Naše Sofie

Ve svém prvním deníčku jsem popisovala náš boj o miminko cestou IVF. Nyní jsem šťastnou maminou naší Sofinky. A že to byla cesta trnitá...

Těhotenství byl boj, jak už jsem psala v prvním deníčku, miminko ohrožoval hematon. Poté, co jsme si vybojovali pohodu a klidný průběh, vždy se objevila nějaká ta „menší“ komplikace.

Na utz v 5 měsíci nám lékař oznámil, že čekáme holčičku. Prosím? Já si byla jistá chlapečkem. Má intuice byla zcela mimo mísu. Tak jsme se začali připravovat na příchod naší princezny, termín porodu byl stanoven na 21. 1. 2014.

Chvílemi se jí chtělo na tento svět dřív a já běhala po kontrolách. Má poslední kontrola v poradně byla 8. 1. s tím, že mi termín kontroly nedává a jela jsem na monitor do nemocnice, kde se domluví i termín plánované sekce. Holčička byla celé těhotenství otočená a klečela. OK. Jeli jsme s přítelem do nemocnice na monitor.

Sestřička mě napojila a začala se mnou vyplňovat registraci k porodu, já mezitím poslouchala ten krásný zvuk srdíčka a už jsem se viděla někde, kde je jídlo. Jaký jsem měla hlad. Po naměření monitoru mě hlad po slovech sestřičky přešel.
„Ježíííš, vy máte kontrakce, budete rodit.“ „Jooo a kdy?“ Pouze mě bolela kříž. No v 9. měsíci, koho záda nebolí.

Byla jsem poslána na příjem, OK, šlo se na příjem. Tam zmatek, co to je… Říkám, že dnešní monitor a nic mi není. Sestra došla záznam nechat zkontrolovat lékařem, ten mě poslal na utz. Jelikož je příjem v přízemí nemocnice a utz ve 4 patře a všechny výtahy byly obsazené, rozhodla jsem se a zavelela „Jde se po schodech, třeba porodím.“ Muž na mě kouknul a při výrazu v mé tváři neprotestoval.

Na utz žádný nález, miminko má 3 200 g, vysoko, otevřená na 2 prsty, CS 2. Přiběhl lékař s otázkou, jak mi je. „Nic mi není, jen mě bolí záda, už jsem to všude říkala.“ Pan doktor pohotově „Běžte domů, 13.1. v pondělí si přijdete na sekci, ale stejně do pondělí nevydržíte.“ No to určitě, to, chlapče, neznáš moje mimčo, ven se jí nechce, tak co strašíš…

Cestou z nemocnice jsme byli nakoupit, jakou já dostala chuť na jednohubky. Šup vykoupit krám a honem domů se najíst. Zvesela si doma kuchtím jednohubky a poslouchám debatu mého přítele a syna. Jasné téma - máma dnes porodí. Hahaha, dejte mi s porodem pokoj. A poslouchám dál, protože z tématu se stala sázka. Pobavila jsem se…

Po tý skvostný baště jsem si dala sprchu a sleduji se v zrcadle, jak mi klesá bříško. No joo, holka, máš to za pár. Uvelebím se u televize a čekám na signál. A on nepřichází, a tak čekám dál, až jsem usnula.

Jenže najednou cítím, jak mi „něco“ teče po stehně. Ježíííš, já jsem usnula tvrdě a ucvrnkla jsem si, nic. Tak se mi to zdálo. Jenže za chvilinku opět ten pocit a to už jsem vylítla. Opět nic, tak jsem prdlá a šla jsem na wc. Jen co jsem se vrátila do postele a sedla si - prd! A voda se valila. A je to tu, tak pánové měli pravdu - já rodím. Budím muže, prosakuje mi voda. Jak sladce spí, musím přidat v síle hlasu a to hned vylítne. No konečně.

Jak se ustrojil, nevím, ale než já sebe nasoukala do oblečení a ručníku, stál u mě připravený v plný polní.

Jedeme, ještě mu říkám, ať jede v klidu, že mě nic nebolí, jen mi teče voda. A ještě stíhám debatu o tom, jak bude zašvihaná sedačka. Jsme na půl cestě, když funím a hlásím „Šlápni na to, mám šílené kontrakce.“ V tu chvíli jsem se viděla už na sále, bože, tak to je masakr, takové bolesti… Takové jsem se synem neměla.

Po příjezdu do nemocnice jsem byla ráda, když jsem si sedla na vozík a odjezd na porodní box, tátu jsem poslala domů, že to bude akutní sekce. Jaká úleva, když jsem se mohla svléknout a šup, opět monitor. No jaké polohy jsem hledala… PA mi vzala krev, napíchla flexilu a já sledovala ty kopce, co se zaznamenávaly na papír. Ufff, ufff, kde je doktor, už chci na sál.

Dočkala jsem se a přišla lékařka a lékař. Když mě vyšetřili a podivili se, proč mě pustili den předtím domů, dali povel, že se rodí akutní sekci. Jupííí, celou dobu se na to klepu, mé myšlenky jsou jen u jednoho bodu - ať je malá už venku. Než se seběhl celý tým mudrů, jsem si stihla dát kapačku, promluvit si s anesteziologem a projít se z boxu na sál.

Na sále začal fičák, přípravy. Já jen sledovala a do toho si prodýchávala kontrakce. Když už konečně se u mě objevila anestezioložka s maskou, jupííí, jen mi jí dej, jen ať už spím a necítím bolest. Jenže asistent mi vybral malou velikost, tak výměna a já opět natahovala krk, že si dám trošku toho rajského plynu, než mi pustí žilou. On to byl jen kyslík. Nic, co jéé??? Ještě nebyl komplet celý arsenál lékařů na sále, no to už jsem se vyloženě modlila.

A dočkala jsem se, stihla jsem mrknout na hodiny, 2:52 a hlavou mi prolítla myšlenka, že teď už mi ty bolesti jsou ukradený.

Probudila jsem se v 6 hodin, právě mi mou maličkou princeznu dávala dětská sestřička na prso.

Naše Sofie se narodila 9. 1. 2014 ve 3:10, 2,79 kg a 46 cm.

Děkuji za přečtení deníčku a doufám, že jsem Vás, mamky, nenudila.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
obrazek
9868
9.3.14 00:50

Skoda ze prdelka klecela, mohla jsi hezky porodit spontanne… hlavne ze to dobre dopadlo, prekvapilo me, ze te s kontrakcemi a neuplnym KP poslali domu… gratuluji k holcicce!!! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
kaja00
15575
9.3.14 01:25

Gratuluji k Sofince :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
9.3.14 07:02

Taky mě to zarazilo, druhe dite, špatná poloha, mohl byt opravdu Problem, mam několik lidi kolem, co nedojely. Dobre ze tak. Pro miminko je to dobry kompromis, sama začala porod a věděla, ze jde ven. Hodně zdraví cele rodině :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
9.3.14 20:37

Hodne zdravi a stesti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
moky
10715
9.3.14 21:06

Četlo se mi to pěkně, gratuluji k holčičce..a kdože tedy sázku vyhrál a o co se ti tvoji doma vsázeli :P???

  • načítám...
  • Zmínit
sabcacech
2205
10.3.14 11:57

@obrazek @Saroya mudr co se po utz na mě kouknul, mi řekl, že pokud mi nic není, ať jedu domů, že přijedu s porodem. Asi tušil, nevím. @kaja00 @Claire7 děkuji @moky celé odpoledne do mě hučeli, že porodím, celé odpolko jsem hučela já, že nééé. Pak jsem jen slyšela " a o co se vsadíme" no vsadili se o jídlo a co jiného by se ti moji masožravci vsadili :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
23.3.14 20:56

Také se přidávám ke gratulaci :) četlo se to pěkně :))

  • načítám...
  • Zmínit
sabcacech
2205
27.3.14 19:15

@Andrea.Tom dekuji.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Cesta k baby přes IVF