Naše krásná Viktorka
- Porod
- PajaRada
- 02.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V tomto deníčku se pokusím popsat, jaké to může být, když jdete rodit s přesvědčením od maminky, že na dvě zatlačení je mimčo venku. :)
S partnerem jsme mimčo neplánovali. Já dělala závodně atletiku, on měl zase plno práce. Ale ejhle, jednoho dne jsem se necítila nejlíp. Prsa mi přišla nateklá (vzhledem k tomu, že mám jedničky 
), hlava mě bolela a žaludek jsem měla jako na vodě. Napadlo mě, že si udělám těhotenský test. Vyšel //.
Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo plakat. Když se vrátil Radek z práce, řekla jsem mu, že mi vyšly // a že čekáme mimčo. Když na to teď vzpomínám, zpětná vazba nebyla žádná. Dalo by se říct, že to okamžitě vzal jako samozřejmost. Od té doby jsme byli rodina.
Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, bez nevolností až do začátku pátého měsíce. Doktor mi sdělil, že se mu nezdá neustálé špinění, a poslal mě na dva dny do nemocnice na pozorování. No, tam nevypozorovali nic. Okamžitě jsem nastoupila na rizikové těhu kvůli hrozícímu předčasnému porodu.
Radek mě celou tu dobu rozmazloval, pomáhal mi, nosil hodně jídla. Na kontrole u doktora ve 34.tt na konci listopadu mi sdělili, že můžu každým dnem rodit, i když jsem měla termín až na 15.ledna.
V sobotu 11.ledna jsem byla s mamkou na procházce a říkala jsem jí, že snad neporodím. Břicho jsem měla jako balvan, malá kopala v jednom kuse a já se snad nemohla cítit hůř. Mamka mě ujistila, že porod je krásná věc, že to není tak hrozné, jak se říká, a že mě i sestru porodila na dvě zatlačení.
Když jsem si šla večer lehnout, cítila jsem lehké bolesti v zádech. Říkám si: „Aaaa, zase ty poslíčky.“ Jenže začaly zesilovat a byly pravidelně po 15 minutách.
Bylo kolem půlnoci a usnuli jsme s tím, že to na porod ještě nevypadá. No, omyl. Kolem druhé hodiny ranní jsem se vzbudila se silnými bolestmi břicha. Nevěděla jsem, jestli se po…, nebo jestli rodím. Nakonec jsem se po… a pak vyjela do porodnice.
V porodnici nás přijali na monitor, sem tam nějaká kontrakce se ukázala a rovnou nás poslali na porodní box. Převlékla jsem se a chodila po místnosti dokola a snažila se prodýchávat kontrakce. Celou dobu u mě byl Ráďa. Myslela jsem si: „Sakra, to je ale bolest. Ten porod teda bolí.“ Volala jsem rodině, že jsme v porodnici. Jejich rekace: „Neboj, pro tebe to bude hračka, sportovkyně to mívají lehčí…“
Po necelé hodince přišla PA s klystýrkem. Jooo, to byla „paráda“. Kontrakce začaly zesilovat. Ráďa mi napustil vanu, ve které jsem strávila cca pět hodin. Byly to takové bolesti, že jsem přemýšlela, že se utopím a že už snad bude konec.
Kolem 6 hodiny ráno jsem byla otevřená na 6 cm. Bolest byla šílená! Držela jsem Ráďu za ruce a prosila ho, ať už to skončí, že už nemůžu dál. Hladil mě po vlasech a dokola opakoval, že to zvládnu, že to bude dobrý. (To se mu to kecá…)
Po dalších hodinách v bolestech a nesnesitelných křečích mi PA sdělila, že jsem otevřená na 8 cm, že jdeme rodit. Bylo kolem půl 10.
Hupla jsem na křeslo a říkám si: „Super, dvě zatlačení a je venku.“ Jooo, to bylo hodně naivní. Snažila jsem se tlačit, ale nešlo to. PA na mě pořád řvala, že takhle těžko porodim. Pak zjistila, že malá má kolem hlavičky lem, a proto jí to nejde ven. Takže se jí snažila rukou pomoct.
Na tuto část nevzpomínám vůbec v dobrém. Ta její ruka byla snad bolestivější než samotná kontrakce. Bylo to tak nepříjemný, že i Radek jí řekl, ať se ve mně přestane hrabat. No hnus.
V půl 12 přivolali doktora. Zhoršovaly se ozvy a už se to nemohlo dál protahovat. Zkoušela jsem tlačit, co to šlo. Už jsem omdlévala. Nakonec doktor řekl, že jestli nezatlačím pořádně, přinese kleště. Myslela jsem, že všechny kolem zabiju. Ale povedlo se…
V neděli 12.ledna ve 12:05 se nám narodila Viktorka. Měla 3615 g a 51 cm. A já měla čtyři stehy. 
Zatímco mě šili, pyšný tatínek si choval naši nádhernou holčičku.
Teď je Viktorce skoro 5 měsíců a jsme moc šťastní, že ji máme.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 43
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 52
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 79
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 88
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 124
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2417
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1543
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1086
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2189
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1387
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
mne byla nejaka vana, nic ukradeny. trpela jsem jak zvire a musela chodit, jinak bych se tam svalila 
To je neco cist takovy popis porodu, zvlaste kdyz mate mesic do porodu. Clovek dela co muze, ale stejne to je pro ostatni malo. zatim si to nepripoustim, ale strach tu v povzdali stale ciha…
prijemny den