Natálčina cesta na svět
- Porod
- Libza
- 13.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme s manželem prožívali narození naší dcerky. Byl to mimochodem ten nejkrásnější den mého života. Přípravy na porod u mě probíhaly (po psychické stránce) asi tak od 30. týdne. Na eMiminu jsem přečetla snad všechny deníčky maminek, co už měly porod za sebou a psaly svoje zkušenosti, ty dobré, i ty špatné. Popravdě, moc odvahy mi nepřidal ani jeden deníček. Nejvíc jsem se bála, že nepoznám začátek porodu a nestihneme dojet do porodnice včas. Bolest jako takovou jsem si nedokázala vůbec představit, i když ji některé maminky popisovaly dooost podrobně a ve všech barvách. No tak kde začít s mým deníčkem? Asi od začátku...
Termín porodu mi můj doktor stanovil na středu 28. 9. Každý ale předpovídal, že to bude jistě dřív, i dr. se k tomu přikláněl - malá vážila o něco víc, tak to tomu trošku nasvědčovalo. Natálce se ale u mě líbilo a ještě v den termínu se vesele hemžila v bříšku. V úterý večer jsme si s manželem řekli, že TO ještě do porodu jednou zkusíme, když pak nastane onen dlouhý půst
V onu předpovídanou středu jsem si ráno všimla, že jsem začala špinit a začaly mi jakoby menstruační bolesti - jako prvorodička jsem byla vyjukaná, tak jsem hned založila na eMiminu diskusi a s holkama to probrala - verdikt byl od kolegyň maminek jasný - asi začínám rodit. Pro jistotu jsem brnkla do porodnice, paní doktorka mě ujistila, že to nic není, ať jsem v klidu doma, až nastanou ty pravé bolesti, že to bezpečně poznám, ať zatím nepanikařím. OK, dala jsem si sprchu, najedla jsem se a šla uklízet.
Manžel přijel domů z práce, informovala jsem ho o situaci. Trpělivě měřil a stopkách každou bolístečku, co mě zabolela a jen nevrle posedával. Když se intervaly bolesti začaly zkracovat, rozhodl, že se pojedeme podívat do porodnice. To bylo asi deset večer. Dojeli jsme do porodnice, dr. mě prohlédla a naznala, že porod ještě jen tak nezačne, ať jedeme domů. Trošku zklamaná jsem se ukládala do postele - těšila jsem se na miminko
V noci na čtvrtek jsem spala jako dudek, k ránu mě probudily zesilující bolesti v podbřišku. Miminku se už začalo chtít na svět. Zavolala jsem manželovi, ať se dneska v práci moc nezdržuje, ať raději přijede o něco dřív. Když dorazil domů z práce, už jsem chodila po bytě a naříkala jsem, že to už je asi ono, protože se nedá sedět, ani ležet, jen chodit a hekat ![]()
Ve tři odpoledne jsem už ležela na příjmu v porodnici. Po vyšetření jsem dostala klystýr, noční košili a šup na porodní box. Ze všech nabízených možností, jak si ulevit od bolesti, byla nejlepší teplá sprcha. Naštěstí u mě byl i můj manžel, který mi celou dobu dával pít, vodil mě do sprchy, na záchod, povídal si se mnou, držel mě za ruku - prostě mi byl oporou. Navečer přišla PA, že mi píchne Algifen na bolest (vyprosila jsem si ho). Vůbec mi nezabral, spíš to bylo ještě horší, k němu jsem dostala i urychlující kapačku, po které všechno nabralo obrátky. To bylo po deváté večer, začala jsem mít pocit, že musím tlačit… pod vedením velice šikovné PA jsem se prohekala až k samotnému porodu, který byl taková rychlovka, že si na to teď, po 14 dnech ani nevzpomenu
Jen vím, že jsem jakoby z dálky slyšela manžela, který mi říkal, kdy mám tlačit a najedou jsem zaslechla pláč našeho miláčka
Ještě špinavou mi ji položili na břicho - tenhle pocit byl to nejkrásnější, co jsem dosud zažila. Poprvé spatřit miminko, které nosíte devět měsíců pod srdcem. Vedle sebe manžela, který měl slzy v očích… v tu chvíli jsme byli dokonalá rodina, neexistovalo nic jiného ![]()
Pobyt v porodnici a následně na pokojích šestinedělí byl super, skvěle se o nás starali, poradili, pomohli. Tímto bych ráda poděkovala doktorům, sestřičkám a porodním asistentkám z třebíčské porodnice, za jejich dokonalou péči o mě a naše miminko.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20610
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....