Naše malá Kristýnka
Se svým manželem jsem se seznámila v mých 15 letech. Naše první měsíce pro mě byly ty nejkrásnější v životě. Milovali jsme se moc a bylo nám spolu moc krásně.
- 3
- 1
Když mi bylo 18, rozhodli jsme se, že si vyzkoušíme společné bydlení. Až na pár hádek, které jsou obvyklé u každého milujícího páru, se nám bydlelo krásně. Na naše pětileté výročí mě požádal o ruku a byli jsme zase o kus šťastnější. Na prvním místě je pro nás oba rodina, a tak jsme si řekli, že nám ke štěstí ještě schází miminko a rozhodli jsme se na něm pracovat. Já jsem studovala maturitní ročník, ale miminko pořád nikde. Musím se přiznat, že už jsem z toho byla docela nešťastná, že to přece není možné, když jsme oba mladí a zdraví, že se to pořád nedaří.
Snažili jsme se 2 roky a nic. Když jsme opakovala maturitní ročník, tak jsem se 2 týdny před maturitou dozvěděla, že čekám miminko. Byla jsem hrozně šťastná a přítel taky, konečně se nám to povedlo. Bohužel v 10. tt těhotenství jsem potratila. Byl to ten nejhorší zážitek v životě a byla jsem z toho moc smutná. Naštěstí jsem se měla o koho opřít a nebyla jsem na to sama. Dodělala jsem si maturitu a šla do práce. S přítelem jsme se nastěhovali do bytu 3+1, abychom už měli byteček připravený pro přírůstky do rodiny. Příroda na sebe nedala dlouho čekat a 21. 2. 2012 jsem zjistila, že jsem zase těhotná. Prvních pár měsíců jsem prožila ve strachu, abych o miminko zase nepřišla a neradovala jsem se předčasně.
Těhotenství naštěstí probíhalo dobře a po 20. tt jsem si ho začala naplno užívat. Největší radost jsme měli, když nám pan doktor řekl, že čekáme naši vytouženou zdravou holčičku. Termín porodu jsem měla vypočítaný na 30. 10.2 012. 14. 7. 2012 se konal náš den D, naše svatba. Všechno proběhlo, jak mělo a já jsem byla ta nejšťastnější nevěsta. Naše malá Kristýnka se rozhodla, že půjde na svět dříve, než nám naplánoval pan doktor. Četla jsem si knížku jako každý večer a v 1 ráno jsem si řekla, že už bych mohla jít spát. Usnula jsem, i když s tím obřím břichem už se nedalo vůbec spát. Bylo 6. 10. 2012 3 ráno, když mě probudil pocit, že jsem se počurala, říkala jsem si, že je to hrozně, když už neudržím ani to, ale všechno bylo jinak. Když jsem si sedla, vytekla ze mě spousta plodové vody. Probudila jsem manžela a řekla mu, že je to tady.
Oblékli jsme se, vzali tašku a jeli jsme do porodnice. Tam jsem vyplnila všechny potřebně papíry, paní doktorka mě vyšetřila a oznámila mi, že budeme čekat, dokud se porod sám nerozjede nebo mi na druhý den dají tabletku na vyvolání porodu. Rozloučila jsem se s manželem a odešla na pokoj. Už jsem vůbec nezamhouřila oka a čekala, kdy to začne. Ve dvanáct hodit se pořád nic nedělo, točili mi monitory a přestal se jím líbit tep naší malé holčičky. Paní doktorka se ve 3 odpoledne rozhodla, že mi tedy dají tabletku na vyvolání, ale ta nemusí hned zabrat. Za 20 minut bylo všechno jinak, začali mi křížově bolesti, ale pořád se to dalo vydržet. Asi za hodinu to začalo být horší, ale nikdo mi pořád nechtěl věřit, že už to začalo.
Asi kolem 5. už jsem začala mít kontrakce tak po 10 minutách a bolesti byly čím dál tím horší, a tak paní doktorka usoudila, že by mi mihli dát klystýr. Měla jsem asi 20 minut klid, ale pak to začalo asi po 5 minutách. V 6 hodin mi už konečně dovolili zavolat manžela. Když přišel manžel, bolesti už byly nesnesitelné, nepomáhala ani sprcha, ani balón ani masáž. Houpala jsem se na křesle, děsně trpěla a byla jsem hrozně unavená. Když se na mě přišla podívat paní doktorka, zeptala se mě, jestli nechci epidural a já, jak už jsem to nemohla s kontrakcemi vydržet, jsem po minutě souhlasila. Přišel anesteziolog, podepsala jsem souhlas a píchli mi ho, ale moc jsem si ho neužila. 5 minut na to jsem řekla porodní asistentce, že mám pocit na tlačení, tak do mě sáhla a řekla, že můžu začít tlačit.
Po pár zatlačeních, 6. 10. 2012 ve 20:06 přišla na svět naše malá holčička Kristýnka. Byl to ten nejkrásnější zážitek v mém životě, a ta bolest za to rozhodně stála. Kristýnka byla 49 cm dlouhá a vážila 2970 g. Tatínek si celý porod náramně užil a byl mi celou dobu oporou. Pobyt v nemocnici nám zkomplikovala žloutenka a musely jsme tam zůstat týden. Na kontrole v 6 týdnech už Kristýnka vážila 4,5 kila, krásně to všechno dohnala. Je to naše zlatíčko. 9. 12. 2012 začala pást koníčky a 11. 12. 2012 se na maminku začala smát.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2604
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1752
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
je krásná 
Ať se vám daří, a ať vám Kristýnka dělá jen samou radost 
