51 cm. A já měla čtyři stehy.
Zatímco mě šili, pyšný tatínek si choval naši nádhernou holčičku.
Teď je Viktorce skoro 5 měsíců a jsme moc šťastní, že ji máme. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1428
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 832
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1450
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 604
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 361
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19841
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2565
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2820
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2544
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1708
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
To je neco cist takovy popis porodu, zvlaste kdyz mate mesic do porodu. Clovek dela co muze, ale stejne to je pro ostatni malo. zatim si to nepripoustim, ale strach tu v povzdali stale ciha…
prijemny den