Nečekaný porod
- Porod
- AAAndulkaaa
- 01.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám už sice 5,5měsíční holčičku ale narodila se o 2,5 měsíce dříve. Už dlouho tu čtu deníčky, a tak mi dovolte, abych také přispěla svým. V červenci 2011 jsem vysadila antikoncepci a začali jsme se snažením o mimi.
V srpnu jsem dostala MS s týdenním zpožděním a slabší, než jak jsem ji mívala. A v sobotu 3. září mě kamarádka vyhecovala, ať s ní jdu na vesnickou zábavu. Nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si udělal těhu test. A ono jupííí, na testu byly //. Manžel mě sice nechtěl na zábavu pustit, že má o mě strach, ale nakonec dovolil, a tak jsem s kamarádkou šla. Užili jsme si to, ale já jsem se brzy vracela domů, byla jsem hodně ospalá a šla v neděli večer na noční do práce, tak abych se vyspala.
Hned v pondělí jsem zavolala k dr., že jsem asi těhotná, kdy mohu přijít. A sestra mi do telefonu řekla, ať přijdu v úterý v 8 hodin ráno. U dr. jsem se musela vyčurat, test byl pozitivní, ale na UTZ nebylo ještě nic vidět. A tak mě poslala do nemocnice na podezření mimoděložního těhotenství. V nemocnici mi nabrali krev na HCG, které naštěstí rostlo a druhý den na UZ v nemocnici byla vidět krásná dutinka se srdíčkem 
Hrozně se mi ulevilo, že je mimi na správném místě. Ani jednou jsem nezvracela a bylo mi dobře.
Ovšem aby toho nebylo málo, asi za 14 jsem začala krvácet a čekala mě opět hospitalizace. Ani jsem nedoufala, že by to mohlo dobře skončit a mimi se držet, ale drželo se. Za pár dnů mě pustili domů, s klidovým režimem. Doma jsem ležela, manžel se o mě starat, ale druhý den v noci jsem začala krvácet znovu. Začala jsem brečet, že o miminko přijdeme. Manžel mě ale utěšovala a říkal, že vše dobře dopadne, že to bude dobré a mimi v pořádku. A měl pravdu. Na UTZ krásně srdíčko bušilo a vše bylo v pořádku. Krvácení se pak objevilo ještě jednou, takže jsem ležela 3× v nemocnici kvůli krvácení a naposledy, když mě dr. pouštěla domů a dělala UTZ, tak mi říkala, že je miminko velký bojovník a drží se zuby nehty. Od toho 12. týdne už bylo vše v pořádku a já si naplno těhotenství užívala.
5. ledna jsem byla objednaná na velký UTZ ve 20. tt který byl strašně krásný a dozvěděla jsem se, že mimi měří asi 25 cm a váží 476 g A pohlaví vypadalo na holčičku.
Byl čtvrtek 8. března a já jsem byla objednaná k dr. na velký UTZ ve 31. tt. Když jsem vcházela k sestřičce, měla jsem takový špatný pocit. Naměřila mi tlak 180/110,v moči jsem měla bílkovinu. Pak jsem šla k dr. Prohmatala mě, a pak jsem si lehla k UTZ. Vše poměřila a řekla mi, že malá je moc malinká a že se jí to nelíbí (tlak a bílkovina) a pošle mě raději do porodnice s diagnózou preeklampsie. A tak jsem zase s brekem jela. V porodnici mi každé 2 hodiny měřili tlak a chodila jsem na pásy. Dávali mi tabletky na snížení tlaku, ale tlak už pod 150/100 neklesal.
V sobotu večer mě bolelo na hrudi a sestra mě poslala na pásy. Malá se nechtěla moc hýbat a UTZ se dr. taky moc nelíbil. Tak mi oznámil, že malá i já jsme v ohrožení života a těhotenství se musí ukončit císařským řezem. Hned jsem tedy volala manželovi, ať přijede, že ho chci mít u sebe, než mě odvezou na sál. Do 20 minut byl u mě, sestřičky kolem mě lítaly a připravovaly mě. Já jsem celou dobu brečela a doufala, že malá bude v pohodě, a přežily jsme to obě dvě.
Malá se tedy narodila 11. března 00:07hod, měřila 42 cm a vážila 1300 g. Ačkoliv jsem dostala narkózu jen do páteřního kanálu a vnímala jsem, malou jsem vůbec neviděla a nic mi o ní neřekli. Když mě převezli na oddělení, manžela za mnou na chvíli pustili a řekl mi, že máme holčičku Aničku, že je strašně malinká, viděl ji asi 2 vteřiny a hned ji odvezli do HK do fakultní nemocnice do inkubátoru.
Domů mě pustili 17. března a těch 6 dní v porodnici byla muka. Každá maminka si tam vozila postýlku s miminkem a já jsem tam byla sama. I doma jsem to těžce nesla, že máme malou v nemocnici a já tam nemůžu být s ní. Bylo to velmi těžké, kdo si to neprožije, tak neví, co to je, mít nedonošené miminko a daleko od sebe třeba. Za malou jsme jezdili obden nebo po 3 dnech a já jsem doma odstříkávala mlíčko, abych pak mohla kojit, ale to se nakonec nepodařilo a jsme na UM.
V HK byla malá 6 týdnů a 23. dubna ji převezli do bližší nemocnice, kde jsem mohla být s ní, abych se rozkojila, naučili mě koupat a celkově péči o miminko. V nemocnici jsme spolu byly týden a na čarodějnice (30. dubna) si nás tatínek vezl konečně domů. Byli jsme všichni 3 šťastní, že budeme doma jako kompletní rodina.
Nyní je malé 5,5 měsíce (korigovaně) 3 měsíce. Musíme cvičit Vojtovu metodu, má mírný šelest na srdíčku, ale jinak je zdravoučká a hodná. Delší dobu už se směje, pomalu si bere hračky do ručiček a brebentí a piští
Jsme rádi, že ji máme
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2603
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.Máme v rodině též brzký porod, ale s rozdílem, že mamča nemusela dojíždět daleko a mohla ho častěji vidět, takže to muselo být hrozné nemít u sebe mrňouska 
Jinak přeji hodně zdravíčka 
Moc děkujeme