Naše princezna
- Porod
- Mishickaa
- 07.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokud vás čeká porod, není tohle vhodný deníček, ale musím to ze sebe dostat...
Otěhotněla jsem s Božským měsíc po ZT. Celé těhotenství bylo bez problémové a já byla plná optimismu, že to zvládly jiné, zvládnu to taky a bez epidurálu.
Termín jsem měla 20.6.2014 a ten den mě čekala i návštěva v porodnici na kontrolu. Nález fyziologický, mimčo krásné ozvy, tak jsem zklamaně odešla domu. Už jsem jí chtěla mít v náručí, další kontrola 24.6. Bolesti jsem měla po 4 minutách už 14 dní, ale vždy jen fyziologický nález.
Kontrola 24.6., doktorka mi udělala Hamiltona a řekla mi, že určitě porodím do soboty. A když ne, ať v pondělí přijdu a domluvíme se na vyvolání.
Přijela jsem k mamce a začal kolotoč - odešla mi zátka a od 14 hodin mi začaly pravidelné bolesti po 3 minutách. Nechtěla jsem plašit, do porodnice jsme se tedy rozhodly s mamkou jet až okolo 22. hodiny.
Přijala mě porodnice, ale jako na potvoru kontrakce takřka zmizely. 
Výsledek zněl, že mě pošlou domů, ale že se podívají ještě spodem. Najednou jsem zavolala na sestřičku, zda můžu na WC, že se něco děje. Odsekla mi, že ne a ať jí to ukážu - začala mi odtékat plodová voda. Dostala jsem slušivou košilku a žádný domov se nekonal.
Těšila jsem se, že to budu mít brzy za sebou a budu chovat svou malou princeznu v náručí - omyl! Uložily mě na čekatelský pokoj a daly mi injekci na spaní. Proplakala jsem celou noc, neustále jsem si psala s Božským, jak jsem zklamaná. Zůstaly s mamkou vzhůru, kdyby náhodou se něco změnilo. Nezměnilo se vůbec nic, co hodinu chodili točit monitor, já stále bolesti. Byla jsem pořád buď ve sprše, nebo na míči, poloha na zádech byla nepředstavitelná, a to jsem musela každou hodinu se přetáčet na záda kvůli monitoru.
Okolo 17. hodiny přišla sestra, že mi musí nabrat krev, nabrala a odešla. Během hodiny se přímo vřítila do pokoje se slovy „Musíme vám to okamžitě vyvolat a dostanete ihned antibiotika. Máme podezření, že máte zánět v plodové vodě.“
Vystrašená jsem tedy šla na vyšetřovnu pro tabletku. Po 20 minutách čekání, až se tabletka rozpustí, jsem už odcházela v předklonu a s bolestmi po 2 minutách. Okamžitě mě napíchly na kapačku s antibiotiky. Už jsem nemohla ležet nijak, foukala jsem mašinku a modlila se, aby mi dokapaly antibiotika a já mohla jít tlačit.
Kapačka dokapala, přišla sestřička, vzala mě opět na prohlídku a zakřičela „Na 8, pokud máte doprovod, ihned mu dejte vědět, aby to stihl.“ Sbalila jsem si věci a šla na box. Už tam čekal můj Božský, který mi byl velkou podporou u porodu, celé to trpěl se mnou.
Bylo okolo půl 8 večer, byla jsem na boxu s Božským, hladil mě, já dýchala jak pejsek. Šel se mnou do sprchy, masíroval mi záda, až přišla sestřička, že musím ven ze sprchy, že se musí udělat monitor. Pak už jsem se do sprchy nedostala.
O porodu jako takovém psát nebudu. Všechny si to dokážeme buďto představit nebo jsme to zažily. Jaká jsem byla hrdinka a měla z porodu srandu a těšila se na větu „tlačte“… Když se ale dostavily tlačivé kontrakce a malá už měla hlavičku na hrázi, cítila jsem tak strašnou bolest, že jsem odmítala tlačit a začala jsem prodýchávat. Božský na mě křičel, ať tlačím, PA na mě křičely, ať tlačím. Mě to naštvalo a začala jsem tlačit. Bohužel ani masáž hráze od PA nepomohla, takže nástřih. Protestovala jsem, ale prý bych se mohla roztrhnout ke konečníku a bylo by to daleko horší. Souhlasila jsem tedy s nástřihem. Bohužel mi ho moje princezna ještě roztrhla, takže výsledkem bylo 14 stehů.
Když jsem konečně porodila a padlo mi břicho, cítila jsem neuvěřitelnou úlevu, ale ihned vzápětí se dostavil neuvěřitelný strach a pláč. „ONA NEPLÁČE, NĚCO NENÍ V POŘÁDKU!!“ křičela jsem na Božského. Malá měla pupečník okolo krku a musely ji křísit. Naštěstí to bylo rychlé, Božský mě uklidňoval, že se nic neděje, že vidí, jak tam sebou mele, jen nepláče. 
Daly mi malou na přisátí. Božský plakal a děkoval za nejkrásnější dceru na světě. Bohužel to nejhorší mě ještě čekalo.
Druhý den mi o půl 6 ráno přivezli mého uzlíčka, ale nad postýlkou měla lísteček „á 6h fce“. Když jsem se zeptala, co to znamená, doktorka odpověděla, že to je pro ně informace, ale nikdo jiný to neměl, tak proč my?!
Každou chvilku byl někdo u malé, poslouchali ji, zkoumali, měřili, kontrolovali. Pokaždé jsem se ptala, co se děje, jestli je vše v pořádku. Vždy mi bylo s kamenným výrazem odpovězeno, že ano.
Den před propuštěním domu doktorka sundala lísteček, tak už mi to nedalo a dožadovala jsem se odpovědi, co to tedy je. Asi to byla chyba! Její odpověď mě posadila se slzami na postel „Víte, měla jste silně zkaženou vodu, malá se Vám trávila v bříšku. Mysleli jsme, že to nepřežije, proto se každých 6 hodin chodily kontrolovat její základní životní funkce.“
Zpětně jsem si uvědomila, když mi PA píchala zbytek vody na boxu, cítila jsem strašný zápach. To byla moje plodová voda - chudák malinká. Nevěděla jsem, zda mám být naštvaná, že mi to tajili, nebo se radovat, že je vše v pořádku. Hormony se mnou mlátily, já brečela jak želva, štěstím i smutkem, ale hlavně tím štěstím!
Dne 25.6.2014 se mi tedy narodila krásná dcera Nella s mírami 3674 g a 49 cm. Teď jí je 6 týdnů, má přes 5 kilo, prospívá krásně. Je to naše malá bojovnice. Ještě teď se mi hrnou slzy do očí, když si na to jen vzpomenu, co vše se mohlo stát.
Nellinko, děkuji, že jsi to nevzdala! A ještě moje velké DÍKY patří mému panu Božskému za úžasnou podporu a oporu při porodu! A děkuji za přečtení!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1452
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 842
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1473
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 610
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 364
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19904
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2566
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2825
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2551
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1709
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ve stejný den jsme také na svět přivítali dcerku - po porodu vše ok (akorát měla taky šňůru kolem krku, ale nedusila se) až v noci mě budili, že jí převážejí do jiné nemocnice. Měla zánět v plicích (pravděpodobně z plodovky, které si prý asi lokla) a nakonec došlo ještě k respiračnímu selhání, tak byla pár dní na UPV. Neměli holčičky jednoduchý start, tak hlavně, že jsou teď v pořádku a ať jim to vydrží. 
Jinak gratulace, ale dle popisu mě nepřijde nic jako žádná hrůza…vyvolání, biotika, nástřih- bylo vše nutné
pupečník kolem krku a špatná plodová voda, to se stává - novorozenec se pak holt musí častěji kontrolovat 
naštěstí to všechno dobře dopadlo a ted už čekají jenom radosti! 
ten deníček to úplně zabilo 
Taky mě ta přezdívka trkla do očí, ale obsah mi přišel podstatnější!