Nečekaný porod
- Porod
- AAAndulkaaa
- 01.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám už sice 5,5měsíční holčičku ale narodila se o 2,5 měsíce dříve. Už dlouho tu čtu deníčky, a tak mi dovolte, abych také přispěla svým. V červenci 2011 jsem vysadila antikoncepci a začali jsme se snažením o mimi.
V srpnu jsem dostala MS s týdenním zpožděním a slabší, než jak jsem ji mívala. A v sobotu 3. září mě kamarádka vyhecovala, ať s ní jdu na vesnickou zábavu. Nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si udělal těhu test. A ono jupííí, na testu byly //. Manžel mě sice nechtěl na zábavu pustit, že má o mě strach, ale nakonec dovolil, a tak jsem s kamarádkou šla. Užili jsme si to, ale já jsem se brzy vracela domů, byla jsem hodně ospalá a šla v neděli večer na noční do práce, tak abych se vyspala.
Hned v pondělí jsem zavolala k dr., že jsem asi těhotná, kdy mohu přijít. A sestra mi do telefonu řekla, ať přijdu v úterý v 8 hodin ráno. U dr. jsem se musela vyčurat, test byl pozitivní, ale na UTZ nebylo ještě nic vidět. A tak mě poslala do nemocnice na podezření mimoděložního těhotenství. V nemocnici mi nabrali krev na HCG, které naštěstí rostlo a druhý den na UZ v nemocnici byla vidět krásná dutinka se srdíčkem 
Hrozně se mi ulevilo, že je mimi na správném místě. Ani jednou jsem nezvracela a bylo mi dobře.
Ovšem aby toho nebylo málo, asi za 14 jsem začala krvácet a čekala mě opět hospitalizace. Ani jsem nedoufala, že by to mohlo dobře skončit a mimi se držet, ale drželo se. Za pár dnů mě pustili domů, s klidovým režimem. Doma jsem ležela, manžel se o mě starat, ale druhý den v noci jsem začala krvácet znovu. Začala jsem brečet, že o miminko přijdeme. Manžel mě ale utěšovala a říkal, že vše dobře dopadne, že to bude dobré a mimi v pořádku. A měl pravdu. Na UTZ krásně srdíčko bušilo a vše bylo v pořádku. Krvácení se pak objevilo ještě jednou, takže jsem ležela 3× v nemocnici kvůli krvácení a naposledy, když mě dr. pouštěla domů a dělala UTZ, tak mi říkala, že je miminko velký bojovník a drží se zuby nehty. Od toho 12. týdne už bylo vše v pořádku a já si naplno těhotenství užívala.
5. ledna jsem byla objednaná na velký UTZ ve 20. tt který byl strašně krásný a dozvěděla jsem se, že mimi měří asi 25 cm a váží 476 g A pohlaví vypadalo na holčičku.
Byl čtvrtek 8. března a já jsem byla objednaná k dr. na velký UTZ ve 31. tt. Když jsem vcházela k sestřičce, měla jsem takový špatný pocit. Naměřila mi tlak 180/110,v moči jsem měla bílkovinu. Pak jsem šla k dr. Prohmatala mě, a pak jsem si lehla k UTZ. Vše poměřila a řekla mi, že malá je moc malinká a že se jí to nelíbí (tlak a bílkovina) a pošle mě raději do porodnice s diagnózou preeklampsie. A tak jsem zase s brekem jela. V porodnici mi každé 2 hodiny měřili tlak a chodila jsem na pásy. Dávali mi tabletky na snížení tlaku, ale tlak už pod 150/100 neklesal.
V sobotu večer mě bolelo na hrudi a sestra mě poslala na pásy. Malá se nechtěla moc hýbat a UTZ se dr. taky moc nelíbil. Tak mi oznámil, že malá i já jsme v ohrožení života a těhotenství se musí ukončit císařským řezem. Hned jsem tedy volala manželovi, ať přijede, že ho chci mít u sebe, než mě odvezou na sál. Do 20 minut byl u mě, sestřičky kolem mě lítaly a připravovaly mě. Já jsem celou dobu brečela a doufala, že malá bude v pohodě, a přežily jsme to obě dvě.
Malá se tedy narodila 11. března 00:07hod, měřila 42 cm a vážila 1300 g. Ačkoliv jsem dostala narkózu jen do páteřního kanálu a vnímala jsem, malou jsem vůbec neviděla a nic mi o ní neřekli. Když mě převezli na oddělení, manžela za mnou na chvíli pustili a řekl mi, že máme holčičku Aničku, že je strašně malinká, viděl ji asi 2 vteřiny a hned ji odvezli do HK do fakultní nemocnice do inkubátoru.
Domů mě pustili 17. března a těch 6 dní v porodnici byla muka. Každá maminka si tam vozila postýlku s miminkem a já jsem tam byla sama. I doma jsem to těžce nesla, že máme malou v nemocnici a já tam nemůžu být s ní. Bylo to velmi těžké, kdo si to neprožije, tak neví, co to je, mít nedonošené miminko a daleko od sebe třeba. Za malou jsme jezdili obden nebo po 3 dnech a já jsem doma odstříkávala mlíčko, abych pak mohla kojit, ale to se nakonec nepodařilo a jsme na UM.
V HK byla malá 6 týdnů a 23. dubna ji převezli do bližší nemocnice, kde jsem mohla být s ní, abych se rozkojila, naučili mě koupat a celkově péči o miminko. V nemocnici jsme spolu byly týden a na čarodějnice (30. dubna) si nás tatínek vezl konečně domů. Byli jsme všichni 3 šťastní, že budeme doma jako kompletní rodina.
Nyní je malé 5,5 měsíce (korigovaně) 3 měsíce. Musíme cvičit Vojtovu metodu, má mírný šelest na srdíčku, ale jinak je zdravoučká a hodná. Delší dobu už se směje, pomalu si bere hračky do ručiček a brebentí a piští
Jsme rádi, že ji máme
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1344
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1221
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 3879
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 262
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 858
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5252
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2886
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1743
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 932
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 8682
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
.Máme v rodině též brzký porod, ale s rozdílem, že mamča nemusela dojíždět daleko a mohla ho častěji vidět, takže to muselo být hrozné nemít u sebe mrňouska 
Jinak přeji hodně zdravíčka 
Moc děkujeme