Naše štěstí
- Porod
- alvicek
- 26.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Důležité je stále věřit.
Píši tento deníček proto, abych ostatním čekatelkám dodala trošku naděje. Začalo to vše před pár lety, kdy jsem poznala skvělého muže. V roce 2012 jsme se zasnoubili s tím, že se do roka a do dne vezmeme. Od té doby jsme také plánovali miminko, ale stejně se nic ani do toho roku a dne nestalo.
Po svatbě jsme tedy nastoupili do CARU, prošli si různými vyšetření a výsledek? Manžel jen pomalejší spermie, jinak vše v pořádku, ale stále se nic nedělo. Tak jsme podstoupili první inseminaci… bez výsledku. Za další měsíc jsme zkusili znovu a opět bez výsledku. Řekla sem že další už ne, že raději zkusíme umělé oplodnění. Začal kolotoč injekcí, léků, kontrol až přišel den D a my se domluvili, že zkusíme i dvě vajíčka. Však kdyby byly dvojčátka, tak to zvládneme. A výsledek za 14 dní… 0 
Co teď? Tak jsme se domluvili, že to za 3 měsíce zkusíme znovu, stejně mě zrovna čekají státnice, tak aspoň pak budu mít na vše čistou hlavu a čas. Jenže… po státnicích jsem poprvé čekala, až přijdou měsíčky a ony nikde. Následovala návštěva v CARU na odběr krve a ejhle, byla sem těhotná. Jak se to mohlo stát? Jak my všichni okolo říkali, aby hlava vypla, však to přijde, tak to mělo něco do sebe. Opravdu hlava během zkoušek vypla, nemyslela jen na dítě a zadařilo se.
Následovaly týdenní kontroly a strach, jestli vše bude ok, jestli tam bude srdíčko. Jestli roste, jak má. Vše bylo v pořádku, tak mě asi v 8. týdnu předali mé paní doktorce. Těhotenství skoro bezproblémové cca do 6 měsíce. Poté se mi začal zmenšovat čípek, díky němuž jsem skončila na dva týdny v nemocnici a další týdny na lůžku s rizikem předčasného porodu a jak to dopadlo - porodila sem den před termínem. Celou dobu se malé stejně ven nechtělo.
Termín byl 20. 3. 2015, voda mi praskla 18. 3. v 23:15. Následoval přejezd do nemocnice, kde se dalších 15 hodin nic nedělo, žádné bolesti, nic. Poté následovala teda tabletka a už to jelo… 19. 03. po 15. hodině mírné bolesti, klystýr a do sprchy, kde jsem si měla „odpočinout“ asi půl hodiny. Sotva sem tam vlezla, říkám manželovi, že nemůžu ani sedět, tak opět na sál a během hodiny z jednoho prstu otevřená na 10, doktoři pomalu ani nestíhali se nachystat.
Malá ale ven stále nějak nemohla, pomohli nástřihem a skákáním asi dvou doktorů po břichu a bylo to. V 18 hodin večer byla naše kočenka Eliška venku, zdravá a nádherná. Takže celkově mě první porod trval asi dvě hodiny.
Dnes je malé 5 měsíců, má už 8 kilo a 70 cm, dva zoubky venku a maminka ji nestíhá chytat po pokoji, jak valí sudy sem tam a zpět.
Byla to bojovnice už od začátku, vybojovala si první místo v bříšku, poté držela až do poslední chvilky, i když doktoři plašili a teď roste (až moc:-)) jak z vody.
Takže všechny, co se snaží a nejde to, vydržte… nervy sice pracují na plné obrátky, slzy jsou na krajíčku vždy, když vidíte jiné děti, ale ono se zadaří i vám.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1222
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 728
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1267
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 526
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 323
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19211
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2532
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2763
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2490
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1666
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
, gratuluju 
, jaké měla malá míry?
doufam, ze me ten nas prďolka nebude na tom boxu trápit nejak dlouho.
No a to vínko jsem si vypila až za 16 měsíců 
porod takový..zajímavý..ale co, třeba bude druhý ještě lepší 